Hlavním konstrukčním principem domu, na jehož plášti se střídají velké plochy bílé omítky a skla, je totiž hranol. Zahrada tuto řeč respektuje a odpovídá architektuře stejně výstižně. Její tvary vytvářejí k „přísnému" domu kontrapunkt.

Stromy zdobí i slouží

Zásadu, že v jednoduchosti je krása, dokazuje třeba i višeň křovitá v přední části zahrady - její koruna na tenkém pni je sestříhána do koule. Tento živý objekt něžně dotváří chladné hrany západní fasády. Její akcent má své přesné místo tam, kde cesta z žulových kostek ústí několika stupni na prostranství před garáží.

Podobně je tomu s ostatními stromy. Na pozemku bylo původně několik přestárlých ovocných dřevin, ale ty byly odstraněny. Navíc rodina nehodlala nic pěstovat, chtěla zahradu ke hrám, k odpočinku a k okrase. Proto zachovali jen pěknou vzrostlou břízu a mladý vlašský ořech.

Objevily se však i nové dřeviny. Třímetrové zeravy na východní straně pozemku cloní pohled na socialistické bytovky v sousedství. Dnes třímetrové jehličnany, které představují asi největší investici do zahrady, byly vysazeny teprve před dvěma roky. Jejich řada zakrývá také ostrý cíp parcely, který tak zmizel za zelenou stěnou. Výstavný zděný plot s titanzinkovými prvky, který odděluje pozemek od ulice, doplňují pro změnu  mladé habry. Spleť jejich větví v budoucnu ochrání soukromí zahrady před pohledy kolemjdoucích.

Zpěv ptáků a vody

Souvislou plochu trávníku lemuje z jedné strany pískovcová zídka, z druhé široký pás oblázků po obvodu domu. O to víc vynikne úsporný ornament stromu nebo jednoduchý drobný šperk květů.

Avšak tím nejvýraznějším klenotem zahrady je voda. Zcela opanovala intimnější část pozemku na otevřené jihovýchodní straně domu. A je zajímavé jak. Žádnou sestavu jezírek a potůčků s vodopády tu totiž nenalezneme. Je tu umělý pramen - jakási kašna inspirovaná východními zahradami. Z bambusové troubele ve stráňce, na které vystavuje svůj půvab urostlá bříza, prýští proud a naplňuje ohromnou kamennou nádobu, která přetéká. Jak lépe vyjádřit hojnost vody? Její studené a veselé zurčení naplňuje prostor zahrady a vniká i do útrob domu zotvíranými prosklenými stěnami. Svým osvěžujícím zpěvem je tak živel všudypřítomný.

Ale dost poezie, dejme prostor technice. Voda z přetékající nádoby mizí mezi valouny, které kryjí rošt podzemní laminátové jímky. Silné čerpadlo potom žene vodu trubkou do bambusové troubele. Chod zařízení je kromě přirozeného zvuku vody zcela tichý. Proto se také klokotající ozdoba zahrady stala oblíbeným napajedlem ptáků z širokého okolí. Rodina si pozorováním opeřenců často zpříjemňuje volné chvíle. V zimě pak nahradí pramen krmítkem.

Zeleň dostupná všude

Zadní, jihovýchodní část zahrady je vlastně pokračováním hlavního pobytového prostoru domu v přízemí - stačí otevřít prosklené stěny. Nepovolané oči sem nemají odnikud přístup. Jídelní kout přechází ve venkovní posezení kryté přesahem patra - zde je možné vyhledat stín nebo v suchu pozorovat déšť.

Propojení zahrady s domem nalezneme také v patře domu, což nebývá dosud tak obvyklé. Má podobu zatravněné terasy na střeše obývacího pokoje. Z pracovny je to sem pár kroků. Stačí natáhnout sezením znavené tělo na hustý trávník, ponořit oči alespoň na chvíli do modré oblohy a zaposlouchat se do ptačích trylků a zurčení vody...

text: Ondřej Vaněček, foto: Robert Virt