Blog

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Vstupenkou do soutěže společnosti HELUZ „Vyfoť teplo“ o goretexovou bundu a další zimní oblečení značky Tilak je fotografie zachycující moment evokující teplo. Fotografii je třeba přihlásit do 31. ledna 2019 ZDE a na facebookovém profilu Heluz již nyní uvidíte soutěžní snímky.

Vítězem zimní soutěže „Vyfoť teplo“ se stane soutěžící, jehož fotografie bude odbornou porotou vyhodnocena jako nejlepší, nejzajímavější nebo nejvtipnější. „Hledáme fotku, která hřeje. Je jen na soutěžících, jestli to pro ně bude svíčka, krb, chilli papričky, nebo něco úplně jiného,” říká k zadání Andrea Stejskalová, manažerka marketingu společnosti HELUZ. Hřejivou odměnou pro vítěze bude nepromokavá goretexová bunda a další zimní oblečení české špičkové outdoorové značky Tilak.

Pravidla soutěže najdete zde.

V létě se fotil zvuk

Soutěží „Vyfoť teplo“ navazuje společnost HELUZ na svůj úspěšný letní projekt „Vyfoť zvuk“, kterým podpořila prezentaci cihelného bloku HELUZ AKU KOMPAKT 21 broušená – první kompaktní broušené AKU cihly sendvičové skladby cihla – minerální vlna – cihla se vzduchovou neprůzvučností Rw=57 dB. Tato cihla svými akustickými parametry významně přispívá ke zvýšení komfortu bydlení. Vítězem letní soutěže „Vyfoť zvuk“ se stal Petr Daněk za fotografii „Dialog“.

Zdroj: Marketingové sdělení

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Funkcionalistickou vilu od státu koupil soukromý investor Martin Havlín, který ji de facto zachránil před úplnou devastací. Liberecký rodák a podnikatel by rád, kdyby vila opět sloužila veřejnosti jako multifunkční objekt občanské vybavenosti. Radikální rekonstrukce objektu byla zahájena před dvěma lety a začalo se tím nejnutnějším: výměnou střechy a zpevněním základů.

„Museli jsme demontovat všechny shnilé vikýře a vyměnit spoustu poškozených trámů krovu. Všechny tesařské prvky, které jsme se rozhodli zachovat, jsme museli i tak pracně demontovat, ošetřit a znovu osadit,“ říká k havarijnímu stavu střechy Zdeněk Bihari, majitel realizační firmy Bihari střechy, s.r.o. Původní krytinou na střeše byla bobrovka, investor se však rozhodl vtisknout vile výjimečnou tvář. Na střechu vybral keramickou, pálenou krytinu Smaragd od společnosti BRAMAC. Majitel zvolil spolu s odborníky krytinu v exkluzivní povrchové úpravě glazura Top Line v krystalově černé barvě, která dokonale koresponduje s funkcionalistickým stylem stavby.

Pro realizační firmu byla práce se Smaragdem novinkou a doslova i tvrdým oříškem. Smaragd má čtvercový tvar a pokládka tašek je o něco složitější než u standardních formátů. Zdeněk Bihari nic neponechal náhodě a jeho pokrývači prošli před montáží speciálním školením v Chrudimi: „Popravdě jsme se cítili pod větším tlakem než obvykle. Vila je na exponovaném místě a výměra střechy veliká (340 m²).“  

Celkem museli řemeslníci nařezat a na míru upravit 1400 ks tašek z celkového počtu 6000 ks. „S taškami se ale skvěle pracovalo a při řezání i samotné montáži takřka žádné nepopraskaly. Tvrdost keramického střepu je opravdu výjimečná, tašky jsme vrtali speciálními vrtáky,“ pochvaluje si práci s krytinou Zdeněk Bihari. Na nové dřevěné bednění střechy byla položena velmi pevná difúzní fólie UNI 2S RESISTANT, taktéž od firmy BRAMAC.  Speciální technologie RESISTANT chrání střechy před zatečením v místě probití fólie hřebíkem. Pokrývači na střechu osadili i další originální doplňky BMI BRAMAC, včetně protisněhové zábrany. Eleganci střechy podtrhla volba měděných klempířských prvků a měděné masky.

