Skip to content

Blog

Harmonie skrytá v cihlách

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Havajská kytara

Steel kytara a s ní spjatý styl hry byl vyvinut na Havajských ostrovech v průběhu 19. st. Při hře je položen nástroj na kolenou hudebníka v horizontální poloze. Hráč v levé ruce drží kovový slider (běžec, želízko) určující pohybem po struně výšku tónu, pravou rukou drnkáním rozezvučuje struny. Jedná se tedy o bezpražcovou variantu akustické kytary, pro hru je typické používání glissand, ať už v jednohlase, nebo v souzvucích. K celosvětovému rozšíření steel kytary ale došlo až s příchodem elektrofonické varianty tohoto nástroje v počátku 20. stol. Postupně vzniklo několik mutací nástroje se dvěma krky, pedály, nožními ovladači a dalšími pomůckami rozšiřujícími zvukové možnosti instrumentu. Technicky komplikovanější nástroje jsou uloženy na pevných nohách a klasickou kytaru připomínají jen vzdáleně, díky absenci rezonanční skříně.

Keramosteel kytara z cihelného systému Porotherm. Steel kytara a s ní spjatý styl hry byl vyvinut na Havajských ostrovech v průběhu 19. st. Při hře je položen nástroj na kolenou hudebníka v horizontální poloze. (Zdroj: Wienerberger)

V České republice došlo k módnímu rozšíření tohoto nástroje především pod vlivem havajské skupiny Václava Kučery (tzv. Kučerovci). Nástroje byly vyráběny především amatérsky, někdy až z kuriozních dílů. Nejproblematičtějším komponentem byl snímač, který se vyráběl přebroušením magnetů z elektroměrů a následným ručním navinutím cívky lakovaného drátu. Lehce zavádějící označení havajská kytara je fenoménem ryze českým, jinde ve světě je většinou elektrofonická varianta nástroje označována jako steel guitar. V současné době ji můžeme slyšet především v country kapelách a havajských revivalech.

Keramosteel kytara z cihelného systému Porotherm. Steel kytara a s ní spjatý styl hry byl vyvinut na Havajských ostrovech v průběhu 19. st. Při hře je položen nástroj na kolenou hudebníka v horizontální poloze. (Zdroj: Wienerberger)

Keramosteel kytara

Keramosteel kytara z cihelného systému Porotherm. Steel kytara a s ní spjatý styl hry byl vyvinut na Havajských ostrovech v průběhu 19. st. Při hře je položen nástroj na kolenou hudebníka v horizontální poloze. (Zdroj: Wienerberger)K výrobě tohoto nástroje jsem se dostal náhodou. Při stavbě rodinného domu jsem byl obklopen cihelným systémem Porotherm. Když jsem náhodně položil keramický překlad na dvě tvarovky, představil jsem si hned hudební nástroj. Muzikant má holt netradiční představy i u zapnuté míchačky… Po letech jsem se k nápadu vrátil a ze zbylých kusů jsem vyrobil bizarní nástroj ve stylu steel kytary. Základem nástroje jsou tři horizontálně uložené KP prvky systému Porotherm s vybroušeným otvorem pro snímač. Armovací pruty jsou nahrazeny odlehčenými variantami kovových tyček na jedné straně tvoří svařenec s kovovou plotnou a na druhé jsou napnuty pomocí matic. Vzhledem k tomu, že keramicko-betonový překlad je v konstrukci stavby namáhán podobně jako u hudebního nástroje, pouze tlak cihel je nahrazen pnutím strun, nebylo nutno nástroj dále vyztužovat. Do připravených děr jsem umístil struny z elektrofonické kytary, snímač jsem napojil na zesilovač a můžeme muzicírovat…

Keramosteel kytara z cihelného systému Porotherm. Steel kytara a s ní spjatý styl hry byl vyvinut na Havajských ostrovech v průběhu 19. st. Při hře je položen nástroj na kolenou hudebníka v horizontální poloze. (Zdroj: Wienerberger)

Keramorchestr

Pokud vás hudební nástroje vyrobené z keramických materiálu zaujaly a chcete vědět víc, zavítejte na stránky keramorchestr.cz případně facebook.com/keramorchestr, kde najdete hudební ukázku hry na další netradiční instrumenty jako jsou keramohousle, kreamoviola, keramobubny a keramokytary vyrobené ze střešních tašech Tondach, Keramocajón a keramobasa vytvořená z POT trámců a cihel Porotherm a moho dalšího. Podle návodu si také některé hudební nástroje můžete doma vyrobit. Nástroje si také můžete osahat a Keramorchestr poslechnout na stánku Wienerberger na některém ze stavebních veletrhů. O tom, že nejde o orchestr ledajaký, svědčí i fakt, že byl v březnu 2018 zapsán do České knihy rekordů.

Petr Pavlinec

Keramosteel kytara z cihelného systému Porotherm. Steel kytara a s ní spjatý styl hry byl vyvinut na Havajských ostrovech v průběhu 19. st. Při hře je položen nástroj na kolenou hudebníka v horizontální poloze. (Zdroj: Wienerberger)

Cihlový systém Porotherm

Společnost Wienerberger s. r. o, která na českém trhu působí od roku 1992 a patří do skupiny Wienerberger, nabízí široký sortiment moderních keramických a keramicko-betonových stavebních materiálů vhodných pro konstrukci rozličných pozemních staveb. Pro budování zdí a stropů slouží osvědčený cihelný systém Porotherm, který komplexně řeší celou problematiku hrubé stavby. Proces výstavby tedy probíhá rychle a přesně s minimálním množstvím prořezu a tedy zbytečného odpadu. Wienerberger dále nabízí historické, klasické i moderní keramické střešní tašky Tondach, vysoce jakostní licové cihly a obkladové pásky Terca, cihlovou dlažbu Penter a širokou škálu příslušenství. Součástí nabídky jsou i rozsáhlé poradenské služby zákazníkům. Pokud hledáte inspiraci, navštivte některou z referenčních staveb, vzorkovnu, případně veletrh, kde vám bude poskytnuta i náležitá odborná rada.

Zdroj: Marketingové sdělení

Dům, který nelze přehlédnout

Titulek by také mohl znít Dům promyšlených drobností či Dům krásných detailů. Ať tak či tak, dokáže překvapit zvenčí i zevnitř.

Mladá dvojice měla možnost získat pozemek nedaleko Prahy. „Lokalita se nám velmi líbila, protože je tam les a klid, takže jsem se rozhodl tu stavět,“ říká majitel rodinného domu.

Stavba využívá všech výhod, které pozemek poskytuje. V členité dispozici, vycházející z obdélníkového tvaru, jsou obytné prostory orientovány převážně do zadní, klidové části zahrady s výhledem na les, zatímco kuchyň, vstupní hala, zázemí a garáž jsou obráceny do ulice. Jádrem domu je impozantní společný obývací prostor s vysokými šikmými stropy a dvěma prosklenými štíty. Velkoformátová zdvižmě posuvná okna umožňují vyjít na krytou terasu a přímo na zahradu. V zadní klidové části je umístěna ložnice, pracovna, dětský pokoj, zázemí a pokoj pro hosty, který je řešen jako mezonet. V horní části bude umístěna pracovna.

Poměr tradičního, moderního a zcela originálního se v exteriéru i v interiéru nenápadně, ale účinně propojuje v celek, který na nás udělal velký dojem.

„Chtěli jsme zděný dům, jednoduché jednovrstvé zdivo, které by ale mělo dobré izolační vlastnosti. Bez nějakého většího rozmýšlení jsem volil pálenou cihlu Porotherm 44 cm plněnou vatou,“ vysvětloval majitel domu. „Jsou to tradiční materiály spojené s moderní technologii a to se mi líbí. Kamenný obklad je lepený přímo na cihlu bez dalších mezivrstev.“ Spojení zkušeností se skvělým řemeslným provedením, jasným názorem a estetickým cítěním dalo vzniknout nádhernému rodinnému domu, ve kterém je radost bydlet. Výrazným prvkem, který definuje celkový vzhled stavby, je také střecha staškovou krytinou v kontrastní černé barvě.

