Světlo a stín v podkroví – II. díl

Materiál

Podkrovní prostory (myšleno šikminy stropu) se budují s použitím sádrokartonových podhledů nebo, zvlášť ve starších rekonstruovaných staveních, s přiznáním konstrukčních prvků (krokví, trámoví, hambalků apod.) a palubkovým podbitím. Je samozřejmě na vašem rozhodnutí, jaká střešní okna si do toho či onoho prostředí pořídíte, ale asi nejžádanějším materiálem je dřevo (smrk, borovice). Navzdory kvalitní povrchové úpravě se při této volbě musíte smířit s tím, že jednou za čas budete muset pozvat lakýrníka nebo se „restaurátorské“ role ujmout sami.

celý text

Podkrovní místnosti konstrukčně vyžadují montáž parotěsné zábrany. Ta zamezuje průniku vlhkosti vyprodukované lidskou činností (vaření, praní, koupání, ale i dýchání) do tepelných izolací. Z tohoto důvodu se v podkroví koncentruje a „zdržuje“ vlhkost, kterou je nutné eliminovat na co možná nejnižší procentuální hodnotu. Děje se tak hlavně větráním.

Na oknech koupelen, kuchyní a ložnic se přesto objevuje nežádoucí efekt rosení, vlhkost snižuje životnost laků a dřevěných konstrukcí rámů i křídel. Alternativou jsou plastové profily. Základ plastových oken tvoří tříkomorové nebo čtyřkomorové PVC profily (s kovovým jádrem – výztuží zamezující deformacím) s vysokou odolností proti průrazu a UV-záření. Ukazuje se, že moderní kvalitní plastová střešní okna dosahují lepších tepelnětechnických parametrů než stejná okna ze dřeva. A konečně existuje i varianta kombinace plastových a dřevěných střešních oken právě podle zatížení kondenzátem a samozřejmě podle estetických kritérií. Z exteriéru (při letmém pohledu dokonce i z interiéru) mezi nimi prakticky není žádný rozdíl.

Okna ve střešní rovině

Není-li možnost v podkroví osadit okno do svislé stěny (třeba štítové zdi) a ani architektura nedovoluje vytvořit vikýř, nezbývá, než okna implantovat do střešní roviny. Šikmé (tedy střešní) okno však má v porovnání s fasádním oknem několik nevýhod. Patří k nim složitější otevírání, možnost zatékání, usazování sněhu a snížení průniku denního světla, složitější odvod koncentrované vlhkosti (např. páry), komplikovanější údržba. Pro příslušenství a do menších neobytných místností se používají sériově vyráběná okna 500 x 500 nebo 600 x 600 mm, pro obytné prostory pak okna s rozměry 1 000 x 800 nebo 1 200 x 900 mm (u většiny výrobců lze objednat i rozměry na zakázku). Okna se nejvíce osazují do střech s taškovou nebo vláknocementovou krytinou se sklonem od 20 do 80o, jsou vybavena izolačním dvojsklem a otevírají se otočně kolem horních závěsů, polohy jsou nastavitelné pomocí plynových vzpěr.

Zasklení

Snad nejvíce toho má střešní okno na starosti z hlediska energie. Kromě výborné propustnosti denního světla se jedná o snížení prostupnosti letního tepla dovnitř a v zimě zase o nízkou propustnost tepla zevnitř ven. Z toho se mu musí obrazně kroutit hlava. Tepelná izolace okna brání tomu, aby přes zasklení unikalo tepelné infračervené záření a zajišťuje minimální prostup tepla oknem v důsledku vedení a proudění vzduchu. Volný průchod uvedeného záření je znemožněn tím, že skleněné tabule izolačního dvojskla nebo trojskla toto záření pohlcují.

