Blog

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Výlučnost konceptu Wienerberger e4 domu, jak se tato stavba označuje, se zakládá nejen na vynikajících ověřených technických parametrech, které vyhovují náročným normám pro domy s téměř nulovou spotřebou energie platným od roku 2020, ale především na flexibilitě umožňující soužití několika generací v nejrůznějších fázích vývoje a potřeb rodiny. Výsledkem je dům budoucnosti, který si udrží svou morální i ekonomickou hodnotu po několik generací. Pro svoji potřebu si jej právě teď staví pětičlenná rodina Vlčkových.

Fáze 13: Konstrukce krovu

Konstrukce krovu v sobě snoubí moderní pojetí střechy s tradičními znalostmi a precizním řemeslem.

Stavba v současné době předchází od vyzdívek ke konstrukci dřevěného krovu. Nejprve je důležité osadit pozednice na asfaltový pás, aby nedocházelo k přenášení vlhkosti ze zděné konstrukce do dřeva, a následně je konturován krov. Spoje v konstrukci musí být pečlivě prováděny a krov musí být zavětrován. Na stavbě se použilo zavětrování krovu tzv. Ondřejským křížem, což je konstrukce bránící zkosení konstrukčních polí. Pro zajímavost dodejme, že označení daného typu konstrukčních prvků vychází z toho, že křesťanský mučedník sv. Ondřej byl pro svou víru ukřižován právě na takto uspořádaném kříži, připomínajícím písmeno „X“. Obdobné prvky se používaly a používají i v ocelových konstrukcích, anebo i v konstrukcích z litého železobetonu apod.

Pohledové části krovu jsou předem hoblovány, aby povrchová úprava byla v dalším kroku jednodušší.

Z výše popsaného vyplývá, že obavy, zda střecha odolá silnému větru jsou liché. Navíc skládaná střešní krytina, v tomto případě navíc pálená, je schopna odolat nepříznivým povětrnostním vlivům. Dřevěná konstrukce střechy je náročná na preciznost zpracování a dotažení detailů, zamezení vzniku tepelných mostů apod. Správné využití všech těchto technologii a postupů zajistí certifikovaný projektant a plnění ohlídá stavební e4 dozor.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger 

Pane doktore, ještě před nějakými patnácti dvaceti lety se největší pozornost stavbařů i stavebníků soustředila na zateplení a utěsnění budov tak, aby nedocházelo ke ztrátám draze získaného tepla. Jedním z průvodních jevů těchto opatření byl prudký nárůst plísní, alergenů apod. Tak jsme si, zjednodušeně řečeno, „vypěstovali“ jiný trend – zdravé vnitřní prostředí…

Ona to nebude tak úplně pravda, trend zdravého vnitřního prostředí tu byl už za J. A. Komenského a vlastně i dlouho předtím. Problém se spíše zmedializoval, zbulvarizoval a přešel v médiích z velké části do komerční roviny. Stejně jako předtím problematika zateplení. O odborná vyjádření a názory není zájem.

Vnitřní prostředí přitom představuje poměrně složitý komplex vlivů. Jeho individuální vnímání ovlivňuje celá řada spolupůsobících faktorů. Z těch hlavních lze uvést architektonické řešení, umístění budovy a hluk v jejím okolí, orientaci a uspořádání vnitřního prostoru, vybavení interiéru, mikroklima, osvětlení, dobu dozvuku (akustiku).

A co z toho ve vnitřním prostředí nejvíce smyslově, ať už pozitivně či negativně, vnímáme?

