Podlahy: Aby vás nohy nezábly

Tato problematika je obzvláště aktuální při rekonstrukci přízemí starších domů či adaptaci nebytových prostor a objektů. Ale ani u nových domů by neměly být opomenuty takové otázky, jakými jsou například izolace proti tlakové vodě, vlhkosti spodní i boční či radonu.

Co je úkolem podlahy

Pokud jde o podlahu domu nad terénem, pak je velmi důležitou otázkou hydroizolace a tepelná izolace. Známá poučka říká, že teplo stoupá vzhůru. Úvahy o zateplení objektu se proto většinou „točí“ kolem izolace střechy, za ní následují obvodové konstrukce domu a výplně konstrukčních otvorů. Teplo ale neuniká jenom vzhůru, je odváděno i těmi částmi konstrukce, které jsou „chlazeny“ či vlhké.

V případě špatně řešené skladby podlahy přímo nad terénem nebo nad nevytápěným prostorem tak dochází ke značným tepelným ztrátám právě zde. Správná izolace podlahy by měla účinně bránit úniku tepla do terénu a nežádoucímu prochlazování podlahy u obvodové stěny.

Doporučené tloušťky izolace podlahy

Návrh tloušťky izolace je dán ČSN 73 0540:2002 Tepelná ochrana budov. Minimální tloušťka izolace podlahy na terénu do vzdálenosti 1 m od rozhraní zeminy a vnějšího vzduchu na vnějším povrchu konstrukce je 210 mm. Lze provést také kombinaci – 60 mm v podlaze + zateplení soklu tloušťkou 100 mm. Podlaha nad venkovním prostorem se izoluje tloušťkou izolantu 140 mm. Podlaha nad částečně vytápěným prostorem pak vrstvou 50 mm.

Všechny za jednu, jedna za všechny

Podlahové souvrství je náročné na kvalitu a kompatibilitu použitých materiálů a technologických postupů, na druhé straně se řídí poměrně jednoduchými pravidly. Tím základním je, že podlaha musí být navržena a provedena kvalitně jako celek – při nesprávné volbě či narušení jedné vrstvy se částečně nebo celkově snižuje účinnost ostatních. Pokud není podlaha jako celek dobře izolována proti vlhkosti, ztrácejí tepelná a zvuková izolace svou funkčnost.

Vlhká podlaha váš příbytek nejenom nebude izolovat, ale naopak se stane „odběratelem“ tepla a podlahové souvrství bude postupně degradovat a ztrácet funkčnost. Proto jsou hydroizolace nezbytnou součástí skladby podlah. Pokud jsou položeny po celé ploše podlahy a následně přetaženy na zdi, zaručují, že voda z povrchu, resp. z dalších vrstev, neprosákne k dalším vrstvám podlahy.

U historických objektů bývá někdy odstraňování vlhkosti v této části konstrukce technicky velmi obtížné a jako nejúčinnější se jeví trvalé odvětrávání pomocí větracích kanálků v podkladových vrstvách.

Příklady skladeb podlahy

Příklad skladby systémů suché plovoucí podlahy:

– nosná železobetonová konstrukce, 30 mm minerální plsti Isover DTP, 0,2 mm pojistné hydroizolační PE fólie, 2 x 10 nebo 2 x 12,5 mm podlahová deska, 3 mm separační podložka a nášlapná vrstva

– nosná železobetonová konstrukce, doplňková tepelná izolační vrstva, elastifikovaný polystyren RigiFloor, desky Rigidur, nášlapná vrstva

Příklad skladby těžké podlahy:

– nosná železobetonová konstrukce, 25 mm minerální plsť, 0,2 mm pojistné hydroizolační PE fólie, anhydritová mazanina, separační podložka, nášlapná vrstva

Štěstí s dobrým betonem

Podkladní beton bývá nejhmotnější složkou podlahového souvrství. Při rekonstrukci či adaptaci je jeho dobrý stav základním požadavkem. O štěstí lze mluvit u rekonstrukcí, kdy nemusíte dělat novou betonovou podlahu. Důvod k radosti ale nebude úplný, pokud neprovedete detailní kontrolu a případné pečlivé vyspravení vzniklých defektů.

Mezi nejčastější poruchy betonové vrstvy pak patří trhliny, které vznikají dotvarováváním betonu – smrštěním. Vliv na jejich vznik může mít i pohyb konstrukce. Při sanaci trhlin je nutné určit, zda jde o tzv. „živé“ trhliny či nikoli, a podle toho se volí způsob jejich opravy. Smršťovací trhliny se nejlépe opravují prořezáním do hloubky ve tvaru písmene V. Po vyčištění se trhlina vyplní vhodným materiálem – sanační maltou, plastmaltou nebo tmelem.

Tzv. „živé“ trhliny je nutné staticky zajistit, například vyříznutím příčných drážek přes trhlinu, vložením výztuže a zalitím plastmaltou. Je možná i plošná oprava s vložením výztužné sítě. V nejfrekventovanějších částech podlahy, ve spárách a místech napojování podlah se často tvoří výtluky. Výtluk ohraničte řezem. Hloubka řezu by měla být podle zvoleného opravného materiálu min. 5 mm (pryskyřice) nebo 1 cm (sanační cementová malta). Plochu ohraničenou řezem vybourejte, vyčistěte a poté sanujte vhodnou technologií – plastmaltou nebo hmotou na bázi cementu.

Mezi přehlížené poruchy patří často prášení betonu, kdy se z povrchu oddělují drobné částečky. K tomu dochází vždy, pokud není beton alespoň minimálně povrchově upraven. Při povrchové úpravě na bázi cementu (kletované betony, vsypy) se tento jev oddaluje. Jako minimální opatření poslouží vhodná penetrace, která beton povrchově zpevní. Dále můžete aplikovat nátěr nebo stěrku.

Po opravách betonového podkladu je vhodné použít samonivelační hmotu na přesné vyrovnání celé plochy. Na takto připravenou základní vrstvu betonu pak můžete bez obav vrstvit další dle požadavků norem a individuálních potřeb stavby.

Izolace proti vodě a radonu

Skladby plošných hydroizolací proti zemní vlhkosti, spodní a tlakové vodě se s ohledem na zatížení konstrukce navrhují jako jednovrstvé asfaltové povlaky, vícevrstvé povlaky na bázi modifikovaných asfaltových pásů (Extrasklobit, Bituelast, Polyelast) či jednovrstvé a vícevrstvé fóliové systémy (fólie na bázi PVC-P – Borsa, Flagon a Fatrafol, případně aplikace fólie Peld R-Fol a další).

Pro složitější izolování základových desek, koupelen a bazénů lze použít také izolační stěrku na bázi cementu a akrylátových pryskyřic Terrizol, která se míchá pouze s vodou bez dalších přísad a komponentů. Aplikuje se jednoduše ve dvou vrstvách, aby se dosáhlo min. tloušťky 2 mm. Její zajímavostí je, že snese velký tlak. Mnohem důležitější z pohledu majitele domu je ale fakt, že podobné izolační materiály slouží zároveň jako účinné protiradonové zábrany pro nízký a střední stupeň radonové zátěže.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem