Téměř žádná orchidej nesnese mít kořeny v misce s vodou. Nejdůležitějším pravidlem pro pěstování všech orchidejí je tedy nenechávat vodu v misce pod květináčem. Rostliny zalévejte ráno nebo večer a nechte podle ročního období a teploty vyschnout. Mnoho orchidejí totiž roste jako epifyty na stromech a v dešti přebytečná voda ihned odtéká.
Kořeny potřebují vzduch, aby netrpěly houbovými chorobami. Mají na povrchu tenkou bílou vrstvu buněk, která funguje jako houba a ihned nasaje vodu nebo i vzdušnou vlhkost a rostlina poté vodu vstřebává, jak potřebuje. Není tedy nutné namáčet orchideje na půl hodiny v umyvadle, stačí dobře zalít nebo namočit a hned nechat odkapat.
Kořeny, které si orchidej vytvoří nad povrchem substrátu, většinou bývají nejmladší a fungují nejlépe – v žádném případě je neodstříhávejte a rostlinu hned nepřesazujte, abyste je zakryli zeminou.
Základem je správně zasadit
Orchideje přesazujte, pokud se rozpadá substrát, nejpozději však v intervalu dva roky. Koupené rostliny přesaďte co nejdříve po odkvětu, v pěstírnách se intenzivněji hnojí a substrát bývá často rozložený, kořeny v něm snadno napadají houbové a bakteriální nákazy. Nádobu zvolte o trochu větší, než je ta, v které jste rostlinu koupili.
Ačkoli většina komerčně pěstovaných orchidejí v přírodě roste jako epifyty, pěstují se jako hrnkové rostliny. Jako substrát se používají kousky borové, piniové nebo topolové kůry (o velikosti 1 až 3 cm). Můžete přidat i kousky dřevěného uhlí. Podle rodu a druhu orchideje lze přidat drcený mech, perlit, pemzu, kousky polystyrenu a podobně, pozemním orchidejím i trochu vláknité rašeliny.
Epifytní druhy však velmi dobře rostou i navázané na větev. Hnojí se od jara do podzimu 1–2krát měsíčně zálivkou nebo postřikem na list, hnojení vynechávejte pouze během zimních měsíců. Používejte hnojiva určená na orchideje.
Nejlépe se pěstují
K nejžádanějším orchidejím současnosti patří orchideje rodu Phalaenopsis. Jméno rodu lze přeložit jako „podobný motýlu“. Mohlo by se sice hodit i pro jiné orchideje, ale pro Phalaenopsis bylo zvoleno znamenitě. Celkem 61 druhů obývá rozsáhlou oblast počínající Srí Lankou a jihem Indie a pokračující tropickou Asií, podél hranic jižní Číny přes Filipíny a velké Tichomořské ostrovy až po Novou Guineu a přilehlou oblast Austrálie. Původní botanické druhy běžně v květinářství nekoupíte, nabízejí se spíše na specializovaných výstavách a burzách.
Velkokvěté, barevné, bohatě kvetoucí rostliny jsou téměř vždy komplikovaného hybridního původu, byly vyšlechtěné nejen ke kráse, ale i k odolnosti vůči bytovým podmínkám, suššímu vzduchu a mírnějším pěstitelským chybám. Rodiče těchto složitých kříženců pocházejí z nížinných deštných lesů, kde žijí jako epifyty v korunách stromů, vždy lehce zastíněné listím s kořeny přichycenými ke kůře.
Základními podmínkami úspěšného pěstování je tedy trvale pokojová teplota bez poklesů pod 18 °C, dostatek světla, ale nikoli přímé slunce, které poškozuje listy, a pravidelná mírná zálivka.
Všechny druhy rodu Phalaenopsis jsou orchideje bez pahlíz, jejich zásobními orgány jsou sukulentní, masité, kožovité až chrupavčité listy a silné kořeny. Zalévat je proto musíte i v zimě, pouze snižte frekvenci zálivek a množství vody, často stačí jednou za týden. Dbejte, aby listy (zvláště v úžlabí) nezůstávaly trvale vlhké, jinak hrozí bakteriální nebo houbové infekce.
Po odkvětu rostlině ponechte květní stvol, dokud je zelený – často totiž po několika týdnech začne tvořit postranní větvičky a vykvete znovu, mnohdy bohatěji než poprvé. Někdy kvetení zopakuje i třikrát, čtyřikrát – tak se o tu nádheru nepřipravte. A někdy z květního stvolu vyraší i malé dceřiné rostlinky, které stačí později jen oddělit a zasadit.
Text a foto: Romana Rybková, Botanicka.cz
