Zahradní oplocení je mnohdy to první, co se na pozemku ještě před započetím stavby objeví. V první řadě je chápáno jako logické i prostorové vymezení majetku a dává tedy jasně najevo, odkud kam je vstup cizím osobám zakázán. Jenže oplocení hraje i další důležité role.
Zamezí vstupu nejen nezvaným osobám, určitě ho oceníte i v případě, kdy váš pozemek sousedí s volnou krajinou a zeleninovou zahradu by ráda navštívila divoká zvěř. Je to tedy i ochrana před živočichy. A samozřejmě také tvoří spolehlivé odclonění od sousedů i z ulice. Zděné varianty plotů lze považovat i za hlukovou či prašnou bariéru, která skvěle funguje v intravilánu středních a větších měst. A je třeba myslet i na to, aby tato všestranná hranice fungovala i jako estetický prvek, a to nejen při pohledu ze samotné zahrady.
Myslete i na okolí
Majitelé pozemků často zapomínají na to, že by plot, tedy přesně řečeno jeho výška i celkové zpracování neměly rušit je ani okolí. I z ulice by měl být pohled na oplocení a na to, co se skrývá za ním, příjemný. Pokud se neobejdete bez dlouhého zděného plotu, zvažte, zda není možné mu třeba pomocí výsadby rostlin přiznat lepší podobu. Popínavé rostliny nebo maloplošná výsadba ve stylu květinové předzahrádky dokáží opravdové zázraky. Vysokým oplocením, které zahradu neprodyšně ohraničuje, se můžete ochudit i vy sami. Tímto řešením se totiž opticky zmenšuje plocha vaší vlastní zahrady a ztrácíte kontakt s okolím, protože oplocení zabraňuje výhledům. Zbytečně tak přicházíte o pohled například na zajímavou architektonickou památku nebo hezkou krajinu s lesy.
Inspirujte se: Nápadité zahradní ploty, zídky a zástěny
Celý obvod pozemku nemusí ohraničovat jen jediný typ plotu, v některých sekcích si můžete dopřát i více transparentní řešení, které kontakt s okolím dovolí. „Neprodyšně“ odclonit pak lze jen ty části pozemku, kde je to opravdu nutné.
Oddělení sousedních zahrad
Je zcela běžné, že i na jediném pozemku se majitelé rozhodnou nebo je situace donutí využít hned několik typů oplocení. Nejčastěji se tak stává při oddělování sousedních parcel, kdy je nutné oplocení vyřešit, ale zároveň je snahou šetřit na nákladech. V tomto případě bývá nejoblíbenějším řešením tradiční poplastované pletivo, které je k dispozici v mnoha variantách s nebo bez zapleteného upínacího drátu. Téměř na každém kroku bývá k vidění zelená varianta a málokdo ví, že si je můžete pořídit i v hnědé a antracitové barvě. Ačkoli se traduje, že nejnižší viditelnost zaručí „přírodní“ zelená, opak je pravdou. Zelený plot bude vždy vidět už na dálku. Jestliže chcete, aby na sebe pletivo nestrhávalo pozornost, volte antracitový odstín.
Vymezení hranice a ochranu soukromí zajišťuje běžné oplocení často ve spojení s živým plotem. Málokdy se ale pamatuje na to, že by každý vlastník této zelené stěny měl pečovat i o stranu zasahující k sousedovi, optimálně by tedy měl být živý plot zakládán ve větší vzdálenosti od plotu, aby byl zajištěn přístup v rámci hranic vlastní zahrady a nebylo nutné při údržbě vstupovat na sousední pozemek. Druhou možností je dohoda se sousedem.
| Vlastnictví a povinnosti |
|
V minulosti platilo pravidlo, že do osobního vlastnictví připadá plot na pravé straně pozemku při pohledu z hlavní silnice. Vše, co bylo po vaší pravici, spadalo pod vaše vlastnictví a tedy i povinnost realizace a údržby. Po levici už se musel doslova starat soused. V současné době je to ale jinak a rozhodně není možné se řídit tímto dnes již zastaralým pravidlem. Dnes plot patří tomu, kdo ho postavil, což je někdy v případě prodeje nemovitosti problém zjistit. U dříve postavených plotů není často ani snadné se dopátrat toho, kdo vlastně plot vybudoval, což do situace vnáší trochu zmatek. Nicméně nejlepším řešením je samozřejmě plot vybudovat společnými silami a náklady si rozdělit rovným dílem. Zákoník ale pamatuje i na další variantu vymezení osobního vlastnictví, na tak zvanou rozhradu. Pod tento pojem opět spadají ploty, živé ploty, zídky, stromořadí, meze či jakékoli jiné ohraničení pozemků, které vymezuje osobní vlastnictví. Pokud rozhrada leží na hranici obou pozemků, respektive na obou dvou, pak spadá pod společné vlastnictví bez ohledu na to, kdo ji vybudoval. Jakmile se ale plot, zídka či jiná hranice nachází na pozemku jen jednoho souseda, pak spadá pod jeho výhradní vlastnictví a on sám o ně musí pečovat tak, aby nevznikla škoda na majetku na sousedním pozemku. A jek je to s výstavbou? V současné době si můžete bez obav postavit plot do výšky dvou metrů. Pokud by přesáhl tuto výšku nebo kdyby parcelu odděloval od veřejného prostranství, je nutné jeho stavbu ohlásit na příslušném stavebním úřadu. Pokud váš pozemek sousedí třeba s veřejně přístupným parkem nebo jiným typem veřejného prostranství, je možné, že budete muset dodržet předem stanovenou výšku nebo typ oplocení. |
Živým plotům dejte zelenou
Většinou se kombinují s klasickým oplocením a jen málokdy „stojí“ samy o sobě, protože nepředstavují pro nezvané hosty nepřekonatelnou překážku. Kromě jednodruhových tvarovaných živých stěn jsou stále oblíbenější živé ploty volně rostlé, bez pravidelného tvarování. Skládají se i z více druhů keřů, po třech až pěti letech se doporučuje je vždy zmladit, aby nepřerostly přes hlavu a zůstaly stále v dobré kondici. Většina živých plotů se zakládá v jedné řadě, pokud to ale prostor umožňuje, můžete založit plot ve dvou řadách do trojsponu. Tento způsob výsadby zajistí založení prakticky neprůhledné a neprostupné živé stěny.