Ze střechy do obýváku

Pro majitele nového domu byla starost o vzhled, styl a funkčnost interiéru radostí, a proto se pustili do jeho zařizování podle svých představ. Příjemné a esteticky vyvážené prostředí bylo jejich společným cílem, v nápadech a řešeních se vzájemně doplňovali. Nejdůležitější byl celkový soulad domu s přírodními materiály, s moderními a praktickými prvky a minimalisticky laděnými detaily.

„Řídíme se heslem, že v jednoduchosti a přirozenosti je krása,“ pokračuje majitel domu. „Měli jsme nějaké představy, ale vizualizace jsou vždy jiné než realita. S výběrem vybavení, nábytku a doplňků jednotlivých místností jsme začali až po celkovém dokončení stavby, jakmile byla položena podlaha a dlažba. I když máme rádi věci dopředu připravené, víme, že improvizace je někdy nakonec i lepší. Sledujeme trendy, ale spíše nás více zajímá nadčasovost a praktičnost a naplnění naší představy. Víme, co chceme, a nespokojíme se s improvizací, raději si na věci chvíli počkáme, někdy i připlatíme, než abychom měli doma něco, s čím se úplně neztotožňujeme.“

„Některé věci jsou tu naprosto originální, jsou to naše zhmotněné představy, které jsme nikde ‚neokoukali‘. Uskutečnily se ve spolupráci s firmou DB WOOD, jejímž majitelem je náš kamarád Daniel Bartoš. Se svým týmem se nám snaží maximálně vyhovět, a i když jsou naše představy někdy nerealizovatelné, pokaždé dojdeme k vytouženému řešení. Plánujeme spoustu dalších realizací nábytku a doplňků. Ještě nemáme hotovu místnost pro hosty, pracovnu, dětský pokoj bude zatím sloužit jako menší místnost na cvičení, protože jsme oba velcí sportovci. A vzhledem k tomu, že nosíme v hlavě už spoustu nápadů, které zahrnují i praktické, ale vkusné zařízení garáže a časem i biobazén, určitě se nudit nebudeme.“ 

Černá koruna domu

Černá koruna domuStřechu realizovanou jako provětrávanou stavěla pokrývačská firma pana Prchala, která vyráběla i skryté okapové žlaby do tvaru U s netradičně působícím oplechováním. Vše je dělané na míru a vypadá velmi fortelně. „Žlaby a okapy, aby něco vydržely, musí být dělané klasickou plechařinou a nýtované,“ tvrdí pan Prchal.

„Zejména v rozích myslím lepené spoje nemohou vydržet. A tady je použitý nákladný francouzský materiál, speciální pozink leptaný kyselinou, aby se dosáhlo zajímavé barvy. Bylo by škoda to neudělat pořádně,“ dodává. Člověk nemusí být zběhlý v oboru, aby na něj perfektně provedené detaily a střecha jako celek udělaly mocný dojem. A to se týká i střešní krytiny Tondach Stodo Amadeus černá glazura. „Bratr také stavěl a tuto krytinu si velmi pochvaluje. Od počátku jsem neuvažoval o jiné barvě než černé,“ vysvětluje majitel domu.

 
Text: Stojan Černodrinski/Foto: Jiří Hurt

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 209 m2

Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, obvodové zdivo Porotherm T Profi 440 mm, lepený obklad fasády z kvarcitu, okna dřevěná s izolačními trojskly, dveře dřevěné, dřevěný krov, střešní krytina Tondach Stodo Amadeus

Technologie a vytápění: teplovodní podlahové vytápění, zdroj energie tepelné čerpadlo systém vzduch/voda (výrobce Daikin), předokenní žaluzie na elektrický pohon

Projekt stavby: Ing. Michael Bartoš

Kontakty: Wienerberger s.r.o., www.wienerberger.cz

STAVBA DOMU e4 V PŘÍMÉM PŘENOSU, fáze 37.: Příprava před omítáním

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Fáze 37: Příprava před omítáním

Kvalitní základ je určující pro kvalitu a chování pohledové vrstvy, v tomto případě omítky.

Kvalitní základ je určující pro kvalitu a chování pohledové vrstvy, v tomto případě omítky. (Zdroj: Wienerberger)Po dokončení hrubé části elektroinstalace je prováděna příprava před vnitřními omítkami. Součástí přípravy je osazení rohových lišt, které se instalují na zdivo lepidly na bázi sádry, aby docházelo k rychlému zatvrdnutí exponovaných míst. Dále osazení skrytých zárubní včetně lišt pro skryté sokly. Spoj zárubně se zdivem je přetažen Uniflottem – což je tmel od Knaufu, který je na trhu řadu let, ale stále patří k nejlepším ve své třídě – se síťkou pro zamezení praskání v budoucnu.  Následuje zaházení maltou rozvodů elektřiny, ZTI, vzduchotechniky. Krizová místa v omítaných plochách, jako jsou ocelové prvky, betonové věnce a průvlaky byly přetaženy perlinkou se speciálním lepidlem. Pouzdro pro posuvné dveře bylo proházeno z obou stran maltou a po vyschnutí spoje se zdivem opět přeperlinkováno.

Důležité je zdůraznit, že všechny povinné i doporučené značky stavebních materiálů mají připravené doporučené zpracování svých detailů, které jsou osvědčeny praxí. Vše zajistí certifikovaný projektant a plnění ohlídá stavební e4 dozor.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger

Designérka radí: Jakou barvu vybrat do interiéru?

Výběr barev ovlivňuje řada faktorů. Prvním z nich je velikost a členitost prostoru. Atypické tvary, podkrovní prostory, výklenky a podobně si žádají jiný postup při výběru. Vliv má také přístup denního světla – tedy samotná velikost oken a jejich směrování vůči světovým stranám.

Nejde však jen o okna samotná, ale také o to, co je za nimi. Například velké okno na jihozápadní stranu vypadá teoreticky sice báječně, ale co se stane s přísunem světla, když za oknem stojí velký jehličnatý strom, si domyslí asi každý. Nelze také opomenout, k jakému účelu bude místnost sloužit, ale nejvíce je třeba brát v potaz preference a potřeby budoucích obyvatel.

Každý z nás to má s barvami trochu jinak, jinak je vnímá, jinak popisuje, jinak potřebuje. Někdo se považuje za milovníka barev, a přitom mu stačí pár pastelových odstínů. Někdo má pocit, že je „barevně konzervativní“, a přitom je ochoten akceptovat velmi syté odstíny a výrazné barevné kombinace.

Záleží na kontextu

Jednotlivé barvy samy o sobě nelze příliš hodnotit. Vždy je důležité, v jakém kontextu se použijí. Poslouží barva pouze jako doplňková, nebo bude na všech stěnách? Použije se na jedné stěně na tapetě, nebo bude na velkých plochách nábytku? A co bude na dalších prvcích v interiéru? S jakými ostatními materiály se barvy zkombinují? To vše je nutné zvážit, než vyberete ten správný odstín – nikoli jen barvu.

5 hlavních doporučení s výběru barev v interiéru

1. Pokud rádi měníte barvy ve vašem interiéru, zvolte neutrální základnu (podlahu, nábytek, dveře) a velké barevné plochy řešte výmalbou nebo tapetou – ty se dají celkem jednoduše a levněji obměnit.

2. Slaďte barevně hlavní části bytu, jako je předsíň, kuchyň s jídelnou, obývací pokoj a hlavní koupelna. Interiér tak skvěle propojíte. A do ložnice, pracovny a dětských pokojů dejte jiné barvy, protože se jedná o čistě soukromé prostory.

3. Do dětského pokoje volte raději neutrální podlahu a nábytek a barvy dodejte pomocí výmalby, tapet a doplňků. Dětem se často mění barevné preference.

4. Do prostor, kde se potřebujete dlouhodobě soustředit, nepoužívejte agresivní barevné odstíny, které unavují oči a strhávají pozornost.

5. Jestliže se barev obáváte a rádi používáte neutrály, přidejte trochu rafinovanosti například ve struktuře materiálu, aby nebyl interiér zcela fádní a nudný.

Každá barva má mnoho podob

– od sytých odstínů přes zastřený až po pastelový. Proto nelze jednoduše zvolit například žlutou. Obecně lze říct, že světlé a jemné odstíny jsou vhodné na velké plochy v interiéru – tedy stěny. To platí hlavně v případě, že jsou použité na všech stěnách. Syté a tmavé barvy ubírají světlo, respektive jej neodráží, a tak se hodí spíše na jednu stěnu, solitérní kus nábytku či jako barvy doplňkové.