„Výsledné dílo se naprosto vymyká ze všednosti a krytina na objektu působí zcela výjimečně a unikátně. Věřím, že až bude rekonstrukce dokončena, stane se vila skutečnou ozdobou Husovy třídy,“ říká na závěr Zdeněk Bihari. Nutno dodat, že pro firmu samotnou byla realizace dobrodružnou řemeslnou zkouškou, ve které firma obstála na jedničku. Už se těšíme, až se liberecká vila ukáže v celé své kráse a snad bude její osud naplněn už jen samými pozitivy.

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Další možností je využít v zimním období zdění na systémovou zdicí pěnu HELUZ, při které nedochází k přenášení vlhkosti z pojiva do cihel, neboť na rozdíl od klasických vápenocementových malt není v pojivu přítomna voda.

Více na www.heluz.cz

V mírné zimě lze zdít se zimními maltami nebo zdicí pěnou HELUZ

Zdění cihel na cementové malty má být prováděno při teplotě od +5°C výše a naopak za mrazů nižších než -5°C je zakázáno.  Ale co dělat v mírné zimě, kdy lze očekávat průměrné teploty mezi nulou a +5°C ? Pro zdění v zimním období (tj. zpravidla mezi 1. listopadem a 31. březnem) nabízí společnost HELUZ tzv. zimní malty – jedná se o zimní varianty všech maltových směsí HELUZ, tj. tenkovrstvé celoplošné malty typu SBC, tenkovrstvé malty typu SB, dále malty zakládací, malty TREND i klasické zdicí malty M5. Pytle s maltou se zimní úpravou se dodávají ve stejném obalu jako běžné malty, jen na boku mají jehličkovým tiskem kromě data výroby vytištěný ještě jeden řádek s textem „zimní do -5 °C“.  

Další možností je využít v zimním období zdění na systémovou zdicí pěnu HELUZ, při které nedochází k přenášení vlhkosti z pojiva do cihel, neboť na rozdíl od klasických vápenocementových malt pěna neobsahuje vodu. Zdivo vyzděné na PUR pěnu dosahuje menších pevností zdiva, proto nelze bez konzultace s projektantem zaměnit tenkovrstvé malty za pěnu.

V uzavřené stavbě lze pokračovat uvnitř

„Pokud je to na stavbách jen trochu možné, doporučujeme počkat se zednickými pracemi, jako je zdění obvodových stěn, vnější omítky nebo betonování stropu až na jaro. Pracovat lze na stavbách, které jsou temperované,“ doporučuje Ing. Zuzana Hejlová, autorizovaná statička ze společnosti HELUZ. Ti, kdo si staví svépomocí, mohou „zimní ušetřený čas“ věnovat přípravě (tvorbě prováděcí dokumentace, která dořeší návaznosti konstrukcí a harmonogram jednotlivých profesí), čímž se následně na stavbě bude předcházet chybám a v konečném důsledku se ušetří čas, nervy, materiál a peníze.

„Je-li stavba na zimu již „uzavřená“, to znamená, že jsou vyzděné obvodové stěny, je hotový strop a jsou zakryté stavební otvory, pak teplota uvnitř objektu zpravidla neklesá pod +8°C a lze tudíž pokračovat ve stavebních pracích uvnitř objektu. Ze zednických prací lze provádět např. zdění příček, vnitřní omítky apod.,“ dodává Ing. Zuzana Hejlová.   

Při zdění v zimním období je nutné dodržet tyto zásady:

