Blog

Stavba roubenky 5: Konstrukce střechy a pokrytí

K roubenkám v našich končinách tradičně patří sedlová střecha, proto ani roubenka v Jílovém nebude výjimkou. Kvůli dostatečnému osvětlení interiéru a také pro zvětšení využitelného prostoru počítá projekt i s širokým vikýřem.

„Ve zdejším kraji najdete na roubenkách spíš menší špičaté vikýře, ale já se rozhodl pro velký pultový vikýř, který je jinak doma spíše na východě Krkonoš nebo na velkých horských boudách. Neuvěřitelně se tím rozšíří obytný prostor, protože se v podkroví zmenší podíl šikmých stěn,“ vysvětluje majitel roubenky pan Fröhlich. Navržený pultový vikýř je natolik široký, že obsáhne hned tři místnosti – koupelnu uprostřed a dvě ložnice po stranách.

Konstrukce krovu

Dřevěné části celé roubenky obstarává tesař a stavitel pan Pavel Prokůpek, který má na svém kontě podobných staveb už několik.

„Dříve jsme při konstrukci krovů používali jen dřevěnou šablonu, dnes už všechno počítáme podle Pythagorovy věty,“ svěřil se nám pan Prokůpek. A pokračuje: „Stavba krovů začala přípravou a kompletací materiálu. Potom jsme nahoru vytáhli pozednice a přitloukli je ke stropním trámům. Potom přišlo na řadu ‚zvětrování sloupků‘ – svislých trámků, které spolu s horizontálními kleštinami zajistí stabilitu a správnou polohu krovů.“

Zatímco nás pan Prokůpek zasvěcuje do tajů svého řemesla, spolu se svým kolegou Pavlem Maturou intenzivně pracuje na přípravě podélných vaznic. Je úžasné sledovat, jak se z mraku odletujících třísek, pilin a hoblin vynořují jednotlivé součásti ohromné stavebnice jménem střecha. Kompletace střechy pokračuje umístěním okrajových krovů, které se svážou krovem středovým. Tesařské dílo končí přišroubováním kleštin v úrovni vrcholů sloupků a pozednic.

Během pár dnů bude vnější povrch střechy pobit prkny a dehtovým papírem, který bude přitlučen přes kousky latí, aby ho neserval vítr. Dehtový papír je pouze prozatímní a bude chránit střechu během zimy, kdy bude roubenka odpočívat.

Dvakrát provětrávaná střecha

Někdy v polovině května přišel čas dokončit střechu. Majitel roubenky chtěl, aby střecha maximálně izolovala, proto se rozhodl pro trojplášťovou střechu. „Mým záměrem bylo, aby se podkroví v létě nepřehřívalo a v zimě nevymrzalo. Proto ta tříplášťová střecha. Myslím si, že nic lepšího dnes není. Díky dvěma mezerám, kterými do pláště střechy proudí vzduch, je teplo a vlhko z vnitřku střechy odváděno. Jako třešničku na dortu jsem si vybral Drdlíkův dřevěný šindel DDS II od firmy Regra Plast. Ale nenechte se zmást tím slůvkem dřevěný, jde o dokonalé napodobeniny dřevěných šindelů z recyklovaného plastu,“ směje se pan Fröhlich.

Jde o český patent pana Josefa Drdlíka z Hlinska v Čechách, který využil svých dosavadních znalostí výroby a pokládky klasického šindele a ve spolupráci s firmou Regra Plast vyvinul věrohodnou repliku dřevěných šindelů.

Skladba střechy

Trojplášťová střecha roubenky vznikala takto: na krokve se pomocí nastřelovacích spon přidělala kontaktní difuzní fólie Jutadach 150, na ni se přidělaly latě a na ně pak plné bednění střechy. Tím vznikla první provětrávací mezera střechy. Na bednění se položila ještě před zimou dehtová lepenka, která splnila přes zimu funkci prozatímní střešní krytiny.

Než se na jaře pokrývači pustí do práce, je třeba z podbití střechy prozatímní lepenku strhnout a nahradit ji vysoce difuzní pojistnou hydroizolací Jutadach super 210. Teprve na ni pokrývač natluče latě a další vrstvu kontralatí, na které přijde položit „plastový Drdlíkův dřevěný šindel“.

Pokládka šindelů

Plastové šindele pokládal na střechu pan Roman Valenta, protože stavebník chtěl zkušeného pokrývače, který má s tímto typem krytiny zkušenosti. Šindele se přibíjejí na latě měděnými hřebíky, přičemž na 1 m2 je potřeba ručně natlouct 40 hřebíků. Pan Fröhlich vybíral střešní krytinu dlouho: „Roubenkám nejvíce sluší právě šindel, a když jsem viděl na střeše v Oboře u Loun, jak skvěle a věrohodně vypadá střecha z plastových šindelů po 18 letech, bylo rozhodnuto.“

Nejkomplikovanější na pokládce šindele na roubence bylo vyskládat úžlabí a zhotovit přechod na strmé boky rizoletu vikýře, protože tato místa jsou citlivá na průnik větrem hnané dešťové vody a v zimním období na vodu z odtávajícího sněhu. Proto jsou tato místa pod šindelem ještě navíc zaizolována dehtovou lepenkou IPA.

Zhotovení kompletní 190 m2 tříplášťové střechy včetně krytiny trvalo dvěma lidem pět týdnů. Za materiál a práci, včetně dopravy, klempířů i pronájem lešení zaplatil investor cca 300.000 Kč.

Seriál: Stavba roubenky – krok za krokem

1 Výběr pozemku, jednání s úřady, úprava terénu na parcele
2 Základová deska, inženýrské sítě
3 Izolace, první řada roubení
4 Komín, příčky, akumulační prvky, podlahové topení
5 Střecha – podbití, krytina a izolace, klempířské práce
6 Okna a dveře, štíty, dokončení interiéru, vyplňování spár a seřízení dilatace
7 Rozvody – elektřina, voda, odpady, sanita, zařízení interiéru
8 Stavba kamen, vytápění, nátěry
9 Exteriér – zpevněné povrchy, zahradní domek, parkovací stání

Text: Adam Krejčík, Foto: Roman Fröhlich

Řadový dům a solitér v jednom

Řadové domy se většinou vyznačují kompaktní hmotou „tělo na tělo“ a jasnými vnitřními limity. V malé západočeské obci nás zaujalo netradiční architektonické řešení, které přineslo řadovým domům zajímavou členitost a překvapivě prostorný interiér plný světla.

Zvláštní cena odborné poroty v anketě DŮM ROKU 2016!

Naše hostitelka už zkušenost se stavěním a bydlením v rodinném domě měla. Našla hezkou parcelu v okrajové plzeňské čtvrti, novostavbu však dodavatelská firma zkazila, a když se přidaly problémy se sousedy, nelitovala času a peněz a neváhala dům prodat a hledat nové bydlení.

Řadový dům, kam nás pozvala na návštěvu, ji zaujal především dobrou polohou blízko města, a zároveň v klidné lokalitě navazující na starší zástavbu.