Také si přečtěte: Jak na užitečnou pracovnu

Doplňkové barvy

Mají velmi důležitou roli, i když jsou u nás často opomíjené. Jde o barvu nebo několik barev, které jsou použité na doplňcích v interiéru a lze je relativně jednoduše obměnit. Dají se použít na dekorační polštáře na pohovce, na kusový koberec, obaly na květináče, závěsy, vázy, lampy a podobně. U nich není třeba se bát sytých a výrazných odstínů, ba naopak. Použít lze také různé barevné kombinace, i ty netradiční.

Velké barevné plochy

Největší obezřetnosti je třeba při volbě barev na velkých plochách nábytku, obkladech a podlahách – zkrátka na prvcích, které není možné jednoduše vyměnit. Neznamená to však, že například červená kuchyňská linka je špatná. Pokud si ji majitelé přejí, mají červenou barvu rádi a působí na ně dobře, je to správná volba. Horší by to bylo v případě, že by se jednalo o unáhlenou volbu, šlo by například o trendovou barvu, která začne majitelům po dvou letech výrazně vadit. Dvířka sice vyměnit lze, ale nebude to právě levná záležitost.

Jednodušší je to s výmalbou a tapetami, ale i zde je třeba vybírat s rozmyslem!

Náš tip

Kniha Barvy, trendy, interiéryIng. Iva Bastlová, DiS.: Barvy, trendy, interiéry

Kniha obsahuje více než 220 pečlivě vybraných fotografií interiérů. Je tak vhodná nejen pro koncového uživatele, ale i pro profesionály, kterým pomůže při konzultacích. Najdete v ní především konkrétní ukázky barev v interiéru, které jsou rozdělené nejen dle barev, ale i odstínů a vzájemných kombinací.
Partnerem knihy je Stavební spořitelna České spořitelny, a. s.

Jak pracovat s knihou?
Autorka radí: „Listujte, detailně zkoumejte a vkládejte do knihy záložky. Porovnávejte barevnosti a přemýšlejte o konkrétním výběru. Pak knihu na pár dní zavřete a podívejte se na zvolenou barevnost ještě jednou a s odstupem. Pokud je to stále ono, máte vybráno!“

Mohlo by se vám hodit: Zařizujeme obývací pokoj s designérkou

Text: Iva Bastlová, foto: Koberce BRENO

Dřevostavba s hranolem ve střeše

Moderní dvoupodlažní dřevostavba na okraji malé obce, s výhledem na usměvavou krajinu Hané, splnila sen mladé rodiny o zdravém a příjemném bydlení. Stavba dokazuje, že dům s promyšlenou dispozicí může i při nevelké zastavěné ploše optimálně sloužit v každodenním provozu.

Více než 100 metrů dlouhá parcela, sahající od okraje vesnice až k železnici, je orientována východozápadním směrem a rozdělena na čtyři na sebe navazující funkční zóny – vjezd na pozemek a nástupní plocha, obytná stavba, sad a užitková zahrada. K domu se prochází kolem krytého parkovacího stání se skladem, které je umístěno hned u vjezdu na pozemek. V sadu nechybí romantické ohniště pro letní a podzimní večerní posezení a v budoucnu tady přibyde i typický moravský sklípek.

Sto padesát metrů čtverečných

Úroveň podlahy a terasy je zvýšena o 300 mm nad terénem. Zastínění zajišťuje lehká pergola ze subtilních lepených dřevěných profilůArchitekti Václav Zahradníček a Hana Bartoňová z ateliéru Prodesi při navrhování domu vycházeli z přání a potřeb mladé tříčlenné rodiny, počítalo se i s psím mazlíčkem a s případným budoucím rozšířením počtu členů domácnosti. Zastavěná plocha není velká, ale podařilo se redukovat chodby a využít prostor na maximum.

Obdélníkový půdorys domu reaguje na tvar pozemku, jeho podélná osa je orientovaná rovnoběžně s osou pozemku. Dispoziční řešení staví na racionálním uspořádání prostor s ohledem na funkci a orientaci k světovým stranám.

Hlavní vstup vede ze západu, hygienické zázemí, šatník a schodiště umístili architekti podél severní strany domu, směrem na jih se nachází společný obytný prostor rozšířený ven do zahrady o komfortní pobytovou terasu s pergolou. Denní zónu tvoří propojené prostory kuchyně, jídelny a odpočinkové části s velkou knihovnou, v přízemí se nachází také ložnice rodičů. Střed dispozice protíná schodiště do podkroví se dvěma dětskými pokoji, pracovnou a koupelnou s WC.

Moderní variace na tradiční dům

Garážové stání a dům jsou architektonicky sladěny a propojeny betonovou zámkovou dlažbou. Hlavní vchodové dveře jsou chráněny dřevěným závětřímStavba se snoubí s okolním prostředím a svou kultivovaností představuje pro ráz obce vysokou přidanou hodnotu. Tvarosloví je inspirováno tradičními dřevěnými stavbami se strmější sedlovou střechou. Ze základního archetypálního tvaru hmoty vystupuje v přízemí směrem na jih hranol, který rozšiřuje společenskou část domu, a v podkroví nad ním „expandují“ ze střechy dva protilehlé vikýře.

Na jihu vikýř rozšiřuje pracovnu, na severní straně zvyšuje strop a zvětšuje koupelnu a schodiště. Útulný a prostorný ráz interiéru vytváří především konstrukční materiál stavby – pohledové masivní dřevěné panely (Novatop). Světlý dřevěný vzhled stěn doplňují rovněž převážně světlé barevné odstíny (bílá, bledě šedá, přírodní odstíny dřeva) ostatních prvků v interiéru.

Vnitřek domu je současně ve vizuální harmonii s exteriérem stavby. Materiálové pojetí architektury – přírodní obklad z neupraveného modřínu, bílá omítka, tmavě antracitová barva betonové střechy a světle šedé okenní rámy – propůjčuje stavbě civilní charakter, aniž by jí ubralo moderního švihu.

Zeptali jsme se majitele

Proč jste se rozhodli pro dřevostavbu?
Pro dřevostavbu jsme se rozhodli ze tří důvodů – rychlá výstavba, ekologický aspekt (pasivní bilance CO2) a velmi se nám zalíbily v interiéru přiznané CLT panely. S ateliérem Prodesi stavěl dům před několika lety náš kamarád a doporučil nám je jako seriózní firmu.

Jaké jsou provozní náklady dřevostavby?
Můžeme zatím hodnotit pouze podle jednoho ukončeného roku, kde celkový účet za elektřinu činil 28 tisíc Kč. Předpokládáme, že až se s domem naučíme ještě efektivněji zacházet, tak bude roční účet nižší. Dům je vytápěn přímotopy a větraný rekuperační jednotkou (Nilan) s možností chlazení. Celková tepelná ztráta je dle PENB 6,4 kW, dům je kategorizován jako nízkoenergetický. V nejchladnějších měsících přitápíme krbovými kamny – z ekonomických důvodů, ale také pro pohodu s kouzlem ohně.

Text: Lubica Fabri, Jitka Pálková, foto: Milan Hutera

Technické údaje

Technické údaje:
Zastavěná plocha: 102,7 m2 + park. stání 54 m2 + terasa 26 m2
Užitná plocha: 154 m2
Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, montovaná dřevostavba z masivních panelů Novatop, obvodové stěny Novatop Solid 84 mm, min. izolace Isover 180 + 60 mm, větraná vzduch. mezera + vnější obklad z neupraveného modřínu (část fasády omítnuta), stropy trámové dřevěné se záklopem z OSB desek, vnitřní příčky sádrokartonové a z panelů Novatop Solid 62 mm, dřevěný krov z KVH hranolů, střešní krytina betonová tašková – Bramac Tegalit
Výplně otvorů: okna plastová s izolačními trojskly, předokenní žaluzie na el. pohon (dálkové ovládání – aplikace Hella), dveře z CPL laminátu do obložkových zárubní
Vytápění a technologie: elektrické přímotopy, v OP podlahový konvektor, krbová kamna na dřevo, v koupelnách el. topné rohože, větrání s rekuperací, ohřev teplé vody pomocí tepelného čerpadla integrovaného v rekuperační jednotce

Autoři

Ing. arch. Václav Zahradníček
Po absolvování střední průmyslové školy stavební vystudoval ČVUT v Praze, Fakultu architektury. Od roku 2002 se intenzivně věnuje oblasti bydlení, zejména dřevostavbám. V roce 2002 založil spolu s Pavlem Horákem architektonický ateliér Prodesi, který se zaměřuje výhradně na dřevostavby. O pár let později pak realizační společnost Domesi. Obě společnosti se snaží propagovat ideu dřevostaveb jako moderního a ekologického způsobu stavění.

