Slunná rohová parcela, lemovaná dvěma málo frekventovanými komunikacemi, nabízí klid a výhled do krásného prostředí listnatých lesů. Stavebníci si zamilovali architekturu Franka Lloyda Wrighta, domy dokonale spjaté s přírodním prostředím i s osobnostmi svých majitelů, a obdivovali zejména organický styl z jeho pozdního období. Vnitřní prostor považoval za skutečnou podstatu budovy a organický princip definoval jako integritu a kontinuitu – všechny části se propojují v jeden celek a celek zároveň prolíná do každé místnosti.
Pod zelenou čepicí
Koncept domu dokonale naplnil tyto jejich představy včetně přání mít co největší soukromí a vytvořit blízký harmonický vztah mezi interiérem a přírodou. Stavba, jejíž půdorys připomíná písmeno U, je zcela obrácena dovnitř do vnitřního atria a zahrady s rybníčkem a listnatými velikány. Příroda prochází přes prosklené stěny dovnitř do všech obytných místností včetně ložnic a koupelny.
Na východní a západní straně se terén podél domu postupně zvedá a přechází v zelenou střechu osetou trávou a místními bylinami. Slouží jako rekreační plocha a obyvatelé domu sem mohou vyjít po mírně stoupajícím trávníku nebo po venkovním schodišti. Od ulice je dům neprodyšně oddělen násypem zeminy a masivními betonovými stěnami bez oken.
Doma jako v galerii
Dispozici tvoří jednopodlažní část s obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní, ústřední a spojovací komunikační prostor (kryté závětří, hlavní vstup, hala, zázemí) a dvoupodlažní ložnicová část – v přízemí se nacházejí dvě ložnice, v patře pokoj a pracovna. V domě jsou také tři koupelny a úložné prostory. Tři „křídla“ obklopují malé atrium, které volně navazuje na jezírko a zahradu.
Také interiér oplývá příjemnými oblými prvky, jako je například kruhové sezení v obývacím pokoji, kruhový zavěšený krb, kruhová vana, oblé stěny a podobně. Střízlivost, organické formy, kontrast černé a bílé a bezprostřední kontakt s přírodou v poklidné až meditativní atmosféře mají blízko i k japonské kultuře, která do značné míry inspirovala řadu architektů z počátku dvacátého století.
Celý interiér byl navržen jako domácí galerie – bílé stěny představují pozadí, na němž vynikají zajímavé nábytkové solitéry, sochy, obrazy a dekorace značné hodnoty. Dlažba, imitace černého leštěného mramoru, připomíná haly světových muzeí. Atrium je orientováno severním směrem, proto tuto scenérii nasvětluje shora řada světlovodů, které přivádějí do obývacího prostoru přímé sluneční paprsky a pohled na modré nebe.
Technologie monolitického železobetonu umožnila vytvořit atypické oblé konstrukce a dodala napohled subtilní a vzdušné stavbě velkou pevnost a trvanlivost. Masivní vrstva zeminy tvoří přirozenou tepelnou izolaci a udržuje v domě stabilní příjemné klima a naprosté ticho. Dům se stal oázou, která žije vlastním životem, chráněna od okolního světa.
| Technické údaje: |
| Zastavěná plocha: 280 m2 Užitná plocha: 300 m2 Konstrukce: monolitický železobetonový skelet, vnější silikonová omítka, zelená střecha, velkoplošné bezrámové zaskleni, podlahové vytápění Autor: Sergej Nikolajev, spoluautoři: Alexander Salov, Dimitrij Kulich, Taťána Osečnaja Kontakt: NIKO Architekt, nikoarch.com |
Text: Jitka Pálková
Foto: Sergej Anajev (interiér), Vasilij Churtin (exteriér)
