Několik století nazpátek to nebylo s omítkami zase tak složité. Většinou byly hliněné, později vznikaly i na bázi vápna, nakonec byly cementové či vápenocementové a v interiéru se objevovaly ušlechtilé štukové.
Obvykle omítky měly a ještě dnes nejčastěji mají dvě či tři vrstvy – hrubý špric, aby to vše drželo, jádro a na něm finální vrchní omítku. To platí o zděných stavbách.
Dřevostavby, nejčastěji srubové konstrukce, se omítaly především v interiéru, obvykle hlínou nanášenou na rákosové rohože. Na rákos se často ještě v prvních desetiletích 20. století omítaly u rodinných domů stropy, které byly povětšinou stále trámové se záklopem a podhledy z prken. Ovšem technologické změny ve stavebních konstrukcích a stavební chemii významně proměnily také svět omítek.
HLAVNÍ POŽADAVKY NA OMÍTKY
|
|
1. snadná zpracovatelnost *) |
Zateplovací systémy
Následkem ohromného technologického rozvoje ve stavebnictví se staví domy z rozmanitých zdicích systémů (tvarovky cihelné, vápenopískové a z lehčených a keramických betonů, z pórobetonu, betonový monolit aj.), z nejrůznějších materiálů na bázi dřeva nebo z recyklovaných surovin. Domy se navíc zvnějšku oplášťují nebo zevnitř opatřují zateplovacími systémy. To vše představuje nové povrchy a vůbec v závislosti na podkladu pozměněné fyzikální podmínky, kterým se musí přizpůsobit také omítka, pokud má bez poruch plnit svoji funkci.
Z těchto důvodů je nutné omítky specializovat pro ten či onen povrch, aby k němu byly přilnavé a odolávaly účinkům tepelné roztažnosti podkladu. Zároveň musejí plnit důležitou funkci, kterou je ochrana stavební konstrukce, a nově také zvýšené nároky na tepelněizolační vlastnosti a dekorativnost. Požadovaných kvalit se dociluje zušlechťováním omítek různými přísadami a speciálními chemickými přípravky, vliv má také báze, na které jsou omítky založeny, a plniva.
Výrobci se snaží zjednodušit přípravu omítky před použitím a skutečně se jim to daří. Zpravidla díky technologické náročnosti výroby, která zároveň zaručuje stejnoměrné rozprostření potřebných vlastností omítky v celé ploše. Malty se dodávají zpravidla jako suché směsi, které se na stavbě jen rozmíchají ve stanoveném množství vody, jak to předepisuje výrobce. Některé omítkoviny jsou na trhu v podobě past jako stěrky, ať už pro finální povrch, nebo coby materiál pro vyhlazování povrchu. Příprava k použití je tedy jednoduchá, ale o to vyšší nároky jsou na kvalitu a úpravu podkladu před aplikací a na správný postup podle návodu a zásad řemeslné práce.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Univerzální použití
Zaměřme se na vnitřní omítky, jejichž hlavní funkcí, kromě posílení zvukové a tepelné izolace konstrukce a její ochrany, je také funkce hygienická a estetická – hladký a rovný povrch stěny. Obvykle mívá vnitřní omítka dvě, respektive tři vrstvy. Vnitřní část omítky, tzv. jádro nebo také jádrová omítka, se nanáší na navlhčené zdivo či na postřik neboli tzv. špric zvyšující přilnavost podkladu a snižující jeho nasákavost. Na tuto hrubou jádrovou omítku se pak (obvykle po jejím dokonalém vyschnutí) nanáší tenčí vrstva omítky z jemné malty. Malí i velcí výrobci dodávají na trh téměř nepřeberné množství maltových omítkových směsí. Mnohé výrobky mají univerzální použití, tedy jak na vnější, tak i na vnitřní omítky. Řada omítkovin je však určena výhradně nebo především pro omítání v interiéru. To se týká zejména štukových a sádrových omítek a některých omítek dekoračních. Jinak i vnitřní omítky mohou mít různou materiálovou bázi.
