Nacházíte se zde: Home | Stavba | Kanalizace je součást domovní infrastruktury

Kanalizace je součást domovní infrastruktury

Tisk | Poslat | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google

Kanalizace je součást domovní infrastruktury

Zhruba polovina veškeré vody v domácnosti padne na mytí, koupání, mytí nádobí a splachování WC. Víc než jednu třetinu takto spotřebované vody pak člověk prostě spláchne do kanalizace.

Asi pětina denní spotřeby připadá na praní, vaření a něco se doma taky vypije. Všechny uvedené činnosti mají přímou či nepřímou spojitost se splaškovými odpadními vodami, přičemž každý vlastník objektu, v němž odpadní vody vznikají, je povinen zajistit jejich nezávadnou likvidaci. To lze řešit několika způsoby, z nichž nejobvyklejší je napojení domu na veřejnou kanalizaci.

celý článek

Kanalizační přípojka

Podle zákona č. 274/2001 Sb. je kanalizační přípojkou (KP) myšlena samostatná stavba, tvořená úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace z domu (nebo odvodnění pozemku) k zaústění do stoky. Dříve byla takováto přípojka definována jako vodní dílo. Každý dům má mít pouze jednu KP, u oddílné kanalizace pak jednu přípojku splaškovou a jednu dešťovou. Kanalizace se dále obecně dělí na venkovní a vnitřní (je v majetku vlastníka nemovitosti).

Čtenáři se často ptají, zda jsou podle zákona povinni připojit se k veřejné kanalizaci. Odpověď definuje zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 3, odst. 8 totiž může obecní úřad rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na nichž vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné.

Přístroj na čištění potrubí

Vědci v USA vymysleli unikátní technologii likvidující především tuky a dusíkaté látky v tekutých odpadech pomocí přírodních bakterií. Přístroj s názvem BioAmp (NCH Czechoslovakia) se instaluje na zeď a k provozu potřebuje pouze přívod vody a elektřiny 220 V. Je schopen denně dodat až biliony aktivních bakterií, které začínají pracovat ihned po vypuštění. Přístroj umožňuje přírodní cestou rozkládat tuky, škroby, proteiny, papír a různé druhy organického odpadu. Pomocí BioAmpu lze rovněž odstranit nepříjemný zápach. Pomocník se sice hodí spíše pro stravovací zařízení, pro hotely apod., ale kdo ví, kde bude pomáhat v budoucnu...

Využití „jiné" vody

Vodní zákon v § 6, odst. 2 pamatuje i na řešení akumulace a využití srážkové vody, což přispívá k ochraně zdrojů pitné vody, k úspoře jejích zásob a ke snižování nákladů a výdajů za vodní zásobování. Stejně užitečným efektem je ovšem snížení průtoku odpadních vod v kanalizacích. Z pohledu stavebníka či majitele nemovitosti je však třeba vidět i druhou stranu mince, kupříkladu nutnost vybudování zdvojených rozvodů vody (pro pitnou a pro srážkovou), chemické či jiné ochrany a dezinfekce zařízení a sběrných nádob, a další opatření.

Samostatnou kapitolu pak tvoří zpracovávání tzv. šedé vody. Zatímco průměrná spotřeba pitné vody na jednoho člověka se pohybuje mezi 150 až 200 l/den, množství odpadních vod je velmi proměnlivé. Přitom právě jejich množství a kvalita představují základní parametry třeba pro výstavbu a dimenzi domovních čističek. Nejdůležitějším kritériem domovní čistírny odpadních vod (DČOV, ČOV) je především požadovaná kvalita výsledného produktu. Tomu se totiž podřizuje volba technologie čištění a výkonu zařízení.

Vnitřní kanalizace

Ponechejme teď stranou záležitosti mimo dům a věnujme se rozvodům uvnitř budovy.
Platí, že potrubí je nutné dimenzovat vždy na konkrétní podmínky. Musí mít sklon minimálně 3 %, jenž garantuje bezproblémové odtékání splašků. Příliš prudký spád může způsobit zbytečně rychlý odtok vody, nízký sklon zase nežádoucí usazování pevných částí. Vzdálenost mezi zařizovacími předměty a odpadním potrubím by neměla přesáhnout předepsané míry (u záchodové mísy například 1,5 m), jistá omezení platí i v počtu kolen.

Projektant se při tvorbě návrhu nevyhne řešení odvětrání (vyvádí se nad střechu) a rozmístění zápachových uzávěrek (sifonů). Ty se dělí na vodní a mechanické (se zpětnou klapkou), uvnitř budovy se ale smějí používat jen vodní, umisťované v prostorách chráněných před mrazem. Vně domu, například u dvorních vpustí, musí být umístěny nejméně 1 m hluboko.

