Oprava klenby ve starém domě: typy kleneb a postup sanace

Oprava klenby ve starém domě nemá jednotný recept, ale vždy začíná zjištěním příčiny poruchy. Klenba funguje jako celek: drobné praskliny lze sanovat dřevěnými klínky a cementovou maltou svépomocí, rozestoupenou klenbu, poklesy opěrných zdí nebo zesílení pro nové využití ale musí posoudit statik. Vysvětlujeme, jaké klenby v domech najdete a jak se opravují.

Klenby ve starých domech: valená, placková i klenba do nosníků

Jedním z typických stavebních prvků, který odlišuje historický dům od současného, jsou klenby. Setkáme se s nimi u stropů, nebo jako zakončení okenních a dveřních otvorů. Ke klenbě je třeba přistupovat jako k celku – chybné úkony zejména při rozebírání mohou skončit tragicky. Klenba se vyvíjela po mnoho set let, takže se můžete setkat s mnoha podobami tohoto stavebního prvku.

Základní klenbou je tzv. klenba valená, která se na vesnicích začala používat od počátku 16. století a stavěla se obvykle z lomového kamene. Ve zděných stavbách, zvláště v 18. století, se zhotovovaly cihelné valené klenby s nestyčnými nebo styčnými lunetami, které svou konstrukcí připomínají klenby křížové. Mají však nosná žebra patrná na rubu klenby. Tloušťka klenby zpravidla odpovídala šířce cihly (150 mm).

V první polovině 19. století se v lidových stavbách stavěla tzv. klenba placková, zvaná též placka. Je klenutá nad prostorem se čtvercovým půdorysem, má tvar kulové úseče a cihly jsou kladeny kosočtverečně, takže tlak klenby směřuje k rohům místnosti. Tento způsob umožnil zaklenout i rozsáhlejší místnosti (zpravidla chlévy) pomocí čtyř nebo šesti tzv. pruských placek s pilíři nebo sloupy uprostřed. Jednotlivá pole od sebe odděloval klenebný pás.

Od druhé poloviny 19. století se začínají stavět ploché klenby valené, nejdříve s pásy, později již do ocelových válcovaných nosníků. Tyto klenby se využívaly až do poloviny 20. století a najdete je hlavně v hospodářských částech domů, chlévech a stájích.

Co se v článku dozvíte:

• Jak krok za krokem opravit prasklinu v klenbě dřevěnými klínky a maltou – a kdy na to stačí svépomoc.
• Jak zvýšit únosnost klenby, když nad ní chcete nově bydlet, a proč se bez statika neobejdete.
• Co dělat, když klenba rozestoupí kvůli poklesu opěrných zdí.
• Jakou chybu při rozebírání klenby do nosníků nikdy nedělat.

Oprava klenby: kdy stačí svépomoc a kdy volat statika

Na adaptaci či opravu kleneb neexistuje jednotný recept, protože každá má jiný tvar, jiné rozpětí, jiné zatížení a také jiné příčiny poruchy. Návrh rekonstrukce proto musí být podložen analýzou jejího stavu a všech sil, které na ni působí. Ve většině případů je nutné nechat stav posoudit statikem, který navrhne odpovídající řešení sanace.

Z hlediska rekonstrukce dělíme klenby na dvě skupiny. První jsou klenby bez poruch, které je kvůli novému využití budovy potřeba zesílit (zvětšit jejich únosnost). Druhou jsou klenby nějakým způsobem porušené, které je třeba opravit při zachování funkce – rozestoupené, popraskané nebo s poškozenými díly.