„Líbilo se mi, že je tu jen pět domů, žádný velký developerský projekt. Malá komunita vytváří tiché prostředí a nabízí soukromí,“ vysvětluje na úvod. „A po předchozích zkušenostech mi vyhovovalo, že jsem kupovala už hotovou stavbu včetně podlah, koupelny a kuchyňské linky, nehrozily žádné nečekané změny a zklamaná očekávání.“

Malá řadová sestava se nachází na konci obce, společné oplocené parkoviště s jedním vjezdem nabízí určitou záruku komfortu (ke každému domu náleží tři parkovací stání) i bezpečnosti. Domy mají severojižní orientaci, na severní straně jsou umístěny vstupy, k jihu směřují pásy zahrad.

Tvář nastavená slunci

Architekturu domu v podstatě předurčila orientace ke slunci. Kromě energetické úspornosti a střízlivého geometrického designu bylo cílem návrhu také maximálně prosvětlit a proslunit interiér. Všechny tyto záměry se zde navzájem spojují. Západní fasáda domu je mírně zkosená tak, že terasa v patře se jako protáhlý trychtýř (protáhlé písmeno V) rozevírá směrem k jihu, aby „vtáhla“ do domu co nejvíce slunečních paprsků pod optimálním úhlem. Na severní straně naopak zůstává jen úzký průhled, zajišťující provětrání.

Obdobný princip se uplatňuje i na výšku. Šikmé střechy jsou skloněné k východu, na západní straně mají místnosti vyšší stropy a jsou zde osazena vysoká okna (prosklené plochy). Vnitřní prostory v domě jsou příjemně světlé a šikovně využívají pasivní solární efekt k energetickým úsporám.

Málo metrů, hodně místa

Na pohled těsná fronta úzkých domů nabízí díky originálně uspořádané dispozici nečekaně velkou užitnou plochu. Podobně, jako se atraktivní ženě říká, že nevypadá na svůj věk, mohli bychom říci, že tento dům „nevypadá na své metry“.

Ze zádveří se prochází kolem schodiště a otevřené kuchyně do společné obývací části, která za plně prosklenou fasádou pokračuje terasou a zahradou. Na severní straně domu je umístěna ještě malá pracovna a WC.

Druhé podlaží přesahuje na jižní straně o 3 m přes přízemí a přirozeně zastřešuje terasu před obývacím pokojem. Ve druhém podlaží navrhl architekt Jiří Zábran protáhlou terasu, která jako podélná „průrva“ prochází celou dispozicí a odděluje jednotlivé hmoty od sebe. Vznikla tak řada místností s okny na západ: ložnice, dětský pokoj i koupelna mají odpolední slunce a přímý výstup ven. Jižní pokoj, který slouží k relaxaci a také jako ložnice pro návštěvy, osvětluje rohové okno s výhledem do zahrady.

Přestože pozemek je úzký a zastavěná plocha zaujímá pouze 85 m2, může tu pohodlně bydlet čtyřčlenná rodina. Vše na sebe logicky navazuje a dispozice si zakládá na účelné velikosti. Každá místnost je promyšlena takřka přesně na centimetr tak, aby se dala prakticky zařídit nábytkem a aby se obyvatelé v domě pohybovali pohodlně, ale bez pocitu stísněnosti. Nejsou tu žádné zbytečné chodby ani jiné „plané“ metry kubické obestavěného prostoru.

Malý, ale hezký

Řadové domy zpravidla vyhledávají zájemci o nižší cenovou kategorii bydlení. Tento projekt i přes příznivou cenu nerezignoval ani na stavební, ani na architektonickou kvalitu.

Zděná stavba s vnějším kontaktním zateplením je nízkoenergetická, podlahové vytápění, kvalitní materiály v interiéru, velké posuvné prosklené plochy a okna s izolačními trojskly ji ale v technickém hodnocení posouvají směrem k vyššímu standardu a podobně je to i se známkami za uměleckou hodnotu. Stavbě jednoduchého tvaru dodávají dynamiku příčně orientované šikmé střechy. Moderní design domu ladí i se zahradními domky, které jsou u všech domů jednotné.

„Už při první prohlídce se mi zalíbil nejen dům jako takový, ale i poctivé provedení. Po zkušenostech s předchozí stavbou jsem dávala pozor na osazení zárubní, rohy, lišty a další detaily a nenašla jsem žádné vady na kráse. Dodavatelská firma byla velmi precizní a vstřícná a také veškeré dílčí úpravy provedla k naprosté spokojenosti,“ svěřila se hostitelka.

Slovo stavitele

Jiří Klouček, stavitel:

„Dům nabízí nadstandardní kvalitu ve standardních cenových relacích. Pohledový beton, podlahové vytápění či dřevěné podlahy patří běžně do vyšší cenové kategorie, obyvatelé domů tu získali velkou estetickou i užitnou hodnotu navíc.“

Text: Jitka Pálková, Foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 98 m2

Užitná plocha: 160 m2

Konstrukce: betonové základové pasy a základová deska, zdicí systém Porotherm, stropy a schodiště monolitické železobetonové, střecha – dřevěný trámový krov, vnější kontaktní zateplení PPS (ve 2. podlaží desky z minerální vlny a větraný dřevěný obklad z modřínu), střešní krytina trapézový plech

Vytápění: plynový kotel, podlahové teplovodní vytápění + radiátory

Výplně otvorů: dveře dřevěné lakované do obložkových zárubní, pevné prosklené plochy, posuvné dveře a okna plastová s izol. trojskly (zdvižně posuvný systém)

Autoři:

Ing. arch. Jiří Zábran (1979), Ing. arch. Tereza Nová (1984)

Absolventi Fakulty architektury ČVUT Praha. Od r. 2010 spolu navrhují stavby převážně na Plzeňsku. Návrhy reflektují soudobou architekturu a jsou založeny na citlivém vnímání prostředí, kde vznikají.

Kontakty:

Dodavatel: Domy Zruč, s. r. o., www.domyzruc.cz

Architekti: Ing. arch. Jiří Zábran, www.zabran.cz

Jak oživit stěnu: Dekorativní stěrky

Stěrka versus omítka

Tři pojmy, které můžou mást – stěrka, omítka a výmalba. Klasická úprava stěn představuje nanesení půl až centimetrové vrstvy omítky na cihlu či beton a natření finálním nátěrem – výmalbou. Ta může mít nekonečně mnoho barev i aplikovaných barevných vzorů.

Tekutá konzistence se stříká, nanáší štětkou a nejčastěji se popadne váleček. Malovat by se mělo pravidelně, cca po třech až pěti letech. Maluje se především z hygienických důvodů a při poškození povrchu. Vryp do výmalby odkryje spodní vrstvu omítky či staré barvy.

Stěrky mají tužší konzistenci a nanášejí se na stěnu kovovým hladítkem, zpravidla ve dvou vrstvách o tloušťce 3 mm. Dekorativní stěrky jsou ve své podstatě vlastně omítky probarvené v celé hmotě, které se neopatřují výmalbou. Tloušťka stěrky umožňuje reliéfní zajímavé textury. Při poškození vrypem je zachována barevnost, nečistoty lze omýt vlhkým hadříkem. Dekorativní stěrky se nepořizují na pět let, ale při správné údržbě vydrží „navěky“.

Jak vybírat

Řídit se jen vzhledem se při výběru stěrky nevyplatí. Na prvním místě je potřeba si ujasnit, do jakých prostor chceme stěrku aplikovat a čemu je schopna ta která díky svým vlastnostem odolat. Odlišné nároky jsou kladeny na aplikace v exteriéru, v interiéru obytné místnosti, na ty za kuchyňskou pracovní deskou.

