Život ve vlastním domě nás občas postaví před problém, jak a čím natřít drátěný plot, plechovou střechu či okap, jakou vybrat barvu a ředidlo, popřípadě jaký štětec. Možná vám přijde vhod pár dobrých rad od profesionálních lakýrníků.

Proces oxidace, při němž se na povrchu kovového předmětu tvoří povlak kysličníku, který postupně prorůstá do hloubky a narušuje strukturu předmětu, se nazývá koroze. Korozí narušený povrch jednak zabraňuje nátěrové hmotě dokonale přilnout k podkladu, jednak devastuje už hotový nátěr zespodu. Korozi a její produkty je proto nejprve nutné odstranit a neutralizovat, jinak hrozí, že bude proces oxidace pokračovat i pod novým nátěrem. Nejprve se proto podíváme, jakými metodami se můžeme korozních produktů z kovových předmětů zbavit.

Úprava povrchu

Pro ošetření povrchu kovových předmětů můžete zvolit buď cestu mechanickou,  nebo chemickou, většinou se však používá kombinace obou. Zkrátka je nutné zbavit se rzi, mastnoty, olejů a mechanických nečistot. Staré nátěry v domácích podmínkách obruste nebo opalte. Na větších plochách můžete s úspěchem aplikovat chemické odstraňovače starých nátěrů.

Nepřilnavé nátěry je vhodné odstranit bruskou nebo rotačním drátěným kartáčem. Při této činnosti vám ale doporučujeme chránit si oči ochrannými brýlemi. Jedině suchý a čistý povrch je vhodný k ošetření barvou. Nenechte se zmást ujišťováním výrobce, že nátěr lze nanášet přímo na rzivé železo!

Pokud totiž neodstraníte loupající se šupinky korozních produktů z povrchu, žádná barva, a to ani sebelepší, držet nebude. Mastnotu doporučujeme odstranit hned z počátku, protože úporně ulpívá na povrchu a drží v sobě jemnější nečistotu. Zpravidla se sice k odmaštění přistupuje teprve po obroušení a okartáčování, ale vhodnější je to ještě před odstraněním silněji zkorodovaných míst a také před srovnáním nebo vytmelením případných nerovností. Důkladné odmaštění je podmínkou obzvláště tehdy, bude-li předmět ošetřen vodou ředitelnými nátěrovými hmotami - mastné látky by zabránily ulpění vody, kterou odpuzují.

Odrezovače

Chemických odstraňovačů koroze, takzvaných odrezovačů, se používá především tehdy, chceme-li očistit větší kovové plochy, ale hodí se i na zbytky rzi po mechanické úpravě povrchů. Dělíme je na bezoplachové, po jejichž zaschnutí můžete rovnou přikročit k natírání předmětu barvami nebo laky, či oplachové, které je před natíráním třeba z ošetřeného předmětu smýt vodou. Následné omytí vodou ale odborníci doporučují i po použití bezoplachových odrezovačů.

Na chemické prostředky nespoléhejte bezvýhradně, vždy je nutné ještě zkontrolovat, zda se podařilo odstranit všechny zbytky rzi, nečistot i dříve použitých přípravků, a případně je dodatečně zlikvidovat. Čím čistší ošetřovaný povrch bude, o to větší životnost pak bude mít správně a pečlivě nanesený nátěr.

Na trhu jsou dostupné různé druhy odrezovačů, obvykle jsou vyrobeny na bázi kyseliny fosforečné. Pro správný účinek takového přípravku je nezbytné dodržet postup, který uvádí jeho výrobce.

Specializovaný nátěr

Nátěrové hmoty pro kovy jsou často rozlišeny svým složením tak, aby měly určité chemické a mechanické vlastnosti podle toho, jakým vlivům budou muset odolávat vzhledem k účelu natíraného předmětu a prostředí, v němž bude umístěn. Proto výrobci nabízejí barvy na karoserie automobilů, na kamna a kouřovody, zvláště pak na radiátory a na klempířské prvky střech, které jsou extrémně namáhány teplem a vlhkostí. Nátěry na radiátorech musejí odolávat vysokým teplotám, a tedy musejí být i pružnější a nežloutnout, nesmějí se z nich teplem uvolňovat škodlivé nebo nepříjemně zapáchající látky. Jsou vhodné pro železo, ocel i litinu. Hmoty pro natírání žlabů, okapů, svodů či jiných klempířských prvků musejí mít skvělé antikorozní vlastnosti - ať už samostatně jako základová barva, nebo v celém nátěrovém systému. Důležitá je přilnavost k pozinkovanému plechu a k lehkým kovům (hliník, titanzinek).

Metody nanášení barvy

Barvy je možné aplikovat štětcem, válečkem, stříkáním, různými polštářky a houbičkami. Nejčastěji se ovšem používají štětce, které mohou být různých tvarů, velikostí, druhu, tloušťky, hustoty a délky štětin.

Kulaté štětce umožní nanášet barvu na jedno namočení nejdéle a tvoří pravidelnou stopu. Nejčastěji se používají ty o průměru 15 až 50 mm. K lakování zábradlí, rámů a malých plechových schránek je vhodný průměr 20 až 25 mm, pro větší plochy lze použít štětec o průměru 40 až 50 mm. Podobné vlastnosti mají i štětce s profilem oválným. Ploché jsou určené pro práce menšího rozsahu. Jejich šířka se uvádí v palcích. Nejčastěji se používají šířky 1 až 2". Speciální variantou plochých štětců jsou tzv. zároháky s dlouhou a zahnutou rukojetí, které najdou uplatnění při nátěrech méně přístupných ploch. Velikost štětce má odpovídat druhu práce - s menším trvá nátěr dlouho, velký je zase těžký. Vybírat je třeba i podle druhu barvy, se kterou budete pracovat.

Počet vrstev

Ve venkovních prostorách je zaručeně nejlepší aplikovat základní i vrchní barvu vždy ve dvou vrstvách. Nový nátěr se nanáší po důkladném proschnutí vrstvy předchozí. Ani jednovrstvé barvy nevyžadují odlišnou techniku; lakýrníci doporučují spíše tvrdší štětec a barvu po povrchu důkladně roztírat. Na očištěné kovové (i rezivějící) předměty se barvy nanášejí nejlépe ve dvou vrstvách.V interiéru většinou postačí nanést základní barvu a svrchní nátěr zpravidla pouze po jedné vrstvě.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Poslat Messengerem

18.02.2015 | Stavba