Blog

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Domy jedním tahem (DJT) od renomované společnosti Lias Vintířov, LSM, k. s. jsou montované domy z velkoplošných dílců z keramického betonu, které v sobě spojují rychlost výstavby dřevostaveb a příjemné klima domů cihlových.  Keramický beton se vyznačuje vysokou pevností a žáruvzdorností, jako běžný beton. Oproti němu má ale navíc také nižší objemovou hmotnost a skvělé zvukové a tepelné izolační vlastnosti.

Jak probíhá výstavba?

Unikátní stavebnicový systém přináší rychlou a přesnou výstavbu. Hrubá stavba je na připravené základové desce hotová za pouhé 4 dny, nebo v případě přízemního domu jen za 2 dny. Dům k dokončení je hotový za pouhé 2 měsíce. Obydlet zcela hotový dům lze do 6 měsíců od zahájení výstavby! Díky minimu mokrých procesů se totiž lze do domu nastěhovat ihned po jeho dokončení – nemusí „vymrznout“ přes zimu!

Typové projekty s možností individuálních úprav

Dům jedním tahem nabízí dva katalogy typových domů. V prvním najdete 25 úsporných domů, druhý čítá 8 typových nízkoenergetických a pasivních domů. U všech typových domů lze provádět  individuální úpravy jako jsou úpravy dispozice, oken, přístavby garáže apod. Typové projekty jsou pro zákazníky DJT zdarma, zpoplatněny jsou jen individuální úpravy projektové dokumentace.

Jako další finanční bonus nabízí DJT svým zákazníkům příspěvek na inženýring – osazení domu na pozemek a některé služby v rámci vyřízení stavebního povolení externími projektanty.

Možnost dostavby svépomocí

Hrubá stavba nebo dům k dokončení představují ideální základ také pro stavebníky, kteří chtějí část stavby realizovat svépomocí. Na rozdíl od konkurenčních systémů totiž přináší několik zásadních výhod: 

• Uvnitř dílců jsou již z výroby připravené krabičky i vytrubkování pro elektroinstalaci a prostupy a drážky pro rozvody vody a plynu. Rozvedení sítí po domě je tak méně náročné, než třeba u cihelných domů. Keramický beton je navíc snadno opracovatelný, takže ani případné dodatečné úpravy rozvodů v rozestavěném domě nepředstavují problém.
• Dílce mají z výroby hladký povrch. Pro konečnou vnitřní úpravu hladké strany dílce (od formy) stačí pouze stěrka. U hrubé strany dílce (ručně hlazené) lze použít sádrovou omítku. I toto řešení přináší značnou finanční úsporu oproti zděným konstrukcím.
• Cena patrových domů zahrnuje monolitické betonové schodiště, které je plně použitelné již ve fázi hrubé stavby.

Přesvědčte se na vlastní oči

Pokud vás tento stavební systém zaujal, můžete si domluvit návštěvu probíhajících staveb, obydlených domů i výroby. Obchodně-techničtí poradci DJT vám rádi představí všechny výhody DJT a odpoví na vaše otázky.

Pro další informace navštivte web Dumjednimtahem.cz.

Zdroj: Marketingové sdělení

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Nový smaltovaný zásobník je optimalizovaný právě pro připojení k solárním kolektorům nebo dalšímu environmentálně šetrnému zařízení – tepelnému čerpadlu. Na trh přichází v objemech 400 a 500 litrů.

Nepřímotopný zásobník funguje na bázi nepřímého ohřevu vody, protože se po své instalaci připojuje k externímu zdroji energie – např. plynovému kotli nebo kotli na tuhá paliva. Některé modely je však možné doplnit pomocným elektrickým ohřevem nebo topnými jednotkami. „Stacionární zásobník OKC NTRR/HP/SOL v objemech 400 a 500 litrů je vyvinutý pro připojení k tepelným čerpadlům, solárním kolektorům a dalším nízkoteplotním zdrojům. Disponuje dvěma výměníky pro různé zdroje energie, z nichž ten větší slouží k napojení tepelného čerpadla, menší např. termického solárního systému,“ uvádí Lukáš Formánek, technický ředitel DZ Dražice, největšího českého výrobce ohřívačů vody a akumulačních nádrží, který v září uvedl na trh také nový elektrický plochý bojler do malých prostor OKHE ONE 20.