Nejvyšším nárokům z pohledu vlhkosti jsou vystaveny stěrky v koupelně, zvláště pak ve sprchových koutech, pro něž se výběr vhodných materiálů snižuje. Běžně jsou přílivu vody ze sprchových hlavic vystaveny stěrky, které v těchto místech nemají co dělat a ani sami výrobci je do těchto míst nedoporučují (např. Pandomo). Ochranná lakovaná vrstva je jen krátkodobým a z dlouhodobého hlediska nefunkčním řešením. Ostatní plochy v koupelnách, mimo sprchové kouty, lze již pojednat více stěrkami.

Stěnu za kuchyňskou deskou lze také řešit stěrkovým materiálem. Pozor jen na horký prskající olej, který na povrchu zanechá nenávratné stopy. Řešením je ochránit stěrku deskou z kaleného skla nebo zalakovat. Nejvíce svobody nabízí obytný prostor, v něm se meze prakticky nekladou.

Čistá elegance

Elegance hladké plochy beze spár je působivá a také z hlediska údržby praktická. Čistění spár mezi obklady je věčným bojem interiéru s obklady a dlažbou, protože nic víc nezničí výsledný efekt než špína usazená mezi dlaždicemi. U stěrky spáry neřešíte a jen si užíváte čisté plochy, na které se nic neusazuje.

Druhým plusem je absence formátu: dnes je v kurzu velký formát, a za pár let byste třeba volili mozaiku. Hladká plocha stěrky je nadčasovou volbou, která neomrzí.

Aby textura mohla vyniknout, je dobré vyhradit dekorativnímu ztvárnění stěny větší a jednu dominantní plochu prostoru. Stěrky vedené i pod názvem hlazené omítky jsou vápenné, cementovápenné, cementové, akrylátové či na bázi epoxidové pryskyřice. Daný materiál určuje vlastnosti a také vzhled povrchu.

Vysoce dekorativní stěrky na stěny interiéru, ale i exteriéru představuje italský výrobce Viero. Převážně ztvárnění betonu nabízejí stěrky na bázi cementu, které lze pro jejich pevnost aplikovat i na podlahy. Cementové stěrky bez další úpravy neodolávají vodě. Akrylátové či z epoxidových pryskyřic lze aplikovat i do sprchových koutů. Daní za přidaný syntetický materiál je ztráta přirozené imitace povrchu betonu. Některé mohou působit uměle.

Do deště

Protože na trhu již existují i stěrky, kterým nevadí každodenní sprcha, lze tento materiál aplikovat na stěny v okolí vany nebo přímo do sprchového koutu. Voděodolná stěrka Hydro od italského výrobce Viero přináší krásu betonového povrchu, která se neodplaví ani pod proudy vody. Kdo nechce zůstat u šedého odstínu, má na výběr z dvaceti čtyř převážně pastelových barev.

Povrch vápenné omítky je opatřen repelentním nátěrem, který vytváří na povrchu nevyditelný film odolný vodě a mastnotě. Na ošetřeném povrchu se nevytvářejí skvrny, aplikované plochy lze snadno čistit a nepodléhají žloutnutí. Repelentní nátěr se nemusí obnovovat, vydrží po celou životnost stěrky.

Druhou možností je epoxidová stěrka Betonepox bez nutnosti vrchní vrstvy laku. Lehce porézní materiál imituje betonovou plochu, dostupný je ve stovkách odstínů.

V praxi se v koupelnách a ve sprchových koutech používá řada stěrek, ale naprostou většinu z nich je třeba v rámci finální úpravy lakovat. Nalakovaná plocha odolá působení vody, ale problém většinou vzniká v místě napojení na podlahu.

Žádný těsnicí pružný tmel nefunguje věčně a v okamžiku, kdy tmel přestane plnit svou funkci, začne voda vzlínat odspodu pod zalakovanou vrstvu. Vznikají mokré mapy a v další fázi se vytvoří puchýřky, které následně odpadnou. Výsledný dojem stejně tak jako funkčnost jsou nenávratně ztraceny.

Text: Helena Marková, Foto: Archiv redakce a firem

Rádce na beton, díl 3: Doprava jako součást objednávky betonu

Pozor na zajištění dostupnosti stavby

Než objednáte vybraný beton, ověřte si, jaká je dostupnost Vaší stavby. Je třeba, aby příjezdová cesta a pracovní plocha byla dostatečně únosná. Také je třeba zajistit dostatečný prostor, po kterém se bude pohybovat a otáčet technika. Místo stavby musí být dostupné i z hlediska průjezdnosti, např. z hlediska poloměrů otáčení, podjezdů nebo nadzemního vedení elektrického proudu.

Přepava

Čerstvý zavlhlý beton se přepravuje zpravidla na ložných plochách vozidel. Proti znehodnocení je nutné čerstvý beton zabezpečit před samotným použitím na stavbě např. neprodyšnou plachtou tak, aby nemohl vysychat a zmoknout.

Častější a výhodnější je proto doprava betonu v autodomíchávači. Tento způsob dopravy je objednáván asi ke třem čtvrtinám dodávek betonu. V Praze pak doprava autodomíchávači činí dokonce až 92 %, oproti 8 % dopravy na tzv. „sklopkách“.

Maximální hmotnost vozidel

K dopravě se používají nejčastěji autodomíchávače o užitečném objemu bubnu 5 až 9 m³, přičemž 1 m³ betonu váží cca 2 až 2,5t dle receptury. Maximální zákonem povolená hmotnost vozidel činí pro 4nápravový mix 32 tun, pro 3nápravový mix 24 tun. Z toho vyplývá, že ne vždy může jet autodomíchávač plně naložen.

Společnosti ve skupině Českomoravský beton nabízejí možnost dopravy jak silničními autodomíchávači, tak autodomíchávači terénními. Terénní vozy si, jak už název napovídá, poradí i s náročnějším terénem, jsou však těžší a proto na stavbu dovezou menší objem betonu. Více o službách dopravy ve skupině Českomoravský beton naleznete na www.transportbeton.cz/sluzby-ve-skupine/cerpani-a-doprava.html.

Nezapomeňte!

Pro dopravu betonu platí časové omezení jízdy vozidel nad 7,5 t (dle zákona Zákon 361/2000 Sb. §43). Zákaz jízdy mimo prázdniny platí pro neděle a svátky v době od 13 do 22 hodin. V době letních prázdnin nesmějí vozidla nad 7,5 tuny vyjet v pátek v době 17 – 22 hodin, v sobotu v době 7 – 13 hodin a ani v neděli a ve svátek v době 13 – 22 hodin.

Optimální variantu přepravy s ohledem na dostupnost stavby navrhnou dispečeři zvolené betonárny. Včasná a správná volba typu a množství betonu včetně naplánovaní dopravy autodomíchávačem je jednou z podmínek plynulé betonáže.

Více na www.transportbeton.cz.

(Komerční prezentace)

Jarní revitalizace trávníku

Vyčkejte, až se trochu oteplí a nová tráva začne vyrážet skrze starý porost. Nejvíce v této chvíli trávníku pomůžete, když jej provzdušníte pomocí vertikutátoru. Tento stroj svými svislými noži a pružinami na hřídeli nařízne travní drny a zbaví trávník travní plsti tvořené mechy, zbytky staré trávy po mulčování či sečení a odumřelými stébly, které trávu dusí. Ošetří i místa napadená sněžnou plísní. K travním kořenům pak znovu proniknou živiny, vláha, vzduch i teplo. Proříznuté kořeny se rozvětví a lépe rostou.