Protože se přitom ale ohřívají a následně teplo vyzařují (sálají) směrem ven, někteří výrobci upravují povrch jedné skleněné tabule vysoce odrazivou vrstvou nebo do mezery dvojskla vkládají fólie s vrstvou tzv. tepelného zrcadla. Další ztrátové mechanizmy, tedy proudění vzduchu skrze spáry a prostup tepla vedením a prouděním meziskelní mezerou, se řeší zvýšenou těsností oken, respektive inertní výplní (argon, krypton) meziskelní mezery. Vývoj směřuje k vakuové meziskelní mezeře. Dalším úkolem střešního okna je zajištění zrakové pohody, tedy světelného komfortu (rovnoměrného osvětlení). Rovnoměrnost denního osvětlení u střešních oken závisí právě na světelné propustnosti zasklení a především na ploše a umístění okna vzhledem k osvětlované místnosti.

A aby toho nebylo málo, sklo střešního okna musí splňovat patřičné tepelněizolační parametry. Používá se plavené sklo nebo sklo se selektivně reflexní vrstvou, jejichž šířka je 3 až 4 milimetry. Mezera plněná plynem bývá 16 až 18 milimetrů široká. Střešní okna musí mít také zvýšenou odolnost proti mechanickému poškození zvenčí – sklo tvrzené s bezpečnostní fólií zabraňující roztříštění tabule na střepiny. Hluk zase účinně tlumí speciální protihluková skla nebo vícenásobné těsnění mezi křídlem a rámem okna. Izolační trojskla nahrazují dosavadní energeticky úsporné typy zasklení. Hodnota součinitele prostupu tepla izolačního trojskla je pouhých 0,5 W/m²K, hodnota součinitele prostupu kompletního okna dosahuje u kyvných střešních oken pouze 1,0 a výklopně/kyvného okna jen 1,1 W/m²K.

Trojsklo má větší celkovou šířku, 32 mm (běžně se šířka izolačního dvojskla pohybuje kolem 24 mm). Vnější sklo o síle 4 mm je tvrzené bezpečnostní sklo se zvýšenou odolností proti mechanickému poškození, opatřené samočisticí vrstvou, díky níž se vnější sklo nerosí a zůstává déle čisté. Prostřední tvrzené sklo má rovněž tloušťku 4 mm. Na střešní okna se zasklením typu –65 lze snadno nainstalovat originální rolety a žaluzie, a to jak mechanicky ovládané, tak případně na elektrický či solární pohon.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Kondenzace

Snad vůbec největším problémem oken je kondenzace. Nevyhýbá se žádnému materiálovému ani konstrukčnímu řešení a týká se svislých (fasádních) stejně jako střešních (šikmých) oken. Při intenzivní kondenzaci trpí nejen okna, ale i ostatní konstrukce výplně stavebních otvorů, tedy ostění, parapety atd. Závažným problémem je následný výskyt plísní, které jsou též důsledkem nízkých povrchových teplot a kondenzátu.

Na konstrukcích (např. okno, obvodová stěna) nedostatečně izolujících vnitřní prostředí od venkovního může být na vnitřním povrchu teplota nižší než předepisují normy. Splnění požadavků uvedených v normě by mělo být zárukou správné funkce jednotlivých částí budovy z hlediska úspor energie a zabránění vzniku tepelně-vlhkostních poruch. Zde je nutné říci, že absolutní vyloučení kondenzace z oken je velmi složité a za extrémních klimatických podmínek prakticky nemožné. Přesto je třeba bránit se.

Můj dům doporučuje

Na trhu najdete střešní okno s označením GGL 3064 (Velux) osazené trojsklem, s hodnotou Ug = 0,7 W/m²K (hodnota Ug vyjadřuje množství energie – tepla – které pronikne 1 m² konstrukce při teplotním spádu 1 stupně Kelvina. To znamená, že čím menší hodnota, tím lépe. Pro zasklení je obecně dostačující hodnota 1,1 W/m2K. Můžete se setkat s nový typem zasklení s označením 60, který sdružuje souběžně několik výhod. Vedle zvýšené tepelněizolační schopnosti s Ug = 1,0 W/m²K) nové zasklení lépe chrání před venkovním hlukem, více odráží dlouhovlnné tepelné záření, což brání ztrátám tepla v zimě i nežádoucím tepelným ziskům v létě. Zasklení má také vyšší mechanickou odolnost a samočisticí efekt.

