Palmy do interiéru nebo zimní zahrady

Zapomeňte na kokosy

Jedním z nejčastějších dotazů bývá, jak pěstovat kokosové palmy, které u nás pěstovat nejde. Je to podvod prodejců, ze semen klíčící kokosovník v malinkém květináčku si prostě na naše bytové podmínky nezvykne a poté, co vyčerpá zásoby v semeni, uhyne. Stejně tak by nebylo moudré si kupovat větší rostliny. Kokosové palmy jsou doma na pobřežích moří, v horkém klimatu se stálým pohybem vzduchu. Naše vytápěné, málo větrané prostory s krátkým zimním dnem jsou pro ně smrtelnou kombinací.

Dáme si do bytu, dáme si palmu

Do interiéru se ideálně hodí tropické stínomilné podrostové palmy, které ani v dospělosti nepřerostou dva metry, v nádobě měří pochopitelně ještě o něco méně. Můžeme si vybírat z druhů s listy dlanitými či zpeřenými a palmy jednokmínkové či trsnatě se rozrůstající.

 

Snad nejlepší volbou je americký rod Chamaedorea s více než 100 druhy, který je domovem především ve Střední Americe. Jednou z nejčastěji pěstovaných palem je Chamaedorea elegans. Má jediný kmínek, ale často se prodává více sesazených kusů dohromady. Jako všechny druhy rodu je dvoudomá, a tak pokud budete mít štěstí na obě pohlaví, máte šanci se již při velikosti okolo metru dočkat kvetení a při úspěšném opylení i pěkných plodů.

OTUŽILÉ PALMY

Velkým příslibem je druh Nannorhops ritschiana, který roste od Arábie až do Kašmíru. Severní horské formy zvládají až skoro dvacetistupňové mrazy, ale nedělají jim dobře naše mokré zimy. V tomto směru jsou větším příslibem populace z Kašmíru, kde je více vlhko i v zimě, a tamní rostliny by měly být odolnější. Objevují se teprve první semenáčky, takže můžete přispět k jejich testování. Mezi dlanitými palmami naopak nelze příliš doporučit běžně pěstovaný rod Washingtonia, i když by si měl poradit i s mrazem – 10 ºC. Jeho zástupci jsou však značně robustní, mají velké listy a rostou poměrně rychle. Mezi palmami se zpeřenými listy je kromě datlovníku schopen odolávat mírným mrazíkům již jen rod Butia z jihoamerických pamp od Brazílie do Argentiny. Jsou to nádherné nízké palmy s obloukovitě prohnutými listy. Vzhledově zvláštní je severoamerický druh Serenoa repens, který zůstává zcela přízemní a jehož kmeny jsou plazivé a větvené. Dlanité listy mohou být zelené, vzácněji pěkně sivé. Snášejí i desetistupňové mrazy.

 

Z dalších druhů vyniká miniaturní Ch. metallica s krásně lesklými listy, které jsou téměř bez řapíku, takže celá rostlina nemá v průměru více než půl metru. Ale v rodu Chamaedorea skoro nelze sáhnout vedle, většina druhů je drobných a velmi krásných.

Pěkné palmy jsou také v asijsko-pacifickém rodu Licuala. Patří sem více než 100 druhů menších podrostových stínomilných palem s tropickými nároky. I pro ně je typická skvrnitost listů, která poskytuje podrostovým palmám určité maskování a zdání nechutnosti pro býložravce. Našim očím však kombinace žlutozelené, hnědavé a červenavé barvy lahodí. Velmi typické je takové zbarvení pro jiný velký jihoasijský rod – Pinanga.

Rod Areca dal jméno všem palmám, protože se řadí do čeledi arekovité. Patří sem i slavná betelová palma Areca catechu, do bytu není špatná, ale v rodu existují ještě lepší druhy, doporučit lze temnolistou A. guppyana. Pod jménem „areka“ se také v obchodech nabízí leccos, nejvíce však madagaskarská palma Dypsis lutescens, který patří k nejprodávanějším druhům současnosti. Žlutě zbarvené skvrnité kmínky vyrůstají v bohatých trsech a listy jsou krátké a jemně zpeřené. Celý rod Dypsis čítá více než 140 madagaskarských druhů, mnohé z nich patří mezi nejmenší palmy světa a i přes velkou vzácnost ve své domovině se patrně v interiérech časem prosadí.