Některá stavební pravidla

Vedení připojovacích potrubí od umyvadel, bidetů, van a sprch s obvyklou jmenovitou světlostí DN/OD 40, respektive 50 v příčkách tl. 80 nebo 100 mm je problematické z hlediska statiky, z důvodů přenosu hluku není vhodné vedení potrubí ve stěnách sousedících s ložnicí. Důležité je i půdorysné řešení dispozic z hlediska vzdáleností, návrh tloušťky stěn a jiných stavebních konstrukcí.

Při vzdálenosti zařizovacích předmětů od odpadního potrubí větší než 4 m (max. 6 m) je nutné vedení tohoto potrubí pod stropem nižšího podlaží nebo v dutinách mezi podlahou a stropem nižšího podlaží. Potrubí vedené pod omítkou se z důvodu tepelné roztažnosti před zaomítáním obaluje lepenkou nebo plstěnými pásy.

Nad potrubím v podlaze má zůstat krycí vrstva betonu o tl. nejméně 15 mm. Potrubí zabetonované ve stropní desce nelze opravovat, a proto je třeba dbát na kvalitu uložení (sklon, tvarovky, světlosti). K čištění potrubí se v nejnižším podlaží v blízkosti zalomení a v případě napojení na společná větrací potrubí také v nejvyšším podlaží osazuje přibližně 1 m nad podlahou čisticí tvarovka s krycími dvířky.

Odhlučněné systémy potrubí

Každý pohybující se předmět vytváří hluk a vysílá vibrace ve formě tlaku či tlakových vln do okolního vzduchu. Ve vnitřní kanalizaci se vyskytují dva typy hluku: hluk, který se šíří vzduchem - vychází z potrubí a způsobuje ho odpadní voda tekoucí uvnitř, a hluk, který se šíří konstrukcí potrubí - vychází z trubek a armatur a také ze systému, jímž je kanalizace upevněna ke stavbě budovy.

Existuje komfortní řešení, značně eliminující oba způsoby šíření hluku. Jsou jím odhlučněné systémy vnitřního odpadního potrubí s názvem POLIphon a FRIAPHON (Glynwed). Při výrobě systému POLIphon byla použita metoda průtlačného lisování trubek z PP-MD (uzpůsobeného polypropylenu) s třemi vrstvami. Odpadní voda tedy přechází přes tři hmotná média, která silně omezují šíření hluku.)

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Článek obsahuje skrytý text s kontakty na firmy a cenami. Uvidíte po přihlášení nebo po registraci.

Co je dobré vědět o kanalizaci

Proč se připojit?

Odpadní vodu z domácnosti lze shromažďovat také v jímce nebo čistit v septiku či v ČOV. Při průměrné produkci čtyřčlenné rodiny 0,5-0,6 m3 odpadních vod denně se snadno doberete frekvence vyvážení. Jímka o objemu 10-12 m3 se totiž naplní za 17-20 dnů (10 : 0,6 = 17, 12 : 0,6 = 20), což vyžaduje fekální vůz zhruba každé tři týdny. Cena se pohybuje v rozmezí 2 až 2,5 tis. Kč za 1 vyvezení.

Normy vnitřní kanalizace

Základní veličinou je jmenovitá světlost (značí se DN a bezrozměrným číslem, vztahujícím se k vnitřnímu nebo vnějšímu průměru v mm). Číslo za zkratkou DN není žádnou měřitelnou hodnotou a norma pro kanalizaci ČSN EN 476 předepisuje označení vnitřního průměru zkratkou DN/ID (příklad: DN/ID 100) a vnějšího průměru DN/OD (příklad DN/OD 110). Používají se kovové i nekovové materiály: ocel, litina, kamenina, vláknocement, beton, plasty jako PP, PVC.

Systém vnitřní kanalizace sestává:

- ze zařizovacích předmětů (ZP)
- umyvadlo, vana, dřez, záchodová mísa
- z odtokových potrubí (od ZP volně nad vpusť, na plochu atd.)
- z připojovacích potrubí (mezi ZP a splaškovým odpadním nebo svodným potrubím)
- z odpadních potrubí (většinou svislých) odvádějících odpadní vody do svodných potrubí: dělí se na splašková a dešťová
- z větracích potrubí (odvětrání a vyrovnávání tlaku)
- ze svodných potrubí (pod podlahou nebo stropem nejnižšího podlaží, slouží k odvodu odpadní vody od odpadních nebo připojovacích potrubí)
- z příslušenství (vpusti, střešní vtoky, kanalizační armatury, šachty a další)