Kvalitní osivo je základ

Každý zkušený zahrádkář vám potvrdí, že bez kvalitního travního osiva krásně zeleného a hustého trávníku nedocílíte. Správně vybraná travní směs je předpokladem k tomu, aby se trávník stal dokonalou vizitkou vašeho domu, chaty či chalupy.

Počítejte s tím, že výběr travní směsi se podílí na výsledném vzhledu trávníku až ze 70 %. A vzhledem k tomu, že vás trávník bude provázet řadu let, vyplatí se vybrat co nejkvalitnější osivo. V první řadě si musíte zvolit, jaký druh trávníku chcete, a podle toho si vybrat odpovídající travní směs.

Pro přehlednost prodejci travního osiva rozdělují semena podle účelu a budoucího využití na trávníky zatěžované, trávníky okrasné a trávníky do náročných podmínek.

Zatěžovaný trávník

Musí „snést“ všechny aktivity na zahradě – od pouhého opalování až po intenzivní sportování, které představuje vysokou zátěž. Travní osiva tohoto typu garantují velmi kvalitní trávník s velkou regenerační schopností. Díky použití semen prvotřídních odrůd se tráva rychle zazelená a zapojí do porostu. Jsou vhodná také pro velmi časné a pozdní termíny výsevu.

Okrasný trávník

Slovu okrasný nerozumějte tak, že na takový trávník nemůžete šlápnout nebo si na něj lehnout, protože je mimo jiné určen pro volný čas a hry. Okrasná travní osiva vytvoří velmi kvalitní trávník, který je zároveň odolný vůči zátěži a velmi dobře snáší i sušší období. Je ideální pro každodenně využívané zahrady i pro okrasné parkové plochy. Hodí se pro všechny zahradní půdy a není náročný na údržbu.

Do náročných podmínek

Je třeba zvolit kombinaci vysoce odolných druhů travin, které snesou tvrdší zacházení i nedostatek slunce. Tato travní osiva obsahují vysoký podíl prvotřídní odrůdy lipnice nízké, která nejlépe snáší stín. Z těchto druhů osiv vzniká mimořádně hustý drn, který vytlačuje mech a plevele. Navíc velmi dobře snáší zátěž.

Nezapomeňte na zálivku a živiny

Pro nově vysetá semena je nezbytná důkladná a pravidelná zálivka. V prvních týdnech nesmí semena vyschnout, jinak nevyklíčí a jsou trvale znehodnocena. Pokud potřebujete na zalévání novou hadici, vyzkoušejte několikavrstvé hadice. Tyto produkty jsou pevné, nelámou se a nekroutí.

Blahodárné hnojení

Pro růst trávníku a jeho posílení je hlavně na jaře nezbytné dodat potřebné živiny, zejména dusík (N), fosfor (P) a draslík (K). Tyto látky obsahuje ve vyváženém poměru například travní hnojivo od známého českého výrobce Rašelina, a. s.

Podstatný je správný poměr těchto látek a obsah dalších doplňkových prvků, jako jsou hořčík, síra, vápník nebo železo. Největší složku v jarním trávníkovém hnojivu by měl tvořit dusík (N), který je nejdůležitější pro regeneraci a rychlý růst. Aplikaci hnojiva provádějte dle doporučených informací na obalu, aby nedošlo ke spálení trávníku nebo jeho nedostatečnému hnojení.

Dbejte na rovnoměrné rozvrstvení hnojiva po celé zatravněné ploše v doporučeném množství. Bude se vám k tomu hodit speciální rozmetač nebo sypací vozík.

Trávníku však nestačí jednorázové pohnojení po zimě. Další výživu doporučujeme dodat v květnu až červnu a poté je dobré pohnojit na podzim speciálním podzimním hnojivem. V tom je převládající složkou draslík, který trávník posílí a připraví na zimu.

Tip

Pro lepší, úspornější a hlavně rovnoměrnější dosetí a hnojení vezměte na pomoc sypací vozík. Ten využijete během celého roku. V zimě do něj můžete dát písek nebo sůl a posypat namrzlý chodník.

Text: Adam Krejčík, Foto: Archiv redakce a firem

Stavba roubenky 4: Příčky a komín

Základním stavebním materiálem roubenky je sice dřevo, ale naše stavba nepostrádá ani zděné části. Je to nejen z důvodů estetických, ale má to i praktické tepelněakumulační důvody s možností vést příčkami technické instalace.

Zděné příčky se nacházejí v přízemí a oddělují z jedné strany chodbu od kuchyně, z druhé strany chodbu od obývací místnosti a od koupelny. Příčky tak tvoří tři stěny koupelny, což v kombinaci se čtvrtou dřevěnou roubenou stěnou s oknem působí velmi zajímavě.

Materiál příček

Všechny vnitřní příčky v roubence jsou postaveny z broušených přesných cihelných bloků pero-drážka Heluz family 25. Tyto bloky jsou určeny pro zdivo tloušťky 250 mm a svými tepelněizolačními vlastnostmi jsou vhodné i pro konstrukce obvodových stěn.

Kromě cihelných bloků byly při stavbě příček využity také překlady nad dveřní otvory, u dveří do kuchyně, obývací místnosti a do koupelny.

S dodávkou bloků Heluz byla objednána i zakládací malta, což je zdicí malta určená pro založení první řady cihel. Cihly se staví na základovou desku, izolace proti radonu pod příčkou musí být hotová. První řada musí být rovinná, což se neobešlo bez vodováhy, teprve potom bylo možné nechat maltu zaschnout. Druhý den se pak dostavěla celá stěna, ale zakládací maltu nahradila lepicí pěna.

Souhrnná cena cihel a překladů činila celkem 19 000 Kč, v ceně materiálu je zahrnuta i zakládací malta a zdicí pěna.

Využití příček

Řekli jsme, že v roubence je výhodné použít zděné prvky k instalacím a rozvodům. V našem případě to bude rozvodná pojistková skříň a rozvody pro podlahové topení. Příčky v koupelně byly využity k ukotvení sanitárního zařízení (umyvadla, WC, odpadu, vody a elektriky).

Výběr komína

Majitel roubenky pan Fröhlich od samého počátku počítal v roubence s kachlovými kamny, což ovšem vyžadovalo adekvátní komín. Při průzkumu nabídky trhu nakonec padla volba na komín s keramickou vložkou a s pláštěm z lehkých tvárnic z mezerovitého betonu. Kritériem byla životnost, kvalita a cena.

V přísném konkurzu obstáli pouze dva výrobci, a to Schiedel a E-Trade, ostatní komíny neprošly v kritériích pevnosti ani životnosti. S přihlédnutím k vyšší kvalitě nadstřešní komínové části i ceně, která byla o 25 % nižší, si pan Fröhlich nakonec zvolil český komín E-Trade.

Stavba komína

Komín se staví ze stavebnicových dílců na předem připravený základ (základ pro komín se staví při zhotovení obvodových základových pasů). Potom po dokončení hrubé stavby a podlahy je možné přistoupit ke stavbě komína.