Omítky pro klasický podklad, které se označují jako minerální podle přísad minerálního původu, mají jako pojivo portlandský cement (křemičitanové slíny, sádrovec hlinitých přísad) a jako plnivo křemičitý písek. V případě tzv. lehkých minerálních omítek se používá jako plnivo zrno bílého mramoru. Minerální omítky mají dobrou přilnavost a jen nepatrnou termoplastickou reakci, tj. jsou při teplotních výkyvech objemově stálé. Běžně se používají pro omítky vnější i vnitřní a rovněž jako finální vrstva v rámci dodatečných zateplovacích systémů. Obvykle se nanášejí strojně, ručně se aplikují pouze na menší plochy. Zhotovují se jako hladké nebo jako strukturované.
KLASICKÉ VNITŘNÍ OMÍTKY
|
|
Běžné vnitřní omítky bývají nejčastěji dvouvrstvé. Obvykle mívají vápenocementové jádro a na něm je finální ušlechtilá omítka, zpravidla štuková. Jádro vysychá nejméně dva týdny; pokud se totiž aplikuje konečná vrstva na vlhké jádro, způsobí jeho stále probíhající smršťování trhliny na vrchní omítce. Před aplikací je třeba osadit, případně upravit vše, co by mohlo vrstvu omítky narušit (např. parapety, krabice elektrických zařízení, zdravotní technika apod.), protože pozdější retuše bývají zpravidla vidět – zvlášť mohou nepříjemně vyniknout, když na ně dopadá světlo v určitém úhlu. |
Silikonové omítky
U omítek silikonových je pojivem běžný, někdy ovšem speciální cement, avšak doplněný přísadami různých plastů, a to nejvíce derivátů na bázi křemíku či třeba olejů apod. Jako plnivo slouží křemičitý písek. Předností silikonových omítek a stěrek je jejich vysoká vodoodpudivost, ale zároveň umožňují i difuzi – prostup vodních par z konstrukce. Vynikají také výtečnou odolností v agresivním prostředí. Silikonové omítky jsou jednovrstvé či dvouvrstvé. Je možné aplikovat je i na vlhký podklad.
Akrylátové omítky
Velmi rozšířené jsou také omítky ze syntetických pryskyřic. V jejich případě je pojivem akrylátová disperze nebo roztok epoxidové pryskyřice na bázi akrylátů. Obvykle se nanášejí v podobě pryskyřičné pasty nástřikem. Používají se často pro dekorativní účely jako tzv. mozaikové omítky, kdy se do akrylátové pasty vtlačuje plnivo z barevné minerální drtě a po zaschnutí se vrstva uzavře nátěrem.
Tenkovrstvé omítkoviny s obsahem silikátů
Silikátové omítky se vyrábějí jak minerální, tak jako syntetické s polymerními pojivy. Vyrábějí se jak specializované silikátové omítky (venkovní, vnitřní), tak univerzální (většinou určené pro na zdivo, beton apod.). Jedná se obvykle o ušlechtilé tenkovrstvé omítky. Podobně jako silikonové a akrylátové omítky jsou silikátové omítky odolné vuči průmyslové atmosféře a kyselým roztokům a dobře odpuzují vodu (hydrofobní), takže se dají umývat proudem vody a třeba i běžnými detergenty. Oblíbené jsou sanační silikátové omítky. Zmíněné vlastnosti předurčují tento druh omítek zejména pro rekonstrukce starších staveb a historických objektů, nakonec i tím, že mají vysokou kryvost. Vyrábějí se probarvené, určené pro vytváření strukturovaných povrchů.
Tepelněizolační omítky
Tepelný odpor stěn můžete posílit některým z typů tepelněizolačních omítek. Používají se v rámci zateplovacích systémů nebo jako součást tepelněizolačního zdiva, kdy speciální malta plní i funkci pojiva zdicích prvků. Avšak tepelněizolační omítku lze použít i samostatně. Silnějšího efektu dosáhnete, když použijete takovou speciální omítku jako vnější i vnitřní. Často se tepelněizolační malty používají v místech osazení okenního rámu, kde mohou snížit tepelné ztráty. Vypočtená návratnost za vyšší cenu tepelněizolačních maltových směsí se při nižších nákladech na vytápění pohybuje mezi 4 až 8 lety, což je vzhledem k předpokládané životnosti stavby doba příznivá. Tzv. termoomítky obsahují cement a vápno, pojivem je kamenivo a především pak komponenty, které zvyšují tepelněizolační schopnosti výsledné omítky – lehčené kamenivo (např. Keramzit, Liapor, perlit aj.) nebo polystyrenové kuličky. Tyto omítky bývají velmi lehké, a tak mohou být i dost silné.
