V domácí dílně používáme mnoho nástrojů, které při opracování materiálu využívají ostří neboli břit. Aby řezné nástroje co nejlépe pracovaly, je třeba jejich ostří udržovat v dobré kondici. Dnes se budeme zabývat brusnými materiály.

Okvalitě i ceně nástroje rozhoduje z velké míry materiál, ze kterého je pracovní část nástroje zhotovena. Tradičně je za tímto účelem využívána ocel obohacená zušlechťujícími přísadami, navíc zde záleží také na dalším zpracování nástroje, např. kováním a kalením. Obecně však platí, že sebelepší nástroj, pokud není správně naostřen, nemůže umožnit to, co od něho očekáváme: snadnou, rychlou a přesnou práci.

Nebojte se ostření

Mnoho kutilů se broušení obává, proto se obrací na profesionální brusiče, kteří jim nástroje správně naostří. To však není pochopitelně zadarmo, navíc to stojí čas. Přitom broušení základních ručních nástrojů, jako jsou např. dláta a nože, zvládne snadno každý kutil sám. Jen je třeba dodržet několik pravidel.

Brusné materiály

Pro ostření nástrojů se používají brusné materiály různých forem (kotouče, ploché brousicí kameny, pasty), a to přírodního nebo syntetického původu. Mezi přírodní brousicí materiály patří pískovec, břidlice, chalcedon, korund, smirek a diamant, mezi ty uměle vyrobené patří elektrokorund, slinutý korund, karbid křemíku, syntetický diamant a kubický nitrid boru. Ať už má brousicí nástroj formu kotouče či plochého kamene, je důležité znát jeho další vlastnosti, například materiál brusiva, zrnitost, druh pojiva a tvrdost. Zrnitost má vliv na kvalitu broušené plochy, tvrdost zase ovlivní ohřátí břitu při broušení.

Sloh čili struktura

Důležitý je také tzv. sloh kotouče, což je pojem, který označuje poměr objemů mezi póry a brusnými zrny v kotouči. Sloh kotouče se označuje číslovkami 1 až 15, přičemž číslice 1 a 2 označuje velmi hutný brusný materiál (pórovitost 5 až 10 %) a číslovky od 11 do 15 označují zvlášť pórovitý materiál (nad 50 %). Pro broušení tvrdých a křehkých materiálů a pro velmi jemný povrch je vhodný hustší sloh kotouče, naproti tomu pro houževnatější materiály (sekery či sekáče) se používá sloh řidší.

Velikost a četnost pórů mezi zrny je v kotouči důležitá, aby se při práci kotouč nezalepoval a neucpával a třísky mohly snadno vypadávat. Při broušení je také důležité chlazení, aby se ostří nepřehřívalo a nepálilo, protože by se výrazně zhoršila jeho odolnost a trvanlivost. A právě pórovitost umožňuje chladicí kapalině dostat se do struktury kotouče a odvádět teplo, které vzniká třením.

Pojivo

Materiál, který drží brusná zrna pohromadě, se nazývá pojivo. Podobně jako sloh či struktura, také pojivo značně ovlivňuje vlastnosti brusného kotouče, konkrétně jeho tvrdost, brusné vlastnosti, pevnost a dovolenou obvodovou rychlost. Nejčastěji se využívají pojiva keramická, pryskyřičná, pryžová, v případě diamantů též pojiva kovová (bronz, měď či měkká pájka).

Obtahovací kameny

Obtahováním rozumíme takřka závěrečnou fázi broušení, při kterém jde o snížení drsnosti ploch ostří a také o odstranění tzv. jehly na ostří. Jehla je nepatrný zbytek materiálu, který vznikl „navalením" velmi malé vrstvičky materiálu při předchozím broušení. Obtahovací kameny mají většinou obdélníkový tvar a jsou buď jednovrstvé, nebo dvojvrstvé (jemná a hrubá strana). Počítáme mezi ně i brousek na kosu a brousek kruhového průřezu pro ostření nožů.

Nejčastěji se vyrábějí z karbidu křemíku (pro obtahování velmi tvrdých ocelí či slinutých karbidů) a poznáte je podle zelené či šedé barvy nebo mohou být z umělého korundu (pro broušení měkčích nástrojových ocelí) - ty mají růžovou či červenou barvu. Důležité je vědět, že všechny syntetické obtahovací kameny se musí při práci sytit nevysychavým, řídkým strojním či mazacím olejem.

Chalcedon nebo přírodní korund

K mání je také speciální olej pro broušení. Další kapitolou jsou obtahovací kameny přírodní. Sem řadíme zejména břidlici či poněkud dražší chalcedon nebo přírodní korund. Tyto kameny jsou vhodné pro velmi jemné nástroje, např. řezbářská dláta, rydla či skalpely. Tyto ušlechtilé obtahovací kameny jsou též známy pod označením Arkansas či Belgický brousek.

Zajímavé jsou také syntetické obtahovací kameny z materiálu Tecepol (oxid ceričitý). Tecepol se používá v průmyslu pro leštění skla, kromě toho je též velmi vhodný k obtahování skalpelů a dalších přesných řezných nástrojů.

Diamantové brousky

Nabízí se však i další možnost, a tou je použití diamantových obtahovacích kamenů. Ty sestávají z diamantového brusiva, které je galvanicky ukotveno v niklové vrstvě na podložce. Na povrchu brousku jsou vytvořeny kruhové otvory, které slouží k zachycení odbroušených částeček ostří.

Díky tomu zůstává povrch brousku vždy čistý a ostrý. Americká firma DMT tyto brousky nabízí ve čtyřech zrnitostech s následujícím barevným odlišením: černá barva - velmi hrubý brousek, modrá - hrubý, červená - jemný a zelená - velmi jemný. Tyto brousky je možné oplachovat a vlhčit pouze čistou vodou, protože olej by je mohl zničit.

Brusné a lešticí pasty

Poslední fází broušení je leštění a lapování. K tomu se používají speciální pasty, které se dávají na lešticí kotouče. Další možností, jak ostří dokončit, je použití obtahovacího koženého řemenu.

text: Adam Krejčík, foto: archiv a autor

Poslat Messengerem

13.10.2014 | Stavba