Stavba probíhala tak, že ve smluvený den (do pěti dnů od objednávky) na staveniště přijeli dva pracovníci z firmy E-Trade a přivezli všechny komponenty, za necelých osm hodin komín stál a byl připravený k napojení na topidlo. Stavebník zároveň obdržel všechny potřebné dokumenty pro kolaudaci (mimo Revizní zprávy).

Stavby komínového tělesa

Na připravený základ nejprve pracovníci firmy instalovali zakládací prvek komína a první tvárnici, která je určena k osazení dvířek pro vybírání a vymetání sazí. Následovalo postupné skládání komínové stavebnice, sestávající z keramické šamotové vložky, vnějšího pláště z lehkých tvárnic a izolačních rohoží z minerální vaty.

Izolace vnějšího pláště z tvárnic a vnitřní keramické vložky je velice důležitá, protože zabraňuje nežádoucí kondenzaci vlhkosti v interiéru.

Jednotlivé dílce byly spojovány pomocí speciálních tmelů, kdy každý prvek – plášť i vnitřní vložka, měly svůj speciální tmel.

Nadstřešní část

Zhruba deset centimetrů pod prostupem střechou začali pracovníci na komín osazovat prvky z vysokopevnostního nenasákavého betonu. I tyto dílce mají systém svislých zámků, které kromě zamezení průniku vody umožnily pracovníkům postavit komín bez většího úsilí naprosto rovný. To je důležité ze statického hlediska a má vliv i na trvanlivost celého komína.

Komín tak nebylo třeba pracně dorovnávat jako při běžném zdění z cihel. Po instalaci posledního nadstřešního prvku zbývalo jen osadit betonovou krycí desku a nerezový ukončovací kužel.

Systém nadstřešních tvárnic je již z výroby upraven tak, že imituje zděný komín z cihel, ale odolnost a životnost nadstřešní části je prakticky neomezená. Komín díky tomu není třeba omítat, navíc hluboce probarvený nenasákavý beton vydrží desítky let bez výrazné změny odstínu.

Za osmimetrový komín pan Fröhlich zaplatil 17 274 Kč, za práci 5 000 Kč.

Seriál: Stavba roubenky – krok za krokem

1 Výběr pozemku, jednání s úřady, úprava terénu na parcele
2 Základová deska, inženýrské sítě
3 Izolace, první řada roubení
4 Komín, příčky, akumulační prvky, podlahové topení
5 Střecha – podbití, krytina a izolace, klempířské práce
6 Okna a dveře, štíty, dokončení interiéru, vyplňování spár a seřízení dilatace
7 Rozvody – elektřina, voda, odpady, sanita, zařízení interiéru
8 Stavba kamen, vytápění, nátěry
9 Exteriér – zpevněné povrchy, zahradní domek, parkovací stání

Text: Adam Krejčík, Foto: Archiv

Šafrán jako pradávný posel jara

Pro včely jsou květy šafránu životně důležitou spásou a mnohé z nás jistě povzbudí k vycházce z domu a k nadechnutí se svěžího vzduchu. Rod šafrán (latinsky Crocus) patří botanicky do čeledi kosatcovitých a zahrnuje okolo osmdesáti původních botanických druhů a několik desítek kultivarů.

Divoké šafrány se vyskytují na území téměř celé Evropy (nejvíce ve Středomoří, na Balkánu a v Alpách) a v Malé a Střední Asii. Dva druhy lze vidět i v naší přírodě. V zahradách se pěstují především hybridy šafránu zlatého a šafránu jarního. Čím dál oblíbenější jsou také v mísách na balkonech a terasách.

Šafrány jsou trvalky a patří mezi cibuloviny. Většina druhů rozkvétá od února do dubna, ale některé kvetou na podzim od září do listopadu. Z kulovitých až zploštělých cibulek vyrůstají úzké trávovité listy, dlouhé okolo 5 až 15 cm, většinou s podélnými bílými proužky. U některých druhů raší listy zároveň s květy, u jiných až po odkvětu.

Kalichovité, různě zbarvené květy se šesti okvětními lístky vyrůstají z cibule jen na krátkém stonku. Z jedné cibulky vykvétá jeden až několik květů. Stará cibulka po odkvětu odumírá a rostlina místo ní vytváří novou mateřskou cibulku a několik menších cibulek dceřiných. Většina druhů na zimu zatahuje, jen některé druhy z teplejších oblastí přezimují se zelenými listy.

Na trávník, na skalku i do nádoby

Na zahradě se šafrány vysazují do skalek i volně do trávníků, kde na jaře zvlášť hezky vyniknou. Používají se i do nádob, jako jarní dekorace nebo během zimy rychlené. Velkokvěté hybridy obvykle kvetou v březnu a dubnu modře, purpurově, bíle a žlutě, mnohé odrůdy jsou vícebarevné nebo žíhané. Květy bývají až 10 cm vysoké.

Obecně všechny šafrány potřebují v době kvetení co nejvíce slunce, v polostínu hůře nakvétají. Půda by měla být vzdušná a velmi dobře propustná, ale neměla by zcela vysychat, měla by zůstávat mírně vlhká. V mokré a těžké půdě cibule slábnou a vyhnívají. Trávníky by neměly být zarostlé mechem, na zimu je posekejte, aby šafrány nerašily do polehlé stařiny.

Nebezpečím jsou myši, které cibule vyhlodávají. Tomu lze částečně zabránit výsadbou v plastových košíkách, které pod zemí cibule aspoň trochu chrání. Při pěstování v nádobách je třeba na dno nasypat vrstvu drenáže (štěrk, střepy ze starých květináčů) a dát pozor, aby se neucpal odtokový otvor. Jako substrát se osvědčila směs třetiny písku a dvou třetin zahradní zeminy.

Šafrány se nejsnáze množí dceřinými cibulkami, které můžete oddělit při přesazování. Na vhodném stanovišti se trs během několika let dokáže rozrůst do větší plochy – a to jak cibulkami, tak i semeny (rostliny vysazené volně v trávníku často zplaňují). Šafrány kvetoucí na jaře přesazujte na podzim a druhy s podzimním kvetením zjara. Vyrytá hnízda cibulek rozeberte (zde je výhodná výsadba do plastových košíků), očištěné cibulky sázejte v menších skupinkách do hloubky 6 až 10 cm.

Krása i užitek

Šafrán patřil od starověku k nejcennějším kořením, přírodním barvivům a léčivkám i voňavkám. Znali ho ve starém Egyptě, obchodovali s ním féničtí mořeplavci, nesměl chybět na žádné hostině římských boháčů (odvar z šafránu se pil v úvodu hodování, aby hosté vydrželi hodně popíjet). Pověstné je šafránové barvivo, dříve žádané k barvení drahých textilií na sytě žlutou barvu. Ze silice obsažené v květech se vyráběly parfémy a význam mělo i lékařské využití šafránu.

Má velice příjemnou vůni a nahořkle medovou chuť. Naše prababičky ho používaly k obarvení a k okořenění polévek i omáček, „šafránily“ posvícenské těsto a domácí máslo. U nás už šafrán příliš žádaný není, používá se do rýžových jídel, jako je španělská paella, italská rizota, populární je ve francouzské, arabské, čínské a indické kuchyni. Dávkuje se jen na špičku nože, jinak jídlo zhořkne.

Nemletý šafrán je před vařením potřeba namočit alespoň na půl hodiny (doporučovalo se i 24 hodin) do trošky horké vody, aby se rozvinulo aroma a uvolnilo barvivo. Do jídla se přidává i s vodou.

Pozor na ocúny!

Nezaměňujte podzimní druhy šafránů s ocúny, které jsou prudce jedovaté. Šafrány sice toxiny obsahují také, ale v mnohem menší míře a především v cibulkách. Ocúny jsou však jedovaté celé. Spolehlivě je poznáte podle listů, ocúny kvetou vždy bezlisté, zatímco většina šafránů listy má nebo začínají rašit.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale) rozkvétá v září na vlhkých loukách.

Text a foto: Romana Rybková

Jak vybrat podlahu pro jednotlivé místnosti

Není vidět, ale je důležitý

Aby podlaha byla bezpečná, bez nerovností a zbytečných nedokonalostí, má velký vliv nejen samotná pokládka, ale také kvalita podkladu. A právě tato „neviditelná“ součást podlahy je základním předpokladem pro všechny typy podlahových krytin.

Podklad musí být pevný, rovný a suchý. Zatímco podlahu můžete s nadsázkou měnit třeba každý rok, kvalitní podklad by měl vydržet a sloužit beze změny. Každá větší nerovnost a hrubá nečistota se v průběhu užívání může nenávratně promítnout a narušit strukturu podlahy. Přičemž drobné nedokonalosti podkladu lze vyřešit pomocí samonivelační stěrky či spárovacího tmelu. Precizní zpracování jednoznačně vede k dlouhodobému kvalitnímu užívání podlahové krytiny.

Profesionální pokládka

Samotná pokládka podlahy se rovněž řídí několika pravidly. Roli zde sehrává charakter místnosti (zejména možný výskyt vlhkosti např. v koupelně, ale i její velikost), typ a konstrukční provedení podlahové krytiny (řada materiálů umožňuje volbu mezi pokládkou plovoucím způsobem a pevným spojením k podkladu), požadavek na umístění podlahového topení (na topný systém bývá vhodnější krytinu přilepit), kvalita zvukové izolace u konstrukce stavby (správné odhlučnění stropů a stěn sehrává v akustice místnosti doma i u sousedů nemalou roli) i plánovaná životnost vybrané podlahy. Je-li například podlaha provizorní a dočasnou volbou, je zbytečné ji s podkladem pojit napevno, plovoucí způsob pokládky usnadní (urychlí i zlevní) následnou výměnu.

Při pokládce musejí být dodrženy pokyny, které ke krytině udává výrobce, i obecně platné normy a standardy. U většiny plovoucích variant je zapotřebí neopomenout doporučené podložky (ochrana před kročejovým hlukem a parozábrana) a zachovat dilatační mezery. Při pokládce lepením zase vstupuje do hry správná volba chemie i technologie nanášení (způsob, množství, operativnost).

Zkušení podlaháři se postarají jak o přípravu podkladu, tak o správnou volbu a provedení pokládky. Ceny práce profesionálů se liší dle firmy i regionu, záleží také na kvalitě a nutnosti úpravy podkladu i druhu podlahy a způsobu pokládky, spodní hranice ceny práce za metr čtvereční začíná na orientační částce 130,- Kč u vinylových podlah a 150,- Kč u dřevěných podlah.

Kterou kam?

K výběru je mnoho inovovaných materiálů (kupříkladu výrobní technologie vinylových podlah se ubírají k ekologické alternativě, třeba na bázi organického polyuretanu bez obsahu PVC, změkčovadel či chloru), konstrukčních variant, barev a dekorů i cenových relací podlahových krytin.

Každý materiál má svá specifika, přírodní materiály hřejí ze své podstaty, dřevo je náročnější na péči a údržbu, laminát je odolný vůči zátěži, ale chladný a náchylný na vodu i výskyt kročejového hluku, tvrzený vinyl je pružný, odolný a nenáročný na údržbu, měkčené PVC v rolích je levné, nenáročné, nekvalitní produkty však mohou uvolňovat vyšší emise těkavých látek nebo mít kratší životnost, chladná dlažba skvěle vede teplo z podlahového topení, zároveň je „křehká“, koberce s dlouhým vlasem zadržují prach atd.

Odlišné technické a užitné vlastnosti i nároky na údržbu předurčují, že ne každá podlaha se hodí do všech místností.

Chodba a vstupní prostory

Vstupní místnost by měla být reprezentativní, zároveň snadno udržovatelná. Velmi důležitá je zde tzv. čisticí zóna, nejčastěji řešená rohoží, která zachytí všechny hrubší nečistoty, které do bytu vnášíme z venku. S tím souvisí i volba podlahy, která musí být odolná vůči mechanickému poškození i působení vody, bezproblémově udržovatelná, nekluzká a v dobře zvoleném odstínu. U dlažby si např. dávejte pozor na spáry, tmavší odstíny jsou zde tou lepší volbou.

Vhodné materiály: dlažba, linoleum, tvrzený vinyl, ekologické elastické podlahy, kámen, lité podlahy

(Ne)vhodné materiály: dřevo, korek, laminát, koberce, PVC v rolích

Kuchyň

Podlaha v kuchyni musí zvládnout padající předměty i další rizika spojená s vařením a mytím nádobí. Z toho vyplývá, že by měla být odolná vůči nárazům, vodě, každodennímu užívání, dobře udržovatelná a nekluzká. V kuchyně se netřeba bát „chladnějších“ materiálů. Ideální je možnost případné snadné opravy či výměny krytiny.

Vhodné materiály: dlažba, tvrzený vinyl, linoleum, korek, ekologické elastické podlahy

(Ne)vhodné materiály: laminátová podlaha, koberec, krytiny s vyšším množstvím spár (pozor na odstín spár), dřevo (prostor kuchyně zvládne, ale není ideální)

Obývací pokoj

Místo odpočinku, reprezentativní prostor pro setkávání s rodinou i přáteli, volba podlahy je zde designovou záležitostí, měla by být příjemná na pohled i dotek a hřejivá.

Vhodné materiály: dřevo, ekologické elastické podlahy, linoleum, korek, tvrzený vinyl, laminát, koberec, ale i třeba litá podlaha v kombinaci s podlahovým topením

(Ne)vhodné materiály: z podstaty studené materiály typu dlažba, lité podlahy, kámen

Ložnice

Místnost, která je symbolem klidu, relaxace a pohody. Podlaha zde nevyžaduje nároky na odolnost, měla by být hlavně útulná, příjemná pro bosou nohu, hřejivá a celkově „zdravá“, a to z hlediska složení i zadržování prachu apod.

Vhodné materiály: dřevo, linoleum, korek, ekologické elastické podlahy, tvrzený vinyl, laminát, případně koberec (pro alergiky méně)

(Ne)vhodné materiály: z podstaty studené materiály typu dlažba, lité podlahy, kámen či PVC v rolích

Dětský pokoj

Pro naše nejmenší jen to nejlepší, tato slova by měla platit i při výběru vhodné podlahové krytiny. Materiál musí být příjemný na dotek, hřejivý, zároveň odolný, dobře udržovatelný a „zdravý“, nealergenní.

Vhodné materiály: linoleum, ekologické elastické podlahy, tvrzený vinyl, korek, dřevo, případně laminát, který je odolný vůči oděru, zároveň však chladnější

(Ne)vhodné materiály: dlažba, lité podlahy, kámen, PVC v rolích

Koupelna

V koupelně je největším nebezpečím pro podlahu voda a vlhkost, kterým musí odolávat. Zároveň by měla být nekluzká, ideálně jednolitá s minimem přerušení a spojů, dobře udržovatelná. Důležité je myslet na kvalitní pokládku, nejlépe celoplošným lepením, a pečlivé zakončení kolem stěn, aby se pod krytinu nedostávala na zdech se srážející pára, vedoucí ke vzniku plísně. Pokud uvažujete o podlahovém vytápění, koupelnu určitě nevynechte.

Vhodné materiály: dlažba, vinyl, ekologické elastické, lité podlahy, dále vybrané varianty linoleí i korku

(Ne)vhodné materiály: dřevo, laminát, koberec

Otázky pro Milana Mrkáčka, Kratochvíl parket profi, s.r.o.

Jakou chybu dělají zákazníci při pořizování krytiny?

Důležité je nezaměřovat se čistě na cenu a vzhled, ale více zohledňovat užitné vlastnosti a charakter místnosti, a to z pohledu jejího využití i „stáří“, zdali se jedná o nové či rekonstruované prostory (typ konstrukce stavby). Volba podlahy by měla být podchycena co nejdříve, aby se připravily podklady přesně „na míru“ vybraným typům krytiny, např. aby dvě odlišné podlahy byly položeny v jedné rovině. Podceněna by neměla být otázka tepelného odporu a vhodnosti krytiny na podlahový topný systém, nároky na mechanické zatížení i zdravotní hledisko, zejména jedná-li se o osoby s alergiemi či respiračními potížemi. Spíše měkčí materiály volte v případě problémů s klouby. Je dobré také zohlednit přítomnost domácích mazlíčků. Kromě designu a ceny doporučuji neopomínat kritéria jako odolnost, praktičnost a životnost.

Jaké trendy se promítají na trhu podlahových krytin?

V popředí se jednoznačně drží přírodní materiály, reprezentované dřevem, linoleem, ale i dalšími inovovanými produkty na přírodní bázi. V sortimentu dřevěných podlah je oblíbený 1lamelový formát a přírodní olej. Po vlně tvrzených vinylových podlah v dílcích, které dokážou věrohodně napodobit dřevo, kámen, štípaný mramor, travertin, dlažbu i kov, v poslední době roste na významu alternativa v podobě ekologických elastických podlah bez obsahu PVC a změkčovadel. Zákazníci u nich oceňují pestrost vzhledu (od barev po různorodost imitací), vysokou odolnost, snadnou údržbu (bez nutnosti užívat čisticí přípravky) a nulové emise těkavých látek, tedy absolutní zdravotní nezávadnost i následnou ekologickou likvidaci.

(Komerční prezentace)

Sněhobílý dům ve španělském Středomoří

Na ostrově Formentera je zvykem, že se čerstvě dostavěný dům pokřtí. Majitelé se rozhodli dát mu po rekonstrukci jméno „Casa Niños“ – Dům dětí.

Dům se nachází v klidné a izolované části obce Es Pujols, na krásném středomořském ostrově Formentera. Stojí v blízkosti moře, v oblasti známé svojí autenticitou. Jako by se zde zastavil čas. Cesty nejsou zpevněné, zahrady lemují zvětralé dřevěné ploty a veřejné osvětlení se vyskytuje jen sporadicky.

Za všech okolností se místní snaží ponechat přirozenou ostrovní vegetaci, která si tak podmanila celé okolí a dává mu typický vzhled. „Toto prostředí ve mně vyvolalo silné vzpomínky z dětství,“ říká architect Pepe Gascón, autor návrhu rekonstrukce.

Letní sídlo

Dům si postavil v osmdesátých letech 20. století německý manželský pár v baleárském stylu. S novou dobou a novými majiteli bylo nutné jej přestavět a doplnit tak, aby poskytoval podmínky pro pohodlný život. Nově rekonstruovaný dům měl sloužit jako letní sídlo. Díky příbuzenskému vztahu s majiteli věděl architekt přesně, co jim bude vyhovovat, a celý proces realizace byl velmi dynamický.

Největším zásahem do původní podoby byla reorganizace denních prostor nacházejících se mezi dvěma verandami. Byly zrušeny dvě menší místnosti, kuchyně byla propojena a otevřena do obývacího pokoje a vstupní dveře byly přemístěny. Díky přestavbě obývacího pokoje bylo možné rozšířit hlavní ložnici. Na konci chodby se také nacházejí další dvě menší ložnice. Architekt se rozhodl, že před nimi vytvoří malou vstupní halu. Bylo také třeba nově zorganizovat obě koupelny, aby byly prostornější a plně funkční.

Změny zasáhly i širší zázemí. Z původní garáže, která přiléhala k domu, vznikl apartmán pro hosty, šikovně propojený s exteriérem. Díky výškovému rozdílu terénu na konci terasy zde bylo možné zřídit technickou místnost a prádelnu. Střecha – betonová deska – je na stejné úrovni jako bazén, slouží tedy i jako plošina pro opalování, venkovní stolování a relaxaci, nebo také jako skokanský můstek k bazénu.

Vše je zalité sluncem

Některé okenní a průhledové otvory ve fasádě se zvětšily, do interiéru tak může proniknout daleko více slunečního světla. Patrné je to zejména v obývacím pokoji a na verandách, které byly doposud velmi tmavé.

Velkou pozornost všichni věnovali použitým materiálům a architektonickým prvkům. Cokoliv, co neodpovídalo tradičnímu baleárskému stylu, muselo pryč. Rekonstrukce byla založena na lokálních materiálech a tradičních pracovních postupech.

Hlavní barvou celého objektu, a to uvnitř i vně, je bílá, jak je u moře obvyklé. Dobře odráží sluneční paprsky a dům se tak nepřehřívá. Okenice byly natřené blankytně modrou barvou, jako u většiny domů na Formenteře.

Většina nábytku v interiéru je provedena z cihel (čela postelí, šatní skříně, kuchyňská linka, police a bar). V obývacím pokoji byly vytvořeny niky a z cihel je i venkovní sprcha. Povrchy stěn pokojů i cihlového nábytku jsou záměrně nedokonalé. Všechny příliš ostré rohy byly nahrazeny krásně nepravidelně oblými.

Toto vše doplňuje dřevěný nábytek, textilní závěsy a pokrývky, které dodávají domu barvy. Rozzářit dům barvami mají za úkol také obrazy a další dekorace. Je to zkrátka pohodlný a funkční středomořský dům, kde hlavní roli hrají barvy, světlo a stín.

Text: Kristýna Lišková, Foto: Jordi Sarrà, Pepe Gascón

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 165,25 m2

Celkové náklady: 110 000 eur

Autoři:

Pepe Gascón

Je majitelem studia Pepe Gascón Arquitectura, architektonického ateliéru s dlouhou tradicí a mnoha zkušenostmi. Tým je složený z lidí mnoha zaměření. Společným jmenovatelem jsou kreativita a inovace.

Ateliér provádí celý projekt od počáteční koncepce až po realizaci. Cílem je tvořit střízlivou, účelnou a nadčasovou architekturu zahrnující inovativní postupy. Ateliér sídlí ve Španělsku v Barceloně.

