Kopicování (anglicky coppicing) je tisíce let stará tradice získávání dřeva seřezáváním stromů u země v několikaletých cyklech. U nás se mu říkalo výmladkové hospodaření, pařeziny nebo nízký les. Je založeno na obrážení pařezů uříznutých stromů. Z pařezů, z nichž vyrostou mladé výhonky a zesílí, každých několik let (intervaly bývají 3, 7 nebo více let) můžete sklidit nový obrost, což je někdy i velké množství menších kmenů, využitelných ke stavbě, řemeslné výrobě a na palivo. To se může stále opakovat třeba stovky, dokonce i tisíce let s tím samým stromem.
Stromy takto využívané mají díky neustálému navracení do mladého stadia delší životnost než běžně rostoucí stromy. Výhony z pařezu se stávají vlastně novými stromy, samotný pařez tedy postupně mizí a vzniká nový. Dřevo tak roste mnohonásobně rychleji než v běžném lese, protože využívá již rozsáhlé kořenové sítě původního stromu, nemusí znova od mládí zakořeňovat. Není tedy nutné sázet nové semenáče a čekat, až vyrostou. Nikdy nedojde k erozi půdy úplným zlikvidováním stromu a jeho kořenů.
Kopicovaný porost je krásnější, živější a rozmanitější. Díky pravidelnému prosvětlování spodních pater lesa kopicováním dosáhnete mnohem přirozenější skladby bylinné a keřové vegetace. Nahrazujete tím přirozený prales, ve kterém vznikají světliny pádem starých stromů. V (pra)lese je úžasná rozmanitost bylinného patra, hmyzu, ptáků a zvířat.
Všechny nepotřebné zbytky (listy, větve) zůstávají na místě a mění se zpět v půdu. Z lesa odvezete jen dřevo, které doopravdy potřebujete. Zkvalitňování půdy namísto její degradace (která smutně probíhá v jehličnatých monokulturách) začíná být také na pořadu dne. Kopicovat lze celé lesní celky, postupně, nebo jen pár stromů na zahradě. Princip je všude stejný.
Nejdříve jsem byl trochu skeptický, nemám rád řezání stromů, ale je zbytečné si nalhávat, že dřevo nepotřebujeme. Neuznávám zbytečné „pižlání“, trápení a stříhání ovocných a okrasných stromů. Kopicování mi však po důkladné úvaze připadá jako celkem rozumná forma lidského hospodaření. Nezanechává po sobě zmrzačené oslabené stromy otevřené různým chorobám, ale vytvoří ze starých kořenů strom úplně nový, zdravý, mladý, vitální. Není nutné využití těžké techniky a kompletní devastace kusu lesa při těžbě. Dopad na životní prostředí je méně škodlivý než současná výsadba lesních monokultur, zahrnující kompletní vykácení lesa a jeho novou výsadbu ze sazenic.
Před nástupem fosilních paliv to byla v Evropě velmi rozšířená forma hospodaření v lesích. Pálilo se z toho také dřevěné uhlí, které se dnes pro grilování dováží třeba z Indonésie. Z (bývalých) tropických pralesů. Přitom nám tu roste dřeva dostatek a může to být trvale udržitelné!
Které druhy vybrat?
Takto lze pěstovat dřevo pro vlastní potřebu i ve větších zahradách a být částečně či úplně soběstačný. Veškeré dřevo pro vytápění domu i na jakékoliv zahradní stavby vám může na vlastním pozemku „růst zdarma před očima“. U rodových statků, což jsou pozemky větší než jeden hektar, obsahující rajskou zahradu se vším, co potřebuje rodina ke zdravému žití, se přímo nabízí zakomponovat kopicované stromy podél části živého plotu, do větrolamu nebo do remízku.
Ke kopicování se hodí stromy, které bujně obrážejí z pařezů, např. lísky, habry, jedlé kaštany, lípy, jasany, olše, břízy, jilmy, hlohy, javory, jeřáby, vrby. Každý druh stromu má jinou kvalitu dřeva, jiné využití, jiné nároky na pěstování. Podle místa, které chcete osázet, je potřeba vybrat dřevinu, které se tam bude dařit.
Pokud jste netrpěliví, můžete vyzkoušet rychle rostoucí hybridní topoly, které se pěstují na polích na biomasu. Vysadíte si je snadno a levně z řízků z větví a za tři až čtyři roky můžete kácet. Jejich dřevo je překvapivě výhřevné, na rozdíl od běžného topolu černého nebo osiky se vyrovná v kamnech jiným tvrdším dřevům. Jehličnaté stromy takto použít nejdou, jejich pařez neobráží. Výjimkou v našich podmínkách je jedině tis, ale ten roste dost pomalu.
Pokud se rozhodnete skončit s kopicováním, třeba za dvě stě let, necháte z pařezu růst jen jeden nejsilnější výhon a z něho se brzy stane opět samostatný silný strom. Dáte si pod něj lavičku a necháte si dalších sto let vozit pro změnu na topení dřevěné brikety.
Praktické rady |
|
– Stromy pro kopicování sázejte pár metrů od sebe, dle druhu a potřeby, minimální praktická vzdálenost u dlouhověkých druhů je 1,5 až 2 metry – Můžete střídat vedle sebe různé druhy pro menší kořenovou konkurenci – Poprvé sklízejte dřevo, když dosáhlo tloušťky kmene, jakou budete chtít i příště – takový průměr pěkného polínka, které po řezu motorovou pilou i bez štípání snadno vleze do kamen – Ideální dobou řezání je období vegetačního klidu, tedy od konce podzimu do předjaří – Starší vzrostlé stromy většinou již nelze začít kopicovat, hůře obrážejí, pařez by zahynul. Kopicují se jen mladé stromy. – Pařez nechte nízký, kolem 10 cm nad úrovní terénu, a šikmý, aby z něj odtékala voda – Roztřepený okraj kůry na pařezu nožem či pořízem začistěte, aby se lépe zacelil, ale většinou to není nutné – Ze zbylých odřezaných větví můžete vyrobit štěpku na mulčování záhonů nebo je můžete jednoduše vrstvit na hromadu jako úkryt pro drobné živočichy. Když k nim vysadíte nějakou popínavku, bude to nádherná kvetoucí kupka, na níž lze kdykoliv přidávat další větve. Za dvacet let z toho místa můžete nabírat několik koleček nádherného humusu. – Kopicované stromy mohou sloužit jako větrolam nebo pohledová bariéra. Vysázejte je ve dvou nebo více řadách a sklízejte řady střídavě v různých letech. |
Text a foto: Jaroslav Svoboda, kontakt: Ekozahrady.com
