Byla to láska na první pohled. Tak trochu vlastně náhodná, a možná právě proto se podařilo sen o bydlení v přírodě naplnit s větším zaujetím. Na samém počátku byla představa o životě s co nejmenší závislostí na okolním světě.
Pětičlenná rodina hledala místo, nejlépe s vodní elektrárnou, které by jim sen bydlení na samotě dopřál podle jejich představ. Nakonec rodině učaroval starý mlýn nedaleko původního bydliště, byť byl ve zcela žalostném stavu s nefunkčním náhonem a zarezlou turbínou.
Objekt, který se dědil z generace na generaci, posledních 12 let pouze chátral. Nebyla tu ani přípojka na elektřinu. Poslední úpravy se podle dochovaných záznamů, které se podařilo novým majitelům dohledat, prováděly v letech 1937 až 1939. Rok vzniku usedlosti také není znám. Nejstarší nalezený plán datuje žádost o rekonstrukci domu s č. p. 5 z roku 1868.
Už jste viděli? Zchátralé venkovské stavení se proměnilo k nepoznání
Domov, nebo penzion?
Teď stojíme v malebném údolí před domem, který nás vítá atmosférou téměř idylického venkovského obydlí, u kterého se na první pohled podařilo s velkým citem pro detail prolnout genius loci a současnou moderní technologii. Autorem interiéru je paní Markéta, technickou a technologickou část měl na starost její manžel. Pohodlně se tedy usazujeme na terasu, vedle nás tiše šumí voda a my se zaujetím posloucháme vyprávění.
„Jako první jsme odstartovali rekonstrukci náhonu a turbíny. A už to bylo docela složité,“ vypráví paní Markéta. Náhon byl dlouhý 600 metrů a na jeho začátku byl dřevěný jez, který se musel znova vybudovat včetně rybochodu, aby ryby mohly migrovat po proudu potoka. Než se celé vodní dílo vyprojektovalo a vymyslelo, uběhly skoro dva roky.
„Tím jsme ale získali čas na to, abychom si promysleli, co vlastně s domem provedeme. Jedna cesta byla dům zprovoznit k trvalému bydlení a druhá provozovat zde penzion. Nakonec jsme dospěli k určitému kompromisu. Protože máme tři děti, udělali jsme pro ně tři samostatné pokoje s vlastním sociálním zařízením, které, až se děti rozutečou do světa, můžeme později pronajímat.“
Technické vychytávky
Stavebně bylo nutné přebudovat v podstatě všechno až na nosné zdivo, jehož základy i statika byly v dobrém stavu. Majitelé za každou cenu chtěli zachovat stávající dřevěné trámy, což se povedlo. Ty, které bylo třeba nahradit novými, však nezůstaly nazmar, z jejich dřeva se vyrobily postele, stoly, rámy zrcadel atd. a byly zakomponovány zpět do interiéru. Jedním z oříšků byla stropní konstrukce, což se podařilo vyřešit pomocí spřaženého stropu, kdy se nad stávající trámy instalovala železobetonová deska, jež musela společně s dřevěným stropem vyhovět staticky.
Zajímavým technickým řešením je forma hydroizolace pomocí cirkulujícího vzduchu, který je nasáván z jedné strany vstupem pod podlahou domu a ústí na druhé straně objektu pod okapem. K vytápění slouží tepelné čerpadlo, které si bere teplo z přilehlé louky, kde je v hloubce 1,2 metru položen registr potrubí v délce 1 kilometru.
Protože byl dům původně postaven z režného cihelného zdiva, jehož styl se majitelům líbil, ale současně bylo zřejmé, že se musí objekt zateplit, použil se na novou zateplenou fasádu podobný cihelný obklad. „Hodně jsme řešili všechny možné detaily a výběr materiálů. Tomu jsme věnovali mnoho času a myslím, že to bavilo i řemeslníky. Třeba v náhonu se našlo staré kamenné kolo, které je dneska zazděné u vchodových dveří. My jsme hlavně chtěli v domě zachovat vše, co se nám líbilo a vytvářelo atmosféru.“
Plně zrekonstruovaná Francisova turbína vyrábí elektřinu, kterou dodává do sítě, ale obratem si dům bere zpět jen to, co reálně spotřebuje. Výkyvy jsou dané tím, jaké množství vody protéká náhonem. Pitná voda pochází z vlastní studně a nemovitost je samozřejmě vybavena čističkou. V budoucnu chtějí majitelé doplnit zdroj energie o fotovoltaické články.
