Půvabná scenérie, jakou vidíme dnes, nevznikala rychle, vlastně dost pomalu, zato ale vytrvale díky bezbřehému nadšení Angličanky Vanessy Cook a jejího manžela Johna, kteří do ní společně vkládají lásku a energii už půl století. Oba na sebe mají vysoké nároky, v zahradě ale nechtějí mít všecko úplně perfektní. Věří totiž, že se špetkou chaosu, byť dobře plánovaného, vyzařuje tu pravou nenucenou venkovskou atmosféru, po které od začátku toužili.
Od skici k živému obrazu
„Když jsme zemědělskou usedlost koupili, byla už pár let opuštěná a krom trávy na přilehlých pastvinách se okolo ní nezelenal jediný lupínek, ba ani plevel tu nekvetl,“ vzpomíná Vanessa na první jaro v novém domově, vzdáleném jen patnáct minut jízdy autem od impozantní katedrály York Minster.
„Se zakládáním okrasné zahrady jsme neměli prakticky žádné zkušenosti. S jistotou jsme však věděli, že si život na venkově bez květin, stromů, vlastní zeleniny a slepic neumíme představit. Do všeho jsme skočili po hlavě a místo dlouhého rozumování se řídili srdcem. Vlastně nás dost překvapilo, jak šlo všecko pěkně od ruky. Viď, Johne?“ „Možná, že jsme se už se zelenými prsty narodili,“ vtipkuje John nad obřím trsem montbrécie, který se snaží rozdělit párem rycích vidlí.
Během prvních osmi let si Cookovi dokázali zajistit slušné živobytí prodejem bio zeleniny a trvalek vypěstovaných ve fóliovníku za domem. Většinu vydělaných peněz obratem investovali do zahrady. Tu si sami navrhli tak, aby splňovala potřeby celé rodiny a zároveň byla vstřícná k přírodě. Už z prvotních náčrtů na papíře bylo jasné, že na pozemku s úctyhodnou rozlohou pětadvacet tisíc čtverečních metrů bude javorů, dubů, bříz, vrb, jeřábů, lip a spousty jiných dřevin víc než máku v makovici, že se tu zaleskne rybniční hladina a každý podzim dozraje úroda v ovocném i lískovém sadu.
John si prosadil také meditační koutek, jak říká moderně pojaté partii skryté mezi hladce stříhanými stěnami z opadavých habrů. Pod nohama tu příjemně chrastí drobný štěrk, do toho se ozývá šumění vodopádu a okrasných trav. „Geometrický návrh úzkých bazénků a vyvýšených záhonů jsem odkoukal z časopisu,“ líčí John. „Manželka měla zpočátku výhrady. Že se to prý na venkov nehodí. Nakonec je ráda, že zvítězila moje paličatost. Oči si tu náramně odpočinou od vší té pestrosti ve zbytku zahrady.“
Na terénní úpravy si John pronajal bagr. Skoro měsíc hloubil nádrže na vodu, jámy pro stromy a rýhy pro živé ploty z habru, hlohu, tisu. Ty nejenže zmírňují vítr a člení zahradu na mnoho částí s rozmanitým využitím, ale vytvářejí rovněž pomyslnou oponu za hektičností okolního světa. Vysoké jsou až dva metry, takže se tu cítíte jako v útulném pokojíku, kde můžete bloumat jen tak bez cíle, tancovat i zpívat, prostě být sami sebou.
Patchwork poklidných zákoutí, z nichž každé je vybaveno ptačí budkou či hmyzím hotýlkem, propojují cestičky, travnaté, zpevněné kačírkem nebo s žulovou dlažbou. Všecky jsou rovné jako napjatá nit. To proto, aby člověk nemusel pořád hlídat, kam šlape, a mohl se tak nerušeně kochat půvaby kolem sebe. „A taky je to praktičtější! Nikdo se nechce s kolečkem plným kompostu svíjet jako had,“ směje se Vanessa.
Už jste viděli? Zahrada na motivy Dálného východu
Květy pod nohama i nad hlavou
Vanessa je kytkoholička, nikdy nemá dost. „Ráda sbírám obrázky s florálními motivy, sama však malovat neumím, a tak si aspoň představuji, že maluji v zahradě pomocí květin.“ V kapse stále nosí igelitový sáček na bylinné a kořenové řízky, které odebírá skoro ze všeho, co jí přijde pod ruku. „Po dělení je to moje nejoblíbenější metoda množení rostlin, protože rychle vidím výsledky. Taky hojně vysévám, každý rok nasbírám několik tisíc semen z našich rostlin.“
Nové květinové ostrůvky tak vznikají prakticky zadarmo a v těch dřívějších byste horko těžko hledali kousek holé půdy. Všude, kde to jde, dává jaro najevo svoji výbušnou povahu. Květy prýští nejen ze záhonů uprostřed trávníku, podél oplocení, okolo patia a skleníku či pod keři, ale také ze spár v dlažbě, z kamenných koryt v předzahrádce i z květináčů úhledně vyskládaných na zadním schodišti, které vede do hostinského apartmánu ve stodole. Nádobám dominují tulipány a macešky, občas zkombinované s dlužichami a prvosenkami.