Nový nepřímotopný zásobník OKC NTRR/HP/SOL lze doplnit elektrickou šroubovací topnou jednotkou TJ 6/4” nebo elektrickou přírubovou jednotkou TPK 150-8/2,2 kW s keramickým topným tělesem, které slouží k pomocnému ohřevu vody v zásobníku. Obě jednotky disponují provozním a bezpečnostním termostatem umožňujícím plynulé nastavení teploty 5–74 °C. Smaltovaná nádoba zásobníku s pracovním tlakem 1 MPa je uvnitř chráněna antikorozní vrstvou, která nepodléhá důlkové korozi v prostředí tvrdé a chlorované vody.                                        

„Využití obnovitelných zdrojů k ohřevu vody šetří nejen životní prostředí, ale také rodinný rozpočet. Samotnou instalaci solárních kolektorů nebo tepelného čerpadla (např. NIBE) totiž podporují dva státní dotační programy – kotlíkové dotace a Nová zelená úsporám. Příspěvek z kotlíkových dotací, který lze využít na výměnu starého kotle na pevná paliva za ekologičtější zdroj vytápění, činí až 127 500 Kč. Z programu Nová zelená úsporám lze čerpat dotaci mj. na instalaci solárního termického systému k ohřevu vody. U rodinného domu je možné zažádat o 35 000 Kč, u bytového objektu o 7 500 Kč na jednu bytovou jednotku,“ radí Lukáš Formánek.

Pan Lavický koupil nemovitost od původního majitele, jehož rodině byl počátkem padesátých let statek zabaven a po revoluci v restitucích vrácen. Za éry JZD bylo zbouráno jedno křídlo domu, kde byl „vejminek“, ale také kamenná zeď kolem usedlosti, aby se kombajnérům pohodlně do statku vjíždělo, totéž potkalo i monumentální vstupní bránu. Na domě se výrazně podepsal i chov kachen ve velké místnosti v přízemí, takže se dům stal prakticky neobyvatelný.

Pan Milan Lavický je sice čistokrevný Pražák z paneláku, ale pochází ze zednické rodiny a sám zednické řemeslo učí na střední odborné škole. Mít takový dům byl jeho sen, ale když pak musel opustit pražský byt a ocitl se znenadání uprostřed probíhající dalekosáhlé rekonstrukce, idylka skončila a nastoupila tvrdá realita. Místo skel byly v oknech igelity a s přítelkyní bydleli jen v jedné místnosti. V kuchyni měli ráno „nádherných“ 7 °C.

Přes tyto fyzicky, psychicky i finančně náročné podmínky se mu během několika let podařilo rekonstruovat kolem 80 procent domu. To byl stav před dvěma roky, kdy jsme Přelíc navštívili.

Když jsme se viděli naposledy, zrovna jste dokončoval vstupní bránu. Jak dnes vidím, tato krásná dřevěná vrata mají dokonce namontované pohony na otevírání. Co vás k tomu vedlo?

Když si představíte, jakou má ta brána obrovskou plochu a opře se do ní vítr, tak je jasné, že pohony jsou na místě. Je to samozřejmě i pohodlné, člověk zmáčkne knoflík a jeden pohon tahá až 700 kg. Sám jsem si pohony namontoval a zapojil a perfektně to funguje. Vyrábí to jedna firma z Brna, takže nebude ani problém s náhradními díly.

Kromě brány jste tehdy dokončoval obytné místnosti v patře. Co všechno jste tam dělal?

Ty místnosti mi zabraly nejvíc času. Nejprve bylo třeba zrenovovat dřevěné podlahy – to všechno jsem si dělal sám. Nejdřív jsem se poradil s odborníky u nás ve škole, jak správně postupovat. Nechtělo se mi prkna z podlahy vyndávat, protože to by bylo příliš pracné. Nechal jsem si nařezat tenké laťky a ty jsem vlepil do spár v podlaze. Pak jsem podlahu zbrousil a nalakoval a výsledek je skvělý.

Další náročnou operací bylo potřeba opravit původní zdobené dveře a ostění, což vyžadovalo čas a trpělivost. Nakonec jsem si neodpustil ozdobit strop v pokojích štuky. To víte, já si pokaždé vymyslím nějakou složitost a pak se s tím trápím. Na druhé straně dobře provedené detaily dělají strašně moc. Ale strávíte na tom spoustu času.

Ty stropní štuky jste dělal klasickými postupy?

Jenom některé. Přiznám se, že jsem to zkombinoval. Restaurovali jsme jeden zámek, tak jsem si udělal odlitky štukové výzdoby a přemýšlel, jak je citlivě zakomponovat u nás na strop. Opět jsem zase vymýšlel vymyšlené, ale potřeboval jsem to přizpůsobit místním podmínkám. Částečně, tak z 80 procent, jsou štuky sádrové, tak jak to bylo, ale jeden štuk lemující strop má jádro z polystyrenu.

