Možností je spousta, stačí dešťovou vodu svést do nádrže nebo do zahradního jezírka, záleží na konkrétních podmínkách. Vodní plocha v zahradě nemusí být vůbec složitou stavbou, někdy lze využít například starší betonovou nádrž, nepoužívanou stavební jámu, různé sudy, kádě nebo plastové bazénky zakopané do země.
K technice zakládání nádrže existuje mnoho publikací, které poradí, na co dát pozor, čeho se vyvarovat, aby nevznikla trhlina, jestli jezírko vybetonovat nebo vyložit fólií, jak vyřešit břehy a dno, řeší se způsoby napouštění, vypouštění a čištění. Podaří-li se vyřešit všechny stavební problémy a nádrž opravdu funguje, lze začít vysazovat vodní a vlhkomilné rostliny.
Rostliny do hlubší vody
Pokud máte jezírko větších rozměrů nebo hlubší nádrž, můžete využít nápadně kvetoucí lekníny, plavíny nebo stulíky. Tyto rostliny koření v bahně a potřebují hloubku vody okolo 80 centimetrů (v této hloubce již bezpečně přezimují) až 200 centimetrů, kdy jsou ještě schopné dorůst k hladině.
Lekníny (Nymphaea) mají silný vytrvalý oddenek, který je pevně zakořeněn v bahně. Pro sázení všech zahradních kříženců a odrůd jsou vhodné velké plastové květináče nebo hluboké mísy vyplněné směsí jílovité půdy, kompostu a rašeliny. Oddenek se sází do substrátu vrcholem vzhůru a přesype se pískem. Rostliny se přesazují každý třetí rok, stačí však i pouhé přihnojování granulovanými hnojivy, které v sáčku od čaje nebo v kousku silonové punčochy vtlačíte do substrátu. V bahnitém dně se vysazují lekníny volně, lépe pak odnožují.
Většina u nás prodávaných odrůd leknínů je dostatečně mrazuvzdorná a mohou zůstat v jezírku celoročně, pak potřebují minimální hloubku bazénu 80 centimetrů, ve které již nezmrznou. Existují ale i miniaturní, krásně barevné teplomilné kultivary, které na jaře do jezírka zapustíte v nádobě a na podzim vyndáte a necháte přezimovat v bezmrazém prostoru jen v bahně, těm stačí hloubka menší. V naší přírodě sice rostou dva druhy, leknín bílý (N. alba) a leknín bělostný (N. candida), oba však patří mezi druhy kriticky ohrožené vyhynutím, proto je z přírody nikdy neberte!
Velmi krásnou vodní rostlinou, napodobující stavbou těla lekníny, je plavín štítnatý (Nymphoides peltata). Je také rostlinou naší přírody a též vzácnou a chráněnou. Velké nálevkovité zlatožluté květy rozkvétají od června do srpna. Plavín potřebuje hlinitojílovitou půdu, v příliš písčité se mu nedaří. Vyžaduje slunečné místo a stálejší hladinu vody, nesnáší znečištění chemickými látkami a hnojivy. Vysazujeme do hloubky 50 až 150 centimetrů na jaře. Množí se opatrným rozdělením krátkých oddenků nebo semeny. V nádrži s jinými rostlinami může být i expanzivní, nehodí se ani jako akvarijní rostlina.
„Vodníkovy paličky“ neboli stulík (Nuphar) v přírodě najdeme v proudící vodě, v klidných tišinách velkých řek – například v Labi i v rybnících bohatých na živiny. Na rozdíl od leknínů se stulíky s nápadností korunních lístků příliš nenamáhají, to žluté, co vidíme na vodní hladině, jsou totiž lístky kališní.
Vzhled květů je u všech druhů dost podobný, nejčastěji se pěstuje náš domácí stulík žlutý (Nuphar lutea). Zásobním orgánem stulíků je opět plazivý oddenek uložený v bahně. Vytváří dvojí listy, v mladším věku ponořené, později vyhání listy kožovité, které leží na vodní hladině nebo vyčnívají nad ni. V červnu až srpnu stulíky kvetou asi 6 centimetrů širokými květy.
