Blog

Fáze 62: Konečné práce v interiéru

Nezadržitelně se blíží předání domu investorům, a tak se v interiéru dodělávají poslední detaily. Mezi ně se řadí usazení zřizovacích předmětů v koupelnách, nátěr dřevěného schodiště a přiznaných trámů, osazení svítidel apod. Svítidla jsou povětšinou designová a v některých případech následně vlastními silami obyvatel domu upravovaná, aby se docílilo požadovaných vlastností svítidel. Součástí tvorby požadované světelné atmosféry se staly i ledkové pásky a bodovky. 

Schodiště je z dřevěného dubového masivu, upravené technologii kartáčování a olejované.  Zábradlí je ze skleněných tabulí s chromovým madlem doplněným ledkovým páskem umožňujícím nasvícení skleněných ploch rozptylovým světlem.

I při dokončovacích pracích v interiéru se opět projevuje zajímavost projektu v tom, že Wienerberger e4 dům podporuje individuální řešení, není to typový dům. A platí to samozřejmě i v oblasti architektury a materiálů, které již nyní splňují požadavky bydlení v budoucnosti.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger

Mladá dvojice bydlela nejprve v bytě v Praze, ale protože jim myšlenka vlastní zahrady, klidu a prostoru připadala lákavější, začali hledat pozemek v dosahu velkoměsta.  Vybrané místo je společně oslovilo nejen svoji atmosférou, ale i dobrou dostupností do práce a vyhovovala jim také okolní zástavba, na kterou v projektu esteticky navázali. Představovali si totiž od začátku patrový dům se sedlovou střechou a ten se na toto místo vzhledem k sousedícím stavbám ideálně hodil.  Projekt si zvolili z nabídky projekční firmy G Servis. Typový dům jim v G servisu upravili podle konkrétní orientace pozemku a dalších povinných limitů pro stavební povolení.

Za stavebním materiálem se rozhodli vydat na veletrhy: „Zašli jsme spolu s partnerkou například na For Arch nebo For Habitat. Měli jsme pozitivní dojem z poradců od Ytongu, doporučili nám skladbu materiálu a poradili s výběrem. Svou volbu jsme ale ještě prověřili například nezávislými srovnávacími testy spotřebitelů v médiích a rozhodli se pak téměř celý dům udělat z Ytongu. Poradce, kterého jsme znali z veletrhu, se nám věnoval i v dalších fázích, například za námi přijel, když jsme potřebovali poradit s montáží schodiště a stropu,“ popisuje průběh stavby stavebník.

Od počátků byli rozhodnutí stavbu nezateplovat, proto zvolili tepelněizolační Ytong Lambda YQ šířky 450 mm. „Viděli jsme příklady různého zateplení a jeho nedostatky. Třeba to, že potřebujete velmi dlouhé hmoždinky pro kotvení světel a čehokoli dalšího do fasády. Připadalo mi to jako práce navíc – což znamená zdržení a tím pádem i čas anebo náklady na práci,“ vysvětluje majitel. Energetická třída domu spadá do kategorie A, což jim umožnilo provoz s náklady zhruba 14 000 ročně za topení plynovým kotlem, což je u poměrně velkého patrového domu velmi pěkný výsledek.

Rozhodnutí pro svépomoc bylo ovlivněno nejen tím, že otec majitelky je zedník a také majitel sám měl chuť vyzkoušet vlastní síly. Zásadním důvodem bylo snížení nákladů. Cenové nabídky stavebních firem na dům bez zařizovacích prvků zněly totiž kolem čtyř milionů, což už bylo nad možný limit mladé rodiny. Formou svépomoci, kdy část prací dělali sami a na některé si najímali drobné živnostníky z oboru, se dostali na cenu necelých dvou milionů.

„V době, když jsme stavěli, jsme už čekali naši dceru. Proto jsme se snažili mít vše co nejdříve. Začali jsme v březnu, hrubou stavbu jsme v pěti lidech postavili za dva týdny. Další práce jsem pak řídil sám – vždy jsem udělal přesný týdenní plán a práce řídil nebo vykonával. Díky tomu jsme se už před Vánocemu mohli stěhovat,“ vysvětluje stavebník. „Celá hrubá stavba z jednoho materiálu mi dávala smysl. Strop byl oproti litému montážně mnohem jednodušší. Stejně tak schodiště – je to monoblok v podobě skládačky. Zde sice pomocníci měli trochu obavy, ale jako profesí strojař a technik jsem si s tím poradil snadno,“ uvádí majitel. Své rozhodnutí hodnotí pozitivně i po pár letech od nastěhování. Stavba je kvalitně a spolehlivě provedená, navíc pozemky v okolí cenově dost vzrostly a tak se jim vyplatilo neváhat.

Zdroj: Marketingové sdělení

Speciální textilie na rubu fólie DELTA®-MAXX PLUS je vysoce zatížitelná, velmi pevná (ca. 450/300 N/5 cm) a extrémně odolná prošlápnutí. Fólie splňuje zpřísněné požadavky předpisu GS-BAU 18 (stav z roku 2015) „Zásady pro zkoušení a certifikaci -bezpečnost proti pádu na stavbě při stavebních a opravných pracech“ a poskytuje proto více bezpečnosti na střeše. Fólie dále splňuje podmínky Pravidel ZVDH (německý Cech pokrývačů) a lze ji použít i jako dočasné zastřešení.

DELTA®-MAXX PLUS a DELTA®-MAXX jsou první pojistné hydroizolace opatřené vsakovací vrstvou. Spodní speciální textilie je schopna pojmout až 1 litr vody /m2, která se postupně odvětrá. Pokládka fólie je snazší a řezání přesnější díky károvanému vzoru na povrchu. Navíc poskytuje spolehlivou ochranu proti hmyzu. Chemická ochrana dřeva tedy odpadá. I podle Pravidel CKPT se upřednostňuje konstrukční ochrana před chemickou. (DIN 68800-2).

Přehled výhod nové DELTA®-MAXX PLUS:

• Ušetříte až 30% materiálu díky dvěma lepicím okrajům na rubu. Fólie je „otočná“
• Práce bez rizika. Odolnost proti propadnutí fólií – ověřená atestem BG
• Získáte více času díky rychlejší pokládce
• Zajistíte si spokojené zákazníky díky 25leté záruce funkčnosti

Pokládka DELTA®-MAXX PLUS

DELTA®-MAXX PLUS se pokládá obzvláště dobře a rychle díky dvěma samolepicím okrajům na rubu obou stran role. Fólie je tak při pokládce „otočná“.

Vysoce zatížitelná a extra pevná fólie se rozroluje souběžně s okapovou hranou, na nároží se šikmo odřízne. Odříznutá role se otočí o 180°a pokládá se zase zpět. Úhel řezu na nároží nebo úžlabí je shodný pro další práci a pokládku a odpadá tak zbytečný odpad, jako u fólií s běžným samolepicím okrajem. Podle velikosti, sklonu a tvaru střechy může být úspora oproti běžným fólií až o 30%.

Po položení každého pásu se odstraní ochranná fólie samolepicího okraje, pásy se slepí a přitlačí k sobě. Lepicí okraj je okamžitě větrotěsný. Oba samolepicí okraje na rubu pásu a hlazený povrch spodní textilie zrychlují pokládku. Károvaný vzor na povrchu fólie zpřesňuje řezání.

Technická data DELTA®-MAXX PLUS:

Více na www.doerken.cz a Facebook.com/vyrobkyDELTA

Zdroj: Marketingové sdělení

Knauf Rotband je rychlé řešení na stěny

Pro vyrovnání velkých nerovností na starých omítkách, či původním zdivu snad neexistuje vhodnější materiál, než je sádrová omítka. Konkrétně sádrová omítka Knauf Rotband, která je určena pro ruční zpracování a pro vrstvy o tloušťce 5 až 50 mm. Nanášíme ji tedy v jedné vrstvě přičemž oceníme její jednoduchou zpracovatelnost a schopnost netvořit trhliny.

Pro docílení dokonalé přídržnosti omítky a její dlouhodobé funkčnosti nesmíme ovšem zapomenout aplikovat pod omítku vhodnou penetraci. Nejlépe takovou, kterou doporučuje výrobce, protože je praxí vyzkoušená a osvědčená. Takže při vyrovnávání betonových ploch povrch nejprve ošetříme penetrací Knauf Betonkontakt, naopak v případě klasického zdiva a omítek musíme aplikovat Knauf Hloubkovou penetraci.

