Blog

Oblast italského jezera Garda kromě řady přírodních krás charakterizuje také celoročně příjemné mírné klima. Na pobřeží jezera uvidíte palmy, citrusy a další rostliny Středomoří, horské hřbety zdobí alpské květiny. Proto si zdejší krajina vysloužila přezdívku „zahrada Evropy“. Právě zde si vybudovala svůj malý ráj dvojice německých podnikatelů.

Pozemek na severovýchodním pobřeží jezera na úpatí horského masivu Monte Baldo otevírá panoramatický výhled takřka na celé Lago di Garda a patří k těm výhledům, z nichž se doslova tají dech. Právě zde si manželé splnili svůj sen o tom, jak se zcela odpoutají od všednosti každodenního života a oddají se nádheře okolní přírody. Jejich představu o otevřeném transparentním domě s minimem stěn a maximem oken proměnil ve skutečnost architekt Karl Dreer, který rovněž stavbu realizoval, včetně terénních úprav a vybavení interiérů.

Jednoduchá obdélníková stavba je orientována po vrstevnici, částečně zapuštěna do svahu. Horní podlaží, kde se nachází hlavní vstup do domu a společná obývací zóna, má podobu jednolitého otevřeného prostoru o úctyhodné ploše 120 m2 a je ze tří stran na celou výšku prosklená. Aby bylo možno dosáhnout nerušeného výhledu, je betonová stropní deska podepřena pouze subtilními ocelovými sloupky. Prostoru vévodí centrálně umístěné „velkoformátové“ sezení, které umožňuje přehlédnout celé okolní panoráma. Také velký jídelní stůl je záměrně umístěn těsně u prosklené fasády, aby si obyvatelé domu užívali krásu prostředí při každém jídle.

Wellness pod širým nebem

Hned za sklem podlaha domu pokračuje terasou, která obklopuje celý společný obývací prostor a propojuje jej s bazénem. Protože majitelé většinu času tráví venku, je terasa pojata jako wellness pod širým nebem a architekt jí věnoval mimořádnou pozornost.

V sousedství šestimetrového přelivového bazénu je umístěno komfortní rohové sezení, které si nezadá s tím uvnitř domu, nechybí lehátka, a samozřejmě ani masivní jídelní stůl pro šest až osm osob, příjemně zastíněný plachtou.

„Majitelé si přáli něco nad rámec běžného standardu,“ komentuje architekt Karl Dreer, „maximální kvalitu a zejména čistotou stylu, dokonalý komfort a dokonalé tvary.“ Proto zvolil kompozitní materiál, který je pevný, kompaktní a odolný jako kámen, lze jej použít jak v interiéru, tak v exteriéru a lze jej různě tvarovat, vytvářet perfektní promyšlené detaily, které se napohled zdají dokonale jednoduché. Materiál HI-MACS® v odstínu alpská bílá tvoří plochu terasy, venkovní stůl, podlahy v domě a prakticky celé vybavení interiéru od kuchyně přes koupelnu, vestavěné skříně až po plynový krb a různé doplňky a detaily. Podařilo se tak dosáhnout výjimečné harmonie v celém domě.

Chladné úpatí

Ale vraťme se zpět dovnitř. Podél severní stěny přízemí je umístěno zádveří, úložné prostory a také schodiště do spodního podlaží. Zde se nachází pokoj pro hosty, ložnice, koupelna, šatna a domácí fitness.

Spodní podlaží, zčásti zapuštěné do svahu, je navrženo jako chladnější, více intimní a také více stíněný prostor.

Všechny ložnice i koupelna jsou umístěny podél jižní fasády, aby měly rovněž výhled na jezero, ale prosklení není zdaleka tak velkorysé jako o podlaží výše.

Celou jižní fasádu stíní unikátní, na míru navržená posuvná stěna s originálním výtvarným výrazem.

Ostatní plocha obvodových stěn je obložena hrubě opracovaným kamenem z místních zdrojů, který zajišťuje pevnost, odolnost, tepelně izoluje a symbolizuje spojení s krásou horského masivu, do něhož je dům přirozeně zapojen.

Text: Jitka Pálková, Foto: Melanie Gotschke

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 156 m2

Užitná plocha: 280 m2

Konstrukce: spodní stavba a stropy železobetonové, obvodové zdivo obloženo kamenem, opěrné ocelové sloupky, okna a prosklené stěny – izolační trojskla v hliníkových rámech, pevně zasklené a posuvné prosklené plochy, předokenní screenové rolety na el. pohon

Technologie: podlahové vytápění, klimatizace, ohřev bazénu tepelným čerpadlem

Návrh realizace stavby: Dreer – Graf GmbH, Dreer-graf.de

Technické řešení a realizační projekt: Campanardi DESANTI

Návrh a realizace interiéru: Dreer – Graf GmBH

Možná vás při pohledu na rodinný dům v Beskydech napadne, že „to se to staví, když se nemusí šetřit“, a budete mít pravdu. Stavebník dal ateliéru KOHL architekti tzv. volnou ruku. A po prohlídce domu lze jen říci, že se tento přístup hned několikrát vyplatil. Vznikl elegantní, originální a velmi přívětivý rodinný dům, ve kterém mohou pohodlně a ve smíru bydlet dvě generace. A navíc překvapivě úsporný.

Jde vlastně o celkem zajímavý přístup stavebníka. Liší se od drtivé většiny současných rodinných domů, kdy se zdůrazňuje především úspornost v každém ohledu. Posedlost úsporami pak někdy přináší pokřivené smýšlení, úspoře ustupují všechny ostatní parametry rodinného domu. Někdy se pak „pro samé úspory nedoplatíte“, ale to je celkem známá věc. Rodinné bydlení by mělo kromě pohodlí generovat také prostředí, které nás a naše děti po celý život ovlivňuje svou estetikou a atmosférou. Tyto aspekty mají mnohem hlubší a důležitější dopad na kladné mezilidské vztahy než jen vypjatá touha ušetřit, kde se dá. A to dům, který jsme navštívili, splňuje na 100 %. Ale pointou je právě fakt, že díky vyspělým technologiím je vzhledem k zastavěné ploše považován za velmi úsporný, a to nikoliv díky masivním zatepleným stěnám.

Začátek jako z povídky

Potřeba stavby rodinného domu nevznikla z bytové tísně. Čtyřčlenná rodina bydlela vzdušnou čarou zhruba kilometr daleko v podkrovním bytě s krásným výhledem a jednoho dne to přišlo a pán domu se rozhodl stavět. Výběr projektového studia probíhal podle domů, které se stavebníkům líbily, dalším požadavkem byl ateliér z bližšího okolí, aby nebylo nutné někam dojíždět. Volba padla na studio KOHL architekti, kde prvním na seznamu byl architekt Daniel Labuzík. Spolupráce vyústila ve studii, dřevěnou maketu a nakonec projekt a realizaci rodinného domu.

Jak již bylo naznačeno, architekt při návrhu dostal volnou ruku, a tak se například z uvažované šikmé střechy nakonec stala střecha plochá. Stavebník měl jen jeden, zato neoblomný požadavek: ani jeden schod, vše v jedné rovině. Důvodem bylo mimo jiné také poučení ze života prarodičů, jak takové překážky mohou znesnadňovat život.

Velký a komfortní

Tak, zjednodušeně řečeno, vznikal dům o rozloze necelých 700 m2, jehož součástí je zezadu velká garáž pro tři auta o rozloze 100 m2, technická místnost a vedle ní apartmán 2 + 1 o rozloze 90 m2 pro hosty nebo pro rodiče. Společný obývací prostor (včetně ložnice rodičů s vlastním zázemím) a dětská „zóna“ se dvěma pokoji, zázemím a domácí posilovnou a saunou jsou orientovány na jih do zahrady. Členitá jižní fronta domu je hodně prosklená, lemovaná terasami, některé jsou opatřeny pergolami.

Interiér

Překvapení nad vzhledem domu nekončí ani v interiéru. Pozornost upoutá klidná a příjemná atmosféra, volba a splynutí neagresivních pastelových barevných odstínů, pocit útulnosti, přirozené členění velkých ploch a úžasná práce s tvary, světelnými tělesy a světelnými efekty stropů. Vzhledem k architektuře domu a módním trendům bychom mohli čekat, že narazíme na „chladný minimalismus“, ale majitel nemá rád studené barvy ani přílišné minimalizování, a tak byl interiér navržen podle jeho představ. Návrh vytvořil opět za KOHL architekti arch. Daniel Labuzík, je ostatně autorem studií nábytku a ostatních doplňků. Majitel, který jak sám říká, má se stavbami poměrně hluboké zkušenosti, neměl v tomto případě žádnou výhradu ani reklamaci. A to je v dnešním světě stavebního byznysu opravdu co říct. Na otázku, zda dům splnil očekávání majitele, zněla lakonická odpověď – „na 100 %“.

Vytápění a technologie

Vytápění celého domu zajišťuje podlahové teplovodní topení napojené na plynový kotel. Systém ovládá centrální inteligentní řídicí jednotka, která hlídá teploty ve všech místnostech a v létě reguluje i klimatizaci a venkovní stínění. Celková roční suma za plyn je tak vzhledem k velké vytápěné ploše překvapivě nízká. Podle slov majitele používají klimatizaci pouze v ložnicích a ve společných obývacích částech domu fungovala snad jednou, dvakrát. Zajímavostí je automaticky ovládané noční osvětlení domu, např. noční svítící cestičky pro děti na toaletu či k rodičům do ložnice apod. Jinými slovy, když se zhasne, neznamená to, že se přestává svítit.

Venkovní bazén je vytápěn solárními kolektory, k bazénu patří ještě vířivka s elektrickým ohřevem vody.

Inteligentní zahrada

K domu patří rozlehlá zahrada. Po realizaci stavby byly na vzniklé rovině položeny veškeré rozvody vody a elektřiny pro zavlažovací systém, na to pak přišla ornice a výsadba. Celá plocha je uměle automaticky zavlažovaná. Počítač je napojen na meteorologickou stanici a hlídá, zda pršelo nebo bude pršet, a podle těchto údajů reguluje zálivku. K závlaze slouží nádrž dešťové vody plněná svodem ze střechy.

Po obvodě a tam, kde se pozemek svažuje, se nachází výsadba stromů a keřů, aby plot byl maskován přirozenou cestou. Zahrada tak tvoří s elegantní architekturou domu velmi působivý celek.

Slovo architekta Ing. arch. Daniela Labuzíka

Velmi mne zaujal exteriér domu. Jako by to bylo inspirováno Stonehenge? Přitom hlavní „tělo“ objektu je charakteristické pro styl pasivních domů. Přesto to vše nějak zapadá a funguje. Čím to je? Požadavkem byla i kompletní bezbariérovost domu. Tzn. nemohli jsme jít do patra, což při této rozlehlosti domu diktuje jednu zásadní věc, kterou se snažíte eliminovat, a to dlouhé spojovací chodby a koridory, které vlastně zbytečně zvyšují podlahovou plochu a nejsou obytné. Když se pak dům roztahuje díky ploše do všech stran, pak jsou vždy problémy s pokoji, které jsou na sever, resp. neatraktivní do určitých výhledů. Takže i to bylo dosti limitní. Ta sloupová forma a forma pilířů je takovým projevem, který rád používám, který je mi vlastní. Cítím se v tom dobře a dům to při té velké formě poměrně rozmělní a změkčí. Snažím se vytvářet takové vnější prolnutí domu do exteriéru, do vnějšího prostředí, kdy pomocí pilířů, vysutých střech, případně rolovacích markýz, vytvářím vlastně takový obytný vnější prostor. Zajímavá je fasáda – kámen versus velké bílé plochy. Ve výsledku vyniká obojí, a přitom vytváří pocit těžko uchopitelné rovnováhy. Čím byla diktována volba materiálu? Ke kameni i dřevu, prostě k přírodním materiálům, mám kladný vztah. Je to vizuálně příjemné a napomáhá to hmotovému rozčlenění, které jsem udělal pomocí pilířů a střech. Kamenné prvky jsou zároveň i důrazem na bezúdržbovost domu. Kámen přirozeně stárne a nevadí mu čas. Tento efekt působí v kontrastu s bílou fasádou, vyexponovanou ještě mezi těmi pilíři, velmi efektně a zároveň přirozeně. V tomto případě se s těmito materiály výtvarně velmi dobře pracovalo.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Robert Žákovič

Technické údaje

Autoři projektu: KOHL architekti

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 670 m²

Užitná plocha vnitřní: 589 m²

Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, železobetonová stropní deska nad celým půdorysem.

