Dům v Berouně byl společně se svými sousedy vystavěn v 70. letech minulého století. Rekonstrukce jeho vnější podobu příliš nezměnila, architektovi Tomáši Petráškovi záleželo na kontextu místa, chtěl, aby zůstal součástí ulice a nepoutal na sebe pozornost víc, než je třeba. Interiéry však byly očištěny až na dřeň tak, aby vznikl otevřený a propojený prostor. Významné jsou tu také výhledy a průhledy, které přináší svažitý terén.
Dům je zapuštěný do svahu, v přízemí má garáž, v úrovni zahrady je nad ulicí o patro výš. Dodává mu to atraktivitu, z největší obytné místnosti se vychází přímo do zahrady. Navíc stojí na velmi pěkném místě – jižní svah pod lesem není daleko od centra města, jsou odtud široké výhledy do údolí Berounky.
„Řadové domy mám z principu rád – zabírají daleko méně plochy a přitom už nabízejí individuální bydlení, byť s menším soukromím. Tyto konkrétní řadovky v Berouně se mi líbí svojí civilností, jde o architekturu s dobrým měřítkem i proporcemi, která na sebe zbytečně neupozorňuje,“ říká architekt Petrášek.
„Často jsou stavby z doby minulého režimu vnímány negativně, je ale dobré rozlišovat a nehodnotit je jen podle doby vzniku, ale podle kvalit projektu. Právě tento počin je v mnoha ohledech dobrý, exteriér domu jsem proto nechtěl výrazně měnit, dal jsem přednost ucelenosti celé řady. Teď třeba sháníme přes inzerát původní obklad z kabřince, který na několika místech chybí,“ dodává.
Další návštěva řadovky: Moderní tečka na konci řady
Změna dispozic byla zásadní
Typová stavba byla dělena na dva podélné trakty se schodištěm uprostřed. „Díky tomu, že nad zděným suterénem je dále již skeletová nosná konstrukce a lehké montované stěny, měl dům dobrý potenciál pro úpravy dispozic. Ze vstupního dvorku u ulice se teď stejně jako dříve vychází o patro výš, předsíň se zvětšila a prosvětlila. Kuchyň zůstala kvůli stoupačkám na svém místě, rozdělili jsme ji na hlavní korpus a ostrůvek u schodiště, které se otevřelo do prostoru. Hodně jsme řešili hierarchii hlavní obytné místnosti – investoři díky své práci a zálibě v on-line hrách tráví u počítače hodně času, a tak si přáli věnovat pracovně nejlepší místo s výhledem na město i na údolí Berounky. Umístili jsme ji proto na vyvýšený stupínek, což ji nenásilně odděluje od ostatního prostoru a zároveň jí to dodává na útulnosti.“
V druhém patře na schodiště navazuje otevřená hala s vestavěnými skříněmi a pohovkou. „Jde o pěknou prosvětlenou místnost s výhledem do svahu, přišlo nám škoda ji nezútulnit. Ostatně vždy se snažím o to, aby i komunikační prostory byly částečně obytné, byť pro spontánní použití, dům pak působí celistvěji. U koupelny s velkorysým výhledem mi šlo o zachycení tak trochu lázeňského charakteru, ne ve smyslu luxusu, ale utilitárního pojetí. Záměrně jsem použil základní materiály jako bílé obkladačky, luxfery a modřínové dřevo na stropě,“ upřesňuje koncept svého řešení architekt.
Autor návrhu věděl, že když obytný prostor otevře, bude muset zabránit tomu, aby vznikl vizuální chaos. Od začátku tedy počítal s tím, že do interiéru vloží jednotící prvek. Původně ho měla tvořit táhla zavěšeného schodiště, toto řešení se ale ukázalo nákladné a komplikované. Konstrukčně se pro schodiště našlo ve spolupráci se zámečníkem jednodušší řešení, vizuální funkci táhel nahradila rastrová síť z lanek, která působí měkce a pomáhá harmonizovat neklid, který do prostoru vnáší šikmina schodiště.
Typový dům
Dělicí zdi od sousedů jsou požární zděné, ostatní nosné konstrukce tvoří ocelový skelet. Zapuštěné přízemí je také zděné, průčelní zdi byly montované z dřevěných panelů. Jednalo se o rámy z latí pobité dřevotřískou a vyplněné asi osmi centimetry skleněné vaty. Ty zůstaly zachovány, jen kvůli některým oknům se musely rozměrově upravit.
Původní dřevěné schodiště, zakryté z obou stran, oddělovalo malou kuchyň a úzký obytný prostor. Proto bylo odstraněno, aby se interiér mohl propojit. Stropní trámy se nakonec oproti plánům musely vzhledem ke špatnému stavu nahradit. Výsledek je tak proti původní surové loftové představě uhlazenější, klidnější a konzervativnější.
Mohlo by se vám také líbit: Bydlení jako nadstavba práce
Projekt a stavba
Majitelé domu neměli jako mnozí další se stavbou žádné zkušenosti. Architekt Petrášek původně předpokládal, že pro ně připraví studii a oni si pak pořídí levný projekt, rozpočet byl totiž skutečně malý. To se opravdu stalo, ale investorům záleželo na tom, aby se myšlenky studie dotáhly i v realizaci. V projektu pro stavební povolení nebyla většina připomínek autora studie zapracována, proto mu investoři opět svěřili prováděcí projekt a stavební dozor.
Na začátku stavby byly odstraněny všechny příčky a fošny, vznikl tak prostor připomínající malou továrnu, členěný pouze ocelovými sloupy a průvlaky. Přitom bylo například zjištěno, že některé sloupy nebyly posazeny přesně nad sebou. Tyto konstrukční nesrovnalosti se musely operativně řešit se statikem.
„Při rekonstrukci jsme dům téměř úplně vykuchali. Chtěli jsme vizuálně zachovat jeho podélné členění a zvýraznit schodiště v původní poloze. Aby bylo pohodlnější pro chůzi, prodloužili jsme je. Při stavbě jsme měli velké štěstí na solidní stavební firmu. Pomohlo také, že jsme s dodavateli mluvili snad o všech detailech už během prováděčky. Na to, že stavba byla relativně nízkonákladová, podařila se ve velmi dobré kvalitě a s množstvím dotažených a promyšlených atypických detailů, což bývá doménou movitějších klient,“ říká Petrášek.
Klíčem k úspěchu zde bylo to, že investoři pochopili nezbytnost důsledné projekční přípravy a dozoru na stavbě. „Často se setkávám s tím, že se na projektu šetří, ale pak si investoři pořídí například kuchyň s výrazně nadstandardními spotřebiči. Zde se dal nakonec velký prostor promyšlenému projektu, a to i za cenu, že vybavení domu je spíše obyčejné,“ uzavírá architekt.
Tip: Zchátralé venkovské stavení se proměnilo k nepoznání
Text: Hana Vinšová | Foto: Ateliér DEBYT
Technické údaje
Technické údaje:
Zastavěná plocha: 104,9 m2
Užitná plocha: 196,7 m2 (1. PP 72,4 m2 / 1. NP 63,1 m2 / 2. NP 64,1 m2)
Konstrukce: Dělicí stěny mezi řadovkami jsou zděné ze škvárobetonových tvárnic, 1. PP zděné s keramickým montovaným stropem, 1. NP tvoří ocelový skelet s lehkými montovanými stěnami a dřevěným trámovým stropem s ocelovými průvlaky, 2. NP – ocelový skelet s lehkými montovanými stěnami, zastřešení z dřevěných příhradových vazníků, stávající krytina byla ponechána. Tato konstrukční charakteristika zůstala po přestavbě zachována. Konstrukční řešení počítá s variantní přístavbou jídelny směrem do zahrady.
Schodiště ze suterénu je nové schodnicové s dřevěnými masivními stupnicemi i podstupnicemi. Schodiště do patra je nové ocelové schodnicové s dřevěnými stupnicemi.
Zateplení: stěny – 80 mm minerální vlna v stěnovém panelu + 10 mm PPS kontaktní zateplení. Strop/střecha – 100 mm minerální vlna + 150 mm PPS (položeno na záklop nad spodním táhlem vazníku).
