.jpg)
Americká krása
Mezi nejkrásnější hlíznaté rostliny Jižní Ameriky patří Alstroemeria, které se v její domovině říká lilie Inků. Většina ze 122 druhů roste v Chile a v Brazílii, některé v Argentině, v Peru a v několika dalších zemích.
Některé druhy a odrůdy jsou mrazuvzdorné, jejich dužnaté kořeny však velmi špatně snášejí zimní vlhko. Výška rostlin se liší, podle druhu a kultivaru bývá mezi 40 až 90 cm.
Přezimujte je proto na suchém a chladném místě, na jaře je sázejte do nádob nebo do záhonu asi 25 cm hluboko, na vrstvu hrubého písku. Vynikající jsou k řezu, vydrží ve váze až dva týdny.
Moderní kultivary Alstroemeria Ligtu-hybridy jsou kompaktní a bohatě kvetoucí rostliny do nádob, kvetou v červených, oranžových, růžových a žlutých odstínech.
Druhy Alstroemeria aurea a Alstroemeria pulchella se pěstují a množí tak snadno, že se v mnohých subtropických zemích staly obtížným plevelem.
Další rostlinou subtropické a tropické Ameriky je dosna (Canna). Z asi 15 druhů se pěstuje hlavně Canna indica, využívá se nejen pro okrasné květy a listy, ale také pro jedlé škrobnaté oddenky. Mohutné rostliny se na jaře sázejí do záhonů jako dominanty mezi letničkami, drobnější kultivary se využívají v rozměrnějších nádobách. Rostliny mají atraktivní výrazné olistění v sytě zelených, červených nebo bronzových odstínech, některé odrůdy mají listy světle žíhané. Květy mohou být žluté, červené, růžové, oranžové nebo vícebarevné.
Canna potřebuje hodně vody, živin a světla, pak je radost se na ni podívat. V našich podmínkách raději rostliny předpěstujte, aby nekvetly až na podzim. S příchodem prvních mrazíků je vyryjte a uložte na suché a chladné místo podobně jako jiřiny.
Křín americký (Crinum americanum) je cibulovina z Mexika a jihu USA. Svými bělostnými květy zdobí bažiny, mokřady a břehy řek. Je jedním z téměř dvou stovek druhů rodu, které rostou v tropech a subtropech celého světa. Krásně vypadá v nádobách, ale potřebuje hodně vody (ideálně postavit do podmisky s vodou), umístění na slunci a přidávat živiny.
Africké květy
Afrika nám dala nepřeberné množství okrasných rostlin, z cibulovin a hlíznatých například montbrécie (Crocosmia), mečíky (Gladiolus), mnohokvět (Kniphofia), kalokvět (Agapanthus) a mnoho dalších.
Poměrně často se u nás pěstuje kalokvět (Agapanthus). Pochází z jihu Afriky, je známo jen 6 druhů, které rostou v oblasti od Kapska až po řeku Limpopo. Nejčastěji se setkáme s druhem Agapanthus africanus, který se v zemích s teplejším klimatem (tedy i v jižní Evropě) vysazuje venku, u nás však v zimě vymrzá a pěstuje se jako mobilní zeleň v nádobách. Tato mohutná rostlina může dorůst až dvoumetrové velikosti.
Pod zemí má vytrvalý oddenek připomínající cibuli. Z něho vyrůstá přízemní růžice dlouhých řemenovitých listů. Květy ve vrcholových květenstvích mají blankytně modrou barvu, pěstuje se i bělokvětá forma. Agapanthus je náročný na živiny, potřebuje kvalitní půdu, velký květináč, dostatek vody i slunce a pak vytvoří nepřehlédnutelnou dominantu. Je však zároveň velmi odolný a nezahubí ho ani ten nejhorší pěstitel – v tom případě však květy nepotěší.
Zářivě červenou nebo oranžovou okrasou zahrad od července do října bývají trsy rodu Crocosmia. Tato cibulovina u nás v teplých zimách i vydrží zimovat, ale raději cibulky při prvních mrazících vyndávejte. Původně nádherná květina afrických hor se postupně stala plevelem v Asii i v Americe, všude v oblastech s teplými zimami a dostatkem vlhkosti v půdě.
V našich podmínkách dobře roste a kvete na světlém místě, ale ne na sluncem rozpáleném, vysychavém stanovišti. Potřebuje hlubší půdu s dostatkem živin a časté zavlažování. Pěstují se hlavně kříženci, k nejoblíbenějším odrůdám patří ´Lucifer´ se zářivě červenými květy nebo ´Firebird´ s květy oranžovými. Pěstují se i žlutokvěté odrůdy, např. ´Jenny Bloom´.
V teplejších regionech lze trsy rostlin zazimovat zakrytím chvojím, zasypáním mulčovací kůrou nebo přihrnutím zeminy. V chladnějších oblastech je třeba cibulky vyndat, podobně jako mečíky (Gladiolus). Montbrécie mají s mečíky společný africký původ a v leckterých regionech rostou i pospolu. Mečíky jsou překvapivě bohatý rod, z 260 známých původních druhů několik roste i v Asii a v Evropě. S dvěma druhy se setkáme i na našich loukách, běžnější je mečík střechovitý (G. imbricatus), velmi vzácný je mečík bahenní (G. palustris). V zahradách jsou však vidět hlavně velkokvěté hybridy zářivých barev.
Krásná zahrada po celý rok
Zvlášť exoticky působí mnohokvět (Kniphofia uvaria) známý i pod lidovým jménem Kleopatřina jehla.
Je to atraktivní trvalka s mohutnými podzemními oddenky, které jsou citlivé jak na přílišnou vlhkost půdy, tak i na vyschnutí. Snáší mrazy až do –25 °C, ale vadí jí příliš mokrá zima, trs je lepší přikrýt chvojím nebo zabalit do netkané textilie.
Přes zimu ji ponechte v půdě, příliš časté přesazování nesnáší. Ideální je přesazení jednou za 6 až 8 let. Kvete od června do září na 60 až 100 cm dlouhých stoncích. Množství květů tvoří hrozen, který je odshora červený, stárnoucí květy v dolní části žloutnou.
Většina z nás dobře zná růžovofialový ocún (Colchicum) neboli naháč. Kvete na konci srpna a v září na vlhkých loukách, v příkopech a na okrajích lesů, kde má dostatek světla i vody. Kvete bez listů – proto naháč, listy vyraší na jaře a v horkém létě zatahují. Pěstuje se několik velmi krásných odrůd včetně plnokvětých.
Pozor – jsou jedovaté! Stejně jako Áron (Arum), další hlíznatá rostlina, kterou na podzim zdobí krásné červené plody. Roste v podrostu listnatých lesů v teplejších oblastech naší republiky a podobné podmínky vyžaduje i v zahradě – přistínění, lehkou humusovitou půdu a přiměřenou vlhkost. Škodí přemáčení, ale i velké sucho. Na jaře kvete přízemními toulcovitými květy nevábné vůně – jeho opylovači jsou hlavně mouchy, které láká zápach zkaženého masa.
Text a foto: Romana Rybková