Václav Zahradníček spolupracoval, vystavoval a přednášel na dosavadních ročnících výstavy Salon dřevostaveb. Pravidelně publikuje články o dřevostavbách v odborné literatuře a je hostem televizních pořadů, které se touto problematikou zabývají. Jeho realizace si můžete prohlédnout v knize 1000 Tips by 100 ECO Architects a v mnoha domácích a zahraničních časopisech.

Ing. arch. Hana Bartoňová
Architekturu vystudovala na VUT v Brně, studovala a profesně působila i v Anglii. S Prodesi/ Domesi spolupracovala v létech 2015–2019. Věnuje se především rodinným domům, rekonstrukcím a interiérům, její rukopis se pozná podle lehkosti a vzdušnosti. Inspiraci čerpá především z konkrétního místa a zadání investorů, pro které pracuje. V návrzích však nezapře i vliv tvorby japonských a rakouských architektů.

Kontakt: Prodesi, Husitská 36, Praha 3, www.prodesi.cz

Dům uprostřed španělské přírody

Autorem rodinného domu ve španělském městě Güemes je architektonické studio Zooco Estudio se sídlem v Madridu a Santanderu.

Součástí projektu byla rekonstrukce původní stavby, která kdysi sloužila pro chov hospodářských zvířat a přístavba nové části domu. Obě jsou nyní propojené prostřednictvím zatřesené terasy. Dřívější způsob užívání domu se odráží v jeho jednoduché, nenáročné architektuře a velmi základním konstrukčním systému založeném na nosných zdech a dřevěné střešní konstrukci pokryté pálenou střešní taškou.

Zásah architektů do existující stavby je založený zejména na respektování existujícího díla a úctou k jeho historickému odkazu. V rámci rekonstrukce tak došlo k zachování střechy a menší renovaci severní a západní fasády.

Okenní a dveřní otvory byly upraveny tak, aby byly vzhledově odpovídaly typické venkovské architektuře, a zároveň splňovaly požadavky současné doby. Východní a jižní fasáda byla ve velmi špatném stavu, proto bylo nezbytné provést jejich nahrazení v plném rozsahu. Jižní fasáda se otevírá do zahrady a spojuje vnitřní prostor s přírodou. Východní fasáda vytváří zřetelnější vizuální propojení interiéru a exteriéru v podobě posuvné stěny z horizontálních dřevěných lamel.

Interiér je rozdělený do třech zón. První je velký otevřený a souvislý prostor určený pro obývací pokoj, jídelnu a kuchyň. Představuje srdce domova a místo pro setkávání všech členů rodiny. Dominantou je velká dřevěná střecha, jejíž obnažené trámy dodávají neotřelý vzhled místnosti.

Za skříní s úložnými prostory a policemi se na stejné úrovni ukrývá druhá zóna – ložnice s koupelnou a šatnou.

Třetí část je v prvním patře, kam architekti na přání majitelů umístili druhou samostatnou ložnici s koupelnou, kuchyní a obývacím pokojem.

Nově přistavěná část si zachovává jednoduchý a úsporný styl. Sestává se z velké kryté verandy a řady místností, které rozšiřují možnosti bydlení: útulné místo pro setkávání přátel při jídle a pití (txoko), sauna a pokoj pro hosty. Bazén se nachází v prostoru mezi oběma domy, směřuje na jih a nabízí nádherný výhled na Kantaberské pohoří (Cordillera Cantábrica) na severu Španělska.

Zooco Estudio

Studio Zooco založila v roce 2009 trojice architektů: Miguel Crespo Picot (1980), Javier Guzmán Benito (1980) a Sixto Martín Martínez (1980). V současné době mají kanceláře v Madridu a Santanderu, kde pracují na projektech na národní i mezinárodní úrovni. Jedním z hlavních cílů architektů je představit design jako přidanou hodnotu.

„Ve světě, který se dnes neustále mění, hledáme architektonická a prostorová řešení, která obstojí v čase a odolají neustálým vpádům trendů a módy, což je jev, který je příčinou narušení většiny kreativních návrhů.“

https://zooco.es/

Text: Dana Klomínková, foto: Imagen Subliminal

Trend u podlahových krytin: Od umělých vinylů k přírodním rigidům

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

OD UMĚLÝCH VINYLŮ K PŘÍRODNÍM RIGIDŮM

Co všechno zahrnuje pojem rigidní vinyl?

PVC v rolích (polyvinylchlorid) a Luxury Vinyl Tiles (LVT), pro které se u nás vžily pojmy vinyly, jsou produktem vyráběným čistě z umělé hmoty, plastu. Zjednodušeně řečeno, základní surovinou vinylu je v podstatě ropa a podle množství přidávaných změkčovadel se dosahuje potřebné ohebnosti krytiny. Pro vinyl v rolích (PVC) se používá více změkčovadel, pro vinyl v dílcích (LVT) méně.

Rigidy jsou novou generací krytin a ač se jim někdy říká nové vinyly, nejsou vyráběny z umělé hmoty, ale základní složkou je buď kamenivo (minerály), nebo dřevo, tedy obnovitelné suroviny. Výsledkem jsou dva druhy rigidů, a to minerální SPC krytiny (Stone polymer composit) s jádrem z drceného kameniva nebo dřevěné WPC podlahy (Wood plastic composit) s dřevitým jádrem. K tomuto základu se přidávají polymery, které zaručují, že krytina bude ohebná, protože SPC krytiny jen s drceným kamenivem by byla de facto dlažba. Rigidy jsou vyráběny ve stejném formátu jako vinyly, ale neobsahují PVC, ftaláty ani změkčovadla. Mezi první minerální podlahy u nás patřily krytiny SPC Arbiton, které začalo KPP v rámci svého programu zdravých podlah KPP Ecology dovážet v loňském roce, nyní zařadil do svého sortimentu rigidy např. i tradiční švédský výrobce dřevěných krytin Kährs.

Kährs minerální podlahy SPC, kolekce Wood Design, dekor Wentwood (Zdroj KPP)

Jaké jsou typy konstrukcí rigidů?

Rigidy se vyrábějí jen se zámkovými spoji, s lepenými jsem se ještě nesetkal. Konstrukce se od sebe liší výrobce od výrobce, základní je možnost volby mezi minerálním a dřevěným jádrem  s tím, že minerální SPC krytiny jsou tvarově stabilnější oproti vinylům. Při konstrukci SPC krytin má výrobce možnost určit různé poměry mezi množstvím kameniva a přidaných polymerů, obecně lze říci, že čím více je použito kameniva, tím je podlaha tvarově stabilnější.  Další možností je opatření spodní strany SPC krytiny protihlukovou podložku pro zvýšení akustického komfortu. Brzy by měla německá značka WINEO představit svou novou kolekci WINEO 600, která kombinuje výhody vinylů a SPC krytin – na minerálním jádru je vinylová vrstva, takže výsledkem je tvarově stabilní krytina s měkčí pochozí vrstvou díky vinylu. Konstrukce rigidů umožňuje výrobcům hrát si s různými kombinacemi.

V čem jsou rigidy lepší oproti vinylům?

SPC a WPC krytiny jsou ekologickými podlahami v mnoha směrech: Použité přírodní minerály jsou v souladu s trendem snižování emisí u podlahových krytin, protože mají nulové emise. Velmi nízký tepelný odpor znamená zase efektivnější využití podlahového vytápění, čímž klesá spotřeba energií. A na konci svého životného cyklu jsou rigidy plně recyklovatelné.

