Pryč jsou doby, kdy se na domy postavené ze dřeva pohlíželo skrze prsty. Koneckonců, správná definice zní, že dřevostavby jsou objekty, jejichž hlavní nosnou konstrukci tvoří dřevo v různých podobách. Nutně tedy nemusí být celé dřevěné, a proto je pro ně příznačný i termín „stavby s použitím dřeva".

Prakticky stejně neexistuje stavba, v níž by se tato ryze přírodní surovina nenašla. Dřevo se přece už dávno stalo nejpoužívanějším stavebním materiálem, neboť jde o nejdostupnější, recyklovatelnou a snadno opracovatelnou hmotu s vynikajícími technickými parametry a vysokou estetickou hodnotou. Rostoucímu trendu dřevostaveb nahrává především rychlost výstavby a cena, myšlení stavebníků pak ovlivňují právě vynikající vlastnosti hotového díla.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

Neoddiskutovatelné výhody dřevostavby

Prakticky neexistuje stavby, v níž by dřevo nehrálo některou z důležitých konstrukčních rolí. V případě dřevostaveb samozřejmě většinovou.Není to tak dávno, kdy dřevěné stavby byly především doménou Kanady, USA a skandinávských zemí. S rostoucími požadavky na minimalizaci zátěže životního prostředí a na snižování energetické náročnosti výroby i následného provozu domů se postupně prosazují i jinde ve světě. Dřevostavby jsou zkrátka tady, zabydlely se a vedle staveb z ostatních konstrukčních systémů a materiálů už si dokázaly prosadit své jasně definované místo na slunci. Disponují totiž vynikajícími tepelnětechnickými vlastnostmi a schopností odolávat i velmi nepříznivým klimatickým podmínkám.

Přijatelná je rovněž cena materiálu (hotové sendvičové konstrukce už jsou cenově srovnatelné se zatepleným zdivem), lehkost konstrukcí a snadná i rychlá montáž. Dřevo je zdravotně absolutně nezávadné, snadno zpracovatelné i opracovatelné, praktické stavby se realizují tzv. čistým a hlavně suchým procesem bez výrazné závislosti na ročním období. Životnost, kvalita bydlení, pořizovací a zejména provozní náklady jsou pak plně srovnatelné a v mnoha parametrech dokonce výhodnější než u tzv. těžkých staveb z betonu, z cihel, bloků a dalších stavebních materiálů.

Dřevostavby řečí čísel

■ rozloha lesů 33,5% celkové rozlohy ČR, roční přírůstek
18 milionů m3 živé dřevní hmoty
■ roční těžba představuje asi 15 milionů m3 hmoty
(přebytek 3 miliony m3)
■ v množství zásob dřeva zaujímáme 4 místo na světě (konkrétně to značí 245 m3/ha)
■ patříme k 12 nejlesnatějším státům Evropy, zaujímáme 6 místo v přírůstku na 1 ha
■ podíl staveb na bázi dřeva u nás tvoří zhruba 2 % (Skotsko 50 %, Norsko, Dánsko 60 %)
■ na jeden RD se v průměru spotřebuje asi 100 až 150 m3 dřeva
■ každý Evropan má k dispozici skoro 1 m3 dřeva ročně (tříčlenná rodina tedy za 50 let „získá" dostatek materiálu na stavbu vlastního domu)
■ v místě, kde dnes vytěžíme materiál na stavbu 1 rodinného domu, za méně než 100 let vyroste nový les

Starý, dobrý Okal

První vlaštovkou tuzemské montované dřevostavby byl známý Okal. Poměrně levný, a proto dostupný, zákazníky přesvědčoval i relativně krátkou dobou montáže. Až doba ukázala, že disponoval mizernými tepelnětechnickými vlastnostmi, mrzkou kvalitou a proto i nedlouhou životností. Mnoho domů tohoto typu - v nových fasádních pláštích i ve své originální nahotě - přesto přežívá dodnes.

Dřevostavby – což je jedna z jejich nesporných výhod – jsou vlastně stavebnice, zhotovované dílem na továrních linkách a finalizované přímo na stavební parcele.Doba pokročila a s ní se rozšířil sortiment dřevodomů a také jejich kvalita. Stále ovšem hovoříme o zlomku z celkového počtu všech novostaveb, ačkoli i v těch „nedřevěných" lze najít mnoho nosných i nenosných dřevěných konstrukcí. Tou dominantní je bezesporu střecha, součástí obálky však mohou být dřevěná okna, v interiéru se setkáte se schodišti, dveřmi, obklady a podlahami z masivu, nebo z jeho více či méně zdařilých imitací. Nejvíce se ve stavebnictví používá smrkové, jedlové, dubové a bukové dřevo. K samozřejmostem v projektech už patří sendvičové konstrukce (nosný rám z masivu, izolace, dřevoštěpkové a jiné panely a dřevocementové i jiné kompoziční desky) a další obdoby vnějšího i vnitřního pláště.