Výplně stavebních otvorů: hliníkový fasádní systém s přerušeným tepelným mostem, izolační trojskla s antireflexní úpravou, exteriérové stínicí prvky s automatickým ovládáním

Vytápění: podlahové teplovodní, zdroj plynový automatický kondenzační kotel WOLF CGB 35 o jmenovitém výkonu 8–35 kW, externí zásobníkový ohřívač vody HR500 o objemu 500 litrů, solární kolektory pro ohřev vody v bazénu.

Tepelná ztráta domu: 28,6 kWh

Technologie: inteligentní řízení domácnosti, centrální řídicí jednotka reguluje vytápění a klimatizaci, teplotu vody v bazénu, osvětlení, stínicí prvky na fasádě atd.

Obec Smolné Pece je vyhledávanou rekreační oblastí s nádhernou přírodou Jindřichovické vrchoviny nedaleko Karlových Varů. Nízkoenergetický dům s výraznou doškovou střechou a prvky feng-šuej stojí na jižních svazích vrchoviny na parcele s jedinečným výhledem do údolí. Svým architektonickým pojetím a volbou materiálů je zcela jistě českou raritou.

Domů s doškovou střechou není v České republice mnoho, vnímány jsou spíše jako kuriózní či archaické stavby. Jinak je tomu na sever a západ od našich hranic (Polsko, Německo, Anglie, Dánsko či Holandsko), kde jsou došky hojně užívány nejenom k záchraně kulturního dědictví, ale také u novostaveb.

„Došková střecha v místě stavby hrdě odolává zdejšímu horskému podnebí. Již přečkala nejednu vánici a několik bouřek. Když je po dešti, jemně skoro neslyšitelně šumí – to jak bublinky vody vysychají na povrchu rákosové střechy…,“ říká na úvod Oldřich Hozman, architekt této ojedinělé stavby.

Rostoucí obliba přírodního stavitelství

Majitelé domu neponechali nic náhodě. Zvolili krásnou lokalitu (518 m n. m.), vybrali téměř ideální jižní svah pod lesem s nádherným výhledem do údolí, aby mohli naplnit své sny o zdravém ekologickém bydlení s prvky feng-šuej. Speciálním přáním byla kvalitní došková střecha. Stavbu umístil architekt k severnímu okraji pozemku blíže k lesu, zahradu do jižní části. Příjezd a vstup na pozemek se nachází v jihovýchodním rohu a garáž je zapuštěna do svahu.

„Z pohledu od domu je garáž úplně schovaná, vidět je pouze zaoblené přírodní schodiště, navazující na pěší cestu přes pozemek k domu. Proto jsme také umístili hlavní vstup viditelně na jižní fasádu domu. Přál jsem si, aby byly hlavní dveře a vstup jasně opticky rozpoznatelné. Hlavní vstupní dveře mají rovněž boční prosklení. Tím vnikne dostatek světla do prostorné předsíně a z tohoto zádveří pak pokračuje přes vnitřní prosklené příčky až do obývacího pokoje i jídelny, do navazující chodby a na schodiště. Již z prosklené vstupní předsíně vidí návštěvník vše, co je pro přízemí důležité – jídelní stůl, pec, kuchyni i vnitřní schodiště. Podvědomě se může spojovat hned při příchodu s tím, co pro něj vytváří pocit útulného domova,“ vysvětluje Oldřich Hozman.

Kvalitní dispozice domu

Nespornou výhodou je tvar a orientace pozemku. Všechny hlavní pokoje tak mají dostatek světla. Dojem venkovského domu podporuje také jižní přesah střechy v přízemí se specifickým charakterem zápraží: „V létě, když je slunce hodně vysoko, lze tady vysedávat ve stínu, a v zimě, když je slunce nízko, proniká až do jižních oken a dům mírně přihřívá,“ vyjmenovává výhody architekt a ukazuje tvar půdorysu domu, kde je jeho vnější rozměr vepsán do poměru zlatého řezu (obdélník s poměrem stran 1 : 1,618).

V přízemí se na jihovýchodní straně nachází dětský pokoj, který může být i domácí pracovnou poblíž vstupu, v severovýchodním rohu je ložnice s hlavním oknem k východu a malými kulatými okénky na sever. Podkroví obsadily na východě dva dětské pokoje a směrem k jihu orientovaný centrální halový prostor. Na severní straně domu je dále umístěno masivní dřevěné schodiště, malý sklad a zázemí.