• Materiál se musí chránit proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Rozbalené palety cihel, jednotlivé výrobky komínů a pytle s maltou musí být uskladněny v suchu za teploty nad -5 °C, tzn. v krytých skladech. Zdicí pěna HELUZ se musí skladovat alespoň v temperované stavební buňce, neboť teplota samotné dózy s pěnou musí být nad +10°C (ale zároveň méně než +30°C).
• Při zdění nesmějí být na cihlách zbytky námrazy nebo sněhu ani nesmějí být zaprášené či jinak znečištěné. Veškerý zdicí materiál musí být suchý a při zdění se cihly nesmějí namáčet (doporučuje se cihly namáčet od teploty +10°).
• Teplota vzduchu v průběhu zpracování a tuhnutí malty nesmí klesnout pod -5°C. Pokud se zimní malty zpracovávají při teplotách nad 0°C, není nutné záměsovou vodu předehřívat, při zdění pod bodem mrazu (tzn. od 0°C do -5°C) musí být pro přípravu zimních malt ohřátá i záměsová voda na cca 30°C. Zároveň platí u zimních malt omezení, že je lze zpracovávat do teploty +15°C (na tzv. zimní malty není možné zase zdít v létě).
• Čerstvě vyzděné zdivo musí být chráněno před povětrnostními vlivy (deštěm, sněžením apod.) nepromokavou fólií a teplota nesmí klesnout v průběhu 14 dní po vyzdění pod -5°C. Pokud se pod ochrannou folii naskládá beze spár kolem celé zdi polystyrén v min. tl. 5 cm, může teplota krátkodobě klesnout až na -10°C. Z toho vyplývá, že při očekávaných nižších teplotách než -5°C se již nemá vyzdívat zdivo na cementové malty a je třeba počkat na příznivější předpověď.
• Období teplot pod +5°C se nezapočítává do nutné technologické přestávky před statickým zatížením zdiva nebo před omítáním (čili o tuto dobu se musí prodloužit technologická přestávka). 
• Pokud je stavba na zimu již „uzavřená“, to znamená, že jsou vyzděné obvodové stěny, je hotový strop a zakryté stavební otvory, pak teplota uvnitř objektu zpravidla neklesá pod +8°C a lze tudíž pokračovat ve stavebních pracích uvnitř objektu. Ze zednických prací lze provádět např. zdění příček, vnitřní omítky apod.

Jakékoliv podcenění zimních teplot může vést k dodatečným vícenákladům. Při práci v zimě nejen že jde práce pomaleji, je také obtížnější dodržet kvalitu stavebních prací a i to má dopad na finální velikost deformace konstrukcí vlivem objemových změn (jako je smršťování, roztažnost, dotvarování). Zvláště pro velikost přetvoření v důsledku změn teploty je rozhodující počáteční teplota při vlastním provádění zdiva nebo stropu. Čím je teplota při provádění nižší, tím se zvyšuje pravděpodobnost vzniku nějakých trhlin, ať už potom v omítkách nebo i v samotné nosné konstrukci.

Více na www.heluz.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

V moderních novostavbách se stále výrazněji a častěji projektují velkoplošné prosklené plochy, podstřešní prostory prosvětlují mnohačetné sestavy střešních oken… Pomineme-li přednosti takových řešení, nezaděláváme si zároveň na tzv. „letní“, ale i „zimní“ problémy?

Denní osvětlení a kvalitní světelné mikroklima pracovních i obytných prostorů je velmi důležité jak pro fyzické vnímání vnitřního prostoru stavby, tak pro psychickou pohodu osob. Je pravda, že transparentní plochy obecně, ale zejména prosklené fasádní a střešní konstrukce jsou z energetického hlediska slabším článkem obvodové konstrukce stavby. Dopadající sluneční záření podle kvality skleněné konstrukce prochází s větší či menší energetickou ztrátou do vnitřního prostoru a zde se odrazem na pevné konstrukce přeměňuje v teplo.

Zmíněné „problémy“ nastávají tedy převážně v letním období. Ale i v zimě s ohledem na součinitel prostupu tepla prosklené konstrukce a tím její povrchovou teplotu může docházet k nepříjemnému chladnému „osálání“ vnitřních povrchů a osob. Čím je prosklená plocha větší vůči ostatní konstrukci, tím větší problémy s vnitřním prostředím lze očekávat v obou ročních obdobích.

Zpřísňováním stavebních norem a předpisů a rostoucím důrazem na energetické úspory se obytné objekty stávají téměř hermeticky uzavřené. Je pravda, že větrání patří v současnosti k největším problémům rodinných domů?

Ano, závazné a platné právní předpisy kladou zásadní důraz na striktní snižování energetické náročnosti všech budov. Od roku 2020 nelze realizovat novou budovu, která by nesplňovala parametry tzv. budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Dříve, kdy obvodové pláště a konstrukce byly průvzdušné (netěsná okna, cihelné zdivo apod.), to představovalo dominantní energetickou náročnost vytápění.