Primárně teplotu, vlhkost a proudění vzduchu (které mají největší vliv na subjektivní pocit pohody), zápach (některé chemické látky), prašnost, hluk a osvětlení. U citlivých osob se někdy uvádí i elektrická a elektromagnetická pole a úroveň ionizace vzduchu. Vzhledem k naší doslova životně důležité potřebě dýchat bude ale vždy kvalita ovzduší tím nejvýznamnějším kritériem. Pokud se pokusíme shrnout to, co nejvíce ovlivňuje kvalitu vnitřního ovzduší, skončíme u jednoduchého výčtu, který platí bez výjimky pro všechny typy a druhy vnitřního prostředí. Jsou to: architektonické řešení stavby, použité stavební materiály včetně dodržování technologických postupů při stavbě (a následně při stavebních úpravách a rekonstrukcích), dále splnění požadavků na výměnu vzduchu a na zajištění tepelně-vlhkostního standardu, vybavení (včetně předmětů běžného užívání) a také údržba a provoz objektu (úklid, drobné opravy), prováděné činnosti a aktivity, venkovní ovzduší (okolní zdroje – doprava, průmysl, energetika), tj. infiltrace zvenčí a konečně „last not least“ povědomí o možných rizicích u provozovatelů a uživatelů.

Celé generace našich předků žily v jednoduchých dřevěných, kamenných a posléze zděných, tedy cihlových domech, aniž by podobné problémy řešily. Nebo o nich prostě jen nevěděli?

Ony některé problémy (zateplení, vlhkost) prostě tehdy neexistovaly nebo je nebylo potřeba řešit (ovšem zároveň byly jiné). Lidé trávili mnohem více času venku mimo domov, používaly se jiné, časem prověřené stavební materiály, jiné vybavení domů a hlavně stavělo se jinak (jednoduchá okna, světlíky, podsklepené domy – což ale byly zvláště z pohledu potřeby zajištění tepelně-vlhkostní pohody významné stavební prvky). O něčem se skutečně nevědělo (například o azbestu, o impregnaci dřevěných stavebních prvků – používaly se dnes nedovolené látky) a určitě zde byly zásadní problémy hygienického charakteru (např. zajištění pitné vody, odpady, otevřená ohniště, odvody spalin apod.).

Cihla jako základní stavební komponent existuje stovky let a její vlastnosti i nesporné přednosti jí do vínku dala sama příroda. Platí to i pro cihlu jednadvacátého století?

Pro cihlu jako takovou asi ano – technologie její výroby se v podstatě nezměnila. Je pevná, dobře izoluje, není u ní problém s emisemi čehokoliv. Nesmíme ale zapomenout, že každá cihlová stavba vyžaduje spoustu dalších stavebních materiálů (pojiva, izolace, omítky, obklady, nátěry) – a ty se samozřejmě vyvíjejí stejně jako inženýrské sítě. A nakonec zásadní význam mají v každé stavbě vlivy provozovaných aktivit a životního stylu uživatelů.

Často se připomíná, že uvnitř budov dnes trávíme až 90 % času. Je proto důležité, aby vnitřní vzduch byl v optimální kvalitě a předcházelo se tzv. civilizačním chorobám a zdravotním problémům, jako je astma, alergie apod. Jak k tomu přispívá volba stavebního materiálu?

Ono to je trochu složitější – část z toho času trávíme „doma“, část na pracovišti a část ve „veřejně přístupných“ prostorách a jedná se o diametrálně odlišná prostředí. Kvalitu ovzduší na pracovišti řeší příslušná legislativa stejně jako tzv. „pobytové budovy“ (nákupní centra apod.). Takže o vlivu „stavebního materiálu“ můžeme spekulovat vlastně pouze doma. Jak bylo dříve uvedeno, kvalitu vnitřního ovzduší můžeme posuzovat z hlediska potenciálních dopadů na zdraví a z hlediska (dis)komfortu. V obou případech hraje významnou roli individuální vnímání stavu. Civilizační choroby jsou vždy důsledkem individuálních genetických predispozicí, komplexního působení životního prostředí a samozřejmě životního stylu. A platí zde základní princip, že jakékoliv zlepšení „se počítá“, a tedy i nízkoemisní materiály, mezi které patří třeba právě pálená cihla.

Studie „Healthy Homes Barometer“ (zpracovaná pro konferenci Healthy Buildings Day 2016) mapuje kvalitu bydlení ve státech EU. Zdravé bydlení charakterizovalo 14 tisíc dotázaných pěti hlavními faktory: dobrými podmínkami pro spánek, vnitřní tepelnou pohodou, čerstvým vzduchem, dostatečným denním osvětlením a vhodnou úrovní vnitřní vlhkosti. Naplnili by všichni tito respondenti svá očekávání, kdyby si postavili dům z cihel?

Řekněme, že cihlová stavba může být jedním ze základních kamenů, ale vždycky to bude hlavně záležet na životním stylu uživatelů stavby. Na druhou stranu – na venkově se do nově postavené budovy navečer vždycky zavřel pes. A na místě, na němž přes noc spal, se většinou zřídila ložnice. Co posuzoval ten pes, se ovšem neví.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

Čtěte také:

ANKETA: Myslíte si, že bydlíte zdravě? Napište nám o tom a vyhrajte!

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Při tomto typu vytápění se teplo do místnosti dostává prouděním neboli konvekcí. Dochází k cirkulaci, při níž teplý vzduch stoupá ke stropu, tam se ochlazuje a následně zase klesne k podlaze. Protože vzduch proudí celým prostorem podél stěn, interiér se rovnoměrně prohřeje. Lze je umístit pomocí stojánkových konzol i na zeď. Díky důmyslné technologii lze konvektory zapojit i do systému inteligentního řízení budov.

Velkou předností konvektorů je, že se velmi rychle ohřívají a dokážou účinně předávat teplo do místnosti. Oproti standardním radiátorům disponují nižším vodním objemem (až o 90 % menším ve srovnání s běžnými radiátory), což má za následek nižší tepelnou setrvačnost těchto těles. Česká společnost KORADO nabízí celé portfolio podlahových konvektorů KORAFLEX, inovovaných lavicových konvektorů KORALINE či nových samostatných výměníků KORABASE. Díky moderní technologii výroby je možné vyrábět i atypické rozměry konvektorů dle potřeb jednotlivých projektů.

KORALINE lze zakoupit i v podobě konvektoru s dřevěnou deskou. Takovouto lavici oceníte třeba do zimní zahrady. Využít ji můžete samozřejmě i pro sezení kdekoliv bude potřeba, na to je právě uzpůsobena. KORALINE Exclusive či Economic lze díky konzolím připevnit i na stěnu, můžou být tedy řešením i do atypických částí domu či bytu, jako je například podkroví.

Více na Korado.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Před aplikací tepelné izolace na plochu fasády je třeba věnovat pozornost nejen technickému stavu podkladu, ale v případě, že jde o dva rozdílné a nesourodé podkladové materiály, i detailu jejich styku. Spáru, kde se pod ETICS setkávají tyto dva podklady, např. cihla a beton, cihla a dřevo atd., je nutné řešit tak, aby v tomto místě nedocházelo ke vzniku horizontálních prasklin. PUR-FIX, horizontální dilatační profil, je novinkou v nabídce HPI-CZ. Jde o řešení, které dosud v nabídce chybělo a v praxi se detail řešil komplikovaně.

Horizontální dilatační profil PUR-FIX minimalizuje riziko vzniku horizontálních prasklin v místě styku dvou podkladů. Vložením do mezery mezi podklady vytváří řízenou spáru, přiznanou už předem. Profil je opatřen komprimační páskou ve středové části. Po odlomení lamely dojde k expanzi pásky, která pak zajišťuje absorpci případných pohybů a současně dotěsňuje spojení, čímž navíc zamezuje vniku nežádoucí vlhkosti do ETICS.

Aktuální katalog HPI-CZ je ke stažení zde. Výrobky z katalogu 2019 lze objednat u obchodních partnerů HPI-CZ, případně na webu Hpi.cz.

Zdroj: Marketingové sdělení

Obecně nejčastější chybou, kterou lidé dělají, je podcenění zabezpečení oken či balkonových dveří. Ke vniknutí stačí pachatelům nadzvednout okenní křídlo, odemknout šroubovákem obvodové kování, nebo prostě vybít prosklenou tabuli a otočit kličkou.

Řešením může být instalace bezpečnostních fólií na skla oken a balkonových dveří. Toto řešení je nejen účinné, ale také finančně nejméně náročné. Navíc je zde zajištěn moment překvapení, kdy se skleněná tabule okna či dveří nevysype, ale zůstává v rámu a bez značného úsilí a vybavení skleněná plocha v podstatě nejde překonat.

Výhodou fólie je její nenápadnost, takže nepřitahuje nežádoucí pozornost. Alternativou k fóliím může být také tradiční řešení bezpečnostními mřížemi, které mohou být klasické pevné nebo otevírací nůžkové. Nákladnější variantou je pak výměna stávajících oken za bezpečnostní prosklení.

Bezpečnostní sklo

Pro větší zabezpečení oken je vhodné zvolit speciální bezpečnostní sklo. U tohoto typu zasklení je mezi vrstvy skla vložena čirá PVB fólie vyznačující se mimořádnou pevností a přilnavostí, která zaručuje, že úlomky skla při jeho rozbití zůstanou připevněny na fólii a nerozletí se do okolí. Sklo tak lze jen velmi obtížně násilně překonat, díky čemuž jsou okna chráněna před vandalismem nebo vloupáním. Stupeň ochrany se přitom odvíjí podle počtu použitých PVB fólií. Pokud je mezi vrstvy skla vložena pouze jedna bezpečnostní fólie, jsou okna většinou pouze chráněna před vysypáním v případě rozbití, a zajišťují tak ochranu před poraněním. V případě, že jsou mezi vrstvy skla vloženy dvě a více fólií a sklo splňuje potřebné normy, může být kategorizováno do příslušných bezpečnostních tříd, a sloužit tak jako ochrana násilnému vniknutí do domu. O tom, jakou třídu bezpečnosti pro skla vašich oken zvolit, pak rozhodují zejména konkrétní požadavky pojišťoven.

Bezpečnostní kování

Jestliže chcete mít okno ještě více chráněné před případnými zloději, nechte vyměnit kování na svém okně za bezpečnostní variantu. Bezpečnostní kování funguje na stejném principu jako klasické kování, liší se však větším počtem uzamykacích bodů a jejich tvarem.

Pokud budou mít okna s klasickým kováním například pouze sedm uzamykacích bodů, okna s bezpečnostním kováním jich budou mít při tom samém rozměru deset. A zatímco u klasického kování se u uzamykacích bodů používají čepy ve tvaru hladkých válečků, u bezpečnostních variant mají čepy hřibovitý tvar, který brání vypáčení oken. Celé překování přitom může být provedeno přímo u vás doma a vy nezůstanete bez okna déle, než je to nezbytně nutné.

Bezpečnostní čidla

Při delších cestách mimo domov možná přemýšlíte, zda jste zavřeli okna, nebo zda se k vám někdo nevloupal. Na trhu jsou dnes k dispozici bezpečnostní čidla, která chrání plášť budovy. Montují se mezi rám a dveřní nebo okenní křídlo a napojují se na bezpečnostní zařízení nebo jsou součástí chytré domácnosti. Čidla je tak možné umístit na vchodové, balkonové nebo posuvné dveře a okna. Pokud jsou čidla zapojena do systému zabezpečení, informují majitele o každém narušení těsnosti křídla k rámu dveří nebo okna. Navíc mohou sloužit i ke kontrole polohy okna, a to zda je otevřené nebo zavřené. Pokud se zloděj snaží vypáčit okenní nebo dveřní křídlo, odvrtat okenní kličku, nebo jakkoli narušit těsnost zavřeného okna nebo dveří k rámu, čidlo to zaregistruje a vyšle signál do zabezpečovacího zařízení.

