Štěrkové záhony usnadňují údržbu

Štěrkové záhony se u nás začaly rozvíjet počátkem 21. století. Hlavním důvodem byla snaha o vytvoření spolehlivě rostoucího společenstva vytrvalých bylin, které snese suchá, osluněná stanoviště v extrémních podmínkách města. Dnes už známe i směsi do polostínu a stínu, stejně tak i do vlhčích půd.

Co tyto záhony ovšem spojuje, je jednoduchá údržba, přírodní, až skoro divoký charakter, atraktivita během celého roku. Jednotlivé rostliny zde nejsou pouze nositeli barevného květu, ale přinášejí oživení svými plody, stonky, barvou listů a v neposlední řadě i texturou a strukturou. Jejich kombinace jsou voleny tak, aby přinášely potěšení během celého roku – brzy z jara záhon vykvete cibulovinami, během roku je vystřídají květy trvalek a v zimě pak díky námraze vynikne jejich struktura. Z toho vyplývá, že od tohoto typu záhonu nelze očekávat stejný výrazový efekt jako od letničkového ornamentálního záhonu. Stejně tak nemají letničky celoroční efekt.

Než se rozhodnete pro realizaci štěrkového záhonu, je důležité si uvědomit, že záhon je vždy součástí většího celku. Je tedy velmi důležité správně zhodnotit, do jakého prostoru je záhon vkládán. Zda jde o přírodní prostředí, historickou nebo třeba moderní zástavbu. Vždy je žádoucí nejprve koncepčně zpracovat celý prostor a ten následně dekorovat samotným záhonem. Štěrkové záhony se nedoporučuje realizovat v ploše menší než 25 m2 a užší než 1,5 m, aby mohla plně vyniknout krása skupiny jako celku.

Recept na štěrkový záhon

Příprava stanoviště, typ a propustnost půdy by měly odpovídat zvolené skupině trvalek. Lehčí propustné půdy jsou obecně vhodnější než těžké jílovité. Připravený, plevelu prostý záhon s dostatečně propustným substrátem bude osázen vybranou směsí. V současné době je možné volit z mnoha typů směsí odlišných nároků i vzhledu. Tyto směsi jsou tvořeny rostlinami různé životní strategie, vzájemných vazeb i způsobu růstu. Tím je zajištěna žádoucí dynamika a proměnlivost.

Vždy je zastoupeno určité množství solitérních rostlin udávajících rytmus nebo gradaci záhonu. Jednotlivá procenta zastoupení uvádějí autoři A. Baroš a J. Martinek ve své knize Trvalkové výsadby s vyšším stupněm autoregulace a extenzivní údržbou. U solitérních rostlin se jedná o 10 až 15 procent.

Základ záhonu tvoří skupinové druhy trvalek (35 až 60 %) a pokryvné trvalky (35 až 50 %). Předchozí kategorie doplňují trvalky vtroušené (5 až 10 %), které „putují“ v rámci záhonu a zajišťují jeho ojedinělost. Posledním skladebným kamenem celé směsi jsou cibuloviny (cca 20 až 30 ks/m2), které zatraktivní záhon především na jaře.

Po rovnoměrném rozmístění všech rostlin, včetně cibulovin, můžete přistoupit k jejich výsadbě a následnému zamulčování štěrkem – odtud jméno štěrkové záhony. Běžně se používá drcené kamenivo frakce 8/16. Důležitá je hlavně mocnost mulče, která by nikde v záhonu neměla klesnout pod 6 cm.

Štěrk zajistí vhodné vláhové poměry, sníží procento zaplevelování, tedy množství energetických vstupů do údržby a zároveň může být žádoucím architektonickým detailem. Dnes už se na štěrk nehledí jen jako na utilitární prvek k posypu komunikací. Je k dostání v mnoha valérech, mnoha typech kameniva i způsobech opracování.

Údržba se provádí hlavně v předjaří (únor až březen), kdy se rostliny seříznou na výšku asi 15 cm, jejich suché části se odstraní a záhon se celkově vyčistí a vypleje. Pletí je po zapojení záhonu třeba již jen 2 až 3× za sezonu. Tento typ výsadeb kromě období, kdy po výsadbě rostliny koření, ani nevyžaduje zálivku.

Připravil: Vlastimil Růžička, Foto: Štěpánka Šmídová