S vyrovnáním povrchů se velmi často setkáváme při výměně oken, kdy je nutné vyplnit poměrně velké dutiny a nerovnosti, podobně jako u oprav děr po realizaci instalací. Pokud jsou v nějakém místě přechody mezi různými materiály (beton, zdivo, Ytong…) vkládáme v tomto detailu do omítky perlinku (jinak není nutná). Problémem nejsou ani větší vrstvy, jen je dobré pamatovat na to, že vždy postupujeme systémem „čerstvý do čerstvého“, což znamená, že první vrstvu sádrové omítky necháme jen lehce zaschnout a maximálně do dvou hodin nanášíme druhou vrstvu. Pak může dosahovat celková tloušťka vrstvy sádrové omítky až 100 mm. Sádrovou omítkou se nemusíme bát uchytit ani krabičky od vypínačů a zásuvek. Výhodu je výrazně delší doba na jejich usazení, než je tomu u elektrikářské sádry a přitom výsledek bude stejný. Omítka Rotband je k dostání v balení 4, 16 a 30 kg.

Jsou situace, kdy je zapotřebí ještě rychlejší a méně pracná alternativa – to znamená tzv. „suchá omítka“. V praxi to znamená, že povrch stěny vyrovnáme tím, že jej obložíme sádrokartonovou deskou, která se přilepí pomocí speciálního sádrového lepidla Perlfix. Stěna musí být samozřejmě únosná a podklad soudržný. Desky se sesadí hranami k sobě a styčné spáry se přetmelí pomocí tmelu Uniflott v kombinaci s výztužnou páskou. Výhodou tohoto provedení je, že stěna je připravena během jednoho dne a po vyschnutí tmelu ve spárách můžeme malovat.  

Vyrovnání podlahy před pokládkou finální nášlapné vrstvy

Ještě než dojde k pokládce finální nášlapné vrstvy podlahy, to znamená například parket, linolea, koberce či vinylu, musí být povrch dokonale vyrovnán a k tomu slouží samonivelační stěrky. Postup je možný použít jak k vyrovnání cementových a litých sádrových potěrů, ale i sádrovláknitých či sádrokartonových suchých podlah. Před realizací vyrovnávací samonivelační stěrky musí být očištěný povrch opatřen vždy vhodnou a doporučenou penetrací. Pro vyrovnání podlah starších cementových potěrů ve vrstvách od 2 do 30 mm použijeme Knauf cementovou samonivelační stěrku (pevnost v tlaku 30 MPa). Pro vyrovnání nerovností nebo k navýšení dodatečné tloušťky od 2 do 25 mm na sádrových ale i cementových potěrech je vhodná Knauf sádrová samonivelační stěrka BP4.

Používání sádrové stěrky má výhodu v jednodušší zpracovatelnosti, lepšímu rozlivu a minimalizaci tvorby trhlinek. Po nalití stěrky se hmota roztáhne nerezovým hladítkem do požadované výšky a plastovým válcem s ostny se projede po celé ploše tak, aby bylo zajištěno propojení všech nalitých pásů stěrky. Hmota se současně provzdušní a její povrch opticky sjednotí.

www.knauf.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

Výhodou krbových kamen je vedle rovnoměrného rozdělení tepla po celé domácnosti i nezanedbatelná úspora energie. Investice do pořízení kamen se vám přibližně za rok vrátí v rozdílu cen topiva. Kromě ušetření peněz však kladou kupující stále větší důraz i na vzhled. Moderní krbová kamna jsou totiž také designovou dominantou interiéru. Vyberete si kamna s panoramatickým prosklením, jímž je vidět oheň ze tří stran? Dáte přednost atypickému pískovcovému obkladu? Nebo raději zvolíte klasické kachle?

Ještě než začnete vybírat design, měli byste uvážit typ kamen. Pro ty, kteří uvažují o koupi kamen do rodinného domu nebo bytu, jsou nejlepší volbou ocelová dvouplášťová, kachlová, nebo peletová kamna.

Dvouplášťová ocelová kamna se poměrně rychle zahřejí a díky přirozené cirkulaci nasají studený vzduch od podlahy, který ohřejí mezi plášti a horem vypustí do místnosti. Za předpokladu optimálního umístění dokážou bez problému temperovat i okolní místnosti.

Kachlová kamna jsou zase romantika. S designem můžete čarovat dle libosti a v jejich prospěch mluví i technické argumenty. Vynikají vysokou účinností, která se pohybuje mezi 80 až 90 %. Provoz je velmi ekologický s nízkou spotřebou paliva. Po zahřátí sálají teplo dlouhodobě, a to i několik hodin po vyhasnutí. Nezanedbatelné jsou i malé nároky na obsluhu, prakticky žádný servis a velmi dlouhá životnost.

