Vybrat si můžete z cibulovin, trvalek, vonných nebo volně rostoucích rostlin. Zajímavé je, že jde zejména o drobnokvěté druhy, které vyniknou ve větším množství.
Ladné cibuloviny
Nebesky modré květy má časně kvetoucí ladoňka, která se hodí do skalek, jako podrost pod opadavé dřeviny nebo do trávníku ke zplanění. Vysazuje se na podzim do řidších skupin, které se časem samy zahustí, rozrostou a vytvoří modrý koberec. Ladoňka má ráda slunné nebo mírně přistíněné stanoviště, vyhovuje jí kyprá humózní půda a na jaře potřebuje dostatek vláhy. Hojně pěstovaná je třeba ladoňka sibiřská (Scilla siberica).
Druhým „ladným“ rodem je ladonička, například ladonička bělomodrá (Chinodoxa luciliae). Podle některých zdrojů patří do jiné čeledi rostlin než ladoňka, a je proto uváděna samostatně. Podle jiných informací jde ale o synonymum pro ladoňku (Scilla luciliae). Obě rostliny se každopádně množí postranními cibulkami i samovýsevem a kvetou od března do května.
Pomněnka a její příbuzní
Květy méně známé robustnější trvalky s názvem pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla) připomínají tvarem i barvou květy pomněnky. Rostlina se vysazuje jako půdopokryvná podsadba pod stromy, kde během dubna vytvoří modře kvetoucí porost. Uvítá stanoviště s bloudivým stínem, humózní vlhčí půdu, snadno se množí semeny nebo kořenovými řízky. Vyšlechtěné kultivary mohou mít listy se stříbrným tečkováním nebo bíložlutým panašováním.
Začátkem dubna rozkvétá pupkovec, trvalka s květy podobnými pomněnce. Jeho jméno se vztahuje ke tvaru semen. U nás se pěstuje nejčastěji pupkovec jarní (Omphalodes verna) a kapadocký (O. cappadocica). Oba druhy upřednostňují chladnější, vlhké a štěrkovité půdy, polostín, snesou ale i větší přistínění a hodí se k ozelenění větších ploch. Dobře je doplňují třeba kapradiny nebo plicníky.
Dvouletá pomněnka lesní (Myosotis sylvatica), příbuzná pomněnkovce i pupkovce, rozkvétá až na konci dubna, spíš v květnu. Atraktivní jsou zejména kultivary s intenzivně modrými květy, které bývají v nabídce semenářských firem označeny jako ‚Indigo‘ nebo ‚Ultramarine‘. Vyšlechtěny byly ale i bílé či růžové odrůdy. V polostínu s výživnou půdou se pomněnka snadno sama přesévá.
Omamné květy
K nejatraktivnějším modře kvetoucím jarním rostlinám patří hyacint (Hyacinthus). Jeho veliké a sladce vonné květenství vydrží kvést několik týdnů. Postačí mu lehčí půda vylepšená kompostem a slunné místo. Cibule hyacintu se vysazují na podzim a na zimu se chrání přikrývkou z listí, kterou je nutné na jaře včas odstranit. Po odkvětu je možné cibule z půdy opět vyjmout a uskladnit do října v bedničce s rašelinou – rostliny pak budou vitálnější.
K nejméně náročným cibulovinám patří modřence. U nás zdomácněl například modřenec arménský (Muscari armeniacum), který v březnu rozkvétá vonnými, nejčastěji kobaltově modrými květy. Kvete tři až pět týdnů. Vysazuje se na okraje záhonů, pod opadavé dřeviny nebo do skalek. Rychle se rozrůstá – množí se dceřinými cibulkami, dělením trsů i semeny a může se rozšířit i do trávníku.
Blankyt z lesa
Jaterník podléška (Hepatica nobilis) pochází z listnatých lesů, je vhodný do trávníku nebo jako podrost pod stromy. Vyšlechtěné odrůdy ozdobí i skalku a jejich květy mohou být i bílé a růžové. Rozkvétají v březnu, mají rády polostín a vlhčí humózní půdu. Podléšky jsou nenáročné, jen s trsy by se po výsadbě nemělo několik let hýbat – potřebují čas, aby zmohutněly, pak pravidelně a bohatě pokvetou.
Z lesních světlin pochází i sasanka vábná (Anemone blanda), která v březnu rozkvétá většími modrými květy. Prospívá na stejných místech jako jaterník a uplatní se v podrostu stromů či keřů nebo na stinných místech ve skalce. Ve vyšších polohách ji na zimu přikryjte.
Drobní krasavci
Kosateček síťkovaný (Iris reticullata) dorůstá do 20 cm a za pěkného počasí kvete už v únoru, většinou však v březnu. Má rád lehčí, propustnou a mírně zásaditou půdu, hodí se především do skalky. Na léto se vyplatí cibule kosatečku vyjmout z půdy, protože nesnášejí vlhko, a v říjnu je znovu vysadit. Množí se z drobných cibulek oddělených ze starších cibulí.
Podobné podmínky na slunném a chráněném místě, ale se stále vlhkou půdou vyžadují krokusy (Crocus) s krásnými modrými, ale i žlutými či bílými květy, které vyniknou zejména v trávníku. Kvetou od února do dubna, často ještě na sněhu, existují ovšem i druhy rozkvétající až na podzim. Cibulky jarních krokusů se sázejí na podzim (a opačně).
Z vlhkých strání
Do zahrad se časem přesunuly také některé rostliny luk a strání. Například plazivý a stálezelený barvínek menší (Vinca minor), který v dubnu rozkvétá modrými květy. Jeho polehlé výhony na půdě snadno zakořeňují, na stinných místech tak snadno nahradí trávník. V oblibě má vlhké a živinami dobře zásobené půdy.
Růžová poupata plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis) mění během kvetení barvu a plně rozkvetlé květy jsou celé modré. Listy plicníku mohou být sytě zelené nebo poseté stříbrnými skvrnami. Po odkvětu se rostlina seřezává těsně nad zemí.
Pozoruhodná modrá |
|
• Látka, která způsobuje modré zabarvení květů, se nazývá delfinidin. Barvivo je ale sytě modré pouze v alkalickém prostředí, v kyselém zčervená. Proto se nedaří šlechtitelům a vědcům vytvořit vysněné modré růže, pH růží je totiž kyselé. |
Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Autorka, Lukáš Hrdinka a Zahradnictví Krulichovi