Kährs minerální podlahy SPC, kolekce Wood Herringbone Design, dekor Whinfell vzor rybí kost_(Zdroj KPP)Zejména minerální SPC krytiny pak zaručují maximální odolnost a vyšší rozměrovou a tvarovou stabilitu. Oproti vinylovým podlahám jsou tvrdší, pevnější a méně náročné na kvalitu podkladu, přitom jsou příjemné na dotek. Nenáročnost na kvalitu podkladu je jedním z benefitů podlah SPC. Díky minerálnímu jádru nejsou tyto podlahy tak choulostivé a na rozdíl od klasických vinylů neprokreslí každou prasklinku či dolík v podkladu, zvládnou i vyšší zbytkovou vlhkost, takže je lze položit dříve. Jsou 100 % voděodolné a jejich vyšší tvarová stabilita než u vinylů eliminuje riziko vytváření spár.

WPC krytiny oproti SPC podlahám obsahují dřevité materiály, přesněji dřevitou moučku. Původní myšlenkou bylo využít výhody dřevitých materiálů (hlavně jejich dostupnost) a současně odstranit některé nedostatky  dřevěných podlah, např. odolnost proti poškození. Vzhledově se WPC krytiny od SPC neliší,  díky použité základní surovině má však SPC podlaha přece jen větší tvarovou stabilitu než krytiny WPC.

Jak se vyvinuly technologie vinylových podlahovin za posledních zhruba 10 let?

Vývoj vinylů, resp. rigidů měl splnit dva cíle. Za prvé měl přinést vyšší tvarovou stabilitu krytin oproti vinylovým podlahám, protože tvarová stabilita vinylů je ovlivněna termoplastickými vlastnostmi – vinyl se roztahuje a smršťuje v závislosti na teplotách. A druhým cílem, či spíše impulsem byla ekologie, a to ve dvou rovinách. Při výrobě rigidů se nepoužívají plasty, šetří se tedy ropa a používají se obnovitelné zdroje. U minerálních SPC krytin je to kamenivo, základní surovinou u WPC krytin je dřevitá moučka, takže při výrobě WPC podlah lze zužitkovat zbytkové dřevo, které už by jinak nenašlo uplatnění. Dřevo se rozemele a vyrobí se z něj jádro krytiny, je to tedy maximálně ekologický přístup se stoprocentním využitím dřeva jako suroviny.

Vývoj v této oblasti je velmi rychlý. Před deseti lety v době nástupu vinylů se vyráběly čistě lepené dílce a podlaháři tenkrát říkali, že teď už je na trhu asi vše, co jiného by výrobci ještě dokázali vymyslet. Jenže uběhly dva roky a výrobci přišli se zámkovými vinyly, což si na začátku neuměl nikdo představit. Ani tím to však neskončilo a objevily se vinyly na HDF deskách. A opět si všichni mysleli, že teď už je opravdu vše vymyšleno, nic nového nebude a najednou tu jsou rigidy, které neobsahují PVC, ftaláty ani změkčovadla a zájem se přesouvá od LVT k rigidům.

Ekologická podlaha Wineo PURLINE 1500, kolekce Wood L, dekor Borovice Golden Mixed (Zdroj: KPP)Trendem současnosti je tedy jednoznačně ekologie. Někdy v roce 2013 výrobci začali plošně opouštět ftaláty a nahradili je jinými typy zdravotně nezávadných změkčovadel, v dnešní době zase v rámci ekologického přístupu nahrazují plasty. Kromě rigidů vznikají i podlahy z čistě přírodních surovin v podobě křídy, řepkového nebo ricinové oleje, jako je  německý WINEO PURLINE, což je kategorie ekologických podlah. Němci dokonce používají termín bio podlahy. Ty jsou opět vyráběny ve stejných formátech jako vinyl, ale neobsahují PVC a proto nepotřebují ani žádná změkčovadla. Zatímco PURLINE můžete na konci životního cyklu prakticky vyhodit do popelnice, do normální směsného odpadu, protože je to čistě přírodní materiál, u vinylu musíte doložit, že byl ekologicky zlikvidován, je to plast, který by se jinak rozkládal stovky let.

I LAMINÁTOVÉ PODLAHY JSOU STOPROCENTNĚ VODĚODOLNÉ

Co nového nabídly v posledních letech laminátové podlahy?

Zmínil bych speciální povrchový nátěr Aqua-Stop, díky kterému se i laminátové krytiny staly stoprocentně voděodolnými. Samotný povrch laminátových krytin je na povrchu vůči vodě a vlhkosti odolný, riziko však dosud představovaly spoje mezi lamelami, kudy dokázala vlhkost či voda proniknout a poškodit vnitřní nosnou HDF desku. Ta pak nabobtnala a tím se zničila celá krytina. Dosud výrobci chránili spoje laminátových krytin např. voskovou impregnací a nosnou desku dělali ze speciálního materiálu s nižší nasákavostí, což dokázalo krytinu v řádu hodin ochránit, jinými slovy zkázu pouze na čas oddálit. Na rozdíl od toho je Aqua-Stop,  patent německé značky WINEO, speciální povrchová úprava bočních spojů, která tuto ochranu laminátovým krytinám poskytuje absolutně a dlouhodobě (viz video s rozpustnými tabletami bez a s Aqua-Stop ochranou):

Dosud pro všechny laminátové podlahy obecně platilo, že nepatří do vlhkých prostor, s Aqua-Stopem lze laminátovou krytinu Wineo položit i do koupelny nebo wellness. Neočekávám, že by teď nastala éra laminátů v koupelně, ale nová ochrana Aqua-Stop zabrání škodám při běžných nehodách v domácnosti, třeba když proteče děravý květináč, přelijete kytku. V kuchyni zase nebude vadit, když vyteče myčka.

DŘEVĚNÉ PODLAHY KOMBINUJÍ VÝHODY OLEJŮ A LAKŮ

Jakým směrem se ubírá vývoj dřevěných podlah?

Dřevěná podlaha Kährs, kolekce Lumen, dekor Dub Rime (Zdroj: KPP)U dřevěných podlah zaznamenávám odklon od olejů a návrat k lakovaným podlahám s tím, že výrobci přicházejí s ultra matnými laky. Ty úspěšně kombinují výhody snadné údržby lakovaných podlah s výhodami přirozeného vzhledu olejovaných krytin, který je velmi populární, ale někteří zákazníci se obávají náročnosti údržby. Povrchová úprava v ultra matném laku vyvolává dojem, že je podlaha vyrobena z neošetřeného, surového dřeva. Na povrchu se však nachází silná, avšak neviditelná vrstva laku, která chrání podlahu před opotřebením a otěrem. Ačkoli tedy dřevěná krytina v ultra matném laku vypadá jako neošetřená, je na dotek i při chůzi příjemná, trvanlivá a snadno udržovatelná.

Povrchová úprava v ultra matném laku je důsledkem současného trendu velkých prosklených ploch a s tím spojených prosvětlených interiérů. Výrazné osvětlení může na klasické lakované podlaze vytvářet lesklé odrazy a zkreslovat tak vnímání její barvy a vzhledu. Speciální ultra matný povrch dřevěných podlah, který jako první představily kolekce švédské značky Kährs Lux a Lumen, je však nereflexní, tzn. že neodráží dopadající světelné paprsky, naopak je pohlcuje, podlaha se neleskne a vynikne tak skutečný tón a krása dřeva.

Zdroj: Marketingové sdělení

Jak se vyznat v označení kamen?

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Horkým tématem posledních měsíců je Zákon o ochraně ovzduší (ZOOO, z.č. 201/2012 Sb.), který se vztahuje na stacionární zdroje vytápění a řeší emisní limity. Tento zákon nahradil původní zákon č. 86/2002 Sb.

Co ZOOO řeší?

Nový ZOOO se vztahuje na stacionární zdroje o jmenovitém příkonu nižším než 300kW, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Jednoduše řečeno se týká nejen kotlů, ale i všech lokálních topenišť jako jsou krbová kamna nebo krbové vložky s výměníkem, které mají celkový jmenovitý příkon od 10 kW do 300 kW včetně.