Okna: dřevěné euro profily, výplň izolační dvojskla
Vytápění a technologie: teplovodní vytápění, plynový kotel, radiátory
Autor |
|
Ing. arch. Tomáš Petrášek (1978), Ateliér DEBYT Autorizovaný architekt, absolvoval Fakultu architektury na ČVUT v ateliéru profesora Jana Bočana. V letech 2006–2014 spoluutvářel ateliér VPA. Od roku 2014 má vlastní kancelář – ateliér DEBYT. „Zabýváme se návrhy všech typů staveb i interiérů včetně zahradní architektury. Naše práce má osobitý charakter, nekopírujeme aktuální módní trendy, ale hledáme, o co v daném místě a daným lidem skutečně jde. Architekturu řešíme v souvislostech, chceme být u projektu od samého počátku navrhování až do jeho realizace včetně všech detailů.“ |
Spokojenost na všech stranách. Tak je možné vystihnout pocity všech, kteří se podíleli na realizaci projektu. „Panely se klempířům instalovaly výborně i proto, že jsou všichni naši zaměstnanci vyškolení na práci s produkty PREFA,“ chválí Gerald Ortner, šéf firmy, která pracovala na stavbě. Zákazník se navíc nemusí několik desítek let strachovat o údržbu materiálu, který je vysoce kvalitní, barevně stabilní, odolný za všech povětrnostních podmínek, a navíc se na něj vztahuje 40letá záruka. O energetickou efektivitu se starají solární panely umístěné na střeše a vilu vytápí ekologicky hospodárná čerpadla. Tepelný komfort v budově v každém ročním období včetně dlouhých alpských zim zajišťuje 
_595x397.jpg)
_595x397.jpg)
.jpg)
.jpg)
-5e5e571b44900.jpg)
-5e5e572a428a3.jpg)
Sádrová stěrka Baumit FinoGrande pro výhradně suché interiéry je výrobkem, který lze využít nejen u nových staveb. Své uplatnění najde při rekonstrukcích, renovacích, dostavbách a všude tam, kde je potřeba výsledné sjednocení povrchů. Zcela samostatnou kapitolou je poté využití tohoto typu stěrky při renovaci bytového jádra např. ve starších panelových domech, což je v současnosti v Česku velmi častá praxe. Předností této stěrky je navíc možnost aplikace na většinu stavebních materiálů, např. na betonový podklad, sádrokartonové desky nebo vápenocementové či sádrové omítky jako finální povrch. Použít lze také v případě opravy trhlin a díky svým vlastnostem je doporučen pro úpravu stropních konstrukcí.
Stěrka Baumit FinoGrande se nanáší ručním nebo strojním způsobem za pomoci stroje PFT Ritmo Power Coat. Tloušťka vrstvy se pohybuje v rozmezí 2–6 mm a vzhledem k časové zpracovatelnosti 60 minut je potřeba si připravit takové množství, které je možno nanést v jednom kroku. Pokud stěrka po delším čase ztuhne, nelze ji jakkoliv dále využít. Příprava podkladu před nanesením sádrové stěrky není nijak náročná. Podklad je potřeba zbavit prachu a volných částic. Teplota vzduchu i podkladu v místě nanášení by měla být v rozmezí 5–30 °C. V případě více podkladů s výrazně odlišnou savostí povrchu je potřeba tento nejprve opatřit vrstvou nátěru Baumit Grund. Na hladkých betonových plochách lze použít kontaktní můstek Baumit BetonKontakt pro zvýšení adheze stěrkové vrstvy.
Tmavé barvy vizuálně zmenšují prostor, pohlcují světlo, společně s jinými barevnými tóny vytváří pocit útulnosti, klidu a bezpečí. Pokud se použijí s kováním v metalickém šedočerném odstínu, nebude tmavý dřevodekor ničím rušen. Naopak pro dodání akcentu je možné doplnit tmavou plochu lesklými hliníkovými prvky, kováním, páskami nebo prosklením.
Tmavé dekory se často používají také jako vstupní dveře do bytu. Při výrobě dveří Masonite se není nutné omezovat ve výběru dřevodekoru, barvy nebo finální povrchové úpravy. Všechny požadavky na bezpečnost proti krádeži a vloupání, protipožární odolnost, kouřotěsnost a zvukovou izolaci jsou zapracovány v konstrukci, v materiálech a pak i v samotném osazení dveří.
Baumit KlimaFino je přírodně bílá vyhlazovací stěrka na vápenné bázi pro interiéry s vysokou paropropustností. Je strojově i ručně zpracovatelná. Používá se pro vytvoření dokonale hladkých povrchů na vápenných a vápenocementových jádrových omítkách, betonu nebo sádrokartonu. Kromě vysoké paropropustnosti, která podporuje zdravé vnitřní mikroklima, snižuje stěrka riziko vzniku plísní a alergií.
Obavy z úniků tepla směrem nahoru, k němuž ve vysokých místnostech dochází (a tím pádem ze zvýšených energetických nároků), nemají v moderních skvěle tepelně izolovaných a úsporně vytápěných domech velké opodstatnění – případný nárůst spotřeby energie je minimální. Zato v létě se takovéto prostory, často bohatě prosklené, mnohem méně přehřívají, protože ohřátý vzduch uniká nahoru a volně proudí i do stinných zákoutí, kde se ochladí.
