Dům v okrajové zástavbě v městečku na jihovýchod od Prahy, ukrytý pod zelenou pokrývkou, není z ulice téměř vidět. Díky výjimečnému architektonickému konceptu i odvážnému technickému řešení se dokonale zapojuje do okolí a nijak neruší životní prostředí.
Majitelé domu, oba profesně spjatí se stavebnictvím, toužili přesídlit z pražského bytu blíže k přírodě. Hledali místo vhodné pro pohodlné bydlení, bezbariérový dům s moderním komfortem a minimální údržbou. Slunná parcela v klidné čtvrti, kde se mísí starší zástavba s novými domy, je hned zaujala příznivou klidnou a slunnou polohou, jejíž přidanou hodnotu tvoří krásný výhled na historickou dominantu městečka a okolní krajinu.
Vznik projektu domu patří k příběhům, které ani autoři románů nevymyslí: „Kdysi jsme se zabývali konstrukcemi domů z betonu, měli jsme dokonce projekt osmiúhelníkových betonových obytných buněk, který jsme ale nakonec nerealizovali, protože předběhl svou dobu,“ vysvětluje majitel domu. „Máme rádi moderní střízlivou architekturu. Připravili jsme v podstatě věcné zadání, a když nám architekt David Kopecký zcela spontánně přinesl návrh v podobě železobetonové skořepiny na šestiúhelníkovém půdoryse, pochopili jsme, že znamení osudu rozhodlo za nás.“
Návrh prošel určitým vývojem a po nenadálém úmrtí Davida Kopeckého práci dokončili jeho kolegové, kteří na projektu spolupracovali, architekti Ján Studený a Pavel Mejtský.
Na hranici možností
Projekt přinesl velkou výzvu jak po stránce architektonické, tak stavebnětechnické. Vstup do domu vymezuje terénní zářez z jižní strany, kudy se vjíždí do suterénu. Kromě prostorné garáže je zde umístěna schodišťová hala a zázemí. Hlavní obytné podlaží je bezbariérově propojeno se severní částí zahrady, z jihu jej lemuje velká terasa vybudovaná na násypu.
Téměř polovinu dispozice zaujímá společná obývací část se severojižní orientací. Jižní prosklená plocha odhaluje výhled na městečko a dále do krajiny, severní prosklenou stěnou se vychází na stinnou terasu nabízející klid a soukromí. Ve střední části se jako pomyslný ostrov nachází blok ukrývající dvě koupelny, šatnu a další pomocné prostory a na opačné straně za tímto předělem se ukrývá soukromá zóna – ložnice a pracovna sloužící jako pokoj pro hosty.
Železobetonová skořepinová konstrukce se šikmými bočními stěnami, které se střídají se svislými prosklenými plochami, umožnila vytvořit volnou dispozici bez jediné pevné vnitřní podpory. Rozpon 17 metrů, který tato konstrukce dosahuje, je pro obytné stavby zcela výjimečný, stejně jako 9 metrů dlouhý překlad nad okenním otvorem.
Také dimenze prosklených panelů s izolačními trojskly o rozměrech 3 x 3 m je na maximální technicky realizovatelné hranici. Kromě velké hmotnosti, která si vyžádala masivní rámy, bylo třeba vymyslet speciální ukotvení panelů na fasádu z exteriérové strany, aby nebyly ohroženy průhybem dlouhého železobetonového překladu a velkorozponové stropní desky.
Odstrojená architektura
„S architektem Kopeckým jsme se shodli na přiznané betonové konstrukci, přísném minimalistickém designu i viditelných instalacích v celém domě. Tento princip nazval odstrojená architektura. Každý otvor do betonu navíc je chyba, proto muselo být řešení interiéru předem velmi pečlivě do detailů promyšlené, včetně polohy každé zásuvky, vývodů pro osvětlení apod.,“ pokračuje majitel domu.
