Známého zahradního architekta a autora mnoha článků o tvorbě zahrad pro časopis Můj dům, inženýra Jiřího Prouzu jsme rádi na jeho zahradě navštívili a vyzpovídali, jak celý proces tvorby vlastní zahrady probíhal a co při něm odhalil.
Jaký byl vlastně původní stav zahrady?
Když jsme v roce 2002 pozemek o rozloze 1 600 m2 se starými budovami kupovali, netušili jsme to nejzáludnější: stav půdy na pozemku byl doslova zoufalý. Kamkoli jsme se chtěli zarýt, tam byl velký kámen těsně pod povrchem. Dříve tu býval statek a všude pod zemí byly skryty základy budov, cest a dlážděných ploch (v katastru nesl pozemek hrdý název „zbořeniště“…). Základním pracovním nástrojem se nestal rýč, ale bagr. Vše se do hloubky 50 cm vybagrovalo a odvezlo a následně za mnoho peněz navezla zemina. Pěkně tvarované a větší kameny jsme ovšem vybírali a později použili na stavbu opěrných zídek, schodišť a podobných staveb – je to odkaz předků, kteří sem ten materiál v potu tváře dopravili.
Další otázkou nejspíš bylo: co se svahem?
Obecně nemám svahy v oblibě, člověk se necítí „stabilně“. Pokud to jde, snažím se je narovnat. Nejlepší metodou jsou terasy oddělené opěrnou zdí. Na druhé straně se svah nebo lépe řečeno výškový rozdíl výborně hodí pro tekoucí vodu, což jsme také využili.
Také jsme navštívili: Zahrada v zimě jako dokonalá zóna klidu
Jaký byl výchozí záměr: měla být vaše zahrada primárně okrasná, rekreační, či užitková?
Předně bych chtěl zdůraznit, že si tato zahrada nedělá nárok na nějaký vytříbený styl nebo dokonce zahradní design s nějakou jednotící estetickou myšlenkou. Nehrajeme si tu ani na ekologii. Přesto je tu spousta ptáků, motýlů a včel, večer začnou nad jezírkem poletovat vlaštovky, pilní lišajové sají z květů pupalek nektar. Jezírko si oblíbila rosnička i ultravzácný ledňáček.
Naše zahrada obsahuje všechny funkce, není tu pevná hranice mezi okrasným, rekreačním a užitkovým světem. Vzrostlý ovocný strom udělá stejnou parádu jak ten okrasný, a ještě dá úrodu. Listy cuket, květy kopru a řádky salátu též lahodí oku. Podobu jednotlivých zákoutí zahrady předurčuje hlavně to, jakým rostlinám se v tomto místě daří – jde především o světelné a půdní podmínky. Jsou tu místa osluněná i stinná, půda lehká, těžší, písčitá i humózní, s reakcí zásaditou i kyselou.
Co na vaší zahradě nesmělo chybět?
Hlavním požadavkem bylo koupací jezírko a záhony na velké množství kytek. Jezírko se přirozeně stalo středobodem i s přilehlými prvky, jako je terasa a skleník-altánek. Kolem tohoto nejatraktivnějšího bodu se nacházejí další díly zahradní skládačky, jako jsou záhony s květinami nebo i plodinami a zeleninou. Nechybí tu větší plochy trávníků ani kousek svahu s kopretinami, okrasné a ovocné stromy, živé ploty, zídky a kamenné schodiště, dokonce i malý lesík, kde se najde i nějaký ten klouzek.
Od čeho jste začínal a čím jste končil?
Začátek byl hodně radikální – modelace terénu a výměna zeminy. Průběžně se pokládaly inženýrské sítě – voda a elektrika. Velkou stavební úpravou byla opěrná zídka s jezírkem. Práce šly za sebou tak, aby se skončilo u brány – to znamená odzadu směrem k východu z pozemku. Je to nejpraktičtější, jako když natíráte podlahu v místnosti s jedněmi dveřmi, musíte začít v nejzazším rohu a končit ve dveřích, abyste mohli odejít bez špinavých bot. Platí to i v zahradě, hlavně kvůli těžším strojům, které dovedou i hodně poničit. Proto byla nová brána až na posledním místě seznamu.
Jaké jste museli řešit limity a jaká omezení?
Pro zahradníka bývá hlavním omezením prostor, vše ostatní se dá nějak dotvořit a přetvořit. Nejinak tomu bylo i u nás, proto je jezírko tak relativně malé a i ostatní prvky se musely přizpůsobit daným dimenzím. Ideální není ani orientace pozemku ke světovým stranám (jde o severovýchodní svah), jeho tvar, o půdních poměrech nemluvě. Něco jsme v rámci možností vyřešili a něco přizpůsobili.
Nepřehlédněte: Zahrada krásná k neuvěření
Jak dlouho rekonstrukce trvala?
