Trávy patří do čeledi lipnicovité (Poaceae) a jsou rozšířené po celém světě. Patří mezi největší skupiny rostlin, je známo asi 10 000 druhů v 670 rodech. Jsou nesmírně rozmanité, od miniaturních traviček pěticentimetrové výšky, jejichž život od vyklíčení do vysypání zralých semen se počítá na týdny, po mohutné desetimetrové bambusy, ze kterých lze postavit patrový dům. Rostou ve vysokých horách, v polopouštích, v bažinách i ve škvírách skal.
Obecně mají trávy rády hodně světla, ale některé druhy se přizpůsobily i lesnímu šeru a stinným místům. Trávám se na první pohled velmi podobají rostliny ostřicovité (Cyperaceae), které jsou s nimi blízce příbuzné a v zahradách se často objevují také.
Trávy vytrvalé
Sortiment okrasných trav je poměrně široký, proto je při výběru nutné si rozmyslet několik věcí, především podmínky v zahradě – klima (teplomilnější trávy jako Arundo, Cortaderia, Hakonechloa v podhůří Krkonoš vymrznou), vlhkost a kvalita půdy, oslunění. Hodně záleží na tom, zda má tráva tvořit solitérní dominantní trsy, doplněk do záhonu trvalek nebo trsy na skalce.
K nejžádanějším vysokým okrasným travám patří ozdobnice (Miscanthus). Pěstuje se několik původních druhů, ale mnohem častěji se nabízejí kultivary ozdobnice čínské (M. sinensis). Podle odrůdy trsy dorůstají 0,5 až 2,5 metru, výjimečně více. K oblíbeným patří ´Stricta´ se vzpřímenými tuhými listy, ´Gracillimus´ s listy obloukovitě převislými, ´Variegata´ s bílými pruhy nebo ´Zebrina´ se žlutými příčnými pruhy a skvrnami. Některé odrůdy mají listy nebo květy načervenalé barvy, trsy mohou být jemné a drobné nebo mohutné s listy širšími.
Ozdobnice je vynikající solitér, ale hodí se i do trvalkového záhonu. Je třeba zvážit, jak bude trs široký za několik let, jak daleko ho vysadit od cestičky, plotu nebo stromu a do jak velké zahrady chceme použít.
Totéž platí i o vysokých travách rodů Arundo, Cortaderia, Molinia a mrazuvzdorných bambusech. Trsť rákosovitá (Arundo donax) je největší evropskou trávou, roste v jižní polovině Evropy a v Asii. Dorůstá výšky 3 až 6 metrů a šíří se plazivými oddenky. U nás se vysazuje jako okrasná tráva, na jihu Evropy se používá ke krmení dobytka, pletení košů, k výrobě rybářských prutů, vycházkových holí i různých hudebních nástrojů. V tropech je však invazivní rostlinou, která se značně šíří.
K nejkrásnějším trávám patří kortadérie dvoudomá (Cortaderia selloana) známá jako pampová tráva. Pochází z jihu Ameriky, ze stepních oblastí Argentiny, Uruguaye a jihu Brazílie. Potřebuje spoustu slunce a propustnou půdu, vyhovuje jí spíše oceánické klima s mírnějšími zimami, tedy mnohem lépe přezimuje v západní části republiky než na Moravě. Je to monumentální tráva, stříbrošedé listy dorůstají výšky až 3 metry, lata květenství může dosáhnout až metrové délky. Na zimu potřebuje nejen svázat stébla, ale i přihrnout rašelinu nebo listí k bázi stébel.
V posledních dvaceti letech se k nám dováží z německých a holandských školek mrazuvzdorné bambusy ze severní Číny. Lze si vybrat mezi téměř padesáti druhy, které naši zimu přežívají, od nízkých, sotva půlmetrových trsů až po čtyřmetrové se stébly o průměru několik centimetrů. Nejčastěji se pěstují rody Phyllostachys, Fargesia, Pseudosasa, Sasa, Pleioblastus i různí kříženci. Je však třeba počítat s tím, že se bambusy značně rozrůstají do šířky a do malých zahrádek se příliš nehodí, neboť jsou schopné ji v krátké době zcela vyplnit. Bambusy potřebují i vlhčí půdu, bohatou na živiny.
Z vytrvalých trav se pěstuje ještě mnoho dalších rodů a druhů. Na skalky se hodí trsy pěchavy (Sesleria), které kvetou spolu s cibulovinami, nebo několik druhů kostřav (Festuca). Ty lze koupit i v různých barevných kultivarech, nízké bochánky mívají podle druhu nebo odrůdy barvu od sivé a stříbrošedé, modravé přes světle i tmavě zelenou až po načervenalou a nahnědlou.
Prastaré trsy trav |
| Trávy se množí buď generativně – semeny, nebo vegetativně – výběžky a postupným rozrůstáním trsů na všechny strany. Starší trs vytvoří kruh, který ze středu, od nejstarších částí odumírá, ale oddenky postupně zakořeňují a vytvářejí mladé rostliny, geneticky totožné jako původní část. Z našich trav jsou to třeba psinečky nebo kostřavy, které svými výběžky stále zmlazují, ale ve skutečnosti jsou velmi staré, často desítky až stovky let. Můžete si tak představit, že si sednete na stejnou trávu jako Božena Němcová nebo vaše prababička. |
Jednoleté trávy
Mezi trávami je i značné množství jednoletých druhů, které však mají tak hezká květenství, že se vysévají jako doplněk mezi letničky, cibuloviny a hlíznaté rostliny (například do výsadby jiřin) nebo se pěstují k sušení jako aranžérský doplněk. Mezi nejznámější patří zaječí ocásek vejčitý (Lagurus ovatus) nebo nádherná třeslice větší (Briza maxima). Existuje i mnoho okrasných kultivarů teplomilných obilovin, například proso seté (Panicum miliaceum) nebo čirok (Sorghum), které má i tmavohnědé odrůdy. K nejzajímavějším travám patří rod dochan nebo také vousatec (Penisetum), obsahující druhy jednoleté i vytrvalé.
Jedovaté trávy |
| V dnešní době se trávy považují za užitné rostliny, ať ve formě trávníků, obilovin nebo pícnin pro domácí zvířata. Dříve však lidé věděli, že i mezi trávami se najdou druhy toxické. V naší přírodě je to jílek mámivý, lidově nazývaný „mátonoha“ nebo „mýlka“. Jedovatost jílku způsobuje houba Endoconidium temulentum, která produkuje jedovaté alkaloidy. Nejvíce toxinů obsahují obilky, ale jedovatá je celá rostlina. Otrava se projevuje malátností, ospalostí, třesem a křečemi v žaludku. Otravy jsou známy nejen u lidí, ale i u domácích zvířat – u koní, krav, koz, drůbeže i psů. |
Text a foto: Romana Rybková
-zahrady.jpg){kind=small}