Tepelný komfort

U tradičně koncipované stavby skrz okna uniká až 40 % energie. Pokud je obvodový plášť (samozřejmě včetně střešního pláště se střešními okny) důkladně uzavřen, do objektu prostupuje poměrně velké množství sluneční energie, která se akumuluje do stěn a podlah a pomáhá při vytápění domu. Akumulované sluneční teplo se totiž uvolňuje do obytného prostoru právě v okamžicích, kdy slunce nesvítí. Díky pasivním solárním ziskům se role okna v energeticky účinném, zejména pak v pasivním domě, zásadně mění. Podle odborníků pak taková okna naopak dokáží ušetřit až 60 % nákladů na vytápění. Samozřejmě záleží na konkrétním místě, na projektu, na orientaci domu vůči světovým stranám, na rozdělení okenních ploch, na typu oken a zasklení…

Pasivní sluneční energie je navíc naprosto zadarmo. Jedním z kritérií tepelného komfortu je vrstvení teploty vzduchu: teplotní rozdíl mezi místem 10 cm nad podlahou a místem ve výšce hlavy sedící osoby (asi 110 cm), který se měří 50 cm před oknem. Je-li tento teplotní rozdíl menší než 1,5 K (1,5 oC), pak lze hovořit o příjemném klimatu v místnosti. Pro celkovou kvalitu okna jsou (jak jsme uvedli výše) stěžejní izolační vlastnosti zasklení (parametr Ug v hodnotách 0,5-0,7 W/m²K a také parametry okenního rámu a křídla (Uf asi 1,1 W/m²K).

Jedině značkové výrobky jsou schopny splňovat požadavek tří základních okenních spár: spáry zasklívací (mezi prosklením okna a rámem okenního křídla), funkční (mezi rámem křídla a pevným rámem okna) a připojovací (mezi rámem okna a stavbou). Právě precizní provedení připojovací spáry má mimořádnou důležitost. A rozhodně nejen u pasivních domů.

Více článků z rubriky INTERIÉRY najdete na www.dumabyt.cz.

Instalace

Stavební otvor (ve střešním plášti spíše montážní otvor) pro střešní okno musí mít především správnou velikost. Ať již bude okno zatepleno klasickým způsobem, nebo pomocí originálního zateplovacího bloku, otvor vždy musí být po celém obvodu větší minimálně o 3cm.
Požadavek se dá poměrně snadno dodržet ve vodorovném směru nad a pod oknem montáží podpěrných latí. Problém bývá spíše po stranách, kde je třeba dbát na to, aby rám okna těsně nekopíroval krokev. Po osazení a zabudování okna do střechy občas u novostaveb dochází k nepatrné deformaci krovu i k mírnému zkřížení okenního rámu. Na ramenech okenního rámu však bývají regulační šrouby (rektifikace až o +/- 3 mm), s jejichž pomocí se dá závada odstranit.

Některé typy střešních oken mají límec parotěsné fólie a polypropylenový zateplovací blok na rámu už z výrobního závodu. Tyto konstrukční prvky zamezují průniku vlhkosti a následné kondenzaci vodních par ve střešní konstrukci a zároveň pomáhají tepelně izolovat jak okno, tak celé podkroví. Kvalitní montáž a tím i bezchybnou funkčnost okna jistí správná instalace ostění (sádrokarton, OSB desky, palubky), což má vliv na omezení tvorby kondenzátu. Spodní ostění musí být svislé k rovině podlahy, horní naopak vodorovné, což umožňuje plynulé proudění vzduchu podél celého okna a jeho skla. Pro správné proudění vzduchu je nejvhodnější umístit otopné těleso (radiátor) přímo pod okno. Při montáži parapetu by toto proudění vzduchu měly garantovat větrací mřížky, kanálky nebo mezery mezi ostěním a parapetem. Tato zdánlivá maličkost vás zbaví rosení a kondenzátu, takže už nebudete muset láteřit na věčně uplakanými okny.

První díl článku si můžete přečíst zde.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce