Blog

Problematiku čistoty vody v bazénu lze rozdělit na dva stejně důležité okruhy: čistotu vody a čistotu bazénu. V prvním případě jde o odklízení plovoucích nečistot a chemické složení vody, v druhém případě pak o údržbu bazénu počínaje přípravou na sezonu až po průběžné čištění usedlin a biologických nečistot. Voda v bazénu má být čirá, bez plovoucích nečistot a křišťálově průhledná až na dno. Pro dosažení takové kvality vody jsou však nutné chemické i mechanické prostředky. Podcenění kterékoli fáze se pak může vymstít formou četných problémů, které mohou vyústit až v nebezpečí zdravotních potíží.

Dobrá, špatná a nepoužitelná voda

Domníváte se, že kvalitní pitná voda musí plně pokrýt všechny nároky na kvalitu bazénové vody? Není to tak úplně pravda. Váš bazén totiž vyžaduje vodu v určitém smyslu ještě kvalitnější. Voda je nejdůležitějším a také nejsložitějším prvkem vašeho nového koupaliště.  Například se může stát, že voda z povrchové studny, kterou máte léta jako prověřený zdroj pitné vody, se ukáže pro potřeby bazénu jako nepoužitelná.

Přitažlivost studniční vody pro napouštění bazénu je především dána tím, že vychází mnohem levněji. Její složení ale někdy vede k zakalení a častý je i zvýšený výskyt řas. Studniční vodě je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost a opatřit si chemické prostředky, které jsou k její úpravě speciálně určené, což efekt „levné vody“ poněkud snižuje. Proto se pro potřeby napouštění bazénů používá nejčastěji veřejná vodovodní síť, která by měla dodávat vodu nezávadnou a nejvíce se blížící hodnotám požadovaným na bazénovou vodu. Voda ze studní může mít sice podobné parametry, je tu ale nebezpečí, že v případě povrchových studní může kvalita vody kolísat v souvislosti se srážkami, a to nejenom pokud jde o pH, ale i různé nežádoucí chemické příměsi, které se sem mohou dostat z okolních polí, zahrad apod.

Odborníci tvrdí, že upravená bazénová voda je kvalitnější a méně závadná než ta, která teče mnohým z kohoutku. Je zbavená bakterií, škodlivých mikroorganismů, a navíc prochází velmi kvalitní filtrací. Chlór, který se přidává, je běžnou součástí každé pitné vody a je látkou těkavou, takže vyprchává. Ostatní preparáty by měly být zdraví zcela neškodné. Pro případy zvýšené citlivosti alergiků na některé látky existuje i bazénové „nechemické“ ošetření vody látkami nevyvolávajícími reakci ani u těch nejcitlivějších jedinců. Jen je to o něco dražší.

Filtrovaná lesní studánka

Kvalita vody a vše, co s ní souvisí, je tedy nejnákladnějším parametrem provozu zahradního bazénu. Nedá se stále měnit, protože by to nákladnost provozu ještě zvyšovalo. Stačí, aby se správně používala bazénová filtrace a pravidelně doplňovala bazénová chemie. Pak budete mít 100% jistotu, že se koupete ve skutečně čisté vodě.

Kvalitní písková nebo kartušová filtrace je srdcem každého zahradního bazénu, které – ruku v ruce s používáním odpovídající bazénové chemie, zajistí, že v něm bude vždy čistá a nezávadná voda. Kvalitní filtrace je základem každého bazénu, velkého i malého, zapuštěného i nadzemního. Na ní záleží, zda bude voda v bazénu bez bakterií nebo virů a zákalu – zda bude neustále průzračná jako voda v lesní studánce.

Správný výběr filtrace

V první řadě je nutné, aby zvolená filtrace měla s ohledem na objem bazénu dostatečnou výkonnost – tzn. schopnost přefiltrovat potřebný objem krychlových metrů vody za hodinu. Obecně platí, že bazénová filtrace by měla přefiltrovat celý objem bazénu za 6–8 hodin. Při nadprůměrné zátěži a při vysokých teplotách vzduchu je doporučováno, aby filtrace bazénu všechnu vodu přefiltrovala za 3–4 hodiny.

Například pro bazény s objemem do 15 metrů krychlových je dobrá filtrace s výkonem alespoň 4 m3 přefiltrované vody za jednu hodinu. A na druhé straně, bazén, v němž je například 100 m3 vody, bude potřebovat filtraci s výkonem aspoň 24 m3/h. Dostatečná výkonnost filtrace je rovněž důležitá s ohledem na to, zda a jaká bazénová výbava k ní bude připojena. Při výběru typově a kapacitně vhodné filtrace je proto rozumné poradit se s bazénovým odborníkem.

Písková filtrace

Pracuje na přírodním principu, kdy voda z bazénu je čerpadlem, které je součástí filtrace, nasávána do filtrační jednotky, kde protéká speciální pískovou křemičitou náplní. Optimální frakce, tedy velikost zrn písku, je 0,6 až 1,2 mm. V písku se zachycují mechanické nečistoty a voda se vrací do bazénu přefiltrovaná a čistá.

Písková filtrace je také nezbytná pro provoz další bazénové výbavy, jako jsou solární ohřevy nebo poloautomatické bazénové vysavače. Platí, že čím je filtrační jednotka výkonnější, tím efektivnější je i práce bazénového vysavače. Pískovou filtrací lze vybavit každý typ zahradního bazénu.

Zapojit a zprovoznit pískovou filtraci lze podle návodu i svépomocí. Nicméně je vhodnější svěřit tento úkon zkušenému bazénovému odborníkovi. Zpravidla se písková filtrace zapojuje současně s instalací bazénu. Kvalitní pískové filtrace mají pro pohodlné ovládání tzv. 6cestný ventil, jehož pomocí jednoduše spustíte i proces automatického propláchnutí pískové náplně. Je to jednoduché a rychlé.

Písek se mění v závislosti na míře jeho opotřebení a znečistění. Zkušenosti říkají, že je vhodné celou pískovou náplň vyměnit po každé druhé koupací sezoně. Výměna se dá snadno zvládnout podle přiloženého návodu. Například návod k pískovým filtracím Hayward lze také stáhnout u příslušného výrobku i na webových stránkách.

Písková filtrace by neměla být umístěna moc daleko od bazénu, aby se zbytečně nesnižoval sací výkon čerpadla filtrace. Měla by být v zakrytém prostoru, kde bude zařízení chráněno před povětrnostními vlivy – deštěm a prachem. Většina odborníků nedoporučuje instalovat filtrace do podzemních šachet.

Kartušová filtrace

Tento typ malých plastových filtrací sice také umí zajistit čistou vodu, ale s ohledem na svou objektivně nižší výkonnost jen v malých bazénech (např. nafukovacích). Jejich nevýhodou je složitější čistění kartušového „papírového“ filtru, který se musí vyjmout z těla filtrace a důkladně proplachovat tekoucí vodou. Když je opotřebovaný, musí se měnit za nový (často i 2–3krát za sezonu). Kvůli nízké výkonnosti k těmto typům filtrací odborníci ani nedoporučují připojovat jakoukoliv doplňkovou bazénovou výbavu.

Další zajímavé možnosti

Patří sem například solnička Hidrolife, která je dobrou volbou pro průzračnou vodu bez chlórového zápachu. Do vody se rozpustí odpovídající množství soli. V určeném prostoru pak elektrický proud o bezpečném napětí vytváří z molekul soli kyselinu chlornou, která je základem pro dezinfekci bazénové vody. Vznikají také další účinné sanitační látky – ozón a kyslík.

Solnička je velmi ekologickým systémem: použitá sůl je přírodní produkt a odpadá potřeba doma skladovat chlór nebo s ním jakkoli manipulovat. Solnička Hidrolife se velmi snadno instaluje a pH v bazénu poté upravuje zcela automaticky.

Displej systému i jeho ovládání jsou mimo šachtu a příznivci technologických vychytávek jistě ocení doplňkové rozšíření o wi-fi modul, který umožňuje ovládat solničku přes internetovou aplikaci. Užitečná je také přídavná sonda Redox, která sleduje míru znečištění bazénu a podle ní dávkuje sůl.

Je ale potřeba mít na paměti, že veškeré bazénové komponenty – žebřík, výměník, elektrický ohřev, musí být buď z plastu, nebo titanové oceli.

Další zajímavostí je bezpotrubní filtrace Desjoyaux, umístěná na okraji bazénu jako závěsná či zabudovaná v jeho stěně nebo ve schůdcích. Díky jejímu patentovanému systému čištění nejsou třeba žádné odvody a přívody vody a její filtry z netkané textilie stačí pouze jednou za čas vyprat v pračce. Filtrační schopnost je 6 µ, klasické pískové filtrace mají čisticí schopnost cca 30 µ, což v praxi znamená zachycení 5x menších nečistot. Bezpotrubní filtraci navíc můžete rovněž dovybavit protiproudem, slanou úpravou vody a různými typy ohřevu.

Marimex nově zařadil do prodeje filtrace čistící vodu přes tzv. Aquamar Balls. Jde o lehčí, na manipulaci pohodlnější a ekonomicky výhodnější filtrační náplň, než je tomu v případě ostatních filtračních médií. Vynikají vysokou účinností. Zatímco písek a výměnné kartušové filtrace zanechávají částečky nečistot v bazénu, Aquamar Balls je eliminují na minimum a zároveň nabízejí optimální a úsporné filtrování. Náplň je recyklovatelná, tedy je možno použít ji po vyprání opakovaně. Náplň je kompatibilní s filtrací ProStar Balls, ale zároveň je vhodná jako náhrada písku pro všechny typy pískových filtrací. Pro porovnání: 450 g Aquamar Balls nahradí 17 kilogramů písku.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv firem

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Způsobů, jak si zajistit stín na balkóně či terase, je více. „Rychle může pomoci slunečník, mezi vzhledově zajímavější a praktičtější řešení patří markýzy a solární plachty. Kromě toho jsou na zahradách také oblíbené dřevěné pergoly nebo altánky,“ vysvětluje David Benda, odborník z oddělení zahrad v projektových marketech Hornbach. „Při výběru dbejte na to, aby byl příslušný výrobek otestovaný podle UV standardu 801. Jedině tak bude zaručena optimální ochrana pokožky,“ dodává.

Základem je slunečník

Jeho velkou předností je mobilita, zastíní jakékoliv místo na zahradě. Slunečníků je na trhu nepřeberné množství, liší se od sebe velikostí, materiálem konstrukce a stínící části, tvarem i umístěním sluneční clony. Konstrukce slunečníků může být kovová, dřevěná nebo bambusová. Dělí se na s centrální tyčí a s tyčí na straně – takovým se říká lampové. Střecha nebo sluneční clona je pokryta vodoodpudivou vrstvou, na kterou se využívá teflon, odolnost také zvyšuje akrylátová vrstva. Stálobarevnost slunečníku zajišťuje PVC odolné vůči UV záření. Platí, že průměr slunečníku by měl být co největší, aby se sklon musel upravovat méně často a hlavně – aby co nejvíce stínil. Drobností, na kterou by se při nákupu slunečníku nemělo zapomenout, je větrací otvor pod vrchlíkem stříšky. Prochází tudy volně vzduch, takže při poryvu větru otvor pomůže zamezit překlopení slunečníku.

„V Hornbachu nabízíme systém pro individuální tvorbu slunečníku. Podle svých potřeb a představ si můžete úplně jednoduše sestavit vlastní model. Konstrukce a potahy jsou k dispozici jednotlivě, v různých provedeních a barvách. K dispozici jsou 2 typy textilie, 8 různých barev potahů, konstrukce například s výkyvným kloubem, osvětlením nebo lanovodem, a nejrůznější modely stojanů,“ popisuje David Benda z Hornbachu.

Výsuvná markýza na terasu i balkon

Venkovní markýzy jsou trvalejší součástí zahrady či terasy. Při výběru je důležité sledovat použitý materiál, pohon, uložení látky, impregnace a trvanlivost. „Klasické uložení látky spočívá v tom, že látka je navinuta na hřídeli a není nijak chráněna před rozmary počasí. Hřídel je zakryta hliníkovou stříškou, která ji shora chrání proti dešti. Dnes se ale nejčastěji pořizují kazetové markýzy, kdy se látka naroluje do schránky a je dobře chráněna. Díky kazetě si látka déle uchová své barvy,“ radí David Benda z Hornbachu. Kazetová markýza uzavře látku ze všech stran a ochrání ji nejen před nečistotami, ale i před mechem, plísněmi či výkaly ptáků. Odolná kazeta a ramena jsou vyrobeny z kvalitních slitin hliníku a povrchově upraveny metodou práškového lakování.

Markýzy se běžně kotví na stěnu nebo na krokve domu. „Už při volbě umístění markýzy musíte myslet také na elektrické připojení, pokud budete chtít využívat motorické ovládání, ne vlastní svaly,“ radí David Benda z Hornbachu a dodává, „aby slunce nízko nad horizontem markýzu nepodsvěcovalo, doporučuji výsuvný volán, který může mít výšku až 150 cm. Proti nízkému slunci také spolehlivě ochrání boční látková clona“. Kvalitní impregnace textilie zaručí, že markýzou neproteče voda. I přesto, že se markýzy vyrábějí z kvalitních látek, není to deštník, ale stínící prvek. Při dešti je nutno markýzu, stejně jako ten nejkvalitnější slunečník, vždy stáhnout.

Jak namontovat markýzu na zeď anebo na krovy domu, se dozvíte v tomto videonávodu.

Stylové a funkční zastínění pomocí sluneční plachty

Dalším tipem, jak ochránit část zahrady, terasy či balkónu před slunečními paprsky a nadbytkem škodlivého UV záření, je sluneční plachta. „Kvalitní produkty zachytí až 90 procent paprsků. Vybírat můžete z mnoha tvarů, osvědčily se plachty trojúhelníkové, čtvercové nebo pětiúhelníkové,“ popisuje David Benda z Hornbachu. Sluneční plachtu lze buď přirozeně upevnit na přírodní materiály v okolí stíněného místa, jako jsou stromy, nebo zapustit sloupy či tyče do míst, kde bude plachta umístěna.

U sluneční plachty je nezbytné silné kotvení, aby ustála nápor větru. Při připevnění se neobejdete bez lan a železných součástek, jež jsou součástí každého výrobku. Pro montáž je potřeba plachetní provaz, hasičské karabinky z nerezové oceli, nerezový napínač lana a nerezové šrouby s očky. „Aktuálně jsou velmi oblíbené balkónové sluneční plachty. Čtvercový tvar vyrobený z polyethylenu s vysokou hustotou je řešením pro téměř každý balkón. Lze totiž upevnit na strop, na stěnu i na zábradlí, čímž je výrobek příkladně univerzální,“ říká David Benda z Hornbachu.

Praktický návod, jak připevnit solární plachtu a správně se o ni starat, je k dispozici na následujícím odkazu.

Přidejte se k nám na Facebooku – Facebook.com/HornbachCZ

Zdroj: Marketingové sdělení

To ovšem předpokládá vhodné zázemí a výbavu, které pobyt na zahradě usnadní a zpříjemní. A začít by se mělo od podlahy, tedy od vhodného zpevněného povrchu. Nikomu se přece nechce zakopávat o drny či trsy trávy nebo šlapat v blátě po každém dešti. Navíc není nic příjemného na tom, když se vám nohy zahradní židle zaboří při každém dosednutí do hlíny.

Řešení zpevněných ploch

Ať už máte terasu, nebo si v zahradě jednoduše upravíte vhodný plácek, je třeba nějak vyřešit povrch a nezapomenout ani na mírný spád, aby odtékala dešťová voda. Nejjednodušší je vysypat vhodné místo štěrkem nebo kačírkem, poněkud složitější, ale ve výsledku uživatelsky přívětivější je zušlechtit povrch vhodnou krytinou – keramikou, kamenem, dřevem nebo terasovými prkny z kompozitních materiálů.

Přenosné ohniště

Každý netouží na zahradě vytvářet náročnější gastronomické kreace, ale vystačí si s ohništěm, roštem a opékacím drátem. Dříve jste se setkali většinou se stálými ohništi obkrouženými kameny či šamotovými cihlami, ale dnes není problém pořídit na zahradu přenosné lehké ohniště. To se obvykle skládá z nádoby a stojanu a pořídíte ho za přijatelnou cenu začínající na pěti stovkách. Můžete ho postavit na zpevněnou plochu, ale klidně i na trávník.

Přitopte si i venku

Počasí je vrtkavé a někdy nezaškodí zahnat případný chlad vhodným topidlem.

Můžete si pořídit plynové tepelné zářiče, které se prodávají pod různými názvy, například jako terasová topení, venkovní plynové ohřívače, zahradní topidla, venkovní topidla nebo též plynové heatery.

Spalují převážně propan-butan a kromě venkovního prostředí vás zahřejí i v interiéru – ovšem pouze za podmínky dostatečné výměny čerstvého vzduchu.

Venkovní sálavé panely

Pohodlným zdrojem tepla pro venkovní posezení jsou sálavé elektrické zářiče. Oproti sloupovým či plynovým topidlům neomezují prostor a nemusíte myslet na výměnu bomby. Neohřívají vzduch, ale povrch těles (a vás) a následně se teplo odráží. Výsledkem je takřka okamžitý pocit tepelné pohody, aniž byste museli dlouho čekat.

Dětský ráj

Dospělí si na zahradě v létě užijí mnoho zábavy, bylo by ovšem sobecké zapomínat na děti.

Naopak instalací vhodné venkovní atrakce vyženete snáze děti od počítačů a sociálních sítí na zahradu, kde si mohou příjemným způsobem užít léto a spálit kvanta energie někdy využívané ke zlobení.

Nemusí to hned být skákací hrad, který vskutku mnoho krásy nepobral, ale sestava dřevěného dětského hřiště, trampolína nebo provazový žebřík děti určitě zaujme a potěší. Vybírejte však pouze certifikované produkty, které jsou zdravotně nezávadné a bezpečné!

Venkovní kuchyně

Letní radosti na zahradě si těžko představíme bez posezení s grilováním či jinými dobrotami. Pro bohatý letní život na zahradě přijde vhod venkovní neboli letní kuchyně. Stačí jednoduchý kout vybavený pracovní deskou se zabudovaným elektrickým či plynovým grilem a nějakou formou živého ohně, například krbem s otevřeným ohništěm. Vlastní „kuchyňská linka“ zde může mít podobu vyzděného, betonového, kovového nebo dřevěného pracovního pultu či skříňky. Je třeba volit co nejodolnější materiály, které snesou kolísání teplot, vzdušné vlhkosti a další rozmary počasí.

Orientace a dispozice

Prostor pro zahradní vaření by měl být chráněný proti povětrnosti – ideální je zastřešená terasa, pergola, nika ve zdivu. Také by měl být uzavřen před zraky sousedů, a zároveň otevřen do zahrady. To znamená ohniště směřovat k domu a hlavní zeď směrem k sousedovi. Důležitý je také směr větru, kuchyně by neměla být otevřená k návětrné straně.

Elektřina, voda, odpad

Elektřinu budete potřebovat na svícení, provoz ledničky či rychlovarné konvice, kávovaru, případně elektrického vařiče nebo grilu. Přívod musí zapojit školený elektrikář, rozvodný kabel se zakopává v chráničce do pískového lože s výstražnou červenou páskou nahoře do hloubky 40 cm.

Vodu lze do letní kuchyně nebo na zahradní terasu přivést několika způsoby. Nejjednodušší je připojení pomocí zahradní hadice a hadicové rychlospojky, která je nenápadně zabudována na méně viditelném místě, nejlépe v blízkosti země. Další možností je napojit kuchyň na takzvanou letní vodu. Stačí k tomu běžná vodovodní trubka zakopaná mělce do země, jen nesmíte zapomenout na konci sezony ze systému vypustit vodu, aby trubky nepotrhal mráz. Teplou vodu vyřešíte snadno, můžete použít malý elektrický průtokový ohřívač na 240 V pod dřezem či pracovní deskou. Do letní kuchyně tedy postačí přívod vody jen jednou trubkou, nádobí můžete umývat v domě.

Rozhodnete-li se pro luxusní řešení, je na místě menší, ale plnohodnotná kuchyňská linka i s přívodem teplé vody a odpadu v chráněném a uzavíratelném prostoru, například v altánu nebo speciálně vytvořené nice ve fasádě domu.

Odborník radí

Tomáš Hrdina, projektant a stavitel kamenných letních kuchyní:  „Největší letní kuchyně začínají na ploše 25 metrů čtverečních a kromě krbu s udírnou obsahují také pec na pizzu a chleba či pec tandoori. V peci na pizzu můžete péci i maso. Pec večer pořádně roztopte dřevem, vložte například pekáč s kachnou položenou na bramborách a důkladně zavřete dvířka. Ráno kolem jedenácté hodiny vytáhnete z pece hotovou kachnu, která se krásně rozpadá od kosti a jejíž šťáva vsákla do brambor a krásně je ochutila. Taková pec musí být dobře zaizolovaná, aby vychládala jen velmi pomalu a dlouho si teplo podržela. Když večer pec roztopíte, ráno kolem 10. hodiny má pokrm teplotu ideálně kolem 80 °C.“

Text: Adam Krejčík, Foto: Archiv firem