Přebohaté výsadby, odkud se nese sladká vůně šeříků a fial, působí milým domáckým dojmem, protože v nich převládají osvědčené trvalky, které jste nejspíš vídali u své babičky. Vzpomínáte na růžové bergénie, modré kostivaly nebo třeba žluťoučké upolíny? Vanessa o upolínech říká, že jsou to takové šmrncovnější blatouchy, takže najdou uplatnění i v zahradách modernějšího rázu. Potřebují vlhčí půdu, jinak jsou na péči nenáročné. Za vděčné trvalky považuje také pryšce, kakosty a kontryhely. „Skvěle se hodí k ohraničení záhonů či chodníků,“ říká zkušená pěstitelka. „Stejně jako pomněnky se čile vysemeňují a díky rychlému růstu je můžete brzy rozdělit, proto stačí koupit dvě tři rostliny a po pár letech z nich máte klidně pětinásobek.“
O tom, že v množství tkví síla, svědčí všudypřítomné tulipány, narcisy i jiné cibuloviny, jejichž výsadbě majitelé zasvěcují každý podzim několik dní. Zatímco odrůdy tulipánů se tu obnovují vždy po dvou letech, aby do záhonů vnesly barevnou změnu, vznešené řebčíky královské s oranžovými zvonci květů si v porostu nerušeně lebedí už patnáctým rokem.
Klid k neomezenému rozrůstání mají rovněž štíhlé, asi metr vysoké ladoníky s čekankově modrými květenstvími, které si v doprovodu bílých narcisů užívají výhled na rybniční břeh s blatouchy a čápem z proutí. Krom čápa je z vrbových prutů upletená také tanečnice, originální dílo anglické sochařky Carole Beavis, které Vanessa pyšně vystavila do středu štěrkoviště. Další půvabná socha, tentokrát z bronzu, zobrazuje dívku při četbě. Společnost dělá každému, kdo vstoupí do zatravněného dvora a usadí se na lavičku pod sakuru s odrůdovým jménem Shirotae.
Díky stínu vrhanému rozkošatělou korunou je tady krásně v létě, ale ještě mnohem krásněji na jaře, kdy vám nad hlavou tančí tisíce něžných květů. Při pohledu vzhůru to vypadá, jako by se z nebe snášela stáda bělostných beránků. Není na světě snad nikoho, kdo by v tu chvíli neměl chuť zastavit čas.
Nepřehlédněte: PODROBNÝ NÁVOD: Jak založit pravý anglický trávník
Dispozice domu odpovídá potřebám rodiny a orientaci stavby na pozemku. Klidová zóna s ložnicí a dětskými pokoji je orientována do východní části, do zahrady, kde je soukromí zajištěno kamennou stěnou další stodoly v sousedství.
Bez pravidelného hnojení na dokonalý trávník raději zapomeňte. Živiny jsou totiž základem úspěchu a kulturní druhy trav, ze kterých se 
Trávník je jedním z největších „spotřebitelů“ vody na zahradě vůbec. Pokud ho zaléváte kvalitní vodou, jedná se o velice neefektivní a neekologický vegetační prvek. V ideálním případě by se tedy měla na zálivku používat voda dešťová sváděná do podzemní jímky. Na velikosti této nádrže nešetřete, dostatek vody budete potřebovat hlavně v létě, kdy je vody všeobecně málo. Závlaha běžnou zahradní hadicí nepatří mezi nejhospodárnější řešení, většinou se vody spotřebuje více, než je třeba, a zálivka bývá nerovnoměrná.
3. Na hnojivu nešetřete. Pokud se bojíte popálení porostu, raději zvolte hnojivo pomalu rozpustné. To nejenže snižuje riziko poškození porostu, ale navíc u něj nehrozí tak výrazné vyplavování živin do podzemních vod.
8. Okraje trávníku bývají často podceňované a při realizaci zahrady se na nich šetří. Pokud jste nezabudovali obrubníky, budete muset porost na okraji odrýpnout rýčem nebo motorovým ořezávačem okrajů. Tento úkon se nejčastěji provádí právě na jaře.
Současná architektura se hodně orientuje na jednoduché a čisté linie, a tomuto směru odpovídají i dveře se skrytými zárubněmi. Dveřní průchod není ohraničený kovovou nebo dřevěnou zárubní, ale pouze nepatrnou spárou. Omítka je dotažena až těsně ke dveřím, takže dveře se stěnou vytváří jednotnou linii. Schované jsou i panty, které se skrývají v konstrukci samotné zárubně. Osazeny jsou buď bezfalcovými (bezpolodrážkovými) dveřmi, nebo v některých případech dveřmi reverzními.
