Blog

Čarověníky, slovo jako z dávných bájí

Slovo „věník“ označovalo ve staré češtině svazek. Jde tedy o shluk větví vyrůstajících z jednoho místa a vytvářejících množství pupenů. Příčinou tohoto nezvyklého stavu asi nebude „magie“, ale přirozené příčiny, které lze rozdělit do dvou skupin.

Za vznikem první skupiny čarověníků stojí viry, houby, fytoplazmy, vyšší rostliny nebo živočichové. Tyto organismy na rostlině parazitují, a proto dochází k růstovým anomáliím. Tato poškození vídáme nejen na dřevinách, ale i na bylinách. Nestálost forem, předčasné hynutí a obtížné množení je příčinou, že se s nimi v okrasném školkařství prakticky nesetkáte.

Naproti tomu druhá skupina zahrnuje čarověníky vznikající jako důsledek pupenové nebo gametické mutace, které dávají vzniknout těmto přírodním „bonsajím“.

Různé druhy mutací

Mutace jsou projevem nestálosti genové výbavy a představují významnou sílu ve vývoji živých organismů. Podle příčiny se rozlišují mutace spontánní a mutace indukované, tj. vyvolané uměle. Od původního typu k novému probíhají mutace přímé, ale mutant se může začít vracet i k původnímu typu, pak jde o mutaci zpětnou neboli reverzní. To lze vidět často u jednoho z nejpěstovanějších čarověníkových kultivarů Picea glauca ‚Conica‘. Z něj také vzniklo další mutací několik nových kultivarů, které se rovněž pěstují (např. ‚Laurin‘, ‚Alberta Blue‘, ‚Alberta Globe‘).

Některé formy jsou u různých druhů podobné, například převislé (‚Pendula‘ formy). U nich se dá předpokládat obdobný mechanismus genové změny. U jehličin jsou čarověníkové formy daleko častější nežli u listnáčů.

Nejčastější výskyt čarověníků

V přírodě je výskyt čarověníků častější na místech, která jsou nějakým způsobem extrémní. Mohou to být rašeliniště, písčité půdy nebo porosty nad ložisky kovových rud. Jejich vyhledávání se může stát koníčkem, ba přímo vášní. V západních státech a zvláště v USA si velké školkařské firmy dokonce platí sběrače, aby pak tyto rostliny množily ve velkém. Nový kultivar může jeho nálezce či pěstitel nejen pojmenovat, ale i nechat zaregistrovat pod ochrannou známkou.

Nález čarověníku neznamená ovšem jenom radost, ale i počátek práce. Už dostat z něj nějaké ty větvičky může znamenat náročnou, ba i nebezpečnou akci, protože vylézt do koruny stromu vůbec není maličkost. Leckdy pomůže profesionál vybavený stoupacími železy. Krajní možností je po dohodě s majitelem lesa pokácení celého stromu, ale osobně bych se přimlouval za zachování čarověníku v přírodě.

Množení čarověníků

Rozmnožování čarověníků se nejčastěji děje roubováním na podnož, kterou tvoří stejná nebo blízce příbuzná rostlina – a to u jehličnanů i listnáčů. Některé jehličnaté odrůdy lze množit i jednodušším způsobem, řízkováním. Pro roubování odebírejte materiál v zimních měsících asi od poloviny listopadu, pouze při teplotách nad 0 °C a nikoli bezprostředně po silných mrazech. Rouby lze skladovat v chladírně, v lednici, kratší dobu i ve studeném sklepě. Před vyschnutím je chraňte polyetylenovými sáčky a kontrolujte, zda je nenapadla plíseň.

Jehličnaté čarověníky se množí buď v zimě ve vytápěném, nebo počátkem jara v nevytápěném skleníku. První způsob je energeticky náročnější, avšak přináší lepší výsledky. Takzvané vysoké roubování je možné provádět brzy na jaře způsobem do boku (na zarážku) na vrcholový výhon. Je to však náročné a v praxi se praktikuje velmi málo.

Řízkovat jehličnaté čarověníky lze ve studeném skleníku od poloviny srpna do konce září. Vybírejte pouze dobře vyzrálé řízky, namočte do roztoku stimulátoru a po zakořenění nahrnkujte. Listnaté čarověníky se roubují a ujímají daleko snáz. Leckdy stačí místo skleníku pařeniště nebo i venkovní stanoviště.

Náš tip

Možnosti uplatnění čarověníků jsou velmi různorodé, především v menších zahrádkách a předzahrádkách, ve skalkách, vřesovištích a také na střešních zahradách. Lze je pěstovat i v nádobách podobně jako bonsaje. Oproti nim mají tu výhodu, že nepotřebují tak častou a pravidelnou údržbu. V neposlední řadě jimi lze zkrášlit hroby, pokud nemůžete pravidelně zalévat a ošetřovat drobné rostliny, jako jsou letničky. Dnes je na trhu množství specializovaných firem, které nabízejí hotové rostliny nejrůznějších kultivarů čarověníků. Zde vám také poradí, co by se hodilo právě do vašich podmínek.

Odborný poradce Pavel Kukal: Pracuje jako zahradník na České zemědělské univerzitě (ČZU) v Praze-Suchdole. Zabývá se rovněž psaním odborných článků a přednáškovou činností.

Text: Pavel Kukal, Foto: Pavel Kukal redakce

Bezpečnostní zábradlí pro okna Schüco kombinuje sklo a nerezovou ocel

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Samozřejmostí je integrace nového zábradlí přímo do okenního profilu, nikoli do ostění, čímž se předchází problémům s narušením tepelné izolace pláště objektu a urychluje instalace. Všechny typy bezpečnostního zábradlí mohou být instalovány současně se slunečními roletami.

Bezpečnostní zábradlí pro okenní profily z PVC od společnosti Schüco je vhodné pro novostavby i rekonstruované objekty. Využívá se pro vysoká okna, která sahají od podlahy až ke stropu a prosvětlují naše interiéry. Pro rezidenční výstavbu, ale i pro veřejné objekty typu škol a školek přinášejí mnoho designových možností. Transparentní skleněné zábradlí nenarušuje výhledy ani celkové vnější provedení budovy. Tyčové zábradlí z nerezové oceli umožňuje nejen volbu vzdáleností mezi tyčemi, ale i výběr kulatých tyčí různého průměru a tedy individualizaci každého projektu. Kombinace skla a tyčí je designově i funkčně již zmíněnou zlatou střední cestou.

Všechny tři varianty zábradlí – skleněná, trubková i kombinace skla a trubky – splňují požadavky platných nařízení v Německu i u nás a jsou kompatibilní se všemi okenními profily z PVC od společnosti Schüco: Se 7komorovým tepelně izolovaným systémem oken z PVC Schüco LivIng, který lze konstruovat jak s dorazovým, tak se středovým těsněním. Schüco LivIng navíc vyniká exkluzivním použitím v rozích svařitelného EPDM těsnění s vynikající odolností a tvarovou pamětí. Bezpečnostní zábradlí lze montovat i k energeticky úspornému okennímu profilu bez ocelových výztuh Schüco Alu Inside, který disponuje certifikátem od Passivhaus institutu. Zábradlí lze instalovat i na tradiční 6komorový systém Schüco Corona SI 82 nebo univerzálně využitelný 5komorový profil s dorazovým těsněním Schüco Corona CT 70.

Prefabrikovaná okna se zábradlím urychlují stavbu

Systém ochranného zábradlí šetří čas díky prefabrikaci, okenní systémy jsou na stavbu dodávány s již integrovaným zábradlím, což značně urychluje instalaci. V závislosti na okenním systému jsou k dispozici 3 skryté varianty fixace. Kromě přichycení pomocí falcové lišty se jedná o profilovou a vlepovací hmoždinku. Profilová hmoždinka se používá u plastových okenních systémů s ocelovou výztuhou a vlepovací hmoždinka slouží k fixaci u profilu bez ocelových výztuh Schüco Alu Inside. Falcová lišta je univerzálně použitelná u všech plastových systémů Schüco.

Více informací najdete na webu Schueco.cz

Zdroj: Marketingové sdělení

Pět nejdůležitějších otázek pro budoucí stavebníky

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

1. Nechoďte do světa stavebnictví sami – stejně jako se bez větších zkušeností nevydáte například do Himalájí bez průvodce nebo k soudu bez právníka, nevystačíte při stavění s radami od kamarádů a z internetu. Kde ale takového odborníka vzít? Kvalitní výrobci stavebních materiálů vás provedou výstavbou od nápadu až po předání klíčů. Například u Ytongu najdete technického poradce v každém regionu.

2. Myslete na zdraví – čím jednodušší je složení materiálu i celé budovy, tím lépe. Například stavební systém Ytong se vyrábí z čistě přírodních surovin a dnes je možné z něj postavit kompletně celý dům včetně střechy, stropů, schodů a také povrchových úprav. Pórobeton má schopnost regulovat vlhkost a vytváří v domě zdravé klima, navíc svým složením zamezuje vzniku plísní.

3. Předcházejte problémům – zvolíte-li stavební řešení náročné na provedení řemeslných prací a kombinaci více materiálů, je třeba pečlivě ohlídat technologickou kázeň a výsledné provedení. Oproti tomu systémové řešení Ytongu je poměrně nenáročné, je proto oblíbené i u stavebníků svépomocí. Riziko chyb je tak menší, navíc vzájemnou kompatibilitu a bezvadné fungování garantuje sám výrobce. Jedním z takových řešení je například jednovrstvé zdění bez zateplování, kdy použitím tepelněizolačních tvárnic Lambda YQ dosáhnete hodnot nízkoenergetické výstavby.

4. Porovnávejte náklady s výslednou užitnou hodnotou – u stavebního materiálu si zjistěte jeho životnost. Pokud v horizontu 20 až 30 let degraduje a dům bude potřebovat výměnu těchto materiálů, po splacení hypotéky vás čeká shánění financí na opravy. Navíc hodnota takových nemovitostí podstatně klesá.

5. Dopřejte si celoroční tepelný komfort – řada materiálů a jejich kombinací dnes již dosahuje vynikajících tepelněizolačních vlastností. Zajímejte se ale také o to, zda vám poskytne dostatečný tepelný komfort po celý rok. Například masivní zdivo a střecha akumulují teplo, což oceníte také v létě, protože brání přehřívání. Systém Ytong nabízí kompletní systém těchto masivních prvků, včetně stropů, schodiště a také střechy. Ta účinně zabrání horku a nahradí klimatizaci v podkroví.

Zdroj: Marketingové sdělení

Novinka OKHE ONE 20 řeší ohřev vody v malých prostorách a chatách

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

DZ Dražice, největší český výrobce ohřívačů vody, inovuje svůj sortiment bojlerů určených k ohřevu vody v malých prostorách a rekreačních objektech. Nyní tak přichází na trh s novinkou OKHE ONE 20, která rozšiřuje řadu OKHE ONE 30-120 a charakterizuje ji moderní design a netradiční koncept nádoby pro rychlý ohřev. Je tak zajímavou alternativou k využití průtokového ohřívače vody, který ohřívá vodu pouze v okamžiku její spotřeby a neukládá ji do zásobníku k průběžnému dohřívání, nebo stávajících modelů maloobjemových bojlerů.

„Úzký plochý bojler OKHE ONE 20 dosahuje hloubky pouze 30 cm, a je tak určený k instalaci v malých prostorách, kam není možné umístit standardní bojler ani rozměrnější zástupce řady OKHE ONE (50-120). Díky vysokému elektrickému krytí IP44 ho lze navíc instalovat v blízkosti odběrných míst. Tato novinka se skládá z topného tělesa o výkonu 2 kW, antikorozní vrstvy smaltu a polyuretanové izolační pěny s nadouvadly 4. generace. Dané součásti výrazně prodlužují její životnost a zaručují nízké tepelné ztráty a minimální provozní náklady,“ popisuje výhody nového maloobjemového ohřívače vody Lukáš Formánek, technický ředitel DZ Dražice, a dodává: „Díky specifickým vlastnostem nového ohřívače vody ho doporučujeme instalovat v rekreačních objektech, jakými jsou chaty nebo chalupy, nebo ho vkusně začlenit do kuchyňské linky. Tam však lze využít rovněž další produkt rozšiřující řadu dražických bojlerů – průtokový elektrický ohřívač vody HA-DR, který existuje ve dvou variantách – tlakový HA-DR T a beztlakový HA-DR, k němuž je však nutné dodat speciální směšovací baterii.“

Zdroj: Marketingové sdělení

Originální dům v anglickém stylu

Rodina si přála originální dům se zahradou, který bude přirozeně začleněn do krajiny v nově budované obytné lokalitě nedaleko Brna. Odmítala jakékoli prvoplánové vybočení, exhibici architektonických možností i nudné katalogové ztvárnění.

Jasná představa majitelů dala vzniknout studii, která nabízí příkladné propojení rodinného domu se zahradou i profesionální soulad investora a realizátora.

„Při zpracování návrhu domu, následně během zpracování projektů i v průběhu realizace byla naše spolupráce naprosto pohodová, bez zásadních rozporů, se vzájemným respektem. Jako stavebník se vzděláním stavebního inženýra jsem si vlastní projekty zpracovával sám prostřednictvím své firmy, avšak se stálou spoluprací architekta, s konzultací všech možných detailů. Mohu říci, že shoda byla maximální, takže i následně veškeré interiéry zpracoval architekt a dílčí úpravy, které děláme nyní nebo plánujeme dělat, vzájemně konzultujeme,“ vysvětluje majitel domu a zve nás na návštěvu.

Obec s velkým potenciálem

Bydlet v dosahu města se všemi službami, a přesto v dosahu přírody je snem většiny stavitelů. Obec nedaleko Brna směrem na bližší Blansko na hranici Moravského krasu má všechny předpoklady stát se vyhledávanou lokalitou.

Nad stávající zástavbou malé vesnice se nachází nově budovaná obytná lokalita, která má zcela jistě velký potenciál. Území je sice svázáno tradiční urbanistickou regulací zahrnující přízemní zástavbu a šikmé střechy, v tomto případě též s požadavkem realizace domů zděných s možností podsklepení se zastřešením sedlovými nebo valbovými střechami s využitím podkroví, nicméně tato architektonická studie dokazuje nevyužitý potenciál oblasti i samotné architektury.

Pozemek se nachází ve střední části uvedené lokality, jeho východní část výrazně klesá směrem do údolí a nabízí překrásné výhledy do údolí, na starou zástavbu obce a okolní lesy. „Takový pozemek si jistě zaslouží promyšlenější koncept,“ míní architekt David Zámečník.

Na pozemek vstupujeme cestou ze západní strany, která dále pokračuje v nižší úrovni kolem severní hrany pozemku. Výškový rozdíl nejvyššího a nejnižšího místa činí asi čtyři metry (původně to bylo více než šest metrů). V místě výškových rozdílů se nachází železobetonová opěrná zídka s povrchem z pohledového betonu kombinovaná s dekorativními sloupky obloženými cihelnými pásky ladícími s fasádou domu, která je částečně porostlá popínavou zelení.

„Při zpracování projektu byla jednou ze základních priorit snaha o maximální začlenění domu do charakteru a reliéfu lokality. Nebyli jsme vedeni snahou o exhibici architektonických možností, ale spíše omezeni daným územním rozhodnutím. Regulace vycházející z uměle historizujícího tvarosloví často vedou k implantaci katalogových či jinak esteticky nehodnotných objektů, které jsou pro náš venkov naprosto cizí. Náš návrh tak musel řešit podmínku použití sklonitých střech tím, že valbovou střechu s malým sklonem integroval do kompaktní hmoty domu, což přináší dle našeho názoru neotřelé a zároveň pro danou lokalitu příznivé řešení. Kompozice může svou asymetrickou dynamikou přinést svěží závan modernity do historicky a kvalitativně rozvrstvených míst,“ vysvětluje architekt.

Moderní stavba s tradičními prvky

Abychom se v rodinném domě cítili dobře, je nutný soulad s materiály i s tvaroslovím dané stavby. Soulad je nutný také s okolní přírodou, do níž pozvolna vstupuje zahrada, jakožto rozšířená terasa rodinného domu. I v tomto případě se architektonický ateliér snažil o maximální využití přírodních materiálů v interiéru i na zahradě, kde se uplatňuje převážně přírodní kámen, dřevo, beton a cihla. Rodinný dům je navržen jako přízemní, částečně podsklepený, zastřešený s atypickou střechou. Dům s běžnou sedlovou střechou by podle slov architekta dosahoval značné výšky a narušoval by panoráma.

„Snažili jsme se o maximální zohlednění umístění objektu na pozemku při samém vrcholu lokality i průběh terénu prudce padajícího k jihovýchodu. V těžišti domu akcentujeme nároží, které se otevírá k jihu. Výška nároží nedosahuje výšek okolní zástavby ani limitů regulace. Povrch obvodových stěn domu z cihlových pásků je navíc barevně totožný s okolními sedlovými střechami,“ vysvětluje architekt a ukazuje na hlavní, obdélníkovou hmotu domu s asymetricky nasazenou valbovou střechou nižší hmoty garáže.

Kompozice domu je tvořena průnikem dvou hmot, které dělí pozemek na západní (veřejnou) část a na soukromou jižní a východní část. Provoz domu je rozdělen do tří úrovní. V suterénu jsou umístěny místnosti technického zázemí a malý sklep, v přízemí třípokojový byt (obývací pokoj, ložnice, malá pracovna) s kuchyní, koupelnou, šatnou a technickou místností. Hlavní osou domu je vstupní hala zakončená točitým schodištěm. Je patrné, že srdcem domu, kde se setkávají všichni členové rodiny, je přízemí.

„Ano, máte pravdu. Dům je navržen uživatelsky velmi přívětivě, kladně hodnotíme hlavně propojení interiéru s terasou a zahradou. Jsme spokojeni a ani po deseti letech bychom nic zásadního neměnili,“ říká majitel v jižní části rodinného domu, kde se nachází kuchyně s jídelnou a obývací pokoj, na něž navazuje exteriérový bazén s výhledy do zahrady.

Schodiště do horního podlaží ústí do malé haly s galerií nad přízemní halou. Prostor je prosvětlen kruhovými světlíky. V obytném podkroví se dále nachází pokoj, ložnice, malá šatna a koupelna. Zbývající část podkroví je půdní prostor.

Je patrné, že investor fandí přírodním materiálům a klasickým technologiím. Nosné konstrukce domu jsou z cihelných materiálů, omítky v interiéru klasické vápenné štukové, obklad ze dřeva, podlahy jsou navržené převážně v keramické dlažbě, jako plovoucí dřevěné (obývací pokoj, kuchyně, jídelna), nebo koberce (ložnice, šatna, pokoje v podkroví).

Nádherný je i klenutý venkovní sklípek z cihelného zdiva v kouzelné zahradě s přírodním jezírkem s širokým sortimentem okrasných trav, která neoddělitelně patří k srdci tohoto rodinného domu.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Robert Žákovič

Technické údaje

Technické údaje:

Užitná plocha: 440 m2 (bydlení cca 270 m2, sklepy, garáž, půda cca 170 m2)

Zastavěná plocha: 290 m2

Plocha pozemku: 1 300 m2

Konstrukce a střecha: základové pasy z prostého betonu, suterénní konstrukce a stropy železobetonové, nadzemní zdivo cihla Porotherm a zateplení polystyren, fasáda obložena cihelnými pásky, střecha dřevěný krov se zateplením minerální vatou, krytina šindel Tegola, výplně otvorů, pergola a částečné obklady dřevěné, zasklení izolačním dvojsklem

Vytápění a klimatizace: vytápění a ohřev TUV plynový kotel, klimatizace (chlazení) pouze částečně v obýváku a ložnici, bazénová hala klimatizace jednotkou Bösch

Spotřeba energie: vytápění cca 40 MWh, elektro cca 15 MWh

Zpracovatel projektu pro stavební povolení a provedení stavby: LT PROJEKT, a. s.

Autor návrhu:

Ing. arch. David Zámečník

Autorizovaný architekt, absolvent Fakulty architektury VUT Brno (2000). Se spolužákem Filipem Havlišem založili nejdříve ateliér architekti.cz, následně pak NEW HOW, který reflektuje nový vlastní pohled na vývoj architektury. Mimo vlastní ateliérovou tvorbu spolupracují architekti s Fakultou architektury ČVUT v Praze a dále s vybranými médii i na popularizaci architektury v České republice.

Kontakt: newhow.archi

Když voda rozkvete do krásy

Možností je spousta, stačí dešťovou vodu svést do nádrže nebo do zahradního jezírka, záleží na konkrétních podmínkách. Vodní plocha v zahradě nemusí být vůbec složitou stavbou, někdy lze využít například starší betonovou nádrž, nepoužívanou stavební jámu, různé sudy, kádě nebo plastové bazénky zakopané do země.

K technice zakládání nádrže existuje mnoho publikací, které poradí, na co dát pozor, čeho se vyvarovat, aby nevznikla trhlina, jestli jezírko vybetonovat nebo vyložit fólií, jak vyřešit břehy a dno, řeší se způsoby napouštění, vypouštění a čištění. Podaří-li se vyřešit všechny stavební problémy a nádrž opravdu funguje, lze začít vysazovat vodní a vlhkomilné rostliny.

Rostliny do hlubší vody

Pokud máte jezírko větších rozměrů nebo hlubší nádrž, můžete využít nápadně kvetoucí lekníny, plavíny nebo stulíky. Tyto rostliny koření v bahně a potřebují hloubku vody okolo 80 centimetrů (v této hloubce již bezpečně přezimují) až 200 centimetrů, kdy jsou ještě schopné dorůst k hladině.

Lekníny (Nymphaea) mají silný vytrvalý oddenek, který je pevně zakořeněn v bahně. Pro sázení všech zahradních kříženců a odrůd jsou vhodné velké plastové květináče nebo hluboké mísy vyplněné směsí jílovité půdy, kompostu a rašeliny. Oddenek se sází do substrátu vrcholem vzhůru a přesype se pískem. Rostliny se přesazují každý třetí rok, stačí však i pouhé přihnojování granulovanými hnojivy, které v sáčku od čaje nebo v kousku silonové punčochy vtlačíte do substrátu. V bahnitém dně se vysazují lekníny volně, lépe pak odnožují.

Většina u nás prodávaných odrůd leknínů je dostatečně mrazuvzdorná a mohou zůstat v jezírku celoročně, pak potřebují minimální hloubku bazénu 80 centimetrů, ve které již nezmrznou. Existují ale i miniaturní, krásně barevné teplomilné kultivary, které na jaře do jezírka zapustíte v nádobě a na podzim vyndáte a necháte přezimovat v bezmrazém prostoru jen v bahně, těm stačí hloubka menší. V naší přírodě sice rostou dva druhy, leknín bílý (N. alba) a leknín bělostný (N. candida), oba však patří mezi druhy kriticky ohrožené vyhynutím, proto je z přírody nikdy neberte!

Velmi krásnou vodní rostlinou, napodobující stavbou těla lekníny, je plavín štítnatý (Nymphoides peltata). Je také rostlinou naší přírody a též vzácnou a chráněnou. Velké nálevkovité zlatožluté květy rozkvétají od června do srpna. Plavín potřebuje hlinitojílovitou půdu, v příliš písčité se mu nedaří. Vyžaduje slunečné místo a stálejší hladinu vody, nesnáší znečištění chemickými látkami a hnojivy. Vysazujeme do hloubky 50 až 150 centimetrů na jaře. Množí se opatrným rozdělením krátkých oddenků nebo semeny. V nádrži s jinými rostlinami může být i expanzivní, nehodí se ani jako akvarijní rostlina.

„Vodníkovy paličky“ neboli stulík (Nuphar) v přírodě najdeme v proudící vodě, v klidných tišinách velkých řek – například v Labi i v rybnících bohatých na živiny. Na rozdíl od leknínů se stulíky s nápadností korunních lístků příliš nenamáhají, to žluté, co vidíme na vodní hladině, jsou totiž lístky kališní.

Vzhled květů je u všech druhů dost podobný, nejčastěji se pěstuje náš domácí stulík žlutý (Nuphar lutea). Zásobním orgánem stulíků je opět plazivý oddenek uložený v bahně. Vytváří dvojí listy, v mladším věku ponořené, později vyhání listy kožovité, které leží na vodní hladině nebo vyčnívají nad ni. V červnu až srpnu stulíky kvetou asi 6 centimetrů širokými květy.

Pěstování není nikterak náročné, podobá se pěstování leknínů. Sázet lze i do větších a hlubších nádrží, bez obtíží vyrůstá až z třímetrové hloubky, ideální je 40 až 60 centimetrů. Množení je nejlepší vegetativní, dělením trsů. Snáší i mírné znečištění vody.

Rostliny na mělčiny

Na břehy jezírka je výběr mnohem bohatší, bahenních a vlhkomilných rostlin se pěstuje opravdu široký sortiment. Odolnou rostlinou je například vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), které vyhovují mělčiny kolem břehů. V přírodě ji můžeme spatřit na bažinatých loukách, okrajích potoků a na prameništích, kde má dostatek světla a kyselou půdu. Dříve se sbírala jako léčivka, dnes patří mezi rostliny vzácné a chráněné. Kvete v květnu a červnu.

Do mělké stojaté vody spolu s vachtou můžete vysadit i prustku (Hippuris), zevar (Sparganium) nebo žebratku (Hottonia). Podobně jako lekníny je můžete zasadit do výživnějšího substrátu ve větším plastovém květináči a do jezírka nádobu zapustit nebo postavit na dno. Substrát by měl být písčitojílovitý, aby se snadno nevyplavil z květináče do vody, povrch substrátu lze zasypat drobnými kamínky.

Plovoucí rostliny na hladinu

Pokud vám budou v zahradnictví nabízet vytrvalé hezké růžice plovoucího řezanu pilolistého (Stratiotes aloides), dobře si to rozmyslete – má tak ostré zoubky na listech, že pořeže kůži při každé manipulaci.

Zpestřit vodní hladinu mohou tropické a subtropické „letničky“. Samozřejmě to nejsou rostlinky jednoleté, ale u nás venku vydrží jen přes léto, na podzim je nutné jich pár přenést do tepla, třeba do akvária.

Atraktivně působí plovoucí růžice babelky (Pistia) nebo drobné kapradinky nepukalky (Salvinia). Potřebují plně osluněnou hladinu a dost živin, pak ovšem jejich listů přibývá velmi rychle a občas je nutné jich zase část vylovit, jinak hladinu kompletně zarostou. Ještě hezčí rostlinou je modře kvetoucí „vodní hyacint“ (Eichhornia crassipes), který ozdobí vodní hladinu od června do září.

Břehy a okolí

Okraj jezírka je možné nechat porůst plazivým pupečníkem (Hydrocotyle) nebo pěknými čtyřlístky marsilky (Marsilea), kterým vyhovuje bahnitý břeh s několika centimetry vody. Pěknou ozdobou břehu jezírka je trs orobince, do zahrádky se hodí sotva metrový orobinec nejmenší (Typha minima) z břehů divokých alpských řek. Vlhké břehy ocení i máta (Mentha), vyberte si však raději nižší odrůdu, aby příliš nestínila.

Na břehy jezírek jsou vhodné a oblíbené kosatce, především kosatec žlutý (Iris pseudacorus), sibiřský (I. sibirica) a Kaempferův (I. kaempferii). Pozadí k nádrži do většího prostoru vytvoří různé druhy vrbiček, mohutné trsy zlatokvětých popelivek (Ligularia), růžově kvetoucí kyprej (Lythrum) nebo nízké vrbiny (Lysimachia). V zahradách japonského stylu se osvědčily exoticky působící mrazuvzdorné bambusy různých výšek – ale pozor, některé z nich se velmi rychle rozrůstají podzemními výběžky. Důležité je nenechat okolí jezírka zastínit, vodní rostliny potřebují především dostatek světla, jinak nepokvetou.

Text a foto: Romana Rybková, Botanická zahrada v Praze – Troji

Originální vzhled fasády díky kreativním povrchovým úpravám

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Vzhledem ke stále se zvyšujícím požadavkům na snižování energetické náročnosti budov je nečastějším podkladem pro tento typ povrchů kontaktní zateplovací systém.

Společnost Sto, světový lídr v oblasti kontaktních zateplovacích systémů, se tomuto trendu věnuje již více než 20 let, přičemž inspirací jsou především architekti. Výsledkem je řada kreativních povrchových úprav a jejich uplatnění na mnoha realizacích po celém světě.

Řada architektů například často a velmi účelně využívá úpravu povrchů staveb ve vzhledu pohledového betonu. Systém Sto Beton umožňuje získat vzhled pohledového betonu, a to jak na standardní stavební povrchy v interiéru i exteriéru, tak i na kontaktní zateplovací systémy StoTherm.

Výhodou těchto kreativních povrchových úprav je vedle jedinečného vzhledu fasády i skutečnost, že venkovní omítková souvrství Sto jsou pružná a velmi odolná (až do 60 J), hydrofobní a odolná proti růstu řas a plísní.

Poměrně časté jsou dnes i fasády se vzhledem dřeva. Povrchy se strukturou dřeva StoWood, ve variantách struktura prken (popř. překližky) nebo struktura kůry stromu lze realizovat celoplošně nebo vhodně kombinovat s ostatními typy povrchových úprav. V případě požadavku na metalický povrch lze povrch opatřit metalickým nátěrem StoColor Metallic, který se vyrábí v různých odstínech. Všechny uvedené kreativní povrchy mají širokou škálu barevných kombinací, můžete je volit v libovolné škále barevných odstínu ať již z firemního systému StoColor nebo NCS, RAL apod.

Ačkoli patří cihly a cihelné pásky k nejstarším stavebním materiálům, je možné je bez problémů kombinovat s moderními požadavky na sníženou energetickou náročnost. Vyspělý sortiment Stobrick nabízí na fasádních zateplovacích systémech obrovskou tvůrčí svobodu a tvůrce si získá i svými nekonvenčními a zároveň kombinovatelnými formáty. Architekti oceňují rozmanitost přírodních barev, různé velikosti a množství variant provedení vazby a spár.

Skleněná mozaika vytváří estetický efekt s kovovými odlesky a je častou součástí průmyslových i technických designových budov, neboť působí elegantně a současně nadčasově.

Při ztvárnění fasád se těší velké oblibě fasádní prvky StoDeco. Poškozeným starým stavbám vracejí jejich původní vzhled, moderním stavbám propůjčují individuální rysy. Ověřené profily vypadají jako pravý, tažený štuk a používají se dokonce i na památkově chráněných objektech. Sto má v nabídce více než 250 profilů a prvků StoDeco profilů, vhodných pro historické fasády. Tyto profily mají nízkou hmotnost, rychle a jednoduše se montují a jsou vyrobeny z minerálního granulátu Verolith. Moderní StoDeco profily jsou určené především na zateplovací systémy a vyznačují se nízkou tepelnou vodivostí a minimální tepelnou roztažností. Na přání mohou mít hladký nebo hrubý povrch. K dispozici jsou také individuální StoDeco profily, které umožňují originální ztvárnění zcela dle požadavků architektů.

Předsazený provětrávaný zateplovací systém StoVentec nabízí, vedle svých nesporných tepelně-technických předností, především bezespárou povrchovou úpravou, kterou lze kombinovat s různými povrchovými úpravami. V sortimentu Sto mezi ně patří omítky (StoVentec R), přírodní kámen (StoVentec S), keramický obklad (StoVentec C), skleněná mozaika (StoVentec M) a sklo (StoVentec G). Fasády plnící nejvyšší požadavky na vzhled a odolnost lze realizovat i ze systémů s přiznanými spárami – s panely z přírodního kamene (VeroStone Massive) nebo ze skleněných panelů (StoVentec Glass). U systému StoVentec beze zbytku platí: kdo zatepluje, nepotřebuje se vzdát individuality. Limity, které nás brzdí u kontaktních zateplovacích systémů, u StoVentec neplatí.

Téměř nevyčerpatelný je výběr fasádních omítek v nejrůznějších zrnitostech a barvách, které lze použít pro téměř všechny druhu podkladu a k jakémukoliv účelu užití. Široká nabídka nabízí klasické škrábané a rýhované omítky, univerzální modelační omítky i mimořádně odolné omítky z přírodních kamínků. Nabídnout umíme i vrchní omítku se škrábanou strukturou Sto Lotusan K/MP se samočistícím lotosovým efektem, díky kterému jsou nečistoty z omítky smývány deštěm. Potřebujete snížit riziko vytvoření řas a hub na fasádě, ať se děje cokoliv? Pak má pro vás koncern Sto připraveny silně vodoodpudivé fasádní barvy StoColor Dryonic, které díky svému mikro strukturovanému povrchu cíleně odvádí dešťovou a zkondenzovanou vodu a tím brání vzniku typického zeleného a černého znečištění na fasádě.

Barvy mají mezi povrchovými úpravami mimořádné postavení, neboť díky nim mohou architektonické prvky zprostředkovat okolí také emotivní zážitek. Barevný program Sto splňuje vysoce estetické nároky a je založen na lidském vnímání barev. Klasikem od Sto je extrémně uživatelsky přívětivý systém StoColor, jehož základní barvy, stavbu systému a barevné řady lze ve vzornících intuitivně a rychle pochopit. Individuální poradenství v oblasti barev patří u odborných zpracovatelů k denní práci. S kolekcí AC – Architectural Colours nabízí Sto přídavný nástroj, který rozšiřuje systém StoColor s jeho 800 nuancemi o dalších 300 minerálních odstínů.

Velmi zajímavá je pro architekty i služba StoSignature, která nabízí sofistikovaný systém kombinací textur a efektů, určených pro realizaci originální fasádní omítky, zcela na přání architekta či investora. Díky službě StoSignature se dají vytvořit individualizované fasádní povrchy s technicky ověřenými materiály, schopnými vytvářet jedinečné textury: jemné nebo drsné, lineární nebo grafické. Materiály jsou všechny typy omítek Sto, prostor pro nové kombinace a techniky poskytují i různé velikosti zrn.

Další detaily o výše uvedených systémech kreativních povrchových úprav s produkty Sto včetně ukázek referenčních realizaci u nás i ve světě najdete na www.sto.cz.

Zdroj: Marketingové sdělení

Dům s proskleným přízemím aneb nesnesitelná lehkost stavění

Návrhy architekta Jiřího Zábrana se vyznačují jednoduchostí a svěžím myšlením na pomezí architektury a moderního sochařství. Ale nenechte se zmást. Tvůrčí „otěže“ pevně drží důraz na poctivé řemeslo a smysluplné uplatnění v každodenním životě. Zveme vás na návštěvu do nového domu nedaleko Plzně.

Tentokrát architekt Jiří Zábran navrhoval dům pro klienta, který byl zároveň jeho spolupracovníkem. Společná práce na souboru řadových domů oběma přinesla skvělou pracovní zkušenost, úspěch a přátelství (mimo jiné zvláštní cenu v soutěži o titul Dům roku 2016, který udělila naše redakce).