Rád cituji legendárního zahradníka Karla Foerstera: „Zahrada není nikdy hotová“. Měl pravdu, ale něco jiného je zahradu od nuly budovat a něco jiného pak již jen udržovat a vylepšovat dobrý základ. Letos jsme se snad už dostali k té kýžené hranici, kdy základy a kostra jsou již hotové a nyní si již hrajeme s detaily. Zahradu si budujeme z velké části sami včetně jezírka, mezitím jsme opravovali dům a budovy, stavěli garáž, bránu, oplocení… a samozřejmě na to také musíte vydělávat peníze. Bereme to jako cestu, nejen cíl. Na otázku odpovídám: zahradu intenzivně budujeme více než deset let.
Máte na zahradě něco, co se jinde běžně nevidí?
Z mnoha pohledů nejzajímavějším dílem je určitě jezírko s jeho materiály a technologiemi. Především jeho horní část s prameništěm a kaskádami. To byla opravdu výzva. Donutit vodu k tomu, aby hladina sahala tam, kam potřebujete, a tekla, kudy má, vyžaduje hodně úsilí. Pracovalo se zde s dvoutunovými kameny, které musely být naprosto přesně umístěny, a navíc utěsněny v korytu. Vše jsem si dělal sám, někdy pomohl jeřáb. Součástí je i celá originální technologie čištění.
Další prvky a řešení jsou ale docela běžné, spoléháme se na „primitivní“ myšlenku, že hlavní okrasu na zahradě mají tvořit rostliny a jejich kombinace, doplněné krásnými přírodními prvky, jako jsou kameny a voda.
Co ve vaší zahradě nenajdeme a v čem je moderní?
V naší zahradě není místo pro záhony vysypané oblázky nebo jiným materiálem, dokonce i mulč z kůry používáme minimálně. Někdo možná považuje netkanou textilii a kačírek za pokrok, my to považujeme spíše za nouzové řešení.
Pokud se chceme bavit o modernosti v zahradě, není to o kosmických materiálech, ale paradoxně o nových rostlinách. Ještě v 17. století za vlády Ludvíka XIV. se ve Versailles nepoužívaly květiny, protože neexistovalo žádné šlechtění ani dovoz ze zámoří. Musíme si uvědomit, že velká část současných okrasných rostlin nepochází z Evropy. A ty, co tu byly, se svými vlastnostmi nehodily – kvetly jen chvíli malými květy apod. Ludvík XIV. o nich říkal, že se hodí snad jen pro nějakou služku… Barevnost doháněli různobarevnými drtěmi a štěrky mezi stříhanými zelenými dřevinami. Je škoda, že se dnes k tomuto trendu vracíme i přesto, že máme k dispozici nepřeberné množství fantastických trvalek, růží, cibulovin, letniček i dřevin.
Jaké jsou vaše oblíbené zahradní prvky a rostliny?
Z materiálů mám slabost pro kameny, ty mne fascinují. Především ušlechtilé krystalické horniny, jako jsou ruly, rohovce, amfibolity. S těmi rád pracuji, štípou se do skvělých tvarů, jsou pevné a houževnaté. Je to i o filozofii – co jsou naše životy vedle miliony let starých kamenů? Kvalitních kamenů je třeba si v zahradě vážit. Je úžasné, jak energii kamenů některé rostliny doslova vyhledávají a teprve v jejich blízkosti předvedou to nejlepší ze sebe. Druhou úžasnou materií je voda, ta se prostě nedá ničím nahradit. Voda a kameny se mají hodně rády.
Nevybavuji si žádnou rostlinu (kromě zavilých plevelů), kterou bych měl vyloženě v nelibosti, ale je pravda, že některé trochu protežuji. Na prvním místě je to růže, ta je královna rostlinné říše. Velmi rád mám i japonské azalky, hortenzie, čínské pivoňky, levandule, okrasné traviny, cibuloviny a mnoho, mnoho dalších. Kdybych je měl všechny vyjmenovat, bylo by to na samostatný článek.
Mohlo by se vám také líbit: Zahrada k meditaci jako stvořená
Kolik údržby taková zahrada plná různých zákoutí a zajímavých detailů potřebuje?
Způsob obdělávání a péče je tradiční – žádná netkaná textilie, žádná bezúdržbová zahrada. Díky tomu se dá všude sázet a přesazovat, prostě zahradničit. S plevelem si člověk (spíše moje žena) také snadno poradí, ideální je trojprstová plečka na dlouhé a lehké násadě, a samozřejmě pilná osoba k tomu. Pro půdu a její přirozený biologický život je to nejlepší způsob, je kypřena a provzdušňována, voda může dobře zasakovat. Na podzim přidáváme kompost nebo i koňský hnůj.
Jezírko pracuje automaticky, čas od času pomůže robot s odstraněním sedimentů na dně. Jinak klasický zahradní koloběh – ořezání stromů v zimě, jarní střih růží a ostatních kytek, v létě sekání trávníku, pletí, zalévání (automatická závlaha ještě není vybudována). Na podzim sklízení plodů, sázení a přesazování, rytí.
