Bazénová voda je hotová věda

Základním parametrem pro hodnocení kvality bazénové vody, který by měl být zjišťován alespoň jednou týdně, je pH – faktor ukazující kyselost a zásaditost vody. Hodnoty pH by se měly pohybovat mezi 6,8-7,4. Je to klíčový údaj, který podmiňuje použití veškeré bazénové chemie. Z dalších chemických vlastností je nutné sledovat množství železa, jehož maximální hodnota je stanovena na 0,3 mg/l, či přítomnost dusičnanů – živné půdy pro růst řas. Jejich maximální hodnoty jsou do 20 mg/l a u amo­niaku dusíku pak 0,5 mg/l.

Z fyzikálních vlastností vody je na prvním místě teplota, u venkovních bazénů optimální v rozmezí 22-28 oC a u dětských 26-30 oC. Pro posouzení kvality často stačí zrak: voda by měla být čirá, průhledná až na dno. Na stěnách by neměly být viditelné ani hmatatelné usazeniny.

Prostředky na bázi chloru

Pokud vodu upravujeme ručně, můžeme postup rozdělit do několika kroků, které se budou během sezóny opakovat. Jednou týdně bychom měli pomocí pH/chlor testeru měřit pH. Dalším krokem je dezinfekce, která se provádí prostředky na bázi chloru a aktivního kyslíku. Je nutné zvážit i pravidelné použití preventivních prostředků zamezujících nárůstu řas. Můžeme tak ušetřit za dezinfekční prostředky.

Pro odstranění koloidních částic, což jsou malé nečistoty, které nelze zachytit vodními filtry, je nutné provádět tzv. vločkování. K tomu slouží flokulační přípravky – vločkovače. Mezi další chemické prostředky nutné pro provoz patří stabilizátor tvrdosti vody zabraňující usazování vodního kamene, či zazimovací roztok.

Účinnost dezinfekčních přípravků

Při zvýšeném provozu bazénu je nutné častěji kontrolovat obsah chloru. Musíme také častěji měřit pH a prodloužit dobu filtrace. Při hodnotách nad 7,6 se ve vodě mohou začít vyskytovat zákaly, které způsobují ucpání filtru, snižují účinnost dezinfekčních přípravků a dráždí oči a pokožku. Při pH pod 6,8 se zvyšuje pravděpodobnost koroze a blednutí barev bazénových stěn.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem