Blog

(Komerční prezentace)

Ekonomické stavby vznikly a dodnes jsou rodinnou firmou. Od prvých dní jsme byli jiní než ostatní. To k nám vždy přivádělo velké množství zájemců o naše domy. Celých dvacet let žijeme v prostředí, kdy zájem o naše domy je větší než naše kapacitní možnosti. Velký zájem v prvých letech znamenal až překotný růst. Růst pak potřebu dalších a dalších kvalitních lidí. Pracovní dovednosti nového člověka naučíte. Změnit povahu je však velmi obtížné, či nemožné. Vždy jsme tedy preferovali lidské vlastnosti před úspěchy a dovednostmi napsanými v životopisech.

Dobrou povahu nejlépe najdete mezi lidmi, které dobře znáte. A tak většina nových zaměstnanců byli příbuzní někoho, kdo již v ES pracoval. Přicházely sestry, rodiče, manželky, manželé, spolužáci. Všichni lidé, u kterých jsme předem znali jejich morální kvalitu. To je prvý moment, u kterého se zastavím. Pokud vám kolega do firmy přivede svoji sestru a otce, víte, že společné myšlence věří. Není pravdivějšího poznání. Občas pomáhám jako konzultant v jiných společnostech. Rád používám tuto techniku jako test. A bohužel až příliš často se setkávám s tím, jak mnozí i vrcholní manažeři by do „své“ firmy nikoho z rodiny nepřivedli. Nejspíše dobře vědí proč. Chovat se lehkovážně a bez opravdového zájmu je snazší ve firmě, kde nemají své příbuzné.

Do ES však naši zaměstnanci celé roky své blízké přivádějí. A tak jsme se stali mnohonásobně rodinnou firmou – nejen jedné rodiny, ale několika rodin, které jsou s myšlenkou stavění dobrých rodinných domů hluboce spojeni.

Fungují jinak 

Rodinné firmy fungují jinak. Vysvětlení je překvapivě jednoduché. Většina z nás má zakódovanou potřebu být před svými blízkými za dobré. Chceme být obdivováni svými dětmi, být supermanem pro svoji ženu. V normální firmě je možné být celý den flákač, a přesto pak můžete u večeře vyprávět, že na vás všechno stojí, že jste ten nejlepší ze všech.

V rodinné firmě nikoliv. Když můj kolega výrobní ředitel má ve firmě také svého otce, sestru a švagra, těm nic nenamluví. Když já ve firmě potkávám svoji maminku, ženu a často i starší děti, také si nic doma nevymyslím. Když chcete být hrdinou v rodinné firmě, nezbývá než se tak celý den chovat. Den co den. A když takto chtějí být hrdiny všichni, efekt je obrovský. Když se „hrdinsky“ chováte několik let, stane se z tohoto chování rutina a vaše norma. Aniž byste si to uvědomil, kultura rodinné firmy vám pomůže být lepším člověkem.

Rodinné firmy fungují lépe, protože v nich není možné předstírat. Co byste si dovolili v jiné společnosti, nedovolíte si v rodinné firmě. Kde úspěch vaší práce ovlivňuje životy a budoucnost vašich blízkých, tam máte jistotu, že své práci dáte vše. A právě z těchto důvodů jsou rodinné firmy jiné, stabilnější a dlouhodobě úspěšné.

David Mencl (1972)

David Mencl není typickým ředi­­telem stavební firmy, už proto, že na stránkách davidmencl.cz píše vlastní blog o stavění a věcech s ním spojených. Zato nikdy nevytvořil své CV, protože nikdy nežádal o práci. Jeho dětská léta ovlivnila vážná nemoc. Uvědomění si konečnosti života předurčilo jeho životní hodnoty. Velký vliv na něj měl pradědeček (který byl až do nástupu komunismu stavitelem) a jeho vyprávění o první republice a podnikání v té době. Už v posledním ročníku studia Střední průmyslové školy strojní založil svůj byznys a později mu dal přednost před studiem na VŠ. Vysokoškolská studia k neradosti rodičů opustil velmi brzy. Postupně z této cesty odvedl další své kamarády, kteří jsou mu partnery v podnikání dodnes.

Text: David Mencl, Foto: ES

Ve finále České ceny za architekturu porota vybírala mezi šesti stavbami. Vítěz i finalisté se etablovali ze 42 nominovaných prací, které ČKA představila v červnu tohoto roku. Celkově se v letošním roce o Českou cenu za architekturu ucházelo 249 děl.

Čtyři mimořádné ceny

V České ceně za architekturu se udělují rovněž mimořádné ceny partnerů. Mimořádnou cenu VELUX za nejlepší práci s denním světlem v interiéru získal Dům pro spisovatelku v Čechách (Emergenative Architecture, 2015) z Hošťky. Porota společnosti VELUX ocenila, že obnova domu zrcadlí pokoru k práci předchozích generací, na jejichž základech vyrůstá nový moderní obytný prostor. Třípodlažní otevřený vnitřní prostor cíleně pracuje s denním světlem a efektivně jej distribuuje do všech podlaží.

Mimořádná cena Karlín Group za angažovaný přístup k záchraně a tvorbě výjimečného veřejného prostoru putuje do Centra pro středoevropskou architekturu MOBA za projekt Léto pod viaduktem (2015). Společnost Karlín Group ocenila angažovaný přístup k záchraně a tvorbě výjimečného veřejného prostoru, který svou podobou a náplní zásadně pozitivně ovlivní západní část Karlína.

Mimořádná cena Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za kvalitní dílo moderní architektury citlivě vsazené do krajinného rázu rozšířila řady ocenění výherce hlavní ceny, tedy Archeoparku Pavlov (Architektonická kancelář Radko Květ, 2016). Agentura vyzdvihla zejména kvalitu díla moderní architektury citlivě vsazeného krajinného rázu místa s hlubokou vazbou na přírodní, kulturní i historické dědictví hodnotu krajiny Pálavy a jejího okolí s respektem k duchovním hodnotám. Náplní má stavba podle hodnotitelů nadmístní i nadregionální význam. 

Mimořádnou cenou Ministerstva průmyslu a obchodu za přístup a revitalizaci průmyslového objektu vyznamenali hodnotitelé opavské Společenské centrum Breda & Weinstein (Šafer Hájek architekti, 2012). Ocenili fakt, že citlivou rekonverzí bývalého zchátralého pivovaru se podařilo získat nové společenské a obchodní centrum města i regionu. Autoři přitom podle nich přistupovali s úctou k architektonickým kvalitám původní industriální stavby a podařilo se jim zachovat pivovarský komín i historický ráz fasád a cihelných zdí.

Akademie České ceny za architekturu současně ocenila tři Výjimečné počiny.

Všechna oceněná díla Česká komora architektů vystavuje od 29. listopadu v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze a od 13. února 2018 pak v Galerii architektury Brno.

Finalisty ze 42 nominovaných vybírala mezinárodní porota v čele s předsedkyní Marianne Loof (Nizozemsko). Dalšími členy byli Matija Bevk (Slovinsko), Eelco Hooftman (Nizozemsko/Skotsko), Jiří Oplatek (Česká republika/Švýcarsko), Jakub Szczęsny (Polsko), Doris Wälchli (Švýcarsko) a Ľubomír Závodný (Slovensko). 

Více informací najdete na stránkách České ceny za architekturu.

Zdroj: Tisková zpráva

Čím jste se inspiroval v projektu Něžný génius? Můžete nám přiblížit koncept vašeho návrhu? Jak se tento koncept osvědčil v praxi?

Dům samotný je domovem mých rodičů už čtyřicet let. Pocítili potřebu jej zrenovovat a dali mi zcela volnou ruku, jen se dvěma podmínkami: abych vytvořil něco unikátního a abych zlepšil energetické vlastnosti domu.

Proces tvorby architektonického návrhu začal od intuice a postupně se vyvinul až do dnešní podoby. Během tohoto vývoje jsem prožil určitou transformaci, něco jako znovunastolení krále. Jedním z významných katalyzátorů pro mě bylo album kapely King Crimson In the Court of the Crimson King, které mi zůstávalo v podvědomí a odvíjelo se zde po dobu tvorby návrhu.

Celý projekt rekonstrukce domu se skládá ze dvou částí: vnější, nazvané „Gentle Genius“ (Něžný génius), a interiéru, který dostal název „the Infection“. Každá z těchto částí představuje jiný pohyb: pohled, pozorování, poskytuje ochranu před vnějším světem, zatímco činnost, konání, umožňuje uzdravení zevnitř. Společně pak tvoří „The Seed of Time“ (Semínko času), spojení vědomého a podvědomého.

Základy současné stavby spočívají na velkých kamenech, které by podle starých map mohly být pozůstatky věže z dob turecké nadvlády v této oblasti. Zpočátku jsem měl v úmyslu budovu obnovit do podoby připomínající jednolitou pevnost. Ovšem s tím, jak v mých představách získávala svou podobu plánovaná věž, proměnila se v hrad, v němž král sám sebe uvěznil svými obavami, svou temnou stránkou se sklony k úpadku a smrti, k temnotě. Vznikl panský dvůr, kde napětí, odevzdanost a obětování přecházejí v naději a znovuzrození, tedy v projekt samotný.

Co vás motivuje k výzkumu nových materiálů a jejich využití v architektuře?

Architektonický vývoj byl velmi často úzce spojen s vývojem konkrétního materiálu. Například nebylo možné navrhovat mrakodrapy pro Chicago, Brooklynský most ani Eiffelovu věž, dokud se stavebnictví nenaučilo pracovat s ocelí.

Takovýto výzkum je základní součástí mé praxe, je vícedisciplinární a čerpá z mnoha zdrojů. Návrhy našeho studia se někdy inspirují vývojem a nástupem nových materiálů a technologií, jindy zase návrh vyplyne ze zcela nového způsobu uplatnění materiálů stávajících. Celý proces je vždy velice organický a často produkuje neočekávané a překvapivé výsledky, které v sobě spojují působení intuice s vědeckým přístupem.

Naším hlavním cílem v procesu tvorby architektonického návrhu je formulovat unikátní otázku, vycházející z rozboru souvislostí, potřeb, možností a omezení. Taková otázka se pak stane základem pro unikátní odpověď, která zase dá vzniknout další unikátní otázce, na niž odpoví nová unikátní odpověď a tak dokola.

Do tohoto cyklu vstupují tvořivost, technická řešení a finanční předpoklady, až vznikne konečná odpověď, která stejnou měrou a uceleným způsobem odpovídá na všechny otázky a dává vzniknout vznešenému architektonickému řešení. Materiály a jejich uplatnění v tomto tvůrčím procesu sehrávají zásadní roli.

S kterými materiály nejraději pracujete?

Mám v oblibě množství různých materiálů, ale v současné době nemám žádného favorita. Každý projekt, na kterém pracujeme, vyžaduje vlastní skladbu materiálů a způsobů jejich uplatnění. Velice mě zajímá struktura materiálů v nanoměřítcích a způsoby, jakými se materiály v průběhu času vyvíjejí. Například mě inspiruje poslední vývoj v oblasti metamateriálů, jako je kupříkladu grafen. Co se týče materiálu Technistone, dosud jsme neměli příležitost k jeho využití, ale vzhledem k jeho specifickým vlastnostem bych se tomuto materiálu rád věnoval v několika probíhajících bytových projektech.

Jako architekti musíme brát ohled na to, jak prostory, které vytváříme, budou vypadat v budoucnu, a předvídat jak požadavky na jejich pozdější údržbu, tak jejich další vývoj, nejen po stránce estetické, ale také konstrukční.

Zabýváte se také experimentálním využitím biotechnologií v architektuře, získal jste ocenění Bio Hacker. Jaké místo podle vás v budoucnosti tyto technologie zaujmou? 

V současnosti zažíváme zásadní proměny naší planety i toho, co znamená být člověkem. Stejná technologie, která se jeví jako hnací síla naší evoluce, nám často způsobuje ztrátu spojení se sebou samými a přivádí nás zpět do doby nevědomosti a odpoutání od prostředí, v němž žijeme.

Jsem přesvědčen, že klíčem k budoucnosti je učit se od přírody a lépe porozumět jejímu fungování a mechanismům.

Pokrok v CAD programech i vývoj hardwaru v posledních letech rozšiřují naše možnosti v tvorbě návrhů, kdy dokážeme současně pracovat s nekonečnými množinami informací. Tvorba návrhů s využitím výpočetní techniky se dnes jeví jako klíč ke zkoumání a napodobování složitosti a krásy samotné přírody. Výsledky jsou tak někdy podobenstvími přírody. Někdy ukazují, jak příroda reaguje na určité okolnosti proměnou vnitřních dispozic a struktury živých organismů ve snaze přizpůsobit se vybraným podnětům.

Naše návrhy nejčastěji vycházejí ze zákonitostí přírodních procesů, matematických soustav či hudebních kompozic. Navrhujeme tak, aby se naše výtvory dokázaly v čase proměňovat podle měnících se potřeb uživatelů. Stejně jako příroda, mění se, komunikují a reagují naše návrhy organicky na své uživatele či návštěvníky pomocí principů biologického mimikry. Jsem přesvědčen, že se architektura nejen v budoucnu stane organičtější, paradigma „svět jako stroj“, které formuloval architekt Ron Herron (skupina Archigram) v 70. letech bude konečně nahrazeno paradigmatem novým, „svět jako organismus“.