Dispozice je po stavební stránce zcela volná a variabilní, veškeré příčky, předěly a většinu vybavení – kuchyňskou linku, vestavěné skříně, knihovny atd. – architekti navrhli z vysoce pevných kompaktních desek zavěšených pod stropem. Všechny úchyty a konstrukční prvky zůstávají skryté za hladkými jednolitými povrchy, jejich přítomnost naznačují jen tenké spáry či štěrbiny.
Kromě několika málo standardních dveří (na schodiště a do koupelen) lze jednotlivé prostory oddělovat či naopak spojovat pomocí dělicích desek – jejich vysouváním a zasouváním do pouzdra skrytého v konstrukci.
Bydlení v atypickém prostředí má vždy významný vliv na životní pohodu. Majitelé domu se s otevřeným prostorem, betonovými stěnami i zelení již natolik sžili, že představa bydlení v běžném bytě stísněném pravými úhly jim zůstala vzdálená.
Stavba je navržena jako modul vycházející ze zásad trvale udržitelné architektury. Využívá teplovzdušné vytápění a větrání s rekuperací, vzduchové tepelné čerpadlo a vakuové solární kolektory. Díky obnovitelným zdrojům energie a pasivním solárním ziskům je energeticky soběstačná, životnímu prostředí prospívá i zelená střecha, která zlepšuje klima a čistí ovzduší. Unikátní architektonické dílo upoutalo pozornost odborné i laické veřejnosti a získalo ocenění v soutěži Grand Prix architektů.
Zelená střecha s velkým sklonem
Vybudovat a udržet stabilní ozelenění bočních stěn se sklonem 60° se podaří jen výjimečně, stálo a stojí majitele domu mnoho úsilí. Po prvních nepříliš úspěšných pokusech zvolili složitý systém s nerezovými nosnými rámy o výšce 5 cm, na němž je přimontován další nosný rošt se strukturou podobnou plástvím, kam se napěchuje zemina.
Paní domu sem postupně vysázela řadu rozchodníků a zelenou pokrývku stále udržuje, opravuje a dotváří vlastníma rukama. Odměnou za neustálou péči je příchod léta, kdy se dům rozzáří záplavou pestrobarevných květů.
Text: Jitka Pálková, Foto: Petr Adámek
Technické údaje
Technické údaje:
Zastavěná plocha: 200 m2
Užitná plocha: 321 m2
Konstrukce: železobetonová základová deska, železobetonová skořepina se šikmými bočními stěnami (sklon 60°, tloušťka desky 200 mm), zateplení Styrofoam, zelená střecha s obrácenou skladbou
Výplně otvorů: pevné a posuvné prosklené plochy s izolačními trojskly a hliníkovými rámy (zdvižně-posuvný systém), v koupelnách střešní okno s elektricky ovládaným stíněním, vnitřní dveře atypické z kompaktních desek a atypické z kaleného skla, posuvné stěny
Vytápění: teplovzdušné vytápění a větrání s rekuperací tepla (štěrbiny pro přívod a odvod vzduchu v podlaze a ve stropě), tepelné čerpadlo systém vzduch/vzduch, trubicové solární kolektory pro ohřev TUV, v koupelnách elektrické podlahové vytápění a topné žebříky
Autoři:
Akad. arch. David Kopecký (1963)
Vystudoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze
Ing. arch. Ján Studený (1966)
Narozen v Bratislavě, vystudoval architekturu na ČVUT Praha a Akademii výtvarných umění v Praze, v r. 1995 spolu s Davidem Kopeckým založili ateliér ksa, který se zabývá návrhy bytových i občanský staveb a trvale udržitelnou architekturou. V r. 2009 se přeměnil na ateliér ksastudeny.
Ing. arch. Pavel Mejtský
Vystudoval FATU Liberec, v letech 2004–2012 působil v ateliéru ksa.
Kontakt: Ján Studený, ksastudeny, Partizánská 33, Bratislava, www.ksa.cz