Dnes při současných materiálech, zateplovacích systémech apod. je situace obrácená, tepelná ztráta prostupem je minimální, ale budovy jsou téměř hermetické. To má vliv na zdraví osob. Dochází ke stárnutí vzduchu ve vnitřních prostorách spojenému se zvýšením vnitřních koncentrací různých škodlivých látek, jako je např. CO2, vzniká mikrobiální znečištění vlivem růstu plísní apod. Jedinou metodou, jak těmto negativním jevům zabránit, je již v návrhu takového objektu řešit i jeho „dostatečné“ větrání. V praxi se ale větrání bohužel s ohledem na technickou a finanční náročnost dost podceňuje.

Jedním z možných řešení je instalace systému řízeného větrání. To je ovšem ve většinovém povědomí hlavně záležitost pasivních domů, tedy i značných investic, stavebních úprav…

Ano, řízené systémy větrání, respektive vzduchotechnické systémy, jsou z hlediska splnění energetických nároků na daný objekt obecně jediným praktickým řešením. Není ovšem pravda, že se vyskytuje pouze u tzv. „pasivních domů“.

Jak už jsem zmínil, výstavbu ve standardu „objektu s téměř nulovou spotřebou energií“ prakticky bez systémů řízeného větrání (vzduchotechniky) nelze realizovat. Důvodem je eliminace tepelných ztrát větráním, kdy jsou navrhované systémy vzduchotechniky vybaveny tzv. zařízeními pro zpětné získávání tepla z odváděného znehodnoceného do čerstvého přívodního vzduchu. Tyto systémy větrání lze pak i využívat jako dílčí systémy pro chlazení či částečnou klimatizaci vnitřního prostoru stavby.

Od typu a inteligence systému vzduchotechniky se samozřejmě odvíjí jeho cena. Dnes jsou na trhu moderní chladivové vysoce energeticky účinné dílčí klimatizační, respektive chladicí systémy, které lze instalovat i do starších budov bez náročných stavebních úprav.

Nabízí se i jakýsi kompromis mezi větráním okny a rekuperací, například okna s rekuperační klapkou. Na trhu se objevují i aktivní systémy s okny vybavenými větracími rekuperačními jednotkami zabudovanými do rámu. Považujete je za vhodnou alternativu?

Jde o jedno z možných řešení. S ohledem na technické parametry zařízení je lze využívat v bytové výstavbě. U větších objektů je však nutné aplikovat jiná zařízení. Zmiňovaná decentralizace je jedním z řešení větracích systémů, na něž se nevztahují požadavky Ecodesignu 2018. Obecně centrální systémy větrání, které nejsou přímo určeny výrobcem pro bytové účely a jejich dopravované množství vzduchu nepřesahuje 250 m3/h, musí splňovat podmínky tohoto nařízení Evropské komise. Pro představu, 250 m3/h je množství čerstvého vzduchu přibližně pro 8 osob, které nevykazují fyzickou aktivitu.

Existuje nějaká obecně platná a laikovi srozumitelná rada či doporučení ohledně množství nebo velikosti prosklených ploch rodinného domu?

Jednu obecnou radu bych měl. Aby byla využita pozitiva těchto ploch a pokud možno co nejvíce omezena jejich negativa, je nutné tyto plochy orientovat pokud možno jižním směrem a doplnit je o vhodně navržené a přesně spočítané slunolamy. V zimním období, kdy je v našem podnebném pásmu slunce nízko nad obzorem, proniká sluneční záření do obytných místností a pozitivně přispívá k tepelné bilanci objektu. V letním období, kdy je sluneční energie nadbytek a slunce je v poledne vysoko nad obzorem, je tato energie významně eliminována právě umístěnými slunolamy. Správně navržený slunolam může eliminovat až 40 % tepelné zátěže osluněním.