Moderní způsob topení pak představují kamna na pelety. Jsou nejen ekologická, protože s nimi nepřijde žádný dřevní odpad nazmar, ale samostatná. Nemusíte každou chvíli přikládat dřevo a pečlivě střežit oheň, aby nevyhasl. Kamna se postarají skoro o všechno sama. Uvnitř mají zabudovaný zásobník, kam nasypete pelety, na digitálním displeji nastavíte požadovanou teplotu a čas, kdy chcete mít v místnosti teplo, a kamna zařídí zbytek. Teplotu pak můžete jednoduše regulovat zmáčknutím tlačítka.

Jestliže chcete mít krbová kamna jako primární zdroj tepla pro větší byt nebo dům, měli byste uvažovat o teplovodním výměníku, který napojíte na rozvod tepla do jednotlivých místností prostřednictvím trubek a radiátorů. Některé typy výměníků nemusí být připojeny nastálo, je možné je odstavit, nahradit záslepkou a v případě nutnosti zase znovu do systému zapojit.

Pokud chcete ušetřit ještě víc, a navíc se chovat ekologicky, můžete zvolit kamna s terciárním spalováním. Jde o spalovací proces, jenž zužitkovává zbytkové hořlavé plyny, které by za jiných okolností odešly nevyužity se zplodinami komínem. Prodlužuje se tak doba hoření, zvyšuje účinnost a snižuje celková spotřeba paliva.

Více informací o cenách a dalších produktech najdete na www.mountfield.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

Stavba rodinného domu je rok od roku nákladnější, proto není tedy divu, že nebohý domkař již ve fázi projektu přemýšlí, na čem ušetřit a co vynechat. Bohužel to velice často „odnese“ i spalinová cesta, kterou někteří stavebníci považují za přežitek. Rozhodnutí ušetřit na komínu se však nevyplatí, a to dokonce ani v případě, že nepočítáte hned od začátku s kamny či krbem.

Moderní doba spojená s tepelnými čerpadly, plynovými kotli či solárními panely v nás vytváří mylný dojem, že dostupná energie je samozřejmost a klasické spotřebiče na pevná paliva nejsou potřeba. Ve skutečnosti se však stáváme jen čím dál tím závislejší na dálkových dodávkách či technických zařízeních. Stačí obyčejná závada, odstávka či kalamita a domácnost se ocitne zcela bez zdroje tepla. To může být v zimě velice nepříjemné.

Pokrok nezastavíš!

Rozlučte se s představou komínu jako jednoduché roury, kterou odchází kouř z našich topidel. V současnosti je to složitý systém, který svou kvalitou musí odpovídat úrovni dnešních moderních spotřebičů. Klasický komín z počátku minulého století byl většinou z cihel a byl určen téměř výhradně pro odvod spalin z tuhých paliv, kterými bylo uhlí či dřevo.

Pro spalování moderních druhů paliv, především zemního plynu či topného oleje, už ale tyto jednoduché komíny nevyhovují. Při nižších teplotách spalování se v nich totiž tvoří vlhkost, kterou klasické komíny nestačí odvádět a která je postupně poškozuje. Naproti tomu moderní komínové systémy mají zabudovaný ventilační systém, díky němuž vlhkosti odolávají.

Jedině systém

Při výběru kamen, kotle či krbu se rozhodně nenechte uchlácholit štítkovými hodnotami spotřebiče. I když například výrobce uvádí u krbových kamen účinnost 86 % při topení dřevem s vlhkostí do 20 %, předpokládá, že máte v pořádku komín. Ani technologicky sebelepší kamna naložená špičkově připraveným topivem nezastoupí roli komínu, který může být rozhodujícím pro činnost a výkon celé otopné soustavy.

V praxi to poznáme například podle černajících skel krbové vložky či krbových kamen, ale zda klesne výkon o 10 % či více procent, laik nepozná. Přitom však mohou být tepelné ztráty poměrně velké, což se samozřejmě odráží na ekonomice provozu, ale velmi výrazně i na ekologii – z komína stoupá kouř plný škodlivých exhalátů.

Rezervní komín

V poslední době se sice v oblasti novostaveb rodinných domů odehrává cosi jako renesance lokálních topenišť, a to zejména z designových důvodů, řada stavebníků se ale například kvůli stísněným dispozicím raději omezí na jediný primární zdroj tepla. Zodpovědnější by však bylo nechat si navrhnout alespoň tzv. univerzální rezervní komín, který by počítal s možností budoucího napojení spotřebiče.

