Když přijde řeč na asijské, nebo také na japonské javory, obvykle se myslí druh označovaný jako javor dlanitolistý (Acer palmatum). Do této skupiny se také řadí javor japonský (Acer japonicum) a javor širasavánský (Acer shirasawanum). Rozdíly mezi posledně jmenovanými druhy jsou ale tak malé, že někteří botanikové je považují za jediný druh.
Velkou oblibu těchto dřevin má na svědomí celá řada skutečností. V našich podmínkách dorůstají obvykle do velikosti středně velkých až velkých keřů, ale existuje i mnoho zakrslých odrůd vhodných pro nejmenší zahrady i pěstování v nádobách.
Vedle forem se zelenou barvou listů existuje i hodně odrůd, u kterých převládá barva žlutá, červená, nebo dokonce pestrá kombinace většího množství odstínů. Mnoho odrůd se vyznačuje obrovskou dynamikou podzimního vybarvování – to je nepochybně další důvod jejich velké obliby.
Díky těmto vlastnostem se při vhodném způsobu použití z javorů zanedlouho stávají výrazné dominanty zahradního prostoru. Výborně vypadají v malých atriových zahradách, v zahradách asijského typu, na skalkách, kolem potůčků i umělých jezírek. Aby ovšem tyto půvabné rostliny mohly prosperovat v plné kondici, je nutné nabídnout jim vše, co k životu potřebují. A také je netrápit tím, na co jsou citlivé.
Nejlepší cesta k pěstitelským úspěchům vede skrze poznání jejich přirozených nároků. Javor dlanitolistý roste ve východní Asii, obvykle bývá součástí horských a podhorských lesů. Často roste v podrostu vyšších stromů, které alespoň část dne přistiňují jejich listy. V místech přirozeného výskytu je charakteristická vyšší vlhkost vzduchu a lesní půda obsahuje velké množství humusu. Pokud se povede tyto podmínky alespoň částečně napodobit i u nás, javorům se zde pravděpodobně bude dobře dařit.
Výsadba a pěstování
Samotné výsadbě předchází výběr místa, nejlépe stanoviště v polostínu, nebo v tzv. kropenatém či toulavém stínu. Přímé slunce v kombinaci s nízkou vlhkostí vzduchu jim neprospívá. Pokud musíte sázet na přímé slunce, mělo by to být na vlhkém místě (ale nikoliv tam, kde se trvale drží voda).
Javorům obvykle nevyhovuje stanoviště poblíž zpevněných ploch, velkých jižních zdí nebo domů. Tato místa v létě akumulují a pak dlouho do noci sálají teplo, to javorům nesvědčí. Velmi důležitý je i výběr odrůdy, na přímý sluneční svit bývají nejcitlivější odrůdy se zlatě-žlutými listy, naopak čistě zelené odrůdy jej obvykle snášejí lépe.
Dbejte na to, aby pěstitelský substrát obsahoval hodně humusu, byl mírně kyselý a velmi dobře propustný. Při výsadbě se vyplatí dělat poměrně velké výsadbové jámy, zejména v těžké půdě. Do zeminy přidejte organickou složku, kterou může tvořit nevápenný kompost nebo rašelina. Osvědčilo se mi i přidat menší množství kokosového vlákna (pro rostlinu velikou 30-40 cm jednu až dvě velké hrsti), rozmíchejte jej rovnoměrně v celém kořenovém prostoru.
Sázíte-li do méně kvalitní půdy, část původní zeminy doporučuji použít a promíchat s nově přidanou – absolutní výměna zeminy se obvykle moc neosvědčuje. Dejte pozor, aby rostlina nebyla vysazena příliš hluboko. Hluboká výsadba vadí většině rostlin, ale asijské javory jsou na to zvláště citlivé.
K zalévání používejte nejlépe dešťovou vodu, nebo vodu, která není tvrdá. Neměla by být příliš studená – například přímo ze studny. Při jasné obloze nikdy nezalévejte na listy, vznikly by na nich skvrny. Zalévejte brzo ráno, raději jenom na půdu, ne listy, a to ne příliš často. Zalévat se vyplatí zejména mladé, čerstvě vysazené rostliny, hlavně v první polovině vegetačního období.
Dávka vody se řídí podle věku rostliny – budete potřebovat jednu až dvě konve na rostlinu. Před další zálivkou nechte povrch půdy pořádně oschnout. Špatně nastavené automatické závlahové systémy mohou zcela zásadně narušit vitalitu asijských javorů. Trvalé mokro jim škodí mnohem více než krátkodobé proschnutí půdy.
Při hnojení se vyplatí dodržovat stejnou střídmost jako při zalévání. Mladým rostlinám lze do začátku dopřát umělé přidání živin, ale vždy raději opatrně a v menších dávkách, respektive v nižších koncentracích, než doporučuje výrobce hnojiv pro jiné rostliny. Bohatě hnojené javory sice o poznání lépe rostou, ale jejich pletiva hůře vyzrávají a hůře odolávají mrazu, škůdcům a nemocem. Navíc příliš hnojené javory na podzim obvykle jenom zhnědnou a téměř vůbec nevybarvují.
Výběr správné odrůdy
Vzhledem k velkému množství odrůd a jejich velmi odlišným vlastnostem při nákupu rozhodně neplatí heslo javor jako javor. Před nákupem byste měli alespoň vědět, na jaké místo a k jakému účelu rostlinu potřebujete. Ideální je si odrůdu předem vybrat, protože emotivní rozhodování dle aktuální nabídky v zahradnictví může vést k pozdějšímu zklamání.
Asijské javory se množí třemi metodami: výsevem semen, roubováním a řízkováním. Každá tato metoda má své přednosti i nevýhody. Nejčastější je roubování – zaručuje pravost odrůdy, protože pomocí roubování se zachovávají všechny vlastnosti mateřské rostliny. Tato pracná metoda vyžaduje speciální podmínky i značnou zkušenost pěstitele. Rostliny množené roubováním bývají jednotné, vyrovnané, ale nejdražší. Poznají se podle toho, že na kmínku zůstává velmi dlouho zřetelná jizva, místo srůstu podnože s kulturní částí.
Někdy se můžete v zahradnictvích setkat i s rostlinami, které vyrostly ze semínek. Nejčastěji jsou vidět ve starých rodinných zahradnictvích, která mají k dispozici své vlastní, plodící stromy. Při detailnějším pohledu na rostliny jsou často patrné drobné rozdíly v barevnosti i tvarech jednotlivých listů. Působí nevyrovnaně, ale to ještě nemusí být na škodu.
Takto získané javory se označují jako semenáčky a bývají obvykle velmi vitální. Při nákupu tzv. semenáčku ale nikdy s určitostí nevíte, co lze od konkrétní rostliny čekat. Často můžete být překvapeni velmi mile, neboť každý takto dopěstovaný kus je z genetického hlediska vlastně originálem.
Existuje několik odrůd, které se velmi snadno množí řízkováním. Obvykle se nabízejí v menších prodejních velikostech, také působí velmi vyrovnaně a jednotně. Jsou obvykle nepoměrně levnější než předešlé dvě skupiny. Na kmínku nenajdete žádnou stopu po roubování, přitom je vidět, že si zachovávají vlastnosti svých původních mateřských rostlin.
Asijské javory vypěstované z řízků mají ale na rozdíl od semenáčků a roubů jinak vytvořený kořenový systém. Právě proto se často stává, i když to není pravidlo, že v porovnání s nimi bývají krátkověké, někdy i méně vitální.
Choroby javorů a jak jim předcházet |
|
Javory jsou citlivé na několik druhů houbových nemocí. Ta nejvážnější z nich způsobuje ucpávání cévních svazků a obvykle vede k úhynu rostliny. Projevuje se opadem nebo částečným opadem listů, větve pak černají a uschnou. Často takto napadený javor pomalu a pozvolně umírá. Při pomalém úhynu ještě stále máte pocit, že stačí odstraňovat uschlé větve a že se rostlina z toho časem dostane. Houbová choroba se ale dále rozvíjí a šíří se i do okolí, může napadat i jiné druhy rostlin. Pokud se tento problém objeví, ačkoliv to zní cynicky, je nejvýhodnější rostlinu rychle zlikvidovat, nekompostovat, ale co nejrychleji dostat ze zahrady pryč. Tímto zásahem můžete zachránit další javory rostoucí v blízkosti. Na stanoviště, kde rostla takto napadená dřevina, raději několik let další javor nevysazujte. Houbová choroba se může snadno přenášet vzduchem, ale i na obuvi a zahradnickém nářadí, zejména zahradnických nůžkách. To mějte na paměti vždy, když budete chtít tvarovat nebo zkracovat větve japonských javorů. Zcela nejbezpečnější je nechat javory volně růst a příliš do nich nezasahovat. Když už je ale nutné tyto zásahy provést, nejvhodnějším obdobím je druhá polovina června a začátek července. Před řezem doporučuji vydezinfikovat zahradnické nůžky – buď lihem, nebo nad plamenem. Také lze tyto postupy zkombinovat a riziko přenosu této nemoci tím omezit na minimum. |
Text a foto: Pavel Chlouba
* * *
Podobné články:
|
|
|
|