Nepřehlédněte: Přestavba větrného mlýna ve středních Čechách aneb s větrákem v zádech
Dost místa pro každého
Velkým tématem byla samozřejmě dispozice interiéru, který doznal ve srovnání s původním rozdělením hodně změn včetně rozmístění stavebních otvorů. Záměrem paní Hladíkové bylo minimalizovat chodby a prostor, který nejde využít. Přízemí, kde je situován hlavní vchod, není určeno k bydlení, ale najdeme zde mnoho užitečných místností. Tak například strojovnu s turbínou, do které se vchází naproti hlavních dveří. Vlevo od vchodu je prostorná místnost s krbovými kamny, barem a řadou stolků, všemi členy domácnosti nazývaná „pařírna“. „Tady se odehrává většina oslav a sezení s přáteli, a pokud někdy budeme provozovat penzion, tak zde bude společenská místnost,“ vysvětluje paní Markéta.
Vpravo od vchodu je naopak místo pro relaxaci, což představuje saunu a vířivku s přilehlou šatnou. Schodištěm se dostáváme do prvního patra, které je rozděleno na dvě části. První část tvoří byt 2 + 1, kde se odehrává to nejdůležitější v rodinném životě. Ve druhé části bývalé mlýnice je vytvořen velký společenský sál s dominujícím masivním dubovým stolem a krbem. Atmosféru venkova dokresluje stylový nábytek a spousta drobných detailů. V místnosti jsou také velkoryse dimenzované posuvné dveře, kterými se vstupuje na terasu. Na první pohled je patrné, jak do sebe vše náramně zapadá, nejen stylem, ale i barvou.
Kdybychom pokračovali schodištěm do druhého patra, našli bychom čtyři útulně zařízené podkrovní pokoje, ve kterých vévodí kompletně přiznaný původní dřevěný krov, jejž stylově doplňují mohutné litinové radiátory. Jednotlivé místnosti jsou odděleny sádrokartonovými příčkami. Monotónnost objektu je narušena dlouhým balkonem v prvním patře, který je orientován na východ.
„Na ten balkon jsme opravdu pyšní. Pozdvihl zásadně architekturu domu a hlavně jej skutečně často využíváme. Nejraději na něm snídáme.“ V jeho konstrukci se uplatnily nosné dřevěné trámy dovezené z jiného mlýna. Kombinace tmavého dřeva a cihlového obkladu domu vyloženě sluší.
Nová okna mlýnu sluší
Důležitým funkčním a současně designérským prvkem umocňujícím charakter domu jsou okna tmavé antracitové barvy (konkrétně Schwarz 100). Jejich výběr podléhal rovněž dlouhým diskusím a přes různá doporučení měla paní majitelka jasnou představu, jak by měla vypadat. Líbil se jí totiž industriální charakter původních oken s mřížkou, nalezených v mlýnici, jejichž ráz chtěla zachovat. To byl jeden z důvodů, proč se nerozhodli pro okna plastová, ale hliníková.
V celém domě jsou okenní systémy Schüco AWS 70. HI s izolačním trojsklem, do kterých výrobce zkušeně zvolil mřížky, skvěle vystihující charakter budovy. „Jakmile jsem uviděla ten profil v showroomu firmy DAFE-PLAST, hned jsem věděla, že je to přesně ono. Jeho tvar, subtilní konstrukce a barva odpovídala naší představě. Chtěli jsme kvalitu a funkčnost, také jsme věděli, že budeme potřebovat velké rozměry, důležité byly i tepelněizolační vlastnosti,“ vysvětluje paní Markéta.
Některá okna mají systémové skleněné zábradlí, které nijak neruší vzhled budovy, ale přitom zaručuje bezpečnost. Pouze vstupní dveře do domu jsou celé dřevěné. „Naším cílem bylo, aby dům byl oázou relaxu. Aby tady člověku bylo hezky, aby se oprostil od všech starostí, aby jednoduše odpočíval a prožíval tu hezké chvilky,“ uzavřela paní Markéta.
Text: Ivan Sklenář | Foto: archiv firmy DAFE-PLAST
Technické údaje
Technické údaje:
Zastavěná plocha: 207 m2
Obytná plocha: 490 m2
Konstrukce: původní kamenné zdivo sanováno a zpevněno, původní plná cihla 450 mm, nové zdivo z tvárnic Porotherm, vnější zateplení 120 mm, obkladové pásky Klinker
Výplně otvorů: okna hliníková s izolačními trojskly s meziskelní příčkou 18 mm, posuvný systém /HS portál/, skleněné zábradlí, systém: SCHÜCO, výrobce DAFE–PLAST.
Střecha: vnější zateplení PIR 140 mm, střešní krytina PREFA hliníkové šablony
Nové příčky: keramika, v podkroví sádrokarton
