Sonda do hlubin nekonečné rekonstrukce, část 4: Hrátky s fasádou

Předchozí část seriálu najdete zde.

K omítnutí pan Milan nepoužil žádnou hotovou omítkovou směs, hmotu si namíchal sám klasickou metodou z písku, vápna a cementu. Jednak tím ušetřil finance, jednak získal omítku odpovídajících vlastností.

Na otázku, v jakém poměru pan Milan tyto složky míchal, odpověděl úsměvem. Nezapře v sobě totiž třetí generaci zednického rodu.

„To je to samé, jako byste se ptal kuchaře, kolik gramů koření dal do jídla. Zkrátka přisypáváte a mísíte, dokud to není ono. A podobně je to i s mícháním fasádní směsi. Musí vám to chutnat. Jak už jsem se zmínil, je potřeba šetřit cementem. Ten omítku nespasí, ale spíš pokazí.“

Řemeslnou tradici zachoval pan Milan i při nanášení malty na fasádu. Použil zde klasické nahazování jako za našich dědů, všechno ručně, zatíranou omítku s vrstvou štuku. Na doporučení fasádu zakončil moderním pružným silikonovým nátěrem, který je pro daný typ budovy nejvhodnější.

Ozdobné štuky

Neobarokní fasáda byla původně ozdobena štukovými římsami a lištami. Pro pana Milana to byla výzva, které se zhostil s plným nasazením. Po otlučení omítky „vylezly“ na povrch předsazené cihly, protože dávní štukatéři si takto připravovali plochu. Pokud na fasádě zůstanou kusy ozdob, vše si pečlivě zdokumentujte, nafoťte, změřte a v měřítku zakreslete, protože jakmile fasádu vyčistíte až na kámen, velmi těžko se určuje původní poloha lišt, říms či dalších ozdobných prvků.

S ozdobnou fasádou bylo mnoho práce, protože bylo potřeba vyrobit profilovací šablony z různých materiálů. Rovné římsy a lišty se zhotovují tahem „vozíku“ s šablonou po pomocné lati přibité k fasádě zednickými skobami. Aby pan Milan získal tvar pro konkrétní šablonu, musel zbytek původní římsy rozříznout a na kus prkna profil obkreslit. Pro každý tvar římsy zhotovil speciální šablonu z plechu. Podle potřeby kombinoval sádrokartonové profily připevněné turbošrouby na fasádu se štukatérskou omítkou. „Problémem bylo sehnat pro ozdobné prvky nejvhodnější omítku. Nejsem štukatér, a proto jsem mnoho věcí dělal poněkud jinak. Musel jsem zkrátka vymyslet mnoho věcí už vymyšlených.“

Záludné oblouky

Složitý oříšek představovaly ozdobné oblouky nad okny. Zde pan Milan vytvořil základ podle roviny okenního rámu a potom zase pomocí šablon vytvořil oblouky. Problém byl sehnat štukatérskou omítku, která by byla vhodná pro dekorativní fasádní práci. Malta musí vydržet v určité tloušťce pohromadě, musí být plastická, ale zároveň jemná a bez zrnitosti. Dodnes pan Milan s tímto problémem bojuje a zkouší různé malty, strojní omítky, experimentuje s přísadami v podobě vláken a dalších materiálů. A přiznává, že asi ještě nějaký čas ideální složení malty hledat bude.

S cementem to nepřehánějte

„Při rekonstrukci mi pomáhalo poměrně mnoho lidí a zjistil jsem, že u většiny z nich převládala tendence hojně přidávat cement. Nebyl jsem s to jim vysvětlit, proč cement ve velkém množství použít nechci. Lidé mají představu, že čím víc cementu použijete, tím je stavba kvalitnější a bude víc držet. To je velmi ošidná představa. Čím méně cementu na fasádu použijete, tím lépe bude zdivo dýchat a lépe si poradí s vlhkostí. Když obálku domu uzavřete vrstvou cementu, z domu se stane bunkr a po čase začnou odpadávat celé kusy fasády. Lepší je počítat s tím, že jednou za pět či deset let fasádu drobně opravíte, než si z domu udělat nedýchající protiatomový bunkr.“

Peripetie s pískovcem

V domě nechybí tradiční pískovcové zdobné prvky, například v podobě dveřního ostění. Bohužel pískovec je porézní kámen, což v kombinaci s dešti a mrazy není v našich podmínkách zrovna ideální. Na jednom místě pan Milan trochu zavadil o ostění a vypadl velký kus pískovce. Kameník mu poradil vyrobit si vlastní směs na doplnění vypadlých částí z trochy bílého cementu, penetrace a písku ve stejném odstínu, jako je původní materiál.

Podobnou operaci si pak vyzkoušel na opravě uražené pískovcové schodnice. Kus shodu doplnil vlastnoručně vyrobeným umělým kamenem, který ke schodu fixoval nerezovým kotvicím prvkem.

Pískovcová dominanta

Za zmínku stojí ručně tesané pískovcové schodiště. Majitel je objevil až dodatečně a dlouho si myslel, že je z betonu, protože v minulosti je někdo důkladně natřel šedivou emailovou barvou. Odstranit nátěr z pískovce stálo mnoho úsilí. Pan Milan vyzkoušel pískování, broušení, kartáčování i chemické metody, ale dávný kolchozní natěrač barvou rozhodně nešetřil a porézní pískovec se jí důkladně napil. Nejlépe se osvědčily mechanické metody, ale byla to dřina!