Proč stoupá obliba pórobetonu? Skýtá ideální stavební vlastnosti
Petr Kotek, odborný redaktor
Pórobeton je velmi oblíbený stavební materiál pro své ideální vlastnosti. Práci s ním zvládne i poučený laik a manipulace s ním je poměrně jednoduchá. Proč se mu říká Ytong a v čem je toto pojmenování zavádějící?
Související články:
Přepis rozhovoru:
- Dobrý den, vítám vás v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes vám nejspíš už poměrně dobře známý odborný redaktor časopisu Můj dům, Petr Kotek, dobrý den.
Dobrý den.
- A my tu máme v našem Můj dům studiu další téma a jím je pórobeton. Řada lidí ho zaměňuje nebo považuje ho za Ytong, my si za chvilku řekneme, jestli je to to samé nebo ne, ale na úvod si pojďme říct, co to vlastně tedy, jaksi je pórobeton?
Ono to vlastně vyplývá z té složeniny z toho slova a opravdu to neznamená nic jiného, než že to je vlastně beton. Vzniká z podobných surovin podobným způsobem ovšem řízeně a je v něm vytvořeno tolik pórů, že získává úplně nové vlastnosti a řekněme si rovnou, že ty vlastnosti jsou vlastně lepší než to, co dokáže nabídnout jakýkoliv jiný stavební prefabrikát. To znamená, že má podobnou pevnost, ale je na ten objem mnohonásobně lehčí, to znamená, že se s ním snáz manipuluje, je sice pevný, ale zároveň křehký, takže se velmi snadno opracovává a zdůrazňuje se neustále, je to naprostá pravda, že je mimořádně vhodný pro individuální výstavbu svépomocí.
Takže vzniká vlastně tak, že se smísí to, co se vmísí při výrobě betonu čili písek, cement, voda, přidá se vápno, přidají se pomocné suroviny, jako je třeba sádra nebo anhydrit a to nejpodstatnější, co se tam musí přidat, je hliník v práškové nebo pastózní podobě a ten se potom postará o tu chemickou reakci, která z toho materiálu, jinak v celku běžného, dělá materiál s vlastnostmi, řekněme, 21. století, i když vznikl v první polovině století 20.
- Jak se tedy pórobeton vyrábí?
Vezmou se ty základní suroviny, které jsme si před chvílí popsali, smísí se s vodou a mísí se tak dlouho, až vznikne kaše. Vznikne hmota, která má kašovitou konzistenci. Všechno to probíhá v zásaditém prostředí, ta hmota se nalije do forem a spustí se reakce, která uvolňuje teplo. Zároveň začne vznikat plynný vodík a začnou v té kaši stoupat vzhůru bublinky a ty stoupají vzhůru, respektive chtěli by stoupat, ale v té kaši se jim to příliš nedaří, takže mají tendenci se na sebe nabalovat, vznikají tam ty póry, vznikají větší a větší póry a výsledkem toho procesu je, že nakonec ty bublinky se zaseknou na místě a ta hmota dál pórovatí a kyne a až nakyne na ten finální objem, což trvá zhruba čtvrt hodiny, tak má v podstatě čtyřnásobný objem proti tomu objemu těch surovin, které byly na vstupu do celého toho procesu.
Potom začne ta hmota tuhnout, ten pórobeton získává jakousi tvarovou stálost potom se drátěnými kráječi nařeže na požadovaný formát, Vloží se do takzvaného autoklávu a tam vytvrdne na tu finální konzistenci nebo do té finální podoby. Ten autokláv to je pro toho, kdo se s tím nikdy nesetkal, což je asi většina z nás, je to takový hodně velký tlakový Papinův hrnec, kde se dá nadefinovat požadovaná teplota, požadovaný tlak. Je to samozřejmě proces, který je náročný technologicky, náročný i energeticky, ale výsledkem je ten materiál, který opravdu dokáže, jak jsme si říkali, zejména tomu amatérovi, nesmírně usnadnit život.
- My jsme na začátku mluvili o tom, že pórobeton se rovná Ytong. Je to pravda nebo není?
Ono je to trochu jako, když se do tehdejšího Československa dostaly první originální džíny a shodou okolností měly značku rifle, takže v některých regionech se dodnes říká džínům rifle. Něco podobného si myslím, že existovalo kdysi v oblasti domácích spotřebičů, kdy synonymem pro vysavač prachu byl Hoover, taky výrobce, který pokrýval většinu trhu. Je to tak, že ten Ytong byl prvním materiálem z ranku těch pórobetonů, který se dostal na trh. Byl poprvé průmyslově vyroben v roce 1927 ve Švédsku ve městě Yxhultu. Já doufám, že to vyslovuji správně. Když tak nás naši posluchači opraví. A to je vlastně začátek toho názvu a druhá polovina nebo většina toho názvu už popisuje vlastně vlastnosti toho materiálu.
