Úspory na vytápění v případě regulace jednotlivých místností domu je sice obtížné spočítat, protože takový průběžný model zatím neexistuje, ale obecně se dá říci, že snížení teploty o každý 1 °C znamená cca 5% úsporu nákladů na vytápění. Stanovení a udržení optimálních teplot v jednotlivých místnostech se pak odrazí v celkové úspoře.
Základní princip
Pro každý typ vytápění je nutné zvolit vhodný typ regulace: systém I/O (otevřeno/zavřeno), nebo plynulá regulace, elektrický termopohon či pouze připojení na relé, které spíná daný okruh elektrické topné rohože.
Ve všech případech se systémy chovají stejně: v první fázi se snímá teplota vzduchu v místnosti, hodnota se porovná se zvoleným topným programem. Pokud je požadovaná teplota vyšší, než je naměřená teplota v místnosti, systém vydá povel zdroji tepla (kotel, tepelné čerpadlo aj.) „sepni“, zdroj začne ohřívat vodu a tu následně pomocí čerpadla rozvádí do otopného systému.
Dalším povelem je otevření elektrického ventilu, sepnutí ventilátoru, případně sepnutí relé pro danou elektrickou smyčku. Tyto povely jsou zpracovávány 24 hodin denně.
Ekvitermní regulace – ovlivňuje teplotu otopné vody v závislosti na venkovní teplotě, kterou snímá venkovní čidlo.
Co a jak můžeme regulovat |
|
1. Otopná tělesa – přímo na nich jsou osazeny elektrické termopohony I/O – tzn. s jednoduchou regulací otevřeno/zavřeno, případně s plynulou regulací, kdy jsou termopohony řízeny signálem 0–10 V 2. Teplovodní podlahové vytápění – vzhledem k velké tepelné setrvačnosti podlahy a otopného systému se používají elektrické termopohony I/O 3. elektrické podlahové vytápění – je řízeno „relátkově“ – tzn. každá podlahová smyčka je samostatně spínaná příslušným relé 4. podlahové konvektory – u tohoto typu vytápění rozlišujeme v zásadě dva typy konvektorů. Podle typu konvektoru regulujeme buď průtok teplé vody tělesem, nebo činnost ventilátoru (rychlost otáček), který rozhání teplý vzduch do místnosti. |
Aktivní snižování spotřeby energie
Dnes přicházejí na trh stále inteligentnější „kotle“, ve kterých elektronika zabezpečuje plynulou změnu výkonu kotle na základě vyhodnocení venkovní teploty a teploty v referenční místnosti, nebo na základě vyhodnocení teploty výstupní a vratné topné vody. Technologie je dokonce do určité míry schopna předvídat potřebný výkon pro následující den.
Nevýhodou ekvitermní regulace je problém s umístěním venkovního teplotního čidla a také rozdílná potřeba tepla v jednotlivých místnostech v domě. Výhodou pak jsou zpravidla nižší pořizovací náklady.
Intermní regulace – je založena na prostorovém termostatu v jedné referenční místnosti. Hodí se především pro malé domy, s jedním uživatelem. Nestojí mnoho peněz, ale nastává opět otázka, kam prostorový termostat umístit. V ostatních částech domu je pak obtížné udržet komfortní nebo útlumovou teplotu v určenou dobu.
Individuální regulace teploty jednotlivých místností (systémy IRC) je dosud jedinou známou cestou pro dosažení nejlepšího komfortu vytápění při maximálně možných úsporách tepla. Zajišťuje se dvěma způsoby: manuálně a pomocí programové regulace – tzv. zónové regulace.
Zónová regulace a systémy
Princip spočívá v tom, že v každé místnosti můžeme teplotu regulovat samostatně a tím také ušetřit. Docílíme toho pomocí průběžného snímání teploty. Například u systému iNELS jsou tyto snímače teploty již z výroby umístěny v každém vypínači, který je součástí chytré instalace. Uživatel pak může v rámci místnosti zvolit nejvhodnější „vypínač – teplotu“, podle které se má systém řídit. Tuto informaci následně zpracovává centrální jednotka, která dává pokyn koncovému zdroji – topnému tělesu, topné rohoži atd.
Pro každou místnost lze nastavit vlastní topný program, případně pro místnosti stejného charakteru lze použít program jeden.
Teplo v průběhu dne
Topný program standardně vychází z čtyřiadvacetihodinové časové osy. Například v systému iNELS na ni lze umístit až 7 časových značek, v jejichž rámci si můžete nastavit 4 úrovně teploty v průběhu celého dne: minimum, útlum, normal, komfort. Tyto úrovně pak lze měnit opět pro každou místnost samostatně, např. komfort v koupelně může být nastaven na 25 °C (ráno a večer), naopak v ložnici pouze na hodnotu 21 °C. Lidské tělo reaguje na změnu teploty až od 1–1,5 °C, je zbytečné kalkulovat s menším teplotním rozdílem.
Úrovně teploty jsou přepínány automaticky dle topného programu nebo manuálně prostřednictvím chytrého tlačítka či aplikace v chytrém telefonu nebo tabletu. Tato změna je vždy uložena do nejbližší časové značky.
Doporučené teploty |
|
Dětský pokoj 20–21 °C Ložnice 18–20 °C Koupelna 22–24 °C Chodba 17–19 °C Další prostory v domě (úložné prostory, šatna, komora, technická místnost apod.) lze pouze temperovat či vytápět podle uvážení. Reguluje se také časový průběh teplot – vyšší teploty potřebujeme ve dne (nebo jen tu část dne, kdy jsme doma), nižší když jsme v práci a v noci. |
Obývací pokoj 20–22 °C
Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv
