Proč jste se zaměřili na nábytek a vybavení ve funkcionalistickém stylu?
Pro nás je toto relativně krátké období funkcionalismu připomínkou nejúspěšnějšího období první republiky, kdy jsme se zařadili velmi úspěšně do světového vývoje především právě v architektuře a bytové kultuře vůbec. Navíc současné směry jako minimalismus nebo neokonstruktivismus designově velice souzní s původními formami funkcionalistického nábytku a dokonce řada současných designérů z nich svým způsobem vychází.
Je paradoxní, že tento vlastně starý nábytek nachází odpovídající uplatnění v jednoduchých formách současných bytových interiérů, charakterizovaných čistými plochami stěn a velkými okenními otvory, tedy vlastně forem, které se funkcionalističtí architekti počátkem třicátých let minulého století snažili prosadit.
Na které designéry a architekty či výrobce té doby se zaměřujete? A o které je u nás největší zájem?
Vzhledem k tomu, že čeští výrobci funkcionalistického nábytku nejen spolupracovali s mezinárodními designéry, soustředěnými ve škole Bauhaus, ale také s celou řadou domácích autorů, je toto zaměření dosti široké, dáváme však přednost domácím výrobcům i autorům.
Je však třeba zdůraznit, že v tomto období byli naši výrobci i návrháři naprosto současní s mezinárodním vývojem a někteří, jako např. architekti Jindřich Halabala, Ladislav Žák nebo arch. Hana Kučerová-Záveská, jsou velmi ceněni i na mezinárodním fóru.
Největší zájem je především o sedací nábytek navrhovaný Jindřichem Halabalou pro UP závody, samozřejmě také o klasické formy pružících trubkových židlí a křesel navrhovaných Marcelem Breuerem pro firmu Thonet. Ale i ostatní čeští a moravští výrobci, UP závody v Brně, firma Slezák v Bystřici pod Hostýnem nebo Hynek Gottwald v Brandýse nad Orlicí či Vichr a spol. v Lysé nad Labem představují to nejlepší, co v období funkcionalistické nábytkové tvorby u nás vzniklo.
Jak tento nábytek vyhledáváte? Může i laik poznat, že má doma nebo viděl v bazaru cenný „kus“?
Tento nábytek, který ještě po druhé světové válce původní majitelé běžně užívali, další generace již nahradily nábytkem soudobým, především tehdy oblíbeným „sektorem“. Přitom nikdo netušil, že právě sektorový nábytek má svůj původ ve funkcionalistickém designu. Při zařizování bytu se s nábytkem po rodičích počítalo jen dočasně nebo v největší nouzi, proto se postupně vyřazoval a některé kusy končily na půdách nebo na chatách.
Nábytek pro naši galerii vyhledáváme různě, často od potomků jeho původních majitelů, také pomocí inzerce nebo v obchodech s použitým zbožím. Většinou je ve špatném stavu a vyžaduje restaurátorské zásahy. Co se týče nábytku z ocelových trubek, je snadné jej rozpoznat, jeho materiál a tvary jsou nezaměnitelné.
I dnes některé firmy v licenci vyrábějí nábytek podle původních návrhů Le Corbusiera, Miese van der Rohe a dalších jejich velkých současníků. Kdybyste měla na výběr mezi novým výrobkem a renovovaným originálem, co byste volila?
Samozřejmě má citlivě renovovaný původní kus nezaměnitelnou cenu originálu, vlastně i také autorského díla, i když jde jen o design. Má ale i určité kouzlo, vnímané především těmi, kteří mají vztah k historii – zejména pak má-li k tomu ještě nějaký příběh.
Provádíte i renovace na přání zákazníků? Jak k nim přistupujete?
Renovace na přání zákazníků jsou samozřejmě možné, většinou si však zákazník nechá poradit nebo svoji představu s námi konzultuje, např. co se týče barvy, potahové tkaniny nebo druhu čalounění. Jde především o to, že jde o předměty, které budou běžně užívány, budou sloužit jako vybavení bytu a nebudou sběratelským exponátem.
Samozřejmě ale nabízíme již kompletně obnovené, restaurované kusy, u kterých se snažíme co nejvíce se přiblížit původnímu stavu jak v povrchové úpravě, tak i v původních materiálech.
Používáte při renovaci materiály blízké těm dobovým (laky, politury, čalounění atd.), nebo soudobé moderní materiály?
Zásadně používáme materiály, které jsou totožné nebo blízké původním. Týká se to klasické šelakové politury, nitrolaků a samozřejmě klasického, tedy textilního čalounění. Je to ovšem i otázka ceny, řada zákazníků si místo šelakové politury vybere raději polyuretanový lak, protože je odolný a nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Optický rozdíl není pro řadu prakticky myslících lidí tak důležitý.
Jakou bude podle vás mít tento renovovaný nábytek životnost? Doporučujete nějakou speciální údržbu?
U nábytku z ocelových trubek s chromovaným povrchem je životnost velmi dlouhá při běžném uložení a zacházení. Ostatně to dokládá sám nábytek, který přežil již tři generace a stále stojí za to jej obnovit pro další užití.
U dřevěného nábytku, zejména tedy u výrobků UP závodů, je třeba mít na paměti, že povrchy leštěné šelakové politury vyžadují pravidelnou údržbu voskovými leštěnkami a nábytek jako takový by měl mít přiměřené klima, tedy ne příliš vlhko a také ne přílišné teplo. To znamená vyloučit přímé oslunění nebo blízkost silných tepelných zdrojů.
Je však třeba říci, že na rozdíl od současné produkce byl vyráběn z tak dokonale vybraného a připraveného dřeva, že jeho 80letá existence se na bytelnosti jeho konstrukcí prakticky neprojevuje a restaurátorské zásahy se omezují jen na obnovu povrchové úpravy a mechanická poškození.
Radíte zákazníkům, kam tento nábytek umístit – s čím jej zkombinovat apod.?
Většina zákazníků přesně ví, co chce a pro jaký účel. Současný styl loftového bydlení přímo vybízí k vybavení takového bytu funkcionalistickým nábytkem. Zákazníkovi však můžeme poradit s výběrem vhodných doplňků.
Kontakt: Galerie Funkce
Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Galerie Funkce