„Tento projekt byl díky mému kolegovi – staviteli realizován a dotažen do detailu v kvalitě u našich developerů nevídané,“ poznamenává Jiří Zábran. „Jaký vlastní dům navrhnout pro někoho, kdo staví tak dobré domy pro ostatní? Chtěl jsem, aby jeho dům byl o bod lepší, ale zároveň bylo třeba udržet poklidný výraz a respektovat prostředí bývalé chatové kolonie, která je ceněna pro klid, vzrostlou zeleň a má dodnes ‚zahrádkářskou‘ atmosféru.“

Parcela s mírným severním sklonem a vstupem z jižní strany je rozdělena do tří zón: podél ulice se nachází přízemní objekt s garáží a dílnou a vjezd na pozemek. Střední partii tvoří velká travnatá plocha – rekreační pobytová zahrada s jezírkem a letní kuchyní, příjemně chráněná okolními objekty. Samotný obytný dům stojí v zadní části pozemku a ze své polohy těží klid, soukromí a příjemnou slunnou orientaci.

Jednoduchý základ…

Architektonické řešení navazuje na zahrádkářskou minulost parcely a koncept projektu řadových domů. Protáhlá obdélníková stavba má plně prosklené přízemí, na nějž je nasazena jednoduchá hmota obložená dřevem. Podélně se svažující pultová střecha vytváří tvar klínu a dřevěné patro navozuje dojem korábu plujícího v zahradě. Časem přirozeně zestárne, získá patinu a postupně se ztratí mezi okolními vzrostlými stromy.

Dispozice vychází z principu přehlednosti a jednoduchosti. Přízemí je rozděleno na tři podélné zóny. Prostory zázemí jsou umístěny při severní fasádě (komora, technická místnost, schodiště, koupelna), oddělují obydlí od sousedů a vytvářejí chladnou zónu. Podél nich prochází celým domem otevřená komunikační linie, zakončená výstupem do zahrady. Obytné prostory jsou orientovány na jih k jezírku, proskleny na celou výšku a tvoří jeden spojitý interiér. V přímé linii na sebe navazují kuchyň, jídelna, sezení a zimní zahrada, oddělená skleněnou příčkou. Když se prosklené plochy otevřou, terasa a zahrada se stávají volným pokračováním domu.

Obdobný princip se opakuje v patře, kde se nacházejí ložnice rodičů, dětské pokoje a pracovna. Obě podlaží jsou navzájem propojena otevřeným schodištěm a galerií. Nad jídelním stolem se zvedá prostor vysoký až po strop druhého podlaží, lemovaný ochozem s knihovnou.

… a nenápadná hra

Střízlivou geometrii stavby oživují nápady, které ji tu a tam mírně porušují, dodávají originalitu a hravost. Pokoje v patře mají vyšší a vyšší stropy úměrně sklonu podélné pultové střechy. Okna v horním podlaží nedodržují jednotnou linii nadpraží, natož stejnou velikost, ale řídí se zákonem nejlepšího výhledu a osvětlení. A fasáda má daleko do běžné představy obkladu z palubek, ať už s vertikální či horizontální orientací.

„Když se dům dělá rukama a hlavou, nechtěli jsme použít kupované profily, když za stejnou cenu můžeme mít vlastní,“ komentuje Jiří Zábran. „Rozhodli jsme se pro jednoduché latě používané na střechy, kladené se sklonem 45°.“ Interiér a zahradu si majitelé domu dotvořili sami a výsledek je více než zdařilý.

Dovolená u vody na vlastní zahradě

Celá rodina miluje vodu, koupání a přírodu, ale nepřáli si žádné plastové „monstrum s obludným zastřešením“, a tak se rozhodli pro přírodní koupací jezírko. Vybrali rostliny, které dle odborníků napomáhají čištění bio cestou, i když nejde o biotop v pravém smyslu. Vlastní čištění zajišťuje filtrační systém se skimmerem a dnovou vpustí. A jak se jezírko osvědčilo? „Naprosto splnilo naše očekávání. I když není koupací sezona, ležíme na terase a máme pocit, že jsme na dovolené každý den. Kromě toho se celou zimu otužujeme a v přístavku letní jídelny máme i saunu,“ říkají spokojení majitelé.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jiří Ernest

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 148 m2

Užitná plocha: 190 m2

Konstrukce: betonová základová deska a základové pasy, zdivo z dutinových keramických tvárnic, kombinace železobetonové konstrukce, ocelových nosných sloupků a plně prosklené fasády, železobetonový strop a schodiště, dřevěný krov, pultová střecha, v patře větraná fasáda s dřevěným obložením

Výplně otvorů: pevné zasklení se skrytými rámy, otevíravé a posuvné prosklené plochy (izolační trojskla, hliníkové rámy, zdvižně-posuvný systém), vnitřní dveře dřevěné lakované do obložkových zárubní

Vytápění a technologie: podlahové vytápění, zdroj energie tepelné čerpadlo systém vzduch/ voda, řízené větrání s rekuperací

Autor

Ing. arch. Jiří Zábran (1979)

Absolvent Fakulty architektury ČVUT Praha. Od r. 2010 spolu navrhuje stavby převážně na Plzeňsku. Reflektuje soudobou architekturu, filozofii trvale udržitelného stavění a jsou založeny na citlivém vnímání prostředí, kde vznikají.

Spoluautoři: Jiří Klouček, Štěpánka Konopíková

Kontakt: Ing. arch. Jiří Zábran, Zabran.cz

Idylický bungalov ze dřeva a kamene

Souhra kontrastů

Dům byl navržen jako moderní interpretace bungalovů ze šedesátých let minulého století a je patrné, že architekti plně respektovali svažitost pozemku. Stavba je tak nenásilně usazena ve svahu, který kopíruje. Dominantou domu je 34 metrů dlouhá střecha s délkou štítu 7,5 m. „Z ulice se střecha doslova stává pátou fasádou,“ uvedli Charles Côté a Jean-Sébastien Herr, spoluzakladatelé studia MU Architecture.