Zákon zpřísnil emisní limity škodlivých látek (hlavně CO a prachu) ve dvou časových termínech:

  • Od 1.1.2014
  • Od 1.1.2018

Krbová kamna FARUM s výměníkem (Zdroj: Haas+Sohn)

Když se řekne emisní limit

Co si pod tím pojmem představit? Jde o nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek, případně pachových látek vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší. Vyjadřuje se jednou z následujících možností:

  • Hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech
  • Hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času
  • Hmotnost znečišťující látky vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti
  • Počet pachových jednotek na jednotku objemu
  • Počet částic znečišťující látky na jednotku objemu

Jak zjistím, zda moje kamna emisní limity splňují?

Emisní limity jsou stanoveny na základě měření státní zkušebny v Brně či jiných zkušeben. Údaje o nich najdete v technických listech kamen, informuje vás o nich i jejich výrobce.

Výkon vs. příkon kamen

V zákoně se hovoří o příkonu, tedy veškeré dodané energii v čase, obsahuje výkon i ztráty. Výrobci kamen ale uvádí výkon, tedy energii na výstupu. Výkon tak bývá nižší než příkon.

Náš tip: Hledáte krbová kamna, která mají nízký výkon i příkon a nevztahuje se na ně nutnost pravidelných revizí? Co třeba kachlová kamna s výměníkem Treviso II?

Jaké jsou povinnosti majitelů kamen s příkonem mezi 10 a 300 kW?

Majitel kamen je povinen zajistit jednou za dva roky kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje, kterou provede odborně způsobilá osoba (OZO). Takové osoby si výrobci kamen sami školí a certifikují. Může jít o kominíky, topenáře apod.

Výsledkem takové revize kamen je doklad o provedení této kontroly, který potvrzuje, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce.

Víte, že obecní úřad s rozšířenou působností může chtít, abyste mu toto potvrzení předložili ke kontrole?

Zdroj: Marketingové sdělení

Baumit Alpha – kvalita litého potěru na bázi sádrovce

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Baumit Alpha 3000 (Zdroj: Baumit)Výrobce stavebních materiálů Baumit patří mezi nejúspěšnější dodavatele tohoto typu litého potěru na českém trhu v případě suché výroby, a to díky své velmi kvalitní produktové řadě Alpha. V nabídce je možné objednat dvě verze této řady s označením 2000 nebo 3000. Rozdíl v obou produktech je dán odlišným parametrem pevnosti v tlaku (20 resp. 30 MPa). Obě tyto směsi litého potěru pro interiérové prostory, které se vyrábějí několikastupňovou dehydratací sádrovce však spojuje hned několik velmi užitečných vlastností. Vedle objemové stálosti, která zabraňuje prasklinám a deformacím, ocení realizační firma a potažmo investor také samonivelační efekt směsi, který urychluje práci a tím šetří čas i finance. Mezi obecné přednosti výrobní řady Alpha řadíme i absenci finálního broušení, neboť na povrchu nezůstává po vytvrdnutí žádný šlem. Pro svoji skvělou tepelnou vodivost je také vhodná u skladeb s podlahovým topením. Opomenout nelze ani fakt, že litý potěr Baumit Alpha v obou verzích je určen pro všechny druhy podlahových krytin.

Práce s vibrační latí_a (Zdroj: Baumit)

Baumit SuperGrund, příprava (Zdroj: Baumit)Otázkou tedy zůstává, kdy se rozhodnout pro litý potěr na bázi síranu vápenatého (Alpha) na úkor klasického cementového potěru. Zcela zásadní v této otázce je míra vlhkosti v interiéru. Výrobek Baumit Alpha je totiž určen výhradně pro suché a většinou obytné interiéry, kde nehrozí žádné vlhkostní zatížení. Pokud by tomu tak bylo, je vhodnější zvolit výrobek na bázi cementu. Ve prospěch produktové řady Alpha však obecně hovoří menší četnost dilatací a také nižší vrstva nad zalitou horní úroveň trubek v případě použití u podlahového topení. V řeči čísel to znamená min. 35 mm u výrobku Baumit Alpha resp. min. 45 mm při použití cementového potěru. Ve výsledku přináší tento rozdíl snížené náklady (rozdílné spotřeby materiálů) i zkrácení času celkové realizace. Mluvíme-li o systému a četnosti dilatací, pak připomeňme, že lité potěry na bázi síranu vápenatého vyžadují tvorbu dilatačních celků o maximální velikosti 10 x 10 m resp. 20 x 20 m podle volby finálního typu podlahy. Avšak cementový potěr má předepsaný dilatační celek již o maximální velikosti 5 x 5 m, což zvyšuje pracnost celé realizace. Z hlediska konstrukce rozlišujeme čtyři možné varianty, a to spojený potěr, potěr na oddělovací vrstvě, plovoucí potěr a již zmíněný vytápěný potěr. Jednotlivé varianty se odlišují podle použití a také složením jednotlivých vrstev přinášející rozdílné vlastnosti konstrukce. U spojeného potěru je často potřeba sjednotit vlastnosti povrhů základní konstrukce. Efektivní řešení nabízí Baumit v podobě nanesení několika vrstev základního nátěru Baumit Grund nebo Baumit SuperGrund, který svým zušlechtěným složením s přítomností křemičitého písku sjednotí především savost různých povrchů a vytváří tak kontaktní můstek. Pokud nejsou kladeny na podlahu nároky např. na zvýšenou neprůzvučnost, je ideální volit konstrukci potěru na oddělovací vrstvě. V tomto případě je na podklad kladena nejprve speciální Baumit separační PE fólie. Naopak plovoucí potěr je doporučen v případech, kdy jsou na podlahu kladeny akustické a tepelné požadavky. Z těchto důvodů je do její struktury vložena vrstva podlahového izolantu v kombinaci se separační PE fólií a případně doplněna kročejovou izolací. Podlahový izolant je vkládán pod trubky podlahového topení také u vytápěného potěru, ve spojení se systémovou deskou výrobce podlahového vytápění. Ve všech shora zmíněných konstrukcích potěrů se však jednotně využívá jako příslušenství okrajová dilatační páska.

Osazení okrajové dilatace (Zdroj: Baumit)

Samotná realizace litého potěru s výrobkem Baumit Alpha má několik fází a je nutné dodržet výrobcem stanovený technologický postup. Pro přípravnou fázi je potřeba připomenout nutnost sjednocení vlastností základního povrchu, především jeho stupeň savosti. Povrch podkladu musí být rovněž suchý, zbavený nečistot a prachu. V závislosti na zvolené finální nášlapné vrstvě je v některých případech (např. při pokládce lepeného vinylu) požadována ještě nivelizační stěrka, kterou v požadované kvalitě nabízí jedna ze tří variant výrobní řady Baumit Nivello. Tuto stěrku lze rovněž využít v případě mírné regulace celkové výšky podlahy. Rovina, k níž se vztahuje hladina při lití potěru, se vymezí pomocí nivelačního přístroje, měřičské latě a úrovňových měrek nebo pomocí hadicové vodováhy. Po montáži okrajové dilatační pásky případně položení tepelněizolačních desek u podlahového topení již může dojít k aplikaci litého potěru Baumit Alpha do předem stanoveného prostoru.

Tento potěr na bázi síranu vápenatého se přímo na místě realizace zpracovává strojně, a to dvěma možnými způsoby. Tím prvním je použití běžného sila v kombinaci se směšovacím čerpadlem SMP FE 100, které je umístěno pod výpustním otvorem sila. Toto čerpadlo je vhodné pro výrobky Baumit Alpha 2000 i 3000 a je dodáváno včetně hadic na lití směsi o průměru 40 a 50 mm. Maximální vzdálenost dopravení litého potěru u tohoto zařízení je přibližně 80 metrů a směs je možné aplikovat až ve výšce 40 metrů nad zemí. Druhým způsobem je tzv. pytlovaná varianta spočívající v míchání přesného poměru pytlované směsi (40 kg balení) s vodou ve strojním míchacím zařízení Duomix 2000, které je vybaveno aplikačními hadicemi o průměru 35 mm. Výhodou je využití tohoto zařízení rovněž pro přípravu nivelizační stěrky, pokud to je vyžadováno. V obou zmíněných strojních variantách je samozřejmě zapotřebí zajistit přívod vody s minimálním tlakem 2,5 baru a předepsanou elektrickou přípojku 3 x 230/400 V PE+N s jištěním 32 A/C. Za zmínku stojí rovněž možnost kompletního zapůjčení těchto technologií včetně odborné konzultace od techniků společnosti Baumit.