Pěstování není nikterak náročné, podobá se pěstování leknínů. Sázet lze i do větších a hlubších nádrží, bez obtíží vyrůstá až z třímetrové hloubky, ideální je 40 až 60 centimetrů. Množení je nejlepší vegetativní, dělením trsů. Snáší i mírné znečištění vody.
Rostliny na mělčiny
Na břehy jezírka je výběr mnohem bohatší, bahenních a vlhkomilných rostlin se pěstuje opravdu široký sortiment. Odolnou rostlinou je například vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), které vyhovují mělčiny kolem břehů. V přírodě ji můžeme spatřit na bažinatých loukách, okrajích potoků a na prameništích, kde má dostatek světla a kyselou půdu. Dříve se sbírala jako léčivka, dnes patří mezi rostliny vzácné a chráněné. Kvete v květnu a červnu.
Do mělké stojaté vody spolu s vachtou můžete vysadit i prustku (Hippuris), zevar (Sparganium) nebo žebratku (Hottonia). Podobně jako lekníny je můžete zasadit do výživnějšího substrátu ve větším plastovém květináči a do jezírka nádobu zapustit nebo postavit na dno. Substrát by měl být písčitojílovitý, aby se snadno nevyplavil z květináče do vody, povrch substrátu lze zasypat drobnými kamínky.
Plovoucí rostliny na hladinu
Pokud vám budou v zahradnictví nabízet vytrvalé hezké růžice plovoucího řezanu pilolistého (Stratiotes aloides), dobře si to rozmyslete – má tak ostré zoubky na listech, že pořeže kůži při každé manipulaci.
Zpestřit vodní hladinu mohou tropické a subtropické „letničky“. Samozřejmě to nejsou rostlinky jednoleté, ale u nás venku vydrží jen přes léto, na podzim je nutné jich pár přenést do tepla, třeba do akvária.
Atraktivně působí plovoucí růžice babelky (Pistia) nebo drobné kapradinky nepukalky (Salvinia). Potřebují plně osluněnou hladinu a dost živin, pak ovšem jejich listů přibývá velmi rychle a občas je nutné jich zase část vylovit, jinak hladinu kompletně zarostou. Ještě hezčí rostlinou je modře kvetoucí „vodní hyacint“ (Eichhornia crassipes), který ozdobí vodní hladinu od června do září.
Břehy a okolí
Okraj jezírka je možné nechat porůst plazivým pupečníkem (Hydrocotyle) nebo pěknými čtyřlístky marsilky (Marsilea), kterým vyhovuje bahnitý břeh s několika centimetry vody. Pěknou ozdobou břehu jezírka je trs orobince, do zahrádky se hodí sotva metrový orobinec nejmenší (Typha minima) z břehů divokých alpských řek. Vlhké břehy ocení i máta (Mentha), vyberte si však raději nižší odrůdu, aby příliš nestínila.
Na břehy jezírek jsou vhodné a oblíbené kosatce, především kosatec žlutý (Iris pseudacorus), sibiřský (I. sibirica) a Kaempferův (I. kaempferii). Pozadí k nádrži do většího prostoru vytvoří různé druhy vrbiček, mohutné trsy zlatokvětých popelivek (Ligularia), růžově kvetoucí kyprej (Lythrum) nebo nízké vrbiny (Lysimachia). V zahradách japonského stylu se osvědčily exoticky působící mrazuvzdorné bambusy různých výšek – ale pozor, některé z nich se velmi rychle rozrůstají podzemními výběžky. Důležité je nenechat okolí jezírka zastínit, vodní rostliny potřebují především dostatek světla, jinak nepokvetou.
Text a foto: Romana Rybková, Botanická zahrada v Praze – Troji