Náklady na vybudování rezervního komína se pohybují v řádech desítek tisíc korun, ve vztahu k celkové pořizovací ceně nemovitosti tedy nejsou zase tak dramatické – běžně činí pouze 1–3 %. Vybudovat toto zařízení již v rámci novostavby je rozhodně levnější a technicky jednodušší a spolehlivější než dodatečná konstrukce.

Na univerzální rezervní komín lze napojit prakticky libovolný spotřebič na pevná paliva. Jeho kouzlo spočívá především v tom, že dopředu řeší časově nejnáročnější pasáž spojenou s vybudováním systému pro odvod spalin. Rychlá instalace doplňkového spotřebiče paliv již pak může být záležitost jediného dne.

V některých zemích je rezervní komín povinný ze zákona a majitel s ním musí počítat při výstavbě domu. V České republice tomu tak zatím není, ovšem některé stavební úřady vyžadují, aby komín byl součástí projektu.

Dodatečný komín je dražší

Dodatečná vestavba komínu je samozřejmě možná, ovšem musíme počítat s vyššími náklady, které mohou dosáhnout i trojnásobku oproti komínu, který byl již od počátku součástí projektu a stavebních prací. Navíc se při takovém „opomenutí“ dům promění opět na staveniště, protože pro dodatečnou stavbu komínu je nutné složitě provést otvory ve stropech a střeše. Proto je ideální variantou postavit komín rovnou s hrubou stavbou. Určitě je to moudré rozhodnutí a dobrá, i když nemalá investice.

Pokud, jak to bývá poměrně časté, dojdou v důsledku stavebních prací peníze, pak lze nákup a instalaci krbu, krbových či kachlových kamen odložit na pozdější dobu. Opačný postup, tzn. vestavět komín dodatečně, se opravdu prodraží.

Správný tah

Aby měl komín správný tah, měl by splňovat následující předpoklady:

• správně zvolený průměr komínové vložky: podle výkonu spotřebiče a účinné výšky komínu,
• dodržení minimální účinné výšky 5 metrů od zapojení spotřebiče do komína po jeho vyústění,
• nadstřešní výška: pokud je komín umístěn do 2 metrů od hřebene střechy, musí být ve výšce 65 cm nad hřeben střechy,
• pro tuhá paliva se používají následující průměry komínových vložek: 160 mm, 180 mm, 200 mm a více. Doporučení pro krby je například 200 mm.

Komíny pro pasivní domy

Komín již dávno není jen „nějaký“ svislý otvor, do kterého se může připojit cokoliv. A pro pasivní domy to platí dvojnásob, protože se vyrábí stále více spotřebičů, které mají vyšší účinnost na úkor snižování výstupní teploty spalin. Na daný typ spotřebiče a komína by mělo být pamatováno již v projektové dokumentaci a vše by mělo být podloženo výpočtem spalinové cesty.

Komín i v pasivním domě musí samozřejmě splňovat základní požadavek normy, tedy za všech okolností bezpečně odvést spaliny od spotřebiče do volného ovzduší. Kromě toho však musí, oproti komínům instalovaným v běžných domech, splňovat ještě další požadavky. Pro pasivní dům musí být komínový systém vzduchotěsný, takže nesmí mít větrací mřížku. Cihelná obálka komína a její správné provedení při stavbě toto zajišťuje. Stejně tak jako odpovídající konstrukce komína, která nepřenáší teplo do pasivního domu a nezpůsobuje jeho nežádoucí ohřívání.

Nezbytné prvky

Komín i v pasivním domě musí být kontrolovatelný a čistitelný. To je možné zajistit komínovými dvířky se speciálním těsněním. Odvod kondenzátu je zajištěn vrapovou hadicí, ze které musí být zhotoven pomocí dodané pomůcky „sifon“, aby komínový průduch nenasával „falešný“ vzduch. Napojení pak může být na kanalizaci, nebo do nádobky na kondenzát, podle druhu použitého spotřebiče a množství vznikajícího kondenzátu při provozu spotřebiče.

Připojení kouřovodu do sopouchu musí být opět vzduchotěsné, proto se pro tyto účely nepoužívá standardní čelní izolační deska, ale čelní deska pro přetlak. Pro zajištění dokonaleného utěsnění se ještě doporučuje místa průchodů opatřit silikonovým tmelem pro vysoké teploty.

Komín by měl být opatřen omítkou, která zajistí celistvost komínového systému, překryje různé drobné nedostatky, ke kterým mohlo dojít při stavbě komína. V neposlední řadě má tato úprava i estetický charakter finálního pohledu na komín jak v interiéru, tak v exteriéru.

Text: Adam Krejčík, foto: archiv