Málokterá dřevina je tak oblíbená jako bohatě kvetoucí kultivary rododendronů s oblaky velkých, zářivě barevných květů. V době kvetení se do vyhlášených parků vydávají procesí lidí, kteří si chtějí užít to nejlepší z pozdního jara. Mnozí si bombastický zážitek dopřávají i na vlastní zahradě.

Rododendrony, někdy v češtině nazývané i nepříliš vžitým názvem pěnišníky, jsou zajímavé vřesovcovité keře (Ericaceae) obrovského rodu s více než tisícovkou druhů. Jsou rozšířené po celé severní polokouli, centrum vývoje tohoto rodu leží v Himálaji, kde se nachází nejvíce druhů. S rododendrony se setkáme i na jižní polokouli, a to na severu Austrálie. Poměrně málo druhů se rozšířilo do Evropy a Severní Ameriky, v Africe ani v Jižní Americe nerostou.

S královskou vizáží

Opadavý rododendron (azalka) odrůdy ´Gold Dust´ svítí výraznou barvou květů do daleka.Vzhled rododendronů bývá různý, najdeme mezi nimi přes 20 metrů vysoké stromy i sotva 20 cm dorůstající keříky, druhy stálezelené i opadavé, jimž nepřesně říkáme azalky, v tropech dokonce i epifyty (sekce Vireya). Listy mohou být dlouhé necelých 10 mm (rododendron obtížený - R. impeditum), nebo dorůstají délky až 90 cm (R. sinogrande). Stejné rozdíly najdeme u květů. Korunka rododendronu drobnokvětého (R. micranthum) měří kolem jednoho centimetru, zatímco u druhu R. griffithianum ze severní Indie (Sikkim) a Bhútánu dosahuje květ až 16 cm, a navíc nádherně voní.

Nepříliš silné kmínky rododendronů se větví nízko nad zemí. Kořenová soustava je mělká, velmi hustá, složená převážně z bohatého vlášení. Většina druhů i kultivarů má listy silné, tuhé a kožovité, bývají střídavé, většinou krátce řapíkaté, celokrajné, u některých druhů vroubkované nebo pilovité. Tvar mají různě podlouhlý, bývají zelené, vzácně našedlé, někdy z rubu rezavě nebo světle plstnaté. Někdy jsou plstnaté jen mladé listy a letorosty. U opadavých azalek se na podzim hezky barví do oranžova.

Plodem je dřevitá, podélně pukající tobolka

Květy rododendronů jsou souměrné, kalich pětičetný, koruna může být nálevkovitá, zvonkovitá nebo kulovitá, pěti až deseticípá v odstínech bílé, nažloutlé, růžové, oranžové, červené fialové, purpurové, modré až nahnědlé. Plodem je dřevitá, podélně pukající tobolka s velkým množstvím drobných semen.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Kam s rododendrony

Opadavý rododendron ze slavné české skupiny Jelínkovy azalky, v tomto případě odrůda ´Labe´.Rododendrony se nehodí do každé zahrady a také v každé nenajdou vhodné podmínky, aby dělaly radost svým pěstitelům. Základní podmínkou je vlhké klima, nezáleží tolik, zda v podhůří, nebo v nížině. Mírné přistínění vyššími stromy není bezpodmínečně nutné, ale pomáhá chránit před zimním a předjarním sluncem, které může napáchat na listech značné škody. Obecně lze říci, že čím větší má rostlina list, tím vyšší je potřeba zastínění - velký list znamená i nižší mrazuvzdornost. Všechny opadavé druhy snášejí umístění částečně na slunci, vždyzeleným se lépe daří ve stínu.

Pokud však přikrývkou z chvojí přitlumíme účinek zimního a předjarního sluníčka, na jaře a v létě ho obvykle snášejí. Proto ideální místo nacházejí rododendrony v severní nebo západní poloze v lehkém zástinu, kde jsou navíc chráněné před prudšími větry. Dostatek vláhy v půdě i vyšší vzdušná vlhkost bývá podmínkou zdárného růstu rostlin, proto jim prospívá časté postřikování. Vhodné je i mulčování rašelinou či borkou.

Jak vybrat ty pravé rododendrony

Nepříliš silné kmínky rododendronů se větví nízko nad zemí.Z obrovského množství pěstovaných druhů a kultivarů se těžko doporučuje, záleží na prostorových možnostech konkrétní zahrady, klimatu i osobním vkusu.

Vhodné je přitom sledovat dobu kvetení. Správná volba znamená prodloužení radosti z kvetoucích keřů. Nejdříve kvete rododendron špičkolistý (R. mucronulatum), a to již koncem ledna, naopak až koncem srpna zazáří purpurově červený rododendron slívolistý (R. prunifolium). Většina rododendronů vykvétá v květnu a v červnu. Důležité je také povšimnout si, odkud který kultivar pochází. V našich podmínkách se osvědčují odrůdy vyšlechtěné v kontinentálních podmínkách (například v Německu), mnohem lépe totiž odolávají mrazu.

Anglické a holandské odrůdy bývají sice efektnější, ale také výrazně choulostivější na nízké zimní teploty a u nás vymrzají.

text a foto: Romana Rybková

logo MessengerPoslat Messengerem