Podlaha vždy bezprostředně navazuje na podkladový materiál, kterým může být v nejnižším patře podkladní betonová vrstva, nebo ve vyšších patrech stropní konstrukce. A právě zde se dostáváme ke střetu dvou rozdílných vlastností, které musí kvalitní podlaha splňovat: z hlediska zatížení stropní konstrukce by měla být podlaha co nejlehčí, jenže z důvodu akustické izolace zároveň co nejtěžší. Řešením je rozumný kompromis, který tyto protichůdné požadavky vybalancuje. Výsledkem by měla být pro statický systém únosná a z hlediska akustiky dostatečně mohutná podlaha.
Pozor na projekt
Konstrukce podlahy musí také vyhovovat podmínkám, jaké jsou kladeny na její odolnost (včetně požární) a neprůzvučnost, hygienické vlastnosti atd. Pro průměrného projektanta je podlahová konstrukce často vedlejším prvkem, který je ve výkresové dokumentaci odbyt pouze skladbou s uvedením tloušťky jednotlivých vrstev, bez upřesnění materiálových požadavků. Totéž se dá říci i o technické zprávě, kde také obvykle bývá podlahám věnována jen minimální pozornost. Přitom projektová dokumentace by měla řešit řadu detailů, které se mohou následně negativně projevit ve chvíli, kdy je již položena nášlapná vrstva.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Druhy podlah
Interiérové podlahy dnes používané se podle konstrukce dělí na pevné (tuhé), které se staví v místnostech, kde není požadována zvuková izolace (garáže a technické místnosti), a na podlahy plovoucí, které nejsou pevně spojeny s podkladem. Plovoucí podlahy se dále dělí na lehké a těžké. Lehká plovoucí podlaha se zpravidla realizuje jako suchá a její roznášecí vrstva je tvořena tuhou těžkou deskou, nebo několika vrstvami desek. Jak již sám název napovídá, pro svou menší hmotnost je vhodná pro rekonstrukce a je kompatibilní s lehkými příčkami v rámci systémů suchého stavění (např. Knauf, Rigips, Cetris). Těžké plovoucí podlahy se vyznačují tloušťkou nad 50 mm a jejich roznášecí vrstva bývá většinou tvořena betonovou mazaninou.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Všechny vrstvy podlahy
Ve spodní části podlahové konstrukce se nachází podkladní vrstva, která je tvořena buď podkladním betonem, nebo nosnou částí stropní konstrukce. V každém případě musí podklad bezpečně převzít statické i dynamické zatížení přenášené podlahou a zajistit ochranu podlahy např. před průhybem. U plovoucích podlah tato vrstva absorbuje kročejový hluk a v případě podlahového vytápění akumuluje teplo. U pevných podlah tvoří vyrovnávací či podkladní vrstvu pod vrstvou nášlapnou. Pro těžké plovoucí podlahy ji tvoří betonová mazanina vyztužená kari sítí tloušťky minimálně 40 mm, pro lehké podlahy se používají cementotřískové (CETRIS) nebo sádrovláknité (FERMACELL) desky.
Vyžaduje-li to způsob užívání či umístění místnosti, musí být do skladby podlahy zakomponována hydroizolace (koupelna, WC), například v podobě hydroizolační stěrky nebo hydroizolačního asfaltového pásu.
Zvukověizolační vrstva
Další důležitou funkční vrstvou je zvukověizolační vrstva. Ta tlumí přenos kročejového hluku a zároveň zabezpečuje „plovoucí“ efekt (vláknité desky ROTAFLEX, ORSIL, elastifikovaný PPS (EPS-T) či extrudovaný polyetylen (ETHAFOAM)). U těžkých plovoucích podlah plní zároveň díky stlačitelnosti vyrovnávací funkci.
Tepelněizolační vrstva se předepisuje ve vytápěných místnostech na terénu nebo nad nevytápěným prostorem, garáží či průjezdem. Zde se používají pěnové nebo vláknité tepelněizolační desky (PPS, ORSIL).
Poslední funkční vrstvou je vrstva nášlapná, která bývá často nesprávně zaměňována za celou podlahu.