Oblibě se těší celodřevěné stavby, tzv. kanadské sruby, finské domky a roubenky v naprosto originálním provedení, nebo jako repliky a rekonstruované historické objekty. S ohledem na životní prostředí se však architekti, projektanti a výrobci musejí zabývat otázkou, zda je vhodnější používat opravdu surové dřevo, nebo dřevotřísku, překližku, dřevěné štěpky, případně dýhu, tedy průmyslově zpracovávané produkty s použitím chemických komponentů - lepidel, tmelů, pryskyřic apod.

Stavebníky a tudíž klienty a zákazníky totiž mimo jiné zrazuje třeba i postoj některých finančních institucí, považujících dřevostavby za cosi méněcenného. Investor žádá garance a bez jakéhokoli technického opodstatnění se mylně domnívá, že dřevěný dům stárne o poznání rychleji než zděná stavba.

Dřevostavba je...

1. Ekologická: přírodní, recyklovatelný a obnovitelný materiál
(perioda 60 až 120 let)
2. Energetická: dobré tepelněizolační vlastnosti spolu s výkonným otopným systémem = garance nízkých provozních nákladů - v porovnání se zděnou stavbou asi o 40 % nižší
3. Ekonomická: vstupní surovina je sice relativně drahá, cenu objektu však snižují nenáročné výrobní a hlavně montážní postupy
4. Extrémně rychlá: dům ze sendvičovou konstrukcí do 3 týdnů, se spodní stavbou do 1/2 roku
5. Efektivní: až 85 % zužitkování základní suroviny
6. Environmentální: nanejvýš spjata s okolní přírodou
7. Ekvivalentní: naprosto rovnocenná s ostatními konstrukčními systémy
8. Exkluzivní: velmi ojedinělá, tvůrčí a tvárná v individuálních projektech
9. Exotická: neobvyklá, cizokrajná řešení (např. feng-šuej)
10. Estetická: komfortní moderní bydlení s pocitem návratu k tradicím a k přírodě

Konstrukční systémy

Difuzně uzavřený systém - v drtivé většině využívaný systém skladby s parotěsnou fólií u vnitřního povrchu obvodové stěny. Fólie zabraňuje vnikání vodní páry do konstrukce, na kvalitu její instalace je však kladen značný důraz, neboť její rozsáhlejší poškození může zapříčit nemalé škody ve skladbě obvodových konstrukcí.
Difuzně otevřený systém - moderní skladba, v níž hlavní roli nehraje parozábrana, ale tzv. parobrzdná vrstva u vnitřního okraje skladby, která záměrně stoprocentně netěsní proti průniku vodních par. Ty pak procházejí vhodně uspořádanou skladbou k vnějšímu povrchu. Nezbytné je stavebněfyzikální posouzení, kvalitně provedená stavba však lépe dýchá.

Docela obyčejné stromy

Není třeba diskutovat o tom, že dřevo je významným stavebním materiálem. Pomineme-li vysloveně konstrukční prvky, vyrábějí se z něj okna (zde dřevo, zvláště v podobě tzv. eurooken, které byly donedávna ve stínu všehoschopných plastů, začíná opět získávat ztracené původní pozice), dále dveře, podlahy, schodiště, obklady, samozřejmě nábytek a bezpočet interiérových doplňků a vybavení. Dřevo dokonce nahrazuje keramiku, proto už nepřekvapí ani celodřevěné umyvadlo, ani koupací vana ze stejného materiálu. Neexistují tudíž žádné rozumné důvody, proč dřevo podceňovat a přisuzovat mu atributy dočasnosti a pomíjivosti. Ba co víc, jednoznačnou předností systému dřevostaveb je právě jeho vysoká variabilita a tolik potřebná rychlost výstavby. Kde jinde než právě ve stavebnictví platí ono příslovečné - kdo staví rychle, staví levněji!

Život ve „psí boudě"

Někteří urbanisté i architekti dodnes zastávají názor, že dřevo se hodí spíše k venkovu či do příměstských aglomerací. Ve městě prý by měly dominovat spíše beton a ocel se sklem. Je to pochopitelně věc názoru a často i kompromisů, o oprávněném sebevědomí autorů, stavebníků a samotných dřevostaveb ovšem svědčí spousta praktických realizací, zveřejněných třeba právě v tomto čísle našeho časopisu. Jakkoli se může zdát, že o dřevu už víme prakticky všechno, určitá nedůvěra k dřevostavbám vychází hlavně z neznalosti vlastností tohoto materiálu.