Ve švédštině je to „lättbetong“, neboli lehký beton, a dohromady je to přesně Ytong. A je to následek toho, že tehdy ve Švédsku probíhal jakýsi stavební „bum“, nicméně ve Skandinávii obecně je stěžením stavebním materiálem dřevo a toho se začalo nedostávat. Respektive lesy stále rostly, ale les zkrátka roste pomalu, logistika se komplikovala, takže začaly odborníci bádat nad tím, jak tu výstavbu akcelerovat, jak přiblížit ty dodávky těm místům, kde vznikla další lidská sídla a volba padla nebo volba padla. Postupně se dopracovali k tomu, že připravili právě tenhle materiál a ten, jak se později ukázalo, měl nesmírný tržní úspěch.
Bylo to tak, že do té podoby, jak jí známe dnes, to je ta bílá tvárnice, ten dům z Ytongu, pokud se neomítne, tak samozřejmě na staveništi září, mezi všemi ostatními, ten si nespletete s ničím jiným. Původně se do té směsi ve Švédsku přimíchávala kamencová břidlice, která má v sobě uhlík, ten je spalitelný a vlastně během toho procesu se podílel na vzniku té poréznosti. Nicméně někdy v 70. letech se zjistilo, že kromě téhle té výborné vlastnosti je zároveň lehce radioaktivní, protože obsahuje přírodní uran. Takže se ta receptura musela změnit a výsledkem toho je právě tahle ta zářivě bílá barva, která se v podstatě stala dnes normou. Tu šedou tvárnici už moc nepotkáte.
- Já se musím přiznat, že jsem šedý pórobeton snad ani neviděl. To přemýšlím, protože ty bíle svítící stavby, ty opravdu člověk nepřehlídne, ten šedý pórobeton si nevybavuji. Nicméně, takže Ytong je obchodní značka, zatímco pórobeton je označení materiálu.
A těch obchodních značek je na trhu víc, může to působit trochu matoucím dojmem, nicméně někdy zjistíte, že vlastně ty výrobky si sjíždějí z jedné výrobní firmy jednoho výrobce, a hlavně ty základní vlastnosti se neliší. Co se liší, jsou například rozměry. Ytong připravuje ty tvárnice nebo ty stavební prvky na výšku 25 centimetrů, takže z toho potom vychází projektant. Například značka Hebel, ta pracuje s výškou 20 centimetrů. Takže někdy možná se dá vyjít z finálních rozměrů stavby a přizpůsobit tomu tu skladbu, ale obecně u těch pórobetonových stavebních prvků platí, že vzhledem k té nízké hmotnosti se dají vyrábět ve větších rozměrech než cokoliv z páleného střepu, protože zkrátka s tím ten stavebník dokáže snáz manipulovat. A čím méně je těch jednotlivých prvků na určitý rozměr nebo na určitý objem, tak tím méně je tam spojů, tím méně se spotřebuje pojiva, tím menší jsou potom rizika tepelných ztrát, vzniku tepelných mostů a tak dále.
- Jaké jsou největší výhody pórobetonu? Já bych asi typoval, že to je váha. Ta tvárnice je poměrně lehká. A jestli nám třeba osvětlíte, jak je to s cenou? Vůči třeba cihle?
Tak cena samozřejmě se odvíjí vždy od konkurenční cenové nabídky a od toho, jaké jsou preference. Je samozřejmě spousta relativně konzervativních stavebníků a nelze jim to nějak vyčítat. Prostě je to otázka názoru nebo velmi pečlivé rozvahy, kteří by nikdy nezačali stavět z ničeho jiného, než je prostě prověřeno tisíciletími, a to je ten pálený střep. Nicméně řekněme, že ta technologie už bude mít za sebou 100 let pomalu a že už těch referenčních staveb je také dostatek, takže je to obecně totéž jako u jakéhokoliv jiného materiálu. Ideální je si najít nějakou referenční stavbu a chvíli v ní pobýt, aby člověk měl představu, jak to u něj funguje. Ty pórobetonové tvárnice jsou ve výrobě opravdu velmi přesné.
Tam ty odchylky, které povolují normy nebo které deklarují výrobci, se pohybují v řádech milimetrů od jednotek milimetrů. V podstatě se počítá s tím, že maximální odchylka bude zhruba 2 mm. To znamená, že ani ten amatér na tom lidově řečeno nemůže nic příliš zkazit. Nemůže se mu stát, že když mu ten dodavatel, což dodavatele dělají, pošle odborníky, ty mu na základovou desku, položí tu první řadu těch tvárnic. Udělají to samozřejmě přesně, tam odchylka nenastane. Tak u jakéhokoliv jiného materiálu by pořád ještě ten člověk neznalý řemesla, který nemá za sebou těch staveb víc, mohl se dostat v té nejvyšší řadě na několikacentimetrovou odchylku od vodováhy. U toho Ytongu nebo u jiného prefabrikátu z pórobetonu se mu to opravdu nestane.