Představujete si tedy architekturu budoucnosti více organickou?

Náš zájem o biotechnologie se rozvinul do projektu „Resonating Spaces“ (Rezonující prostory), což je digitální tvořivá simulace, která společně s 3D tiskem prototypů dokáže vytvářet prostorové harmonické architektonické sekvence.

Ve svých experimentech kombinujeme poslední objevy vědy v oborech biotechnologií a trojrozměrného tisku. Nové materiály a (stavební) techniky dají vzniknout novým estetickým normám a architektonickým návrhům. Kromě toho se zabýváme etickými otázkami v souvislosti s udržitelností stavebnictví prostřednictvím vývoje nových organických stavebních materiálů. Při zkoumání analogií mezi formami a vzorci zvuku a přírody obecně experimentujeme s novými mechanickými způsoby, jak napodobit hmotu.

Zabýváme se spekulativní vizí architektury jako živého organismu, schopného samostatně analyzovat okolní prostředí a propojovat podnět s reakcí, bez potřeby mezičlánků, které by nebyly bezprostřední součástí samotných stavebních materiálů. Představujeme si, že by se tyto tvořivé organické procesy mohly jednou rozšířit až do měřítka měst a časem i na celou planetu.

Zaujalo mě vaše tvrzení, že genius loci každého místa tvoří jeho melodie, každé místo má svou hudbu… Co mají společného architektura a hudba?

Hudba a geometrie toho mají společného daleko víc, než se zdá. Vnitřně propojená povaha obou disciplín měla v architektonické tvorbě zásadní význam od samého počátku teoretických úvah. Pythagorova teorie čísel odhalila pevné vztahy mezi prostými čísly a hudební konsonancí.

Stejné vztahy našly později své využití při pozdvihnutí architektury. Teorie čísel tvořila součást rozsáhlejší teoretické soustavy, podle níž se božská dokonalost projevuje ve všech objektech prostřednictvím pravidel harmonie. Základy této teorie položili Pythagoras a Platon: viditelný svět je spojen se světem metafyzickým odrazem „vesmírné hudby“ (Musica universalis) ve „věcech pozemských“.

Byli to Římané, kdo každému místu určovali vlastního ducha (genius) jako ochránce. Později se výraz genius loci začal používat k popisu vlastností a charakteru místa, plynoucích z jeho architektury a krajiny, nejčastěji ve spojení s lidovou architekturou.

Ducha místa rád vnímám jako aktivního činitele v městském prostředí. Představuji si jej v roli dirigenta města, kde budovy postavené v průběhu věků vystupují ve funkci not hraných rozličnými nástroji a nakonec se spojují v lokální notový zápis. Historická centra měst mají obvykle jasnou a harmonickou melodii, zatímco zvukové palety okrajových částí měst jsou často narušené a postrádají dirigenta, který by byl schopen architektonické zásahy sjednotit v čase a prostoru. V takovém případě pak noty po sobě následují bez struktury a dávají vzniknout pocitům odevzdanosti a nezájmu.

Prostředí kolem nás tedy nevnímáme jen očima? 

Vlivům prostředí, v němž žijeme, se pozornost začala věnovat až poměrně nedávno. Architektura, která byla v rámci psychologie polem neoraným, se v posledních několika desetiletích stala významným předmětem zkoumání. Jak jsou lidé ovlivňováni stavebním rozvojem kolem nich? Například J. G. Ballard se ve svém románu High-Rise z roku 1975 věnoval důsledkům života v dystopickém obytném věžáku, určitém corbusierovském mrakodrapu. Budova pasivně začne své obyvatele psychologicky ovládat až do stavu společenského rozkladu, odcizení a destrukce.

V dobách minulých představoval sluch významnou složku vnímání a hudba se považovala za důležitý tvůrčí proces. Její význam pak dosáhl vrcholu v době renesance. Ještě stále jsme dokonale neporozuměli jedinečné akustice řeckých amfiteátrů. Vitruvius se této akustice věnuje v odkazech na rezonátory v pátém svazku svého díla De architectura.

Fyzikální zákonitosti zvuku se staly předmětem teoretických studií v 16. století. Lidé s poškozením zraku mají schopnost získat základní představu o okolním prostoru prostřednictvím hmatu, čichu a sluchu. Sluch, nejsilnější z těchto smyslů, vytváří základní prostorovou představu na základě šíření zvuku v prostoru. Ozvěna tak kupříkladu představuje zásadní součást důstojné formálnosti interiéru kostela. Zvuk vytváří, posiluje a proměňuje vnímání prostoru v závislosti na uspořádání prostoru a použitých materiálech, a posiluje tak prožitek z daného místa. Schopnost vnímat prostor prostřednictvím zvuku je vrozená lidská vlastnost.