Pojďme si proto stručně zopakovat, že dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Vzniká v rostlinách z meristémových buněk a zahrnujeme je mezi obnovitelné zdroje energie jako jeden z druhů biomasy. Chemická analýza v surovině odhalí 40-50% celulózy, 20-30% ligninu, stejné množství hemicelulózy a ve zbytku pak organické látky (tuky, vosky, pryskyřice, třísloviny) a anorganické látky (ty po spálení tvoří popel). Zbytek je obyčejná voda. Základní druhy dřevin tvoří jehličnaté a listnaté dřeviny s kruhovitě pórovitou stavbou - dub, jasan, akát, jilm, kaštanovník, morušovník, s polokruhovitě pórovitou stavbou - ořešák, třešeň či švestka a s roztroušenou pórovitou stavbou - buk, platan, habr, olše, lípa, javor, bříza, topol.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Používané technologie

Sendvičové panely ve většině případů tvoří rámová konstrukce z hranolů, vyplněná kvalitní izolací a opláštěná dalšími produkty dřevovýroby. OSB deskami, dřevotřískou apod.Na bázi dřeva a dřevěných prvků se projektují a v praxi realizují stavby srubové, hrázděné, skeletové a vůbec nejčastěji stavby panelové (existuje asi 20 sendvičových konstrukčních systémů) s dřevěným rámem. Existují dva základní způsoby montáže. Prvním je americký systém montáže z jednotlivých prvků přímo na staveništi („two by four" - vychází z hranolů nejběžnějšího rozměru 2 x 4 palce, což je rychlý způsob, založený na minimálním počtu prvků a jejich modulaci, skýtající možnost dílčích operativních změn kdykoli v průběhu stavby), druhým pak evropská varianta montáže z panelů, zhotovených na míru ve výrobním závodě - prefabrikace. Její stupeň se nejvíce pohybuje v poměru 70 : 30 nebo 80 : 20 (70 % prvků vyrobí závod, 30 % se dokončí až na místě).

Na předem zhotovenou základovou desku s napojením na inženýrské sítě jsou montážní firmy schopny během jediného dne postavit svislé i vodorovné konstrukce, tedy obvodové stěny, podlahy a stropy se střešními panely. V několika málo dalších dnech se položí střešní krytina, dokončí se vnitřní instalace a práce v interiéru. Výhodou je nezávislost na počasí a přesnost.

S energetickým přívlastkem

Západní Evropa dnes naprosto samozřejmě staví zhruba polovinu všech novostaveb ze dřeva. To mnozí konzervativní a váhaví čeští stavebníci stále ještě spí, nebo přinejmenším klimbají, ačkoli je řvoucí budík na nočním stolku upozorňuje na moderní technologie a skutečnost, že drtivá většina projektů dřevostaveb je koncipována v nízkoenergetickém standardu. Ona totiž celková energetická náročnost na výstavbu a provoz dřevěných (nikoli srubových či roubených) domů je v porovnání se zděnou klasikou zhruba třetinová.

Symbióza materiálů

Sendvičové konstrukce dosahují vedle všech vzpomínaných pozitiv i velmi dobrých akustických vlastností, značné protipožární odolnosti a zanedbatelný není ani jejich tepelný odpor. Určitou nevýhodou je ovšem nízká tepelná akumulace dřevěných konstrukcí, kterou je nutno řešit doplňkovými izolacemi a především správnou volbou systému vytápění. V centru pozornosti jsou proto nízkoenergetické stavby a projekty tzv. pasivních domů (staveb bez jakýchkoli klasických topných a klimatizačních systémů), se součinitelem prostupu tepla menším než 0,15 W/m2K.

Jedna z množství projekčních variant dřevěného domu. Hrubá stavba dokáže bez problémů, prakticky bez ohledů na počasí, vyrůst za jediný týden.Objekty „vyhřívají" pasivní sluneční energie, tepelná čerpadla a další alternativní zdroje. K nejrozšířenějším typům dřevostaveb patří domy s nosnou rámovou konstrukcí (sendvičové stěny s nosným rámem z dřevěných hranolů): často „utajující" dřevo v exteriéru i v interiéru, ale přinášející pocit zděné stavby s jiným komfortem. Dalším typem jsou celodřevěné roubené domy: hlavní výhodou je maximální využití dřeva a naopak minimální spotřeba nejrůznějších umělých materiálů (polystyrenu, minerální vlny, plastů), dále srubové stavby: většinou zahraniční projekty, vycházející z odlišných tradic, z jiné architektury a koncipované do jiných klimatických i krajinných podmínek, a konečně stavby z neotesaných klád - tzv. kanadské sruby. Ty ovšem evokují provizorní přístřeší a lovecké útulky, takže někdy působí opravdu až zálesácky „neotesaně".

Moderní montované dřevostavby mimo jiné reprezentuje systém Europanel s konstrukcí z OSB desek, doplněných polystyrenem. Z panelů o tloušťce 270 mm lze postavit nízkoenergetický objekt. Stavební systém K-Kontrol dokonce nabízí panely obdobné konstrukce v tloušťkách až do 320 mm.

Často zmiňovaná a zcela mylná obava stavebníků o generační využití díla zaslouží stručnou a srozumitelnou odpověď. Fyzická životnost dřevostaveb může představovat klidně i 100 let. Tak staré dřevěné domy tu přece stojí a budou stát. Mimo jiné právě proto, že jsou ze dřeva.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem

logo MessengerPoslat Messengerem