Ta hmotnost je opravdu klíčová. Ty největší formáty vypadají v podstatě jako transportní lepenkové krabice. Jsou tam kapsy, za které se to dá snadno chytit, aby si člověk nezlomil nehet například. S tím souvisí samozřejmě rychlost té výstavby, protože čím větší ten základní prvek je, tím rychleji pochopitelně ta stavba přibývá. Když potom ta hrubá stavba je dohnaná až po věnec, tak přicházejí na řadu nejrůznější drážky na rozvody elektřiny, vody atd. Do toho Ytongu se frézují, zapracovávají nesmírně snadno. Je to věc, která je hotová během pár hodin. Poté, co se odklidí ten prach, tak je uklizeno na celé stavbě.
To dělení těch základních formátů, pokud vám výrobce nenabídne přesně ten rozměr, který potřebujete, jste někde v rohu nebo jste někde pod střechou, tak opracujete tu základní tvárnici velmi prostě ruční pilou. Nepotřebujete žádnou speciální techniku, žádný elektrický stroj, žádnou kotoučovou pilu, diamantovou. Prostě si koupíte tu nejobyčejnější, ovšem speciální, pilu na pórobeton a bez jakékoliv průpravy, jenom s tím, že prostě dvakrát měříte a jednou řežete, jinak spotřebujete hodně materiálu, tak to dokážete. A pokud vám přesto toho materiálu odřezaného nějaké množství zbude, tak ten se zase dá použít právě na výplně nejrůznějších šikmin a tak dále. Prostě pracuje se s tím opravdu snáz než s jinými materiály.
- A to na mě působí dojmem, že pórobeton by v podstatě mohl být ideální materiál buď pro lehce poučeného laika nebo třeba úplně začátečníka – stavebníka.
To je v zásadě pravda, i když přiznejme si upřímně, že úplný začátečník, který v životě neměl v ruce ani základní nářadí, ani nikomu třeba nepomáhal na stavbě, by se možná úplně samostatně do stavby rodinného domů pouštět neměl.
- Já jsem si myslel spíš na nějakou kůlničku teď. Má pórobeton také nějaké nevýhody?
Udává se, že má poněkud vyšší nasákavost vlhkosti než ostatní materiály, ale je to v praxi tak, že ta vlhkost, která vzlíná od spodu, se dostane u toho pórobetonu na nějakých 2-2,5 cm maximálně, což je v zásadě umožněno právě tím, že se tam zakonzervovali v té hmotě ty bublinky a ty přerušují kapiláry, které jinak v tom materiálu by vedly tu vlhkost výš. Takže naměřeno je maximálně 2,5 cm. S tím, že ta vlhkost zase poměrně velmi rychle vyschne, když náhodou dojde k tomu, že ta tvárnice nasákne. Pravda je, že má nižší akumulační schopnost než jiné materiály, což se ale na druhou stranu může jevit jako výhoda v okamžiku, kdy přemýšlíme o zaizolování té stavby.
- A co třeba tepelná vodivost? Dokázali bychom něco k pórobetonu říct?
Obecně existují nějaké stupně třídy materiálu, které se používají na výstavbu rodinných domů. A čím vyšší je stupeň té třídy, tak tím vyšší je součinitel tepelné vodivosti, se označuje písmenem Lambda. Například při třídě 400 dosahuje součinitel hodnoty 0,085 W/(m·K). Tvárnice třídy 440 mají součin tepelné vodivosti 0,995. Tvárnice třídy 600 mají tepelnou vodivost přibližně 0,15. Třída 650 se vyznačuje součinitelem tepelné vodivosti v suchém stavu 0,16. Tam, kde se ukáže, že to je nutné, kde ten výpočet k tomu dospěje, se dají ty pórobetonové tvárnice dodatečně izolovat běžnými izolačními materiály, to znamená minerální vlnou, polystyrenem a podobně.
- Dokázali bychom na závěr říct nebo odhadnout, jaká je obliba pórobetonů stavebníků v České republice?
Když jsme připravovali článek na tohle téma, tak jsme zkoušeli zjistit data z trhu. Obrátili jsme se na prodejce a získali jsme údaje ze skupiny DEK, která je ve svém oboru na trhu v České republice největší. Takže podle jejich údajů se dá, řekněme kvalifikovaně odhadnout, že z pórobetonů se dnes u nás staví asi 30 % rodinných domů. Ten zbytek připadá zhruba z 15 % na dřevostavby, 5 % tvoří betonové prvky a zhruba polovina, vzhledem k tomu, že opravdu ta konzervativnost mezi těmi stavebníky stále ještě je, tak ta připadá na výrobky z pálené hlíny.
- Já vám mockrát děkuji. To byl pan Petr Kotek, náš odborník na všechny možné stavební materiály, ale nejenom na to. Já vám mockrát děkuji, že jste si našel čas v našem Můj dům studiu a těším se zase někdy tady na slyšenou a viděnou u dalších témat.
Děkuji za pozvání, budu se těšit. Na shledanou.