Spolupráce: Jesús Gallego, interiéry navrhla Estela Gómez, technický projekt Josep Gascón Canals.

Kontakt:

www.pepegascon.com

Jarní revize střechy a okapů

Čas úklidu

První jarní den nás před pár dny minul, proto je ten správný čas na tradiční jarní úklid – nejen na zahradě a uvnitř domu. Pokud chcete, aby vám dům dlouho vydržel, nesmíte zanedbat ani kontrolu jeho střechy a okapů, které byly v minulých měsících vystaveny silnému větru a nevlídnému počasí.

Desatero prevence

• Zjistit stav střešní krytiny
• Prověřit oplechování střešních prvků a prostupů – komínů, světlíků, vikýřů, odvětrávacích prvků
• Vyčistit lemování za komínem, vikýřem nebo střešním oknem (pokud je třeba), aby mohla voda dobře odtékat
• Prohlédnout okapy a odtokové roury; dát přitom pozor zejména na prohnuté žlaby, pokřivené nosné háky či těsnost jednotlivých dílů
• Vyčistit okapy
• U starších pozinkovaných okapů dát pozor na korozi; u plastových okapů prověřit možné popraskání vlivem mrazu
• Zkontrolovat těsnění a kvalitu nátěrů střešních oken
• Důkladně projít podkroví, zda někde nezatéká, nebo dokonce jestli se na částech dřevěných krovů netvoří houba a plíseň
• Shrnout množství poškození všech výše uvedených částí; malé závady můžete odstranit sami, na ty větší je třeba zavolat odborníky
• Revizi střechy a okapů byste měli dělat nejméně jedenkrát do roka, optimální je však dvakrát – před zimou a po ní

Vizuální prohlídka

Pokud se rozhodnete revizi střechy provést sami, pamatujte na bezpečnost. Mnohdy jsou právě ta místa střechy, kde je nutné kontrolu provést, nejhůře přístupná. Zkontrolovat oplechování komínu u střechy s velkým sklonem může být bez zabezpečení velmi riskantní. Lepší je proto takovou činnost přenechat odborné firmě.

„Doporučuji spíše vizuální kontrolu střešní krytiny, například z bezpečí střešního okna,“ říká Marek Dítě, produktový manažer společnosti Lindab, a dodává, „stejně tak lze provést kontrolu lemování střešního okna a jeho případného vyčištění, aby nic nebránilo plynulému odtoku vody. Zda je vše v pořádku, můžeme zjistit také kontrolou podstřeší. Pokud prostor slouží například jako nezateplená půda, snadno zjistíme případné zatékání, které se projeví jako vlhké mapy v prkenném bednění. Toto doporučuji zkontrolovat především v místě komínového tělesa a střešních oken. Překontrolujte, zda kvůli náporu sněhu nedošlo k utržení hromosvodu, případně k uvolnění střešních tašek v místě úžlabí.“

Důkladnou prohlídku si zaslouží také okapy. Na první pohled zjistíte, zda nedošlo k jejich poškození vlivem sjíždějícího sněhu. Pokud si troufnete zkontrolovat a vyčistit podokapní žlab a průchodnost svodové roury například pomocí proudu vody, nepřekvapí vás první přívalové deště, které by mohly v případě ucpaného žlabu napáchat škody. Zároveň také zkontrolujte, zda jsou všechny spoje těsné a okapový systém nikde neprotéká.

Čas rekonstrukce

Poškození, které se po zimě může objevit, často souvisí se špatným výběrem střešní krytiny podle zátěžové oblasti nebo s nedodržením technologického postupu při samotné montáži.

Pro správnou funkčnost střechy jsou vedle střešní krytiny důležité i další její části – od izolace přes různé doplňky až po okapové systémy. Pokud zjistíte, že poškození vaší střechy po zimě je většího rozsahu, je nejlepší zavolat odborníka.

Ze zákona je záruka na práci dva roky. Jsou však i firmy, které nabízejí pozáruční servis v délce až 3, 5 či dokonce 10 let.

Když už opravy nezajistí bezchybné fungování střechy, nezbývá nic jiného než pořídit novou. Velmi důležité je zvolit k danému typu střechy vhodnou krytinu. Podstatnou roli při výběru krytiny hraje sklon střešních ploch, sněhová oblast, členitost a tvar střechy a také únosnost krovu.

Při výběru nové střechy bývá rozpočet hlavním faktorem. Kombinace materiálů různé jakosti a slepá snaha ušetřit za každou cenu na úkor životnosti se však časem nevyplácí. Na střechách tak můžete spatřit kvalitní krytinu pořízenou za nemalou částku s nekvalitním plechem pro úžlabí a levnou difuzní fólií.

„Když si lidé koupí kvalitní plechovou krytinu se zárukou 50 let, například od firmy Ruukki, ale použijí nejlevnější difuzní fólii, která se rozpadne za tři roky, a lemování, úžlabí a další prvky si nechají udělat z nejlevnějšího plechu na trhu, cítím trochu vztek,“ říká k častému problému klempíř Michal Benešovský z firmy Habest.

Klempíři radí

Uvažujete-li o nové střeše nebo rekonstrukci té staré, měli byste dbát podle klempířů následujících rad:
• Nekombinujte levné neznačkové materiály s kvalitními značkovými
• Zvolené materiály by měly být v kvalitativním souladu
• Pokud váš omezený rozpočet neumožní volit jen kvalitní a dražší materiály, šetřete spíše na volbě povrchové úpravy než na kvalitě plechu
• Už ve stadiu projektu myslete na jednoduchost střechy, složité střechy se prodražují a skrývají větší riziko možných vad
• Ověřte si záruční dobu a podmínky reklamace u značky krytin, někteří výrobci totiž deklarují záruční dobu, které dosáhnete jen po registraci, na kterou vás prodejce většinou neupozorní

Text: Helena Marková, Foto: Archiv redakce a firem

Konstrukce krovu

Dvakrát provětrávaná střecha

Skladba střechy

Pokládka šindelů

Seriál: Stavba roubenky – krok za krokem

Zvláštní cena odborné poroty v anketě DŮM ROKU 2016!

Tvář nastavená slunci

Málo metrů, hodně místa

Malý, ale hezký

Slovo stavitele

Technické údaje

Stěrka versus omítka

Jak vybírat

Čistá elegance

Do deště

Pozor na zajištění dostupnosti stavby

Přepava

Maximální hmotnost vozidel

Nezapomeňte!

Kvalitní osivo je základ

Zatěžovaný trávník

Okrasný trávník

Do náročných podmínek

Nezapomeňte na zálivku a živiny

Blahodárné hnojení

Tip

Materiál příček

Využití příček

Výběr komína

Stavba komína

Stavby komínového tělesa

Nadstřešní část

Seriál: Stavba roubenky – krok za krokem

Na trávník, na skalku i do nádoby

Krása i užitek

Pozor na ocúny!

Není vidět, ale je důležitý

Profesionální pokládka

Kterou kam?

Chodba a vstupní prostory

Kuchyň

Obývací pokoj

Ložnice

Dětský pokoj

Koupelna

Otázky pro Milana Mrkáčka, Kratochvíl parket profi, s.r.o.

Letní sídlo

Vše je zalité sluncem

Technické údaje

Čas úklidu

Desatero prevence

Vizuální prohlídka

Čas rekonstrukce

Klempíři radí

PARTNEŘI WEBU