Čtěte také: PORADNA: Sousedův živý plot
S podezdívkou nebo bez ní
Podezdívka většinou nechybí v té části oplocení, které sousedí s ulicí, ale je lepší ji zvolit i v případě některých sériově vyráběných plotových polí. Ekologové z ní ale nejsou příliš nadšení hlavně u zahrad navazujících na volnou krajinu. Podezdívka totiž funguje jako bariéra pro migrující živočichy, kteří se tedy přes takto ohraničený pozemek nedostanou a musejí hledat jiné, mnohdy i nebezpečnější cesty.
Inspirace z Anglie
V Anglii byste u většiny historických a dnes už světoznámých zahrad klasické oplocení jen těžko hledali. V minulosti se velkolepá zahradní díla chránila pomocí zahloubených příkopů. Ty měly podél zahrady kolmé stěny, zatímco směrem do volné krajiny spadaly pozvolné svahy, které umožňovaly zatoulané zvěři migraci. Ve výhledu nepřekážela žádná zídka ani jiný typ oplocení, zahrada se opticky propojila s okolím a ve výsledku působila mnohem větším dojmem. V našich podmínkách tato metoda ohraničení pozemků zní jako utopie, ale i tak lze naplánovat oplocení, které zahradu propojí s okolím a tím nenaruší vazby.
Dřevo může vypadat pokaždé jinak
Kromě plotů zděných a pletiva se stále často používá pro oplocení také dřevo. Na jeho vzhledu se podepisuje nejen druh použité dřeviny, ale také povrchová úprava nebo orientace. V našich podmínkách se nejčastěji používá dřevo měkké, tedy smrkové, které je nejlevnější a také dobře dostupné. To se bez povrchové úpravy neobejde, a pokud ano, pak počítejte jen s krátkou životností. Bez nátěru si z tuzemských dřevin dobře poradí dub nebo modřín. Jim i přirozené stárnutí sluší, časem získají našedlou patinu, která se v zahradě rozhodně neztratí. Vertikálně orientované „plaňky“ známe hlavně ze zahrad zemědělských usedlostí, ke kterým historicky patří.
Tip pro vás: Užitečné články o zahradě a zahradničení najdete také na webu dumabyt.cz
Do venkovského prostředí se ale hodí také oplocení farmářského typu, s prkny uloženými horizontálně, někdy i ve dvou řadách. I městské zahradě bude slušet oplocení z vertikálně uložených prken, zvlášť když bude umožňovat i průhledy na okolí.
V hábitu výrazných barev
Oplocení si většinou vyslouží tradiční hnědou či zelenou barvu. Ačkoli bývají hojně zastoupeny v přírodě, jsou ve všech odstínech celkem dost viditelné. Pokud si přejete spíše nenápadný plot, raději volte odstíny šedé, nejlépe antracitové. Někdy se hodí plot naopak přiznat a dopřát mu klidně i výraznou barvu. Například u plotů, které mohou být díky ztvárnění pro zahradu cenné nebo se jejich zbarvení opakuje i na jiných prvcích na domě či v zahradě a jedná se tedy o optické propojení.
| I bez živého plotu se může zazelenat |
|
Zděné oplocení z betonových tvárnic či z kamene bude vždy nepřehlédnutelné, ale můžete je alespoň částečně „skrýt“. Pokud nejste příznivci živých plotů, můžete zdivo ozelenit popínavými dřevinami. Ne všechny popínavky jsou ale schopné se pnout svévolně, některým budete muset pomoci nosnou konstrukcí z ocelových lanek ukotvených do zdiva.
|
Také si přečtěte: Jak založit listnatý plot
Text: Lucie Peukertová, foto: autorka a archiv
