Vybíráme materiál na stavbu domu

Kromě ceny vstupují do hry další faktory, jež by každý budoucí uživatel rodinného domu měl vzít v úvahu. Dům mu totiž bude sloužit po desítky let a neměl by tedy hledět jen na okamžitou cenovou výhodnost.

Spektrum pohledů

Preference stavebníka mohou být různé. Jeden sleduje rostoucí ceny energií, a tedy energetickou náročnost provozu domu, druhý třebas možnosti budoucích přestaveb nebo jiných úprav. V poslední době je také stále častěji zmiňováno environmentální hledisko, hledisko udržitelného rozvoje, tedy to, jak stavba zatíží životní prostředí z pohledu použitých materiálů i následujícího provozu. Svou roli hrají i fyzikální parametry stavby – tepelný odpor pláště, míra akumulace tepla a vlhkostní režim nebo akustický odpor konstrukce.

To základní, co dělá stavbu stavbou, jsou stěny, jejichž konstrukce bude mít vliv nejen na cenu hrubé stavby, ale ovlivní i ostatní zmiňované faktory od ekonomičnosti provozu až po komfort a hygienu bydlení. Jejich materiálové „řešení“ může mít různé podoby.

Dřevo, cihla, či beton?

Pokud jde o typ konstrukce, stojí u nás stavebník v podstatě před dvojí základní volbou: zděná či betonová tradice, anebo dřevostavba. Statistika jednoznačně mluví ve prospěch „klasiky“, dřevostavby se ale postupně začínají prosazovat. Tradičnější postupy pak nabízejí možnost výstavby z pálených cihel, pórobetonu, betonových panelů anebo sendvičových konstrukcí. Dřevostavby sice obecně skýtají možnost mnoha konstrukčních typů, u nás jde ale v převážné většině o dva – stavby z masivu, anebo montované dřevostavby z předem vyrobených dílů.

Tradice vyžaduje přesnost

Tradičním materiálům u nás kraluje pálená hlína, zejména ve formě cihelných bloků a vylehčených tvárnic. Jsou ale k dispozici i „plné“ cihly malých profilů, ty se však kvůli horším tepelným i akustickým vlastnostem (a také vyšší pracnosti při výstavbě) užívají převážně jen jako doplněk – jejich vysoká únosnost je předurčuje jako materiál pilířů apod.

Cihlové tvárnice naopak mají uplatnění velmi široké. Výrobci je často dodávají jako ucelené stavební systémy, které zahrnují speciální tvarovky, překlady a konstrukce stropů.

U vylehčených dutých bloků s množstvím dutin se sice zlepšují žádané tepelněizolační vlastnosti, klesá ale únosnost. Problémy mohou nastat při zasekávání vedení do stěn – necitlivé narušení lehčeného bloku může způsobit jeho destrukci. Také nároky na technologickou kázeň při stavění z tohoto materiálu jsou vysoké. Zbroušené bloky se spojují lepením nebo maltou a zvlášť ve druhém případě hrozí, že budou tepelněizolační vlastnosti bloku znehodnoceny.

Při nedodržení technologické kázně totiž silnější vrstva spojovací malty může ve stěně vytvořit tepelný most – zónu, kudy uniká více tepla než v jejím okolí. Takto nedokonale postavěná zeď pak bude mít podstatně horší tepelněizolační vlastnosti, než jaké uvádí výrobce. Stěny z pálených bloků mají také nižší schopnost akumulace tepla, zato se podílejí na udržení kvalitního vnitřního mikroklimatu.

Beton pro zajímavé kreace

Přestože je u nás slovo beton ve stavebnictví stále ještě spojováno s neoblíbenými paneláky, uplatnění tohoto materiálu i při stavbách rodinných domů je široké. Je to také tím, že je mnoho forem, v jakých lze beton používat.

Jednou z nich je monolitický beton v domovních stěnách. Vyznačuje se hlavně vysokou únosností a architektům skýtá velké možnosti při „tvarování“ domu. O tom, že z betonu lze vykouzlit opravdu zajímavé kreace i v oblasti individuální výstavby, svědčí například rodinný dům architekta Zdeňka Fránka v Brně na Červeném kopci, kterému dominuje obytná část ve tvaru kornoutu či trychtýře vysoká přes dvě podlaží.

K nevýhodám monolitického betonu patří nedostatečné izolační schopnosti, které vadí, zejména pokud je tohoto materiálu využito u vnějších stěn. Vyžaduje pak vrstvenou izolovanou konstrukci. Také větší difuzní odpor hutného betonu nepřispívá k dobrému mikroklimatu v interiérech a bydlení může znepříjemnit i nízký akustický odpor stěn. Betonové stavby rovněž nejsou příliš „otevřeny“ pozdějším úpravám nebo změnám dispozice.

Panely zdaleka nekončí

Menší variabilitu při projektování, zato rychlou a málo pracnou výstavbu rodinného domu nabízí další betonový stavební prvek – železobetonové panely. Ve srovnání s panely, které tvoří základ strohých sídlišť sedmdesátých a osmdesátých let, disponují současné betonové panely výrazně lepšími vlastnostmi a jejich uplatnění je zejména v typové výstavbě široké. Lépe tepelně izolují díky izolační vrstvě, která je umístěna mezi dvěma betonovými deskami, a také zvukověizolační vlastnosti splňují nároky na komfortní bydlení. Jejich předností je i velká variabilita úprav povrchů. K nevýhodám patří již zmiňovaná – typicky „betonová“ – malá možnost dodatečných úprav a změn a větší difuzní odpor.