Na pohled ale rozdíl nepoznám?

To je pravda, ale je zajímavé, že se na to lidé ptají: „A to je sádra, nebo polystyren?“ Jak jsem řekl, očima to pod vápenným nátěrem nepoznáte, ale jde spíš o psychologii.

Jak probíhala renovace koupelny v prvním patře?

Koupelna se podle mě zdařila, ale nejsem stoprocentně spokojený. Doplatil jsem zde na nedostatek financí. Já chtěl tenkrát vanu, takovou tu solitérní vanu na nožičkách v prostoru – ta by se do koupelny perfektně hodila. Kvůli úspoře peněz jsem ale koupil levnější moderní rohovou vanu. Dnes jsem přesvědčen, že jsem ten prostor koupelny tou rohovou vanou lehce urazil. A to, že jsem vanu uspěchal, je jediná věc, která mě mrzí.

Takže koupelna je hotová?

V koupelně ještě zbývá dořešit sprchový kout, momentálně vymýšlím, jak to vyřešit. Je to také otázka peněz, řešíme cenu. Když máte k dispozici balík peněz, tak se staví krásně. Obzvláště v dnešní době, kdy je k dispozici ohromné množství opravdu kvalitních výrobků a systémů. Pokud ale máte přemýšlet nad tím, aby všechno fungovalo, tak jak má, aby to dobře vypadalo, a zároveň všechno financovat, tak je to náročná disciplína.

Když člověk nemá dost peněz, tak pořád hledá nějaká náhradní řešení. Zároveň se vám nechce čekat. Ono bydlet deset let v rozestavěném domě není žádný med. Ale nechci si ani půjčovat a zadlužovat se. Až nakonec ve finále zjistíte, že dvě náhradní, polovičatá a nouzová řešení jsou dražší než to od počátku správné kvalitní řešení.

Co vás tato rekonstrukce naučila? V čem jste změnil názor?

Dřív jsem hodně preferoval používání klasických metod na smíšené zdivo. Ale zjistil jsem, že i když je stavba po tři sta letech sedlá, tak dům přece jen pracuje. I když jsem se při sanaci snažil poctivě všechno očistit a vyspravit, stejně se začaly na fasádě objevovat drobné prasklinky. Dům zkrátka pracuje. Teď je otázka, zda volit sofistikovanější maltu. Dospěl jsem k názoru, že dnes se bez chemie neobejdete. Mrzí mě, že i když je fasáda pěkná a čistá, tak se po čtyřech letech mikropraskliny objevují.

Já byl vždy zastáncem konzervativních metod a postupů a tradičních materiálů a myslím si, že si to tento druh stavby zasloužil, ale doba je dnes jiná. Nakonec ale nejde o žádnou výjimku, takto se budovy chovaly odjakživa, také vím, že dnešní novostavby degradují mnohem rychleji než ty historické – perlinka neperlinka. Na druhé straně bych dnes nebyl tak ortodoxní a konzervativní.

Dům je hotov, co dál?

Dokončil jsem rekonstrukci obrovského statku, při které jsem se musel naučit a někdy i znovu vymyslet spoustu starých řemeslných postupů, abych pak zjistil, že je dům pro mě příliš velký. Myslím, že jsem zde odvedl dobrou práci, tak dům prodávám. Část spodního patra, kde jsou technické místnosti, si nový majitel musí dokončit podle svého gusta. Víte, můj život se pohybuje v desetiletých periodách. Po deseti letech jsem dodělal jeden dům, tak se zase posouvám dál. V hloubi duše tuším, že se brzo zase pustím do rekonstrukce nějaké další ruiny, která se nepochybně někde objeví.

Ve hře je ale několik různých variant. Buď prodám pozemek s domem jako celek, nebo ohromný pozemek rozdělím na dvě části. Začal jsem totiž kutit v zadní části pozemku, kde stála chátrající budova kravína. Tu jsem výrazně uboural a začal jsem zbylou část opravovat. Možná pozemek rozdělím a udělám si z něho malý domeček, takovou přestupní stanici. Takže jsem dokončil zámek a teď si buduju v podzámčí vejminek. Anebo domeček opravím a prodám ho i se statkem jako celek.

Text: Adam Krejčík, Foto: Jiří Hurt a archiv autora