Práce s vibrační latí_b (Zdroj: Baumit)

Základním předpokladem pro úspěšnou pokládku potěru s dosažením požadované kvality povrchu je nastavení správné konzistence lité směsi – k ověření konsistence slouží tzv. rozlivová zkouška. Při samotném rozlévání potěru v daném prostoru je potřeba dbát na jeho systematickou postupnost, aby se zabránilo přílišnému roztékání a tím i oddělování jemných částic od vody a přísad. Bezprostředně po rozlití směsi je třeba vrstvu zhomogenizovat a odvzdušnit. Pro tyto účely se používá ježatý odvzdušňovací válec nebo vibrační lať o vhodné šířce. Do stanovení předepsané tloušťky litého potěru promlouvá především typ konstrukce podlahy a použitá varianta potěru Baumit Alpha. U konstrukce plovoucího potěru vstupuje do správného výpočtu také užitečné zatížení, udávané v kN/m2 plochy. Konkrétní hodnoty jsou zveřejněny v přiložených tabulkách.

Tabulka 1. Hodnoty tloušťky potěru (Zdroj: Baumit)

Tabulka 2. Hodnoty užitného zatížení (Zdroj: Baumit)

Velmi důležité v celém technologickém procesu je dodržení dvou nejdůležitějších zásad po aplikaci litého potěru. Prvních 48 hodin po zhotovení je třeba litý potěr ochránit před průvanem a také před intenzivním slunečním svitem, který by způsobil výrazné tepelné rozdíly ve schnoucí ploše. Naopak od třetího dne po aplikaci je potřeba místnosti a prostory s litým potěrem intenzivně větrat. Jedině tak lze zaručit kvalitní finalizaci celého procesu. Pro příklad uveďme, že 5cm vrstva běžného anhydritového litého potěru vyschne za cca 5-6 týdnů, kdežto schnutí potěru Baumit Alpha ve stejné tloušťce bude trvat cca 4-5 týdnů. Zkrácení této doby o přibližně 2 týdny a možnost pochůznosti (za optimálních podmínek) již za cca 8–12 hodin jasně hovoří ve prospěch litého potěru Baumit Alpha. I tady totiž platí známé pravidlo, že čas jsou peníze. 

V oblasti použití litého potěru se však objevují také nové metody. Byla již zmíněna jejich častá aplikace v případě podlahového topení, kde se dosud využívalo dvou systémových řešení – uložení na podlahovém izolantu nebo na systémové desce. Tady již dlouhodobě funguje spolupráce s firmou REHAU. Obě zmíněná řešení, která mají samozřejmě odlišné skladby, však dnes může doplnit alternativní cesta v podobě využití systému tepelněakustické izolace ThermoWhite od stejnojmenného výrobce, se kterým navázala společnost Baumit vzájemnou spolupráci. Zjednodušenou podstatou tohoto řešení je strojní zasypání a zarovnání trubek podlahového topení sypkou směsí EPS granulátu a pojiva, na který se poté nanese tradiční formou litý potěr Baumit Alpha. Dosavadní výsledky této společné aplikace ukazují na velmi efektivní řešení.                    

Zdroj: Marketingové sdělení

Nejčastější chyby při řezu ovocných stromů

Všeobecně platí, že peckoviny a skořápkoviny řežeme v době, kdy již nehrozí žádné mrazy, nejlépe od května do konce září – tedy v době, kdy se na řezných plochách ještě tvoří hojivé pletivo (kalus). Jádroviny, zejména jabloně a hrušně, nejsou na dobu řezu tolik náročné, přesto je lépe počkat s hlavním řezem až po skončení mrazů, zpravidla v březnu nebo v dubnu. První plodiny, které lze řezat bez následků již v únoru, jsou bobuloviny – rybíz, angrešt, maliník, kanadské borůvky – a také vinná réva. Zimní řez lze uskutečnit i v lednu u starších stromů a vysokokmenů.

Vcelku odolné jádroviny

Aby byly stromy zdravé a po dlouhá léta bohatě plodily, vyžadují pravidelný řez. Důležité je však vhodné načasování, provedení a správné náčiní. Dobře poslouží například univerzální zahradní nůžky nebo pilky.Na našich zahradách jsou zpravidla nejvíce zastoupeny jádroviny (jabloně a hrušně). Důležité je podle inženýra Jana Zimy znát jednotlivé odrůdy a přihlédnout k jejich vlastnostem, k předpokládané květní násadě, k podnoži i stáří stromu. Řez rozdělujeme podle věku stromu na výchovný (od vysazení po dobu začátku plodnosti), udržovací (v době plné plodnosti), případně zmlazovací (u stromů přestárlých, které již nejsou v kondici a které vyžadují zmlazení). Zaměříme se podrobněji na řez udržovací, který je na našich zahradách nejběžnější.

Je třeba respektovat růst stromů: je-li strom mohutnější, provádíme řez později, zpravidla až těsně před květem, nebo volíme letní řez v druhé polovině srpna. Některé odrůdy vytvářejí delší plodonosný obrost a při řezu je třeba tuto vlastnost respektovat. Měli bychom šetřit zejména květní pupeny, které se tvoří na konci letorostů (např. odrůdy jablek Rubín, Bohemia, Rubinola). Pokud budeme stromy řezat šablonovitě, přijdeme zbytečně už předem o většinu úrody.

Jádroviny nesmíme nevhodným řezem donutit ke střídavé plodnosti, a pokud je některá odrůda ke střídavé plodnosti sama od sebe náchylná (např. Skleněné žluté, Ontario, Melodie), je třeba v roce s předpokládanou vysokou květní násadou strom ořezat o něco více (30 až 40 % větví). V roce, kdy má strom násadu nízkou, se doporučuje řezat naopak málo (třeba jen 5 až 10 % dřeva), případně jeden rok neřezat vůbec.

Zimní řez

Zimní řez lze uskutečnit v lednu u starších stromů a vysokokmenů s výjimkou druhů, které jsou velmi choulostivé na mráz. Například u meruněk, broskvoní či aktinidií. V lednu můžeme prořezávat červený rybíz, angrešt a višně. Mladé stromy by se měly řezat až v době, kdy teploměr neklesá příliš pod nulu. Ořezané dřevo napadené houbami je nejlepší spálit. V žádném případě nesmí zůstat ležet na pozemku, ani se nesmí dostat do kompostu či mulčovací směsi.

Dvakrát přemýšlej, jednou řež…

Nejkvalitnější ovoce plodí na mladém osluněném dřevě, zpravidla dvou až tříletém. Starší a odplozené dřevo je třeba nahradit mladším plodonosným. Větve odřezáváme pilkou naostro, nenecháváme po řezu žádné suky, které by mohly zasychat a nekrotizovat a stát se tak podhoubím pro dřevokazné houby, případně pro nectriovou rakovinu. Pokud silnější větve neodřízneme naostro, ale ponecháme pahýly, vytvoří se ze spících pupenů (zejména na silnějších větvích) jalové letorosty, známé pod slovem vlky.

Ty pak strom zbytečně zahušťují a vytvářejí nesoulad v koruně stromu. Nejlépe se jich zbavíme ostrým vylomením, a to koncem června a v červenci. Pokud se na větvích objeví bílé povlaky padlí, napadené letorosty ihned odstraníme. Koruna stromu musí být vzdušná. Uchováváme tvar pyramidy: nahoře užší, dole širší, aby horní větve nezastiňovaly spodní, nejlépe s jednotlivými patry plodonosných kosterních větví. Plodonosný obrost by měl být alespoň několik hodin denně osluněn, aby se mohlo ovoce před sklizní dobře vybarvit. Mezi jednotlivými plodonosnými patry bychom měli zachovat určitý volný prostor (asi 60 až 80 cm), u bujně rostoucích stromů i 1 metr, což prospěje nejen kvalitě plodů, ale ovoce se bude i lépe sklízet.