Zabezpečení vchodových dveří

Nejdůležitější roli při zabezpečení vchodových dveří do domu hraje samotný zámek. Jak plastové, tak i hliníkové dveře pro vstup do domu bývají v dnešní době standardně osazovány bezpečnostními samozamykacími zámky dosahujícími bezpečnostní třídy RC2, které zavírají a uzamykají v jednom kroku, a to hned ve třech bodech – v hlavním zámku a dvou přídavných zamykacích bodech v horní a spodní části dveří.

Všechny tři body jsou automaticky aktivovány již při zabouchnutí dveřního křídla. Tato funkce dokonale utěsní dveřní křídlo a rám současně ve třech bodech a je prevencí proti násilnému otevření dveří. Při uzamčení klíčem se totiž vysune západka v hlavním zámku, která se zasune do odpovídajícího rámového uzávěru a současně se zesílí tlak na střelky v přídavných zámcích.

Pro otevření dveří je nutné otočením klíče odemknout, aby se západka hlavního zámku opět zasunula. Pro dosažení třídy RC3 je nutné volit zámky s hákovými rámovými uzávěry. Nevýhodou těchto zámků je, že uzavírací body jsou ovládány klíčem a nikoli automaticky. Pokud se tedy po každém zavření dveří neotočí klíčem, jsou jištěny pouze hlavní střelkou a nejsou tak bezpečné.

Bezpečnější dveře

Máte ve svém domě již starší vchodové dveře a chtěli byste zvýšit jejich zabezpečení? Pokud to konstrukce vašich dveří umožňuje, můžete posílit jejich zabezpečení doplněním přídavným bezpečnostních prvků. Pomoci může například výměna zámku za bezpečnostní variantu s vyšším počtem zamykacích bodů. Je však třeba počítat s tím, že tato výměna rozhodně nebude jednoduchá. Pro vložení přídavných rámových uzávěrů je totiž nutné v křídle i rámu dveří vydlabat kapsy, což ve většině případů vyžaduje nezbytný zásah do armování dveří.

Další možností je pak využití nejrůznějších závor či přídavných zámků. S využitím této možnosti se ale v současné době příliš nesetkáváme a ani ji nedoporučujeme. Doplnění každého dalšího přídavného prvku totiž výrazně snižuje komfort manipulace s dveřmi, jelikož s každým otevřením či zavřením dveří je nutné kromě stisknutí kliky či otočení klíče v zámku také zamknout či odemknout tento přídavný prvek. Je navíc potřeba si uvědomit, že tyto doplňující prvky většinou přinášejí pouze pocitové zabezpečení a nelze s nimi zvýšit bezpečnostní třídu.

Otevírání bez obav

Rádi byste své vchodové dveře do domu otevírali jednoduše s pomocí číselného kódu, ale máte obavy, že by tento kód mohl případný zloděj snadno uhodnout například podle vytlačených otisků prstů na klávesnici? Tak využijte Door Control System, novou inteligentní jednotku pro otevírání dveří, se kterou vám toto nebezpečí nehrozí! Kódová klávesnice je u jednotky Door Control System umístěna na dotykovém displeji, který umožňuje před každým vstupem změnit pořadí čísel, aby tak nebylo možné rozklíčovat vstupní kód podle případných otisků.

Moduly v ovládacím systému nabízejí možnost si vybrat, zda bude dotykový displej zobrazovat domovní číslo, zvonky se seznamem jmen, numerickou klávesnici či další volitelné funkce. Součástí panelu může být i kamera umožňující komunikaci mezi hostem a rezidentem pomocí dorozumívacího interkomu či zobrazení videa na tabletu nebo chytrém telefonu, a to jak v rámci lokální sítě, tak i kdekoliv na světě přes internet. Door Control System je tak skvělým prostředkem, který vám zajistí komfortní a přitom bezpečné otevírání vchodových dveří.

Text: Adam Krejčík, Foto: Shutterstock, archiv