Doc. Ing. Aleš Rubina, Ph.D. (*1975)

– absolvent Fakulty stavební VUT v Brně, od roku 2002 autorizovaná osoba ČKAIT – v letech 2000 až 2006 pracoval jako projektant ve firmě Technika budov, s. r. o. – 2005 až 2008 studoval na Fakultě stavební VUT v Brně v doktorském studijním programu, od roku 2011 působí na Ústavu technických zařízení budov Fakulty stavební VUT v Brně jako docent – v roce 2012 jmenován znalcem pro obory stavebnictví a ekonomika ve specializaci vzduchotechnická zařízeni, od téhož roku pracuje jako energetický specialista při MPO, v současné době je zároveň viceprezidentem Cechu topenářů a instalatérů ČR a specialistou na čisté prostory ve zdravotnictví.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce a firem

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Majitel nového krásného rodinného domu o zastavěné ploše 200 m² stál při jeho projektování před nelehkým úkolem, a to zvolit nejefektivnější způsob vytápění domu včetně ohřevu teplé vody. V případě zasíťování pozemku plynovou přípojkou by jistě z mnoha důvodů padla volba na plynový kondenzační kotel, ale při dodávce výhradně elektrické energie bylo tepelné čerpadlo na tomto místě ideální řešením.

Velmi často se v těchto případech využívá typ čerpadla vzduch-voda s ohledem na jednodušší instalaci a celkově příznivé pořizovací náklady. I to má však své úskalí, neboť konstrukčně se toto čerpadlo skládá z vnitřní a vnější jednotky produkující byť minimální akustický hluk. Při větším počtu domů v lokalitě tak může nastat problém při žádosti o stavební povolení právě z akustických důvodů.

To byl také případ majitele zmíněně novostavby, a proto zvolil čerpadlo typu země – voda, které venkovní jednotku nemá. Jelikož nechtěl být limitován omezeným využitím pozemku okolo svého domu, což vyžaduje kombinace čerpadla s plošnými kolektory, padla nakonec finální volba na tepelné čerpadlo De Dietrich GSHP 5 typu země – voda s výkonem 5 kW doplněné geotermálním vrtem.

Z pohledu tepelných ztrát domu okolo 6,5 až 7 kW to bylo ideálně zvolené řešení, protože tepelné čerpadlo by mělo být dimenzováno na hodnotu okolo 80–90 % tepelných ztrát domu. Geotermální vrt o hloubce 110 m, podléhající schválení Českého báňského úřadu, realizovala specializovaná firma během jediného dne, přičemž prvních 15 m bylo v jílovém podloží a zbytek ve skále.

„V době přípravy projektové dokumentace, která je pro volbu typu a výkonu čerpadla zcela nezbytná, jsem sledoval trendy v tomto oboru a technické vlastnosti jednotlivých tepelných čerpadel. Zvolil jsem nakonec technologii De Dietrich, která nabízí jednoduchou montáž a také intuitivní prostředí pro celkové nastavení funkce. Zpočátku jsme se snažil regulovat jeho chod a pracovat s ním v týdenním režimu, ale získaná zkušenost ukázala, že ekonomicky nejvýhodnější je stálé nastavení bez útlumů pracující s hodnotami venkovního tepelného čidla umístěného na severní straně domu,“ potvrzuje dnes po zkušenostech spokojený investor.

Za situace, kdy toto čerpadlo pracuje s teplotou vody ve vrtu okolo 6 °C a s účinností přibližně 1:6, jsou poté náklady na vytápění v nejnižší možné výši. Mezi obrovské přednosti patří u tohoto zařízení bezchybná funkce regulace s neustálým optimalizováním svého vlastního provozního režimu, celoročně minimální údržba a jeho chod s téměř nulovým akustickým projevem.

Součástí instalace tohoto tepelného čerpadla De Dietrich, vybaveného také integrovaným elektrokotlem pro případ dosažení bivalentního bodu nebo nárazově zvýšené potřeby tepla, je také zásobník na teplou vodu o objemu 220 l.

Zájemcům o ovládání na dálku je toto umožněno přes nový systém inteligentního prostorového regulátoru s vlastní mobilní aplikací pod označením SMART TC°.

A pokud každým rokem necháte odborným technikem provést servisní prohlídku tepelného čerpadla čítající např. kontroly tlaků ve vrtech, v otopném systému a expanzní nádobě, čeká vás stejně jako majitele zmíněné novostavby jedno jediné – špičkový tepelný komfort v novém rodinném domě, a to v každém okamžiku celoročního provozu.

Více na stránkách značky De Dietrich

Zdroj: Marketingové sdělení