Je těžší navrhovat zahradu pro klienta, nebo pro sebe?
Navrhování pro klienta je jiný styl práce než pro sebe. U klienta byste měli zohlednit jeho osobní vztah k zahradě, jeho vlastní představy, možnosti údržby a ochotu investovat čas a peníze. Samozřejmě projektu vtisknete vlastní invenci a nápady a snažíte se vysvětlit svůj záměr. Výsledek je pak synergií výše popsaného.
Vlastní zahradu si v našem případě tvoříme „na pokračování“, čas od času měníme a doplňujeme. Nakupujeme stále nové rostliny a podobně jako Karel Čapek v knize Zahradníkův rok pak hledáme a tvoříme místo, kam je nasadit… Je to nekonečný, ale krásný proces. Ostatně, přijeďte se podívat po čase znovu…
| O autorovi |
|
 Ing. Jiří Prouza vystudoval zahradní architekturu Mendelovy univerzity v Lednici na Moravě a dějiny umění na Friedrich-Wilhelms-Universität v Bonnu. Několik let působil v architektonických a krajinářských ateliérech v německém Bonnu a Kolíně nad Rýnem. Pracuje jako nezávislý zahradní architekt. Jeho specializací jsou koupací jezírka, kde využívá vlastní systém komplexního čištění. Napsal řadu článků na téma zahradní a krajinářské architektury a zahradní praxe.
|
Potkali jsme tu…
Zpěvačku Marii Rottrovou, kmotru stejnojmenné růže Paní Marii Rottrovou pojí s manželi Prouzovými přátelství. Před devíti lety se dokonce stala kmotrou jedné krásné růže, která je velmi populární a najdeme ji na mnoha českých zahradách. Využili jsme příležitosti a zeptali se
Jak se vám líbí na zahradě u manželů Prouzových?
Prouzovi mají tu nejkrásnější soukromou zahradu, jakou jsem kdy viděla… velmi pestré osázení, kytky, keře, stromky, traviny, skalničky, nechybí tam ani zelenina, a to všechno pěkně pohromadě. A ty nápady! Dokonalé kameny a voda, prostě ráj na kousku země, krása!
Napadlo vás někdy, že po vás bude pojmenována růže?
Patří růže k vašim oblíbeným květinám? Dostávám v životě spoustu růží, taky každou chvíli od svého manžela. Líbí se mi zvlášť ty světlejších barev, růží je hodně druhů, a když jsou v zahradě dobře umístěné, jako třeba u Prouzů, tak je to nádhera. Nikdy mne nenapadlo, že by se růže mohla jmenovat po mně, ale stalo se, bylo to překvapení a potěšilo mne to, navíc je moc pěkná.
Jaké květiny u vás nesmí chybět na Vánoce?
Na Vánoce doma míváme klasickou vánoční hvězdu, brambořík, jmelí a ve vázách různé kytky, které dostanu od fanoušků na vánočních koncertech.
Co si na Vánoce zpíváte, máte i nějaký vánoční repertoár?
Nemám ve svém repertoáru vysloveně vánoční písničky, některé spíše navozují vánoční náladu, jako např. Padá hvězda, Skořápky ořechů, nebo Tak tohle je láska… Na vánoční koncerty si vypůjčuji i písničky jiných zpěváků, je to třeba Purpura nebo Bílé Vánoce. Mám skvělou kapelu, která umí tyhle věci krásně a citlivě doprovázet. Doma si o Vánocích pouštíme vánoční mši, kterou složil můj tatínek (Vladimír Rotter, CD Vánoční mše).
Text: Markéta Klocová | Foto: Jiří a Vlaďka Prouzovi
Tip pro vás: Spoustu návštěv krásných a inspirativních zahrad najdete také na webu www.dumabyt.cz
A oblíbenost dřevodekorů i dalších imitací přírodních materiálů potvrzuje i Ing. Petr Blažek ze společnosti Dřevojas: „Moderní realistické napodobeniny přírodních materiálů, jako jsou kámen, beton nebo dřevo, jsou u koupelnového nábytku dnes velmi oblíbené. „In“ jsou například světlé dřevodekory jako nebraska, arlington, colorado nebo tradiční bříza a dub. A protože s těmito materiály v jejich přírodní variantě nemusí být jednoduché manipulovat a ve vlhkém prostředí je udržovat, doporučuji využít výhod nábytku z lamina, a to včetně 3D formy, která věrně zachovává plastickou strukturu materiálu.“
Tři různé možnosti provedení povrchu šablon (s hladkým povrchem, s mikroprofilací, s podélnými prolisy) zaručují výběr přizpůsobený projektu a individuálním estetickým preferencím.
Najít pozemek, připravit projekt, vyřídit stavební povolení, zajistit pro klienta financování a pak postavit dům. To vše padesátkrát. Hrubá marže z jednoho domu bude v rozmezí 120 000–160 000 Kč. Tedy se stavěním bytů je to náročností i ekonomicky opravdu nesrovnatelné.
