Skutečný život architektuře propůjčuje barevnost. Přijde-li tedy řeč na emaily, tmely, laky, lazury a další nátěrové hmoty, výrobci se buší do prsou. Není divu, dali světu tvář.

Důvodů, proč máchat štětcem, ohánět se zednickým hladítkem nebo tahat váleček je spousta. Pomocí barev lidé označují své území, odlišují se, názorně demonstrují vlastní estetické cítění a zkrášlují své životní prostředí. Obecně vzato pak barva jako nátěrová hmota také prodlužuje životnost stavby, působí jako účinná zbraň proti škůdcům i povětrnostním vlivům a v mno­ha ohledech dokonce chrání lidské zdraví.

Alchymie na paletě

Kdysi jsme se ve fyzice učili, že spektrum má sedm základních barev. Existuje prý na to dokonce mnemotechnická pomůcka: „Čenda oznámil, že zítra máme i fyziku". První písmena jednotlivých slov zde označují červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou a fialovou. Osmá, tzv. „barva kouzel" okarína existuje jedině v zeměplošské sérii fantastických knih britského spisovatele Terryho Pratchetta.

Pragmaticky vzato je barva jako taková především důležitou stavební pomůckou. Používá se v exteriéru i v interiéru, k ochraně kovu, dřeva, betonu, zdiva, omítek, fa­sád, střešních krytin a dokonce i na sklo, keramiku, kámen, plasty... Naprostá většina natěračských, lakýrnických i malířských činností se odehrává od jara do podzimu a patří k pracím, které chataři, chalupáři a majitelé domů často zvládají svépomocí. K tomu však musí mít alespoň základní přehled o používaných hmotách i o technologii práce s nimi.

Nátěry dřeva v exteriéru

Pravděpodobně nejčastěji ošetřovaným a udržovaným materiálem v exteriéru je dřevo. Nátěr je nejrozšířenějším a nejpoužívanějším způsobem ochrany, z hlediska životnosti ovšem patří k nejproblematičtějším. Dřevo v neustálém kontaktu s vlhkostí a při styku s vodou pracuje, je náchylné k napadení mikroorganismy a dřevní hmotu degraduje i sluneční záření. Aby toho nebylo málo, je zde ještě jeden problém - na rozdíl od kovu, který v závislosti na teplotě disponuje rovnoměrnou roztažností, dřevo vzhledem ke své stavební struktuře vyžaduje mnohem větší pružnost nátěru. V minulosti se na dřevo prakticky výhradně používaly olejové (fermežové) barvy, které posléze nahradily syntetické (alkydové) nátěry. Dnes jsou v kurzu především vodou ředitelné nátěrové hmoty. Jejich nespornou předností je podstatně větší průtažnost a hlavně delší životnost.

Na domě, v jeho okolí a v zahradě najdete spoustu dřevěných prvků, zasluhujících zachování přirozeného vzhledu a pů­vabu. Je škoda překrývat nádherně vykreslená léta barevným nátěrem, a pro­to se doporučuje použít spíše nátěry bez­barvé. Patří k nim třeba silnovrstvé venkovní, vodou ředitelné, lesklé, pololesklé nebo matné laky, vhodné na palubkové obklady stejně jako na zahradní nábytek, ploty a mnoho jiných ploch. Tyto nátěrové hmoty (lak se ředí s vodou v po­měru 2 : 1) se nanášejí štětcem, lze je však aplikovat i pneumatickým stříkáním na suchý a dobře vybroušený podklad.

Po zaschnutí se přebrousí a nátěr se stejným způsobem opakuje v několika vrstvách. Rozhodně nelze opomenout použití krycích venkovních barev, které při vhodné kombinaci mohou vytvořit půvabné kontrasty. Vždyť dřevo není jen vynikajícím konstrukčním materiálem, ale také významným a nepřehlédnutelným dekorativním prvkem.

Leze, leze po železe

Dětské říkadlo se v daném případě týká úhlavního nepřítele všech majitelů nemovitostí - koroze. Rez totiž nepoškozuje pouze povrchovou strukturu kovových prvků, ale má tendenci proniknout i hluboko do struktury materiálu. Prvním krokem, základem budoucí trvanlivosti (o ni přece v podstatě jde) nového nátěru, je tedy odstranění rzi. Nejefektivnějším způ­sobem je samozřejmě použití tryskací vzduchové pistole, ale stejně účinné, byť pracnější, je odstranění hrubých nánosů rzi pomocí brusného kotouče, ocelové stěrky, kartáče a smirkového papíru.

Mechanicky se tak zároveň odstraní i zbyt­ky starého nátěru a zdrsní se povrch pro nanesení nátěru nového. K choulostivým místům patří svary a spoje. Trh nabízí také spoustu chemických prostředků, tzv. odrezovačů. Existují oplachové a bezoplachové přípravky (například odrezovač Synkor z Pragochemy), praxe však ukazuje, že ošetřený povrch je lépe vždy opláchnout, odmastit vodou se saponátem a na­konec jej vytřít dosucha.