Co může architekt udělat pro to, aby lidé uměli lépe „naslouchat architektuře“?

Jsem přesvědčen o tom, že dobrý architekt je v první řadě dobrý posluchač, schopný přenést lidské vnímání do prostředí, v němž se lidé pohybují. A záměrem architekta by mělo být vytvoření inteligentního organického prostoru, který překonává omezení pocházející jak od jeho obyvatel, tak od jeho okolí, a důsledně tak spojuje člověka s přírodou. Tímto způsobem může vzniknout prostor schopný vnímat a reagovat na vibrační frekvence svých obyvatel či návštěvníků bez potřeby jakýchkoliv zprostředkujících nástrojů.

Analogicky ke vzájemné podobnosti vlastní přírodním materiálům by měl být architektonický prostor pojat jako obdoba objektů v něm, podobně jako je struktura krystalu podobná struktuře molekul, které jej tvoří.

Jako lidský druh pomalu chápeme nutnost a přínos harmoničtějšího soužití s prostředím, které nás obklopuje. Interdisciplinární výzkum přispívá k lépe informované a organické evoluci a dává vzniknout organicko-syntetickým mechanismům, které jsou schopné se přizpůsobovat, propojovat a vyvažovat potřeby a omezení lidí i okolního prostředí. Naše společné povědomí se posiluje ruku v ruce se vzrůstající vzájemnou propojeností prostřednictvím internetu, sociálních sítí a technologií. Obdobně bychom měli usilovat o organické propojení s prostorem.

INSPIRELI AWARD

Celosvětová internetová síť Inspireli propojuje architekty, designéry, výrobce, odborníky z IT, marketingu i obchodu i všechny zájemce o architekturu a design. Inspireli Awards je největší mezinárodní architektonická soutěž pro talentované studenty a mladé absolventy, zaměřená na originalitu, inovace, nový pohled na svět a vize do budoucna. Soutěžící přihlašují své projekty v kategoriích Koncept (koncepční práce) a Realizace. Odborná porota složená z architektů z 39 zemí v letošním, 2. ročníku soutěže vybírala z 1051 přihlášených projektů, předsedou poroty byl český architekt Otto Dvořák. Generálním partnerem projektu Inspireli je česká společnost Technistone, výrobce inovativního kompozitního materiálu s všestranným použitím v architektuře a interiérovém designu, která tímto podporuje mladé začínající architekty a designéry. Více na www.inspireli.com/cz, www.technistone.cz

Text: Jitka Pálková, Foto: Margherita Caldi Inchingolo, Michael Sieber a Alessandro Indiro

(Komerční prezentace)

Letos na podzim se do průzkumu zapojilo na 4000 respondentů, kteří tvořili reprezentativní vzorek českých spotřebitelů. Prostřednictvím online dotazníků hodnotili téměř 600 značek v 60 skupinách. V každé kategorii zvítězila jen jedna nejdůvěryhodnější značka.

Slavnostní vyhlášení výsledků programu Důvěryhodné značky se uskutečnilo 9. listopadu 2017 v prostorách Pražské křižovatky – kostela sv. Anny v Praze. Galavečera se zúčastnilo na 200 profesionálů z oblasti marketingu a obchodu. Ocenění Nejdůvěryhodnější značka 2017 za Bramac převzali generální ředitel společnosti Mag. Gerald Resch, MBA, CSE, a vedoucí marketingového oddělení Ing. Petra Sinkulová.

„Spotřebitelská důvěra je jednou z nejdůležitějších hodnot každé značky, proto si ocenění velmi vážíme. Výsledky výzkumu vnímáme jako reakci trhu na naši marketingovou strategii, která se orientuje na potřeby a očekávání zákazníků. Je to ale také závazek do budoucna, neboť spotřebitelská důvěra se velmi obtížně získává, ale snadno ztrácí. Naší prioritou je tedy důraz na vysokou kvalitu našich výrobků, inovativní přístup a rozsáhlý servis a poradenství našim zákazníkům,“ komentuje prvenství Petra Sinkulová.

Bramacu se vítězstvím v anketě podařilo završit úspěšný rok plný prestižních ocenění a vítězství. Letos mimo jiné získal cenu Zlatá taška 2017 za svůj výrobek Classic Protector PLUS, certifikáty TOP QUALITY pro betonové a keramické, pálené střešní tašky či mediální ocenění Čtenáři Receptáře doporučují.

Zdroj: Tisková zpráva