Pro obložení fasády architekti zvolili kombinaci dvou přírodních materiálů, žuly a dřeva. Palubky tvořící dřevěný obklad jsou připevněny svisle pro umocnění dojmu strmější střechy. Žulové obklady jsou naopak použity horizontálně, čímž se docílilo optického rozšíření stavby. Temnější exteriér domu krásně kontrastuje se světlým a vzdušným interiérem.

Ve světle minimalismu

Přístup do domu je po příjezdové cestě a vstupuje se přímo do prvního patra. Výklenek s velkými arkýřovými okny na třech stěnách, tzv. bay windows, a světlíky zaplavují prostor přirozeným světlem. Okna realizovala kanadská firma Alumilex. Všechny místnosti jsou umístěny tak, aby tvořily jedinou lineární řadu.

Otevřená kuchyň propojená s jídelnou a obývacím pokojem zaujímá centrální část horního patra. Kuchyň v bílém provedení je moderní a nadčasová. Díky své barvě splývá se zdí, jež ji opticky prodlužuje až ke stropu. Kuchyňský ostrůvek naopak vystupuje z dubové podlahy.

Úložné prostory jsou uzavřené a byly navrženy do nejmenších detailů, aby zakryly veškeré technické aspekty. Televize tak zůstává důmyslně ukryta a vestavný krb Freedom (Stûv) elegantně zapadá do celkového konceptu místnosti.

Ze společenského prostoru je přímý vstup na venkovní terasu a do zahrady, odkud se otevírá úžasný výhled na jezero Memphremagog.

Z kuchyně se majitelé „tajnými“ dveřmi dostanou do prádelny a komory. Kromě obývací části se v domě nachází tři ložnice s vlastní koupelnou, sauna, tělocvična, relaxační místnost a garáž.

Ozdobou hlavní koupelny je oválná, volně stojící vana Terrassa britské značky Victoria + Albert. Vana je z vysoce odolného materiálu QUARRYCAST, který je vyrobený z jemně mletého vulkanického vápence smíchaného s pryskyřicí. Obklady a dlažba jsou z mramoru Carrara z kolekce Classtone výrobce Neolith.

Z terasy vedou kamenné schody k dvoupodlažní loděnici posazené na vodě. Po venkovním schodišti je přístup na střešní terasu, odkud se naskýtá možná ještě kouzelnější výhled na jezero.

MU Architecture

Kanadské studio MU Architecture bylo založeno roku 2010 v Montrealu. V roce 2015 vznikla pobočka ve Spojených státech na Floridě. Studio se zaměřuje na současnou architekturu a design, komerční objekty, bytové domy a rezidence. V návrzích kladou důraz na detail a kvalitu provedení.

Kontakt: www.architecture-mu.com

Text: Dana Klomínková, Foto: Stephane Groleau

Krásně upravená zahrada celé léto – pomůže AKU pomocník

(Komerční prezentace)

„Koupit zahradní AKU techniku se vyplatí komukoli, kdo myslí ekologicky a chce ušetřit,“ konstatuje Karel Hromada, produktový manažér společnosti Mountfield. „Stroje jsou spolehlivé a mají velmi nízké provozní náklady. Pohybovat se s nimi můžete bez omezení šňůrou v zásuvce. Mají příjemně tichý chod, pracují bez exhalací a vyžadují minimální údržbu. Atraktivní design a technická dokonalost oslovují mladší generaci, starší lidé oceňují snadné ovládání a nízkou hmotnost strojů. Není proto divu, že je o AKU čím dál větší zájem.“

Patriot: 1 baterie pro 8 strojů

Velkou výhodou je kompatibilita akumulátorů s větším počtem strojů, které tvoří ucelenou řadu. Jedna 40voltová baterie pohání sekačky, plotové, nůžky, prořezávače, pily, fukary… Klidně tak upravíte celou zahradu: posekáte trávník, zastřihnete živý plot a keře, prořežete stromy a připravíte dřevo do krbu. A vzhledem k tomu, že moderní baterie mají dlouhou životnost, můžete jednotlivé stroje dokupovat postupně v průběhu několika let.

„Například unikátní řada zahradní AKU techniky Patriot zahrnuje 8 různých strojů: 2 rotační sekačky (se záběrem 37 a 46 cm), strunovou sekačku, řetězovou pilu, plotové nůžky a teleskopické plotové nůžky, teleskopický prořezávač větví a fukar,“ popisuje Karel Hromada. „Všechny tyto stroje pohání jedna elektronikou řízená lithium-iontová baterie s napětím 40 V, která obsahuje značkové, sério-paralelně zapojené články Samsung. I když jeden z nich přestane pracovat, baterie funguje bez problémů dál, takže je pro ni typická extrémně dlouhá životnost. Baterie může mít různou kapacitu (2, 4, 6 Ah) a i ta nejslabší s přehledem utáhne třeba velkou rotační sekačku.“

Jak vybírat zahradní AKU techniku?

Při výběru zahradní AKU techniky byste se měli zaměřit na dvě hlavní věci: kvalitu akumulátoru a šíři řady: čím více strojů do ní patří, tím více se vám investice zhodnotí.

Co se týká akumulátoru, ideální volbou jsou už zmíněné moderní Li-Ion baterie, které představují špičku mezi akumulátory. Jsou chráněny před přetížením, přehřátím i hlubokým vybitím a nemají paměťový efekt. Lze je dobíjet prostřednictvím standardní nabíjecí stanice nebo rychlonabíječky. Nabíjení je jednoduché – vložíte baterii do nabíjecí stanice, která rozsvítí LED indikaci začátku nabíjení a na konci procesu barevně indikuje plné nabití. Na jedno nabití dokážou některé AKU stroje pracovat až 2 hodiny, vždy však záleží na terénu a zpracovávaném materiálu.

„Zatímco před pár lety začínalo AKU opatrně s několika stroji, dnes už nikdo nepochybuje, že se zrodil fenomén. Spousta lidí považuje AKU technologie za technologii budoucnosti,“ uzavírá Karel Hromada.

Více na Mountfield.cz