Vila v růžovém opojení

Zahrada

Fotogalerie:

Kolem vily Růže, která spatřila světlo světa již bezmála před sto lety, se rozprostírá v mnoha směrech výjimečná zahrada. Je přívětivě starobylá a promyšleně opečovávaná. Původně byla zakládaná do secesní formy, dnešní podobu malého parčíku jí vtiskla rodina, která tu žije už 80 let. Každý v ní má na starost hlavně to, co ho těší.

Jak kdysi zahrada vypadala, vzpomíná dnes nejstarší obyvatelka, paní Alena: „Když jsem se sem v roce 1949 přivdala, vedly po obvodu zahrady pískové cesty, v přední části doplněné rabaty růží, byly tu mohutné smuteční vrby a ovocná část plná třešní. S manželem jsme nejdříve obměnili stromy a keře v ovocné části a také trochu omezili cesty, které byly časově náročné na úpravu. Rozhodující změna přišla v 80. letech, kdy jsme začali měnit okrasnou část na volně pojatou anglickou zahradu. Ta se stále zvětšovala až do dnešní podoby."

Vila Růže nenese své jméno nadarmo. Po zahradě vonělo plno růží a růžiček, ať už stromkových, keřových nebo pnoucích. Dnes krášlí růže jen středovou část a také úzký pruh za domem, kde vystřídaly rododendrony, jež uplavaly při povodních před sedmi lety. Stromy se během let průběžně doplňovaly hlavně o různé kultivary jehličnanů, především cypřišků (Chamaecyparis), zeravů (Thuja) a jalovců (Juniperus), ale také o nové módní čarověníky (zakrslé mutace) borovic, smrků a jedlí a o další méně vzrostlé jehličiny, které se sázely na nově vzniklá alpina a harmonicky propojily skalkovou část s mohutnějšími stromy lesíčku.

V zadní části zahrady byl dříve jabloňový sad, na jeho místě se pak založila broskvová plantáž. Po velké vodě ji už neobnovili a místo toho udělali z celé zahrady volný malý parčík. V zahradě plují v travnatých plochách ostrůvky s koniferami, keři a květinami. Všechna zeleň se musí prořezávat a prosekávat, aby šlo sekat trávu zahradním traktůrkem. O rostliny tu rozhodně není nouze. „Syn dřív hodně množil a stále kupuje nějaké speciality," říká paní Alena. „Zeleninová zahrádka tu byla odjakživa. Teď je hodně zmenšená, rostou tu okurky, saláty, papriky..."

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Hlavně pro pestrost barev

Z letniček sázejí ostálky (Zinnia), ozdobný tabák (Nicotiana), astry (Aster), měsíčky (Calendula), nestařce (Ageratum), gazánie (Gazania), hledíky (Antirrhinum). Z trvalek si nejvíc oblíbili třapatky (Rudbeckia), hlavně pro pestrost barev - od žlutých po hnědé - a také afrikány (Tagetes), i proto, že jsou půdopokryvné a neroste pod nimi plevel. Základem jsou ale trvalky, není s nimi tolik práce.

V zahradě se krásně vyjímají také exotické stromy. Za zmínku stojí pavlovnie (Paulownia) s krásnými velkými listy. Další velkou parkovou záležitostí je katalpa (Catalpa) s rozložitou korunou. Hodný obdivu je také tisovec (Taxodium), jehličnan, který se na podzim odívá nádhernými tóny oranžové až rezaté a na zimu opadává. Upoutá také pět druhů jinanů (Ginkgo). Nepřehlédnutelné jsou konifery, kterých je tu mnoho druhů, zvlášť různé smuteční, převislé formy nebo barevné panašované, zlaté, stříbrné, modré. Za zmínku stojí i dva exempláře metasekvoje (Metasequoia), hlavně solitéra před domem. Jehličiny jsou vždy krásné v kombinaci s rododendrony, tady jich najdete několik desítek.

Připouštění vody a čistění

Zahradu zkrášlují alpina, která jsou výsadou syna paní Aleny. Vypadají, jako by tu byla odnepaměti. Nejsou vysoká, a přesto dokážou i pozemek v rovině zajímavě vytvarovat. Skalky jsou domovem pro drobný hmyz, což přispívá k ekologické rovnováze v zahradě. Zdobí také břehy rybníčku na kraji lesíka. Vyhloubili ho v šedesátých letech paní Alena s manželem, původně jako malý, později ho zvětšovali až do dnešních rozměrů. K pravidelným starostem patří připouštění vody a samozřejmě čistění. Když u něj na jaře rozkvete do růžova kolkwitzie (Kolkwitzia), doslova zapomenete na všechny starosti.