Odvodnění rodinného domu

Odvodnění by mělo být součástí projektu každé novostavby. Ale ani majitelé starších domů, které už ne­baví vymetat po každém dešti louže před garáží, nemusejí zoufat. Řešení jejich problému se většinou najde. Dodatečná realizace odvodnění však může být technicky složitější a finančně náročnější. Problém odvedení vody od rodinných do­mů lze řešit dvěma základními způsoby. Terasy, betonové plochy a chodníky kolem domů lze odvodnit liniovým nebo bodovým systémem. Další způsob likvidace deš­ťové vody se provádí zatravňovacími vsakovacími pa­nely, tvárnicemi nebo ga­leriemi sestavenými ze vsakovacích modulů.

celý text

Odkud odvést vodu

Pro modelové příklady vyžadující odvodnění není třeba chodit daleko. Může jít o betonovou plochu před garáží, která se zdá být v pořádku do chvíle, než zaprší a místo ní vznikne jezírko. I terasa je zdrojem potěšení jen tak dlouho, dokud z ní nezatéká do bytu. Fundované rady, jak při řešení odvodnění zpevněných ploch kolem rodinného domu postupovat, nám poskytl Ing. Petr Kopal: „V případě odvodnění zpevněné plochy před ga­ráží potřebujeme kvůli únosnosti krytu žlabu vědět, jak těžká vozidla přes něj bu­dou jezdit. Kvůli dimenzování velikosti žlabu je nutné znát i velikost odvodňované plochy.

Důležité jsou také představy investora o tom, jak má kryt žlabu vypadat, z jakého má být materiálu atd.“   U špatně vyspádované terasy zase záleží na tom, jestli se nachází v úrovni okolního terénu, nebo je umístěna v patře, třeba na garáži. V prvním případě je nutné konst­rukci terasy rozebrat, např. odstranit dlažbu a vyhloubit odpovídající žlábek na ulo­žení prefabrikátu odvodňovacího systému.

Maximální kapacita odvodňovacího systému

V druhém případě bývá odvodnění složitější. Pak je nutné zvolit co nejmělčí profil žlábku, aby se vešel do skladby podlahy. Hlavní je najít kompromis mezi požadavkem na zpravidla co nejmenší stavební výšku odvodňovacího prvku a maximální kapacitu odvodňovacího systému. Často se odvodňují i dvorky rodinných domů, případně vstupy do domů, které lze kombinovat s rohožkou nebo dvorní vpustí. Vody se musejí zbavit také plochy okolo bazénů, zimních zahrad, chodníky kolem domů a mimoúrovňové cesty ve svahu. U těch se umisťuje žlábek před schody, aby přes ně netekla voda a nemohlo dojít k uklouznutí (např. v zimě po námraze).

Například dříve se velmi často stavěly garáže v suterénu a k nim pak vedla po­měrně dosti strmá příjezdová cesta. Proto je k odvodnění takových míst nejlepší po­užít pororošt – je téměř stoprocentní jistota, že přes něj se nikdy žádná voda nedostane. Štěrbinový kryt má sice žebírka profilovaná tak, aby po nich voda hladce sklouzla do žlabu, ale přesto se po nich do garáže byť jen minimální množství vody do­stat může.

Pro potřeby odvodnění zpevněných ploch u rodinných domů se v současné době nejčastěji používají liniové systémy. Instalace bodových vpustí je složitější, protože ně­kdy bývá obtížné vyspádovat odvodňovanou plochu do jednoho místa. Před garážemi se obvykle provádí liniový způsob odvodnění, protože je třeba zachytit vodu v určitém pásu nebo linii. Oba způsoby odvodnění lze kombinovat, takže je možné, aby žlab ústil do bodové vpusti. Třetím způsobem odvodnění zpevněných ploch je vsakování dešťové vody pomocí zatravňovacích vsakovacích panelů nebo galerie sestavené ze vsakovacích modulů.  

Liniový odvodňovací systém může být např. z polyetylenu, betonu, pozinkované oceli, případně z nerezu (u venkovních ploch nebývá časté). Každý materiál má své výhody a nevýhody a záleží jen na investorovi, čemu dá po zvážení všech kritérií přednost. Důležitá je také správná volba krytu žlabu. Kryty se rozdělují podle použitého materiálu, únosnosti a vzhledu (např. štěrbinový, rošt nebo pororošt). Také je třeba rozlišovat mezi krytem určeným pro pěší provoz a krytem před vjezdem do garáže.

text: Luboš Chott, foto: archiv firem, Veronika Kučerová, Petr Mach.