Ředidlo z kohoutku

Univerzální, vodou ředitelné barvy se dnes vyrábějí nejen na dřevo, ale i na kov a další materiály. Při volbě krycího nátěru samozřejmě rozhoduje především jeho odolnost proti poškození a estetické hledisko. V současné době se od prodeje chu­dičkého základního sortimentu přechází k automatizovanému míchání barev na zakázku. Přidáním nezbytných „ingredien­cí" (zejména pigmentů) se tak doslova na počkání namíchá libovolný odstín. Proces je řízen automaticky s dokonalou pamětí, což v případě potřeby garantuje stejnobarevnost odstínu dříve namíchané barvy.

Firma Český Caparol například nedávno rozšířila svoji síť vzorkoven, kde je k dispozici kompletní systém s názvem Co­lorExpress. Moderní zařízení se skládá z dávkovače, míchače barev a analyzátoru barev. Jedná se o počítačem řízený míchací systém pro fasádní i vnitřní barvy, pro omítky, podlahové nátěry, nátěry na beton, anebo i laky a lazury. Je schopen docílit více než milionu barevných odstínů. Podobně chytré „šejkry" dnes slou­ží prakticky všem významným tuzemským i zahraničním výrobcům.

Pasty, tmely, omítky

Rodinný dům představuje i spoustu starostí s údržbou jeho vnější obálky. Nátěry fasád přitom zdaleka nejsou jen estetickou záležitostí, chrání zdivo, izolace a omít­ky před povětrnostními vlivy, ze­jména před působením vody. U novostaveb je to jednodušší, tam se venkovní nátěr aplikuje v přímém souladu s po­užitými stavebními prvky a materiály. Horší je to při rekonstrukcích starších budov, kde je třeba volit finančně, časově i technologicky náročnější postupy. Počínaje sanačními omítkami s nátěrem silikátovou nebo silikonovou fasádní barvou. Předchozí oprava omítky, případně poškozeného zdi­va, spár a trhlin je na­prosto nezbytnou nutností, žádající si řemeslný fortel a zkušenosti. Práce s disperzními barvami je závislá na počasí.

Bezprostředně po dešti, v silnější mlze a zvlášť v mrazu je proto vhodné vyčkat několik dní. Většina fasádních barev nesnese teplotu nižší než 10 oC a vyšší než 30 až 35 oC. Samozřejmostí je tudíž dodržení pracovních podmínek uvedených na etiketě balení. Prudké sluneční světlo má za následek příliš rychlé vysychání povrchu nátěru, pozdě večer by zase na ploše mohla ulpět rosa. Kvalitativně nová kritéria ve fasádní technologii přináší fasádní barva CarboSol, omítka CarboPor nebo armovací hmota Carbon­Spachtel s karbonovými vlákny, zabraňujícími mechanickému a termickému po­škození. Nová generace barev ještě navíc využívá sluneční energii k čištění fasády.

Ekvilibristika na štaflích

Léto je vhodným obdobím k malování interiérů. Mimo zútulnění obytného prostoru slouží třeba k dezinfekci, eliminaci plísní a zamaskování vrásek. Moderními výrobky se dnes dají snadno natírat současně stěny, povrchy dřevotřískových a sád­rokartonových desek a dokonce ta­pety.

Za klasiku je stále považována bílá barva na stropech (mimo jiné prosvětluje, tedy šetří na umělém osvětlení a dá se snadno přemalovat), působí ovšem poněkud chladně. Trendem jsou teplejší barevné kombinace sytých pastelových barev. Teplé barvy působí vesele, lehce, povzbudivě, rozšiřují a oživují místnost a jsou proto vhodné do pracoven, jídelen a dětských pokojů. Studené barvy vyhovují lidem, kteří mají rádi čisté, jasné a svěží prostředí. Používají se zejména v kuchyních, koupelnách a pracovnách Tmavé odstíny barev uklidňují. Působí noblesně a věcně, ale ohraničují a zužují prostor.

Modrá působí uklidňujícím dojmem

Nejlépe sluší velkým místnostem a rozlehlým prostorům. Nebraňte se kombinacím. Nejimpulzivnější barvou je oranžová, následuje žlutá, červená, zelená, pur­purová, modrá, zelenomodrá a fialová. Impulzivně bohaté barvy jsou vhodné na malé plochy, chudé barvy pak můžeme použít i na plochy velké. Například modrá barva působí uklidňujícím dojmem, používá se v ložnicích a místnostech určených k odpočinku. Hodí se k ní žlutá, červená i oranžová.

Barva je jedna věc, kvalita díla druhá. Stěny každopádně vyžadují dokonalé štuky s kvalitní povrchovou úpravou. Výsledný efekt rovněž závisí na nanášecí technice, což se neobejde bez určitých zkušeností řemeslníka.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

20.06.2014 | Stavba