Úspora energií a přírodní materiály

Dalším důležitým přáním majitelů bylo, aby dům byl postaven výhradně z nezávadných materiálů s prodyšnými konstrukcemi bez jakýchkoli parozábran a koncipován jako nízkoenergetická stavba. Oldřich Hozman proto navrhl hlavní obvodovou stěnu z tepelněizolačních cihel, zvolil venkovní izolaci z prodyšné minerální vlny ve dvou vrstvách a prodyšnou minerální omítku. Vnitřní příčky jsou hrázděné z dřevěných trámků a vyzděné nepálenými cihlami, stropy celodřevěné z masivních trámů, ve stropech ani v základové desce se nenachází žádný železobeton. Pro základy domu a podezdívku byl použit místní kámen, sokl je z vnitřní strany izolován pěnovým sklem.

Kromě kvalitní doškové střechy stojí určitě za zmínku také příznivé vnitřní klima nízkoenergetického domu či práce architekta se světlem a zvukem. Příjemnému klimatu napomáhají zcela jistě hliněné omítky, dobrým řešením je tepelná akumulace příček, které se v zimě během dne nahřejí a v noci, když je topení vypnuté, vydávají sálavé teplo. V létě udržují tyto masivní příčky příjemnou teplotu, akumulují v sobě chlad z nočního větrání. Dům má navíc velké přesahy střech, které v létě stíní okna a brání přehřívání.

Jako hlavní zdroj vytápění zvolil architekt tepelné čerpadlo vzduch/voda a umístil je v technické místnosti pod schodištěm, výměník pak mimo dům, na konec pozemku u lesa. Veškeré vytápění v domě je sálavé, stěnové a podlahové (v koupelnách). Doplňkovým zdrojem tepla a nádhernou dominantou interiéru je pec na dřevo se dvěma topeništi. Jedno slouží jako sporák na vaření a je otočené do kuchyně, druhé míří do obývacího pokoje a k jídelnímu stolu. 

„Když se v peci zatopí, vydrží nahřátá celou noc a následující den. V domě se pak může ztlumit hlavní zdroj vytápění. Nad pecí totiž není strop a teplo šíří téměř do celého domu. Velký otevřený prostor nad kuchyní a pecí rovněž napomáhá prosvětlit severozápadní část přízemí světlem ze střešních jižních a západních oken,“ dodává architekt.

Došková střecha jako priorita

Velkou výzvou pro architekta byla bezesporu konstrukce krovu a realizace doškové střechy, provedená ve spolupráci s firmou a tesařem, který se na podobné stavby specializuje. Od počátku bylo třeba všechny tvary vikýřů i přesahy střech pečlivě konzultovat. Doškové střechy vyžadují sklon minimálně 45°, ve větrných oblastech minimálně 50° (čím je střecha strmější, tím má krytina delší životnost) a plynulé tvarové přechody mezi vikýři. Vaznice jsou z interiéru viditelné a nesou vlastně většinu váhy střechy. „S majiteli jsme si přáli, aby uvnitř v podkroví byl co nejvíce otevřený prostor. Tak jsou obě hlavní vaznice pod hřebenem uprostřed krovu podepřeny šikmými sloupky, které tvoří vzpěry. Tyto šikmé vzpěry roznášejí váhu do stran k obvodovým zdem. Tím se prostor uvnitř opticky uvolnil,“ dodává architekt. Konstrukce krovu je tak současně řešena i esteticky a spoluvytváří estetický a uměleckořemeslný charakter tohoto zcela unikátního domu.

Autor Akad. arch. Oldřich Hozman

Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, obor architektura, interiéry a design nábytku. Během vysokoškolského studia pobýval na stáži na University of Industrial Arts v Helsinkách. Od absolvování školy v roce 1989 pracuje jako architekt ve svobodném povolání. V roce 1993 založil vlastní architektonické studio pod názvem Studio ARC. Věnuje se projektům ekologické architektury, interiérům a nábytku, designu, výstavnictví a zahradám. Ve své tvorbě pracuje s principy baubiologie, feng-šuej, sakrální geometrie a geomantie. Přednáší na mnoha místech v Čechách i v zahraničí. Kontakt: Studio ARC, ateliér celostní architektury

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Oldřich Hozman