Lehký materiál, široké užití

Velmi široké použití má lehčený beton, pórobeton, s nímž se nejčastěji setkáme ve formě tvárnic, často dodávaných v ucelených stavebních systémech pod různými obchodními názvy. Jejich výhodou je snadné opracování a formátování a variabilitu prokazují i při stavbě nepravidelných konstrukcí. Nároky na technologickou kázeň jsou opět vysoké – bloky se lepí a důležitý je minimální rozměr spáry: maximálně 1 až 3 mm. K rizikovým faktorům u pórobetonu patří vysoká nasákavost a s tím spojená nutnost vyschnutí před aplikací do stěn a jeho ochrana před nasáknutím během stavby. Pórobeton se také vyznačuje nižší schopností akumulovat teplo, v kombinaci s vnější izolací se ale hodí i pro výstavbu nízkoenergetických nebo pasivních domů.

Dalším materiálem na bázi betonu vhodným pro konstrukci stěn jsou vápenopískové cihly. Vyrábějí se ze směsi písku, vody a vápna a díky tomu, že jejich výroba spotřebovává málo energií, lze hovořit současně o environmentálním produktu. Vyznačují se výbornými vlastnostmi – nízký tepelný odpor, dobrý akustický odpor, vysoká únosnost – a hodí se i ke stavbě nosných zdí, u nichž je kladen důraz na dobré tepelněizolační vlastnosti. Zdi z vá­penopískových cihel se spojují běžnou maltou nebo se používá lepení.

Dřevostavby zatím popelkou

Dřevostavba je další možnou volbou při výběru základního materiálu pro stavbu domu. V řadě zemí jde o převládající materiál (v USA 70 %), anebo alespoň důstojnou konkurenci ostatním možnostem (v Německu 10 %). U nás se zdá, že domy ze dřeva důvěru teprve získávají. Důvody lze spatřovat v kulturní tradici, v jejímž rámci byly dřevěné stavby považovány za příznak chudoby a nižší kvality. Svou roli ale hraje také nedostatek praktických zkušeností po desetiletích absence této technologie na trhu. Dřevostavby se tak u nás podílejí na novostavbách zhruba pěti procenty a nové realizace se počítají ve stovkách za rok. Jde přitom o plně konkurenceschopnou technologii, která ve srovnání s ostatními typy staveb skýtá řadu výhod.

Osvědčené technologie vedou

Pokud jde o typy konstrukce, ve světě se používá přes dvacet základních konstrukčních systémů, u nás ale můžeme mluvit pouze o dvou či třech z nich. Jde o technologii montovaných staveb z předem vyrobených panelů, ta je nejrozšířenější i ve světě. Vedle ní se uplatňuje konstrukce „two by four“ (dvakrát čtyři palce). Název je odvozen od nejrozšířenějšího profilu fošen, z nichž je stavba na místě skládána. Kromě uvedených typů lze zvolit konstrukci z masivního dřeva. Ta se užívá pro domy srubového typu. Novinkou na trhu je systém MHM (Massiv Holz Mauer), který spojuje využití vlastností masivního dřeva s moderními technologiemi výstavby – přípravou prefabrikovaných dílců z masivu.

Plnohodnotná konkurence

Současné moderní dřevostavby spojují výhody a mohou plně konkurovat ostatním, rozšířenějším typům staveb. Lze mluvit o dobrých tepelnětechnických vlastnostech – obvodový plášť dřevostavby je vyplněn kvalitní tepelnou izolací a hodnota součinitele prostupu tepla bývá lepší než u běžných cihelných staveb. Plášť domu navíc může být díky tomu tenčí, a tak se při dané výměře zastavěné plochy zvětší vnitřní prostor domu.

Za určitou nevýhodu lehkých konstrukcí, mezi něž dřevostavby patří, můžeme považovat menší schopnost tepelné akumulace, a tedy rychlejší vychladnutí nebo naopak zahřátí interiéru. To je problémem hlavně v létě. Zato dřevostavba nabízí příznivé mikroklima.

Experimenty raději s rezervou

Stavebník hledající alternativy ale nemusí zůstat u popsaných „masově“ užívaných stavebních systémů. Touha experimentovat a hledat nové cesty přináší zajímavé výsledky. Nespokojenost s moderními technologiemi i snaha o jakýsi návrat ke kořenům vedly ke vzniku staveb, jež pracují například s nepálenou hlínou. Také další, z čistě technokratického pohledu nepřijatelné materiály – sláma, konopí, ovčí vlna – nacházejí v alternativním stavitelství své místo. Například stěny „slaměného“ domu tvoří balíky slámy v trámové konstrukci a uzavírá je hliněná omítka. Experimenty s tradičními a přírodními materiály jsou ale obzvlášť náročné na úroveň řemesla, jehož tradice byla přerušena, a je otázkou, jakou technologickou kvalitu jsou současní „alternativci“ schopni dodržet. Nadšením lze jen stěží nahradit nedostatek zkušeností a pečlivosti při realizaci takové stavby.

text: David Daniel, foto: archiv