Na zajímavém příkladu z Anglie si můžeme ukázat, jak se kořenová čistírna stala hlavním prvkem menší městské zahrady.
Mladí designéři spojili veskrze moderní materiály s rustikálními: hliník, pozinkovanou či nerezovou ocel, tenká lanka a sklo zkombinovali s balíky slámy, trámy, proutím a překližkou.
celý text
Dobré vyhlídky
Dominantním místem je terasa krytá odvážným přístřeškem z překližky. Jeho střecha je vymyšlená tak, aby chránila před mírným deštěm, ale šikmými prořezy propouští dovnitř světlo. Navíc ji kovové sloupy, které symbolizují kmeny, drží poměrně vysoko, a tak uvnitř nemáte stísněný pocit, který někdy pod plnými střechami altánů a přístřešků může přijít.
Podlaha altánu je ohraničená trámy a zpevněná štěrkovou drtí. Záda odpočívadla jsou chráněna skleněnou stěnou proti větru a soukromí zajišťují „zasklené“ balíky slámy. Kovovými žlábky s oblázky na dně protéká terasou předčištěná voda a s tichým zurčením padá do záhonu s rákosy.
Čistírna z rákosu

Pod terasou je vlastní biologická kořenová čistírna. Plocha je jako umělý mokřad nebo jezírko izolována fólií, aby se voda neztrácela v podloží. Fólie leží asi 60 cm pod zemí, což zaručuje, že celou vrstvu takzvaného filtračního lože postupně prorostou kořeny rákosu. Jde vlastně o stále vlhký záhon, kde je povrch půdy zamulčován drobnými kamínky, v nichž je „schovaná“ veškerá voda. Centrální, nejaktivnější čisticí zóna je osázena jen rákosem obecným (Phragmites australis).
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ DRUHY ROSTLIN
|
Rákos (Phragmites australis),
kosatec sibiřský (Iris sibirica)
kosatec žlutý (Iris pseudoacorus),
žabník jitrocelový (Alisma plantago-lanceolata)
skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris)
|
Další druhy
Hlavní pole před terasou jsou buď osázena také rákosem, nebo jinými druhy rostlin. Rákosy jsou velice účinné – využívají organické látky z odpadní vody a jejich kořeny uvolňují kyslík. Podobně fungují i třeba kosatce (Iris pseudoacorus, I. sibirica), žabník (Alisma plantago-lanceolata), skřípinec (Schoenoplectus lacustris) a další rostliny.
Po stranách jsou přidané i dřeviny (kaliny, menší vrby, břečťan) a jiné druhy, které mají rády svěží půdu a hodí se do polostínu nebo slunce – kapraď samec (Athyrium filix-mas), pryšec (Euphorbia sp.), blatouch bahenní (Caltha palustris), plicník (Pulmonaria officinalis), čechrava (Astilbe sp.) a tužebník (Filipendula ulmaria).
Funkční krása

Jednotlivá pole jsou kvůli zpomalení průtoku rozdělena přepážkami: v tomto případě jsou to dřevěné fošny, které vytvářejí zajímavý rastr, a zároveň nesou lávky, po nichž se můžete zahradou procházet. Kvůli plynulému průtoku vody je celá plocha rozdělena do několika výškových úrovní. Sestupujete po kamenných a dřevěných stupních, přičemž lehoučká zábradlí z kovových sloupků a ocelových lanek zabrání pádu nebo nechtěnému šlápnutí do vlhkých míst. Nejde tu o bezpečnost, jen o pohodlí a také estetiku – zábradlí jsou pěkným prvkem.
Další zajímavostí jsou malé destičky, které se vznášejí v hejnu nad porosty: jsou to malé sluneční kolektory, které dokážou nabít skryté akumulátory natolik, že je zahrada dlouho do noci osvětlená.
Pro prohlížení fotografií bez vodoznaku je třeba se přihlásit. |
Smysl pro detail
Vrcholem hravého zahradního designu jsou zasklené balíky slámy, které slouží jako lavičky. Zdůrazněné spoje – nápadné nerezové hlavice šroubů – jako by symbolicky potvrzovaly smysl pro detail. Silné bezpečnostní dřevo chrání slaměné balíky před nepohodou, a přesto se při pohledu z dálky zdá, jako by tam sláma jen tak ležela. Na skle se možná nesedí příliš pohodlně, ale určitě není problém si posezení zpříjemnit polštářem s moderním dezénem. Drobná svítidla zasazená do štěrkové podlahy odpočívadla osvětlují v noci členitý strop přístřešku a vytvářejí na něm zajímavé efekty.
text: Jana Pyšková, foto: autorka Veronika Kučerová