Nejčastější chyby: jak jim předcházet a jak je napravit

„Každoročně vidím na zahradách mnoho špatně ořezaných stromků, každá zahrádka je ořezána jinak. Někteří zahrádkáři řežou své stromy moc, takže na nich nemůže skoro nic vyrůst, jiní zase příliš málo; tam sklízejí zase ovoce hodně, ale podřadné chuti,“ hodnotí úsilí českých zahrádkářů inženýr Jan Zima a radí, jaký zvolit správný postup. „Někdy se stává, že stromy vytvoří příliš mnoho bujných výhonů, se kterými si zahrádkáři nevědí rady. Často to bývá u stromů, jejichž letorosty zakracujeme na ven směřující poslední pupen, jak se bohužel často uvádí i v odborné literatuře.

To lze použít snad jen pro slabě rostoucí odrůdy na nejslabších podnožích nebo u nově vysazených ovocných stromků,“ vysvětluje a ukazuje, jak se po zakrácení letorostu obvykle neprobudí pouze poslední očko (pupen), ale pupeny dva až tři. Radí, abychom u stromků v období plodnosti vybrali pupen, kam chceme budoucí výhon usměrnit, a neřezali přímo nad tímto pupenem, ale o jeden pupen výše (bez ohledu na to, kam směřuje). Tomuto řezu se říká řez na vnitřní pupen. V příštím roce kolmý výhon s kouskem dřeva odstraníme a druhý výhon, který má již dostatečný odklon, můžeme ponechat bez zkrácení. Pokud bychom řezali na první pupen směřující z koruny ven, poroste tento sice směrem ven, ale příliš strmě. Druhý následující výhon poroste dovnitř koruny a bude nám strom zahušťovat kolmo rostoucími výhony.

V tomto případě je úhel růstu příliš ostrý a nevhodný. Někdy se probudí i třetí pupen – pokud roste nevhodně, lze jej odstranit; pokud roste vhodným směrem do strany a je tenký, ponecháme jej bez zakrácení, protože zpravidla obroste do dalšího roku květnými pupeny. Nejvhodnější výhony pro založení plodonosného obrostu jsou podle výkladu Jana Zimy výhony mírně šikmé až vodorovné. Na starších stromech některých odrůd mohou větve vytvářet množství přestárlého plodonosného obrostu (tzv. paroží) – je třeba je zcela odstranit nebo květní násadu výrazně zredukovat.

Takovéto paroží často vytvářejí neřezané odrůdy typu James Griewe, Lord Lambourne, Šampion, Idared apod. Odřezávat je třeba i všechny dovnitř a kolmo rostoucí výhony, naopak slabší a vodorovně rostoucí výhony šetřit. Někdy stromy tvoří příliš kolmých výhonů. Lze je ohnout pomocí rozpěrek nebo závažíček, ale v tom případě je nezkracujeme. V příštím roce zcela určitě zakvetou. Týká se to zejména stromů chybně řezaných, ale kolmo často rostou i odrůdy Zvonkové, Gloster, Matčino apod. U přestárlých stromů lze přistoupit k radikálnímu sesazení koruny. Na konci vždy ponecháme nějakou větev, směřující ven z koruny, případně provedeme zcela radikální zmlazení.

Strom pak nasadí velmi mnoho mladých výhonů, z nichž pro další léta ponecháme jen několik nejvhodnějších a korunu zapěstujeme zcela od začátku. Připravíme se tím ale minimálně na dva roky o veškerou úrodu. Proto zmlazovací řez používáme jen jako poslední řešení. Větší řezné rány se doporučuje natřít stromovým balzámem nebo latexem, není to ale nezbytné, jádroviny se poměrně dobře zacelí i samy. Ten, kdo si neví rady s bujně rostoucími stromy, může přesunout období řezu do letních měsíců – od poloviny srpna do poloviny září. Tím docílí lepší skladovatelnosti a vybarvení ovoce.

Kořenový systém a koruna musejí být v rovnováze

Jde o základní pravidlo pro pěstitele, kteří chtějí mít krásnou a zdravou zahradu. Je třeba jej respektovat už při nákupu stromku ve školce. Vybírejte správnou podnož, na které stromky mnoho let na stanovišti porostou. U hrušní se jako podnož používá buď hrušňový semenáč, nebo kdouloň (nejčastěji typ M A). Na kdouloni štěpené stromky zůstanou v budoucnu ve svém vzrůstu asi poloviční ve srovnání se stromky naštěpenými na semenáči. Proto jsou do malých zahrad mnohem vhodnější. Plody hrušní pěstovaných na kdouloňové podnoži bývají přitom větší a kvalitnější.

Nenáročné peckoviny a vybíravá réva

Ve srovnání s jádrovinami jsou peckoviny ještě méně náročné na řez (s výjimkou broskvoní). Velkou chybu bychom ovšem udělali, pokud bychom je řezali v zimě, v době vegetačního klidu. Řezné rány by mohly při nízkých teplotách namrznout a na stromech by se mohla tvořit z vytékající mízy klovatina (klejotok). Proto řez odložíme na období od dubna do konce srpna. Třešně a višně pak řežeme při sklizni nebo těsně po ní, nesmíme však odřezávat příliš silné větve. Většina peckovin již neplodí na odplozeném dřevě, a tak se plodonosný obrost časem stěhuje pouze na obvod koruny.

Zpětné sesazení jako u jádrovin není zpravidla možné. Totéž platí i pro meruňky, švestky a slivoně. Zcela odlišné požadavky mají broskvoně. Řez u nich provedeme detailně v době těsně před květem a všechny výhony zkrátíme zhruba o tři čtvrtiny, slabé dřevo odstraníme, silné šetříme – mladé silné výhony přinášejí nejlepší ovoce. Slabé výhony dříve odumírají a jejich zbytky mohou být příčinou klejotoku. Broskvoně jsou velmi náročné na světlo, a proto se používá jako nejvhodnější tvar kotlovitá koruna bez terminálního výhonu.

Pokud je nebudeme pravidelně řezat, plodonosný obrost se odstěhuje pouze na konec letorostů a jejich životnost podstatně zkrátíme. Větší řezné plochy je dobré zatřít stromovým balzámem nebo latexem. Náročná na řez je réva vinná, zejména pokud chceme vypěstovat kvalitní hrozny stolních odrůd. Řez provádíme v únoru. U rostlin ponecháme na výhonu 1 až 2 očka a řežeme na čípek (za očkem ponecháme kousek dřeva). Zachováme silnější dřevo, slabší výhony odstraníme. Kdo révu pravidelně neřeže, dočká se možná hodně hroznů, ale podstatně horší kvality.

Štěpování

V lednu je nejlepší čas pro nařezání roubů – samozřejmě pouze ze zdravých stromů s dobrými výnosy. Dbejte na to, aby rouby měly dostatek pupenů. Nezapomeňte ani na vyhovující označení roubů, založte je do bedýnek naplněných pískem a uschovávejte je v chladném a temném sklepě, kde nemrzne. Neskladujte v těsné blízkosti ovoce! Pro odebrání roubů jsou nevhodné výhony s příliš velkými vzdálenostmi mezi jednotlivými pupeny.

Skořápkoviny

Skořápkoviny, zejména vlašské ořešáky, nesmíme řezat v době vegetačního klidu od října do dubna, jinak by dlouho ronily mízu, nejlépe je volit řez v období od konce května do poloviny září. Při květnovém řezu stromy stihnou většinou rány zavalit a vytvořit kalus, přesto je lépe řezné plochy zatřít, podobně jako u peckovin, stromovým balzámem nebo latexem. Na řez nebývají náročné.

Bobuloviny

Středně náročné na řez jsou bobuloviny. Angrešty a rybízy řežeme tak, že z keřů vyřezáváme staré a odplozené výhony, každý rok zhruba třetinu. Nejlepší ovoce přinášejí jednoleté, maximálně dvouleté výhony světlehnědé barvy. Staré tmavé a rozvětvené výhony odstraníme. U maliníku a ostružiníku ponecháváme pouze jednoleté mladé výhony, jejichž nevyzrálé konce lze mírně krátit. Odplozené výhony odstraníme. Kanadské borůvky řežeme podobně jako rybízy, ponecháváme jednoleté a dvouleté výhony, staré, odplozené dřevo odstraníme. Jen mladé dobře osluněné výhony mohou přinášet kvalitní ovoce.

text: Ing. Jan Zima, Vlastimil Růžička, foto: Vlastimil Růžička, archiv

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026