Omítky s perlitem
K zajímavým výrobkům mezi omítkami patří omítky, které obsahují expandovaný perlit. Je to jemně zrnitý prášek s vysokou tepelněizolační a také zvukověizolační schopností, vysokou tepelnou odolností, nízkou objemovou hmotností a je chemicky stálý (jako sklo). Perlit je jako čistý minerální výrobek zdravotně nezávadný. Je proto výborným plnivem do lehčených omítek, u nichž je požadován větší zvukověizolační a tepelněizolační účinek. Expandovaný perlit se vyrábí z horniny sopečného původu (sopečné sklo); jedná se o amorfní křemičitan hlinitý. Účinkem vysokých teplot získá surovina formu drobných dutých kuliček.
Sanační omítky
V souvislosti s několikerými povodněmi a záplavami, které postihly Českou republiku v posledních deseti letech, vstoupily do širšího povědomí i tzv. sanační omítky. Jsou svým složením uzpůsobeny tak, že zabraňují vzlínání nebo prostupu vody či vlhkosti do konstrukce a jejich struktura rovněž zamezuje tomu, aby se na jejím povrchu vytvářely tzv. výkvěty, vznikající krystalizováním solí a dalších látek rozpuštěných ve vodě. Sanační omítky umožňují obnovit obývání stavby i její estetické kvality a přitom zabezpečit vysychání zdiva. Tyto omítky po svém vyhotovení obsahují značné množství vzduchových otevřených pórů, které umožňují prostup páry ven, a současně zachycují vykrystalizované soli. Sanační omítky mají mnoho podob, vyrábějí se venkovní i vnitřní nebo univerzální, vyrovnávací či štukové apod. Zajímavým výrobkem jsou tzv. paropropustné vnitřní omítky. Mají sanační účinky, ale také dokážou vysoušet ze zdiva zkondenzovanou vodu. Mohou podpořit i dlouhodobé vysušování zdiva, vystaveného vzlínající vlhkosti, někdy dokonce i bez podřezávání zdiva a osazení nové hydroizolace. K obvyklým přísadám sanačních i paropropustných maltových směsí pro omítky patří také fungicidní přípravky proti růstu plísní, hub a řas.
Dekorativní omítky
Vyrábějí se i omítky s posílenou dekorativní funkcí. Kromě barevnosti je významným prvkem estetického účinku povrchová struktura. Z toho důvodu obsahuje omítka zrna určité hrubosti a je materiálově uzpůsobena i k tomu, aby nanesenou vrstvu bylo možno ještě strukturovat do rýh nebo jinak pomocí válečků a speciálních hladítek. Silikonové a akrylátové pastózní omítky jsou pak určeny k vytváření dekorativních omítek s obsahem barevné drtě z kamene, písku nebo skla. Podle toho se setkáte s názvem rustikální nebo mozaikové omítky či omítkoviny.
Tekuté tapety
Zajímavostí jsou tzv. tekuté omítky, označované také jako tekuté tapety nebo – což vystihuje jejich podstatu vůbec nejlépe – textilní omítky. Základními složkami tohoto severoamerického hitu je lepidlo rozpustné ve vodě a přírodní vlákna, a to jako suchá směs. Tuto povrchovou úpravu můžete aplikovat téměř na libovolný povrch, na němž hmota nanesená hladítkem, válečkem nebo stříkáním vlastně vytvoří souvislou netkanou textilní tapetu, která – byť je především krásná – vylepší i tepelněizolační vlastnosti stěny. Aplikace je snadná a zvládne ji i amatér.
text: Ondřej Vaněček, foto: archiv firem
