Přestože se za plotem řadového domu tyčí nevkusná mohutná konstrukce, v blízkosti se nachází benzinová pumpa a opodál nevzhledná samoobsluha, uvnitř zahrady si na nic z toho nevzpomenete.
„Existují cesty, po kterých lze dojít k příjemnému pozapomnění,“ říká autorka projektu, zahradní architektka Jana Pyšková. Pro malou zahradu je podle ní určující ovládat hru s prostorem. Nejde jen o tvary terénu a záhonů, ale také o dobře zvolené výsadby. Modelace a křivky dávají pocit většího prostoru, výsadba dokáže vytvářet pocit soukromí, rostliny mohou dodat zahradě vzdušnost a jedinečnost.
Důležité jsou dobře zvolené zahradní prvky, včetně správné kombinace materiálů a flóry, jež danou architekturu umocňují. „Nejtěžší je najít správnou míru pestrosti a proměnlivosti zahrady,“ říká Jana Pyšková. „V malém měřítku hrozí nebezpečí chaosu, zejména kolem terasy proto volím výsadbu velmi umírněnou.“ Trs bambusu hlídá vchod do domu, terasu na levé straně rámuje řada ozdobnic, na pravé straně se nachází živý plot z tisů. Neutrální okolí nechává vyniknout vodním prvkům, pohled upoutá především krásná plastika a solitérní japonský javor.
Prostřední část zahrady tvoří rozkvetlý pás, kde se na obou záhonech lemujících trávník rozbíhá celoroční proměnlivá hra barev a vůní. Na konci zahrady je ale zase neutrální zelená hranice z menších stromů a vyšších keřů. Na pravé straně se výsadby prolínají, prostorem se šetří, ale zároveň jej výsadby opticky zvětšují. Důležitý je rovněž dobře pěstěný trávník, který se na konci zahrady směrem k vrátkům zužuje a stáčí za terénní vlnu. Možná na chvíli dokonce zapomenete urna hradbu dalších řadovek a začnete být zvědavi, co asi bude za vrátky… Vybudovat kvalitní zahradu je poměrně složité a spolupráce s dobrým architektem se určitě vyplatí.
Platí to i pro zahradu u třebíčské řadovky, přestože její majitel je sám profesionál – spoluvlastní zahradnickou firmu. Jana Pyšková to vnímá jako závazek: „Pokud jde o zahradu kolegy a kamaráda, bývá to mnohem náročnější. Výhodou ale bylo, že jsem studii zpracovávala pro dvě sousedící zahrady, vlastněné dvěma přáteli, což opravdu nebývá běžné a rozšiřuje to možnosti řešení. Naopak velmi obvyklé byly limitující okolnosti – zahrada patří k řadovému domu, je poměrně malá, svou plochou proporčně domu neodpovídá a s okolím nejde vůbec nic dělat.
Ošklivou konstrukci převyšující plot neschováte, výhled na benzinovou pumpu a nepovedenou samoobsluhu by změnilo snad jen drogové opojení. Nicméně menší zahrada na pruhu půdy za řadovkou nebo na plácku kolem domku v satelitu bojující s nehezkým okolím je naprosto běžným příkladem dnešní doby. Je mnohem snazší tvořit zahradu na úpatí Jeseníků, na stráni s dalekými výhledy, anebo pod Brnem, kde se krajina volně rozbíhá od obzoru k obzoru…“ Přes všechny obavy je zahrada v Třebíči ukázkou dobré spolupráce architekta a realizační firmy.
Je přihlášená do soutěže Víkend otevřených zahrad (www.vikendotevrenychzahrad. cz) a po dohodě přístupná i pro veřejnost. Pro své invenční řešení je ceněna i profesionály, což dokazuje 2. místo v soutěži Zahrada roku v roce 2009. Profese majitele je určitou zárukou, že se o ni bude dobře starat. V současné době funguje podle jeho slov především jako příjemné pokračování obytného prostoru domu, je místem pro klidné rozjímání nebo veselé posezení s přáteli či vyvolenými zákazníky. A v neposlední řadě funguje i jako kvalitní vizitka zahradnické firmy.
„Terasa z dubových fošen sjednocuje plochu mezi stěnou domu a okrasným bazénem. Ve vodě tančí snová víla od sochaře Tasovského a ze své kouzelné ruky skrápí prstence svých vlasů, které se stáčejí až nad hladinu. Díváte se na tu krásku a vůbec nevnímáte ohavnosti, které se vy budovaly v okolí. Když se dost vyna dí váte a zvednete hlavu, oči vám kloužou po měkkých vlnách trávníku a konturách záhonů,“ uzavírá evidentně spokojený majitel zahrady.
text: Vlastimil Růžička, foto: autor
