Dělicí posuvné stěny, zástěny a paravány v našich zeměpisných šířkách zdomácněly již před stovkami let. Těžko dnes určíme, kdy se v českých pokojích objevil první skládací paraván, jenž měl za úkol vymezit alespoň malý kousek soukromého prostoru a opticky jej tak oddělit od zbytku rozlehlé místnosti.
S postupem doby a s přílivem a odlivem různých módních vln a trendů, jež s sebou jednotlivé epochy přinášely, mizely z domovů našich předků spolu s ostatním nábytkem také paravány a zástěny, aby se v nich s následující módní vlnou opět objevily v poněkud pozměněné podobě a vyrobené z nových, momentálně moderních materiálů. Jediné, co však po staletí zůstalo nezměněno, je jejich prvotní funkce: přepažení či rozdělení místnosti, vytvoření soukromí, vymezení a oddělení menšího kusu prostoru od větší části pokoje, zastínění.
Jaká je dnešní situace?
Nahlédneme-li do současných českých domácností, zjistíme, že obliba zástěn, paravánů a mobilních dělicích stěn opět roste, navíc se v posledních letech stává módní záležitostí díky řadě praktických výhod a především též díky estetické funkci, kterou v interiéru bezesporu zastává. Obytný prostor se tak díky těmto zajímavým doplňkům stává mnohem variabilnějším a živějším.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Paravány, zástěny
Pro zaclonění menšího prostoru se zpravidla používá jednoduchá zástěna nebo paraván, složený z několika dílů vzájemně spojených pomocí pohyblivých pantů či jednoduchých závěsů. Kostra rámu jednotlivých dílů může být tvořena z přírodního materiálu (dřevo, bambus…), kovu nebo plastu. Bývá potažena různými druhy zajímavě zdobených tkanin nebo třeba ručně malovaným papírem, stejně tak může být vyplněna barevným neprůhledným sklem, rákosem, dřevem či jiným dekorativním materiálem.
Posuvné stěny
Velké oblibě se v posledních letech těší posuvné stěny, jimiž lze bez větších obtíží dočasně předělit interiér místnosti, aniž bychom se museli pouštět do složitého budování příčky. Za posuvnou stěnu můžeme schovat například kuchyňskou linku, jídelnu či nepořádek v pracovním koutě nebo třeba zastínit velké francouzské okno.
Pomocí kovových kolejnic upevněných v podlaze nebo ve stropu pokoje můžeme snadno pohybovat jednotlivými panely ze skleněných, dřevěných či lamelových desek, a tak podle potřeby obměňovat prostor naší místnosti.
Japonská inspirace
Někdy bývají posuvné stěny ještě navíc doplněny přívlastkem japonské. Není pochyb, že se jejich výrobci nechali inspirovat osvědčeným systémem posuvných stěn v domech na dalekém východě. Bývají výrazným dekoračním prvkem každého interiéru, proto se nepoužívají jpouze jako optický předěl prostoru nebo pro zastínění, ale vždy plní také estetickou funkci a ozvláštňují prostor, jehož součástí se stanou.
Japonské posuvné stěny se nejčastěji skládají z horní vodicí hliníkové lišty a stinícího mateiálu, který je vybírán nejen podle osobního vkusu, ale též podle předpokládané funkce, jakou má stěna plnit. Podle počtu posuvných panelů má lišta dvě, tři čtyři nebo pět drážek.
Tkanina nebo dřevo
Jako stinící materiál jsou používány nejrůznější druhy tkanin, od tužších, hodících se zejména Pro přepažení místností, přes roletové látky nebo oblíbený materiál „screen“ (ze skelného vlákna pohlcujícího až 90 % slunečního záření), jenž se používá k zastínění. Má-li stěna sloužit především jako dekorace, sáhneme většinou po vzdušnějších textiliích na způsob závěsů či záclon. Novinku v této oblasti představují tzv. dřevěné tkaniny z přírodních materiálů, které jsou vysoce dekorativní a každému prostoru dodají punc ušlechtilosti a komfortu. K jejich výrobě se používají kvalitní kusy dřevin z dlouhou životností bez suků a prasklin, např. lípa, bambus, teak, cedr a další oblíbené exotické dřeviny se zajímavou kresbou.
Ovládání
Jednotlivé díly mohou být shrnovány na jednu nebo druhou stranu, centrálně na střed nebo je můžeme rozhrnout podobně jako divadelní oponu. Panely lze posouvat rukou nebo pomocí ovládací tyčky či provázku se závažím. Poněkud luxusnější variantu představuje dálkové ovládání elektromotorem s tichým plynulým chodem.
text: Naděžda Kuřáková, foto: archiv firem
