Blog

Sleva se vztahuje na střešní krytinu KMB Beta v provedení Elegant (cihlová, černá, hnědá) a na jednotlivé segmenty cihelného zdiva Profiblok (240 mm, 300 mm a příčkovky).

Akce je určena pro prvních 100 zákazníků bez ohledu na to, zda slevu využijí pro nákup střešních tašek či pálených cihel nebo obojího, a to už při minimálním odběru 5 palet.

Stavějte s KM Betou, stavějte dům za 60% ceny!

Informace najdete na www.kmbeta.cz nebo ne bezplatné infolince 800 150 200.

Ani běžná údržba, zvláště pokud se týká celého domu, se neobejde bez dílny nebo alespoň pracovního kou­tu. Dokonce i v malém bytě lze vytvořit pracovní koutek pro domácího kutila. V nejjednodušším případě to může být skříň, ve které se po otevření objeví malá pracovní plocha, stojan s vrtačkou, držáky se zavěšeným nářadím, zásuvky se spojovacím materiálem, elektrosoučástkami atd.

Ostatní pak podle zaměření kutila: zatímco fanoušek do elektroniky tu bude mít držák pájky, vestavěné měřicí přístroje a laboratorní zdroje napětí, modelář zase miniaturní svěrák, držák výkresů, šablony atd. Po práci jen stačí zavřít dveře a je uklizeno – ani sebečistotnější paní domu nemůže mít námitky.

To všechno je ovšem jen minimální a tak trochu nouzové řešení, které od ostatních členů domácnosti vyžaduje pochopení. V rodinném domku si toho můžeme dovolit mnohem víc – a možnost kutila vyřádit se ve vlastním malém království nakonec většinou ocení všichni členové rodiny. Je proto škoda, pokud se s prostorem pro dílnu v novostavbě nepočítá rovnou, jak tomu u typových projektů bohužel bývá.

Teplo není přepych

Teplo v dílně, či spíše jeho absence, je jedním z nejčastějších neduhů improvizovaných domácích dílen. Jelikož takové pracoviště vzniká většinou z jinak nevyužitelných zákoutí, nebývá tu ani zdroj tepla. Jenže sedět dlouhé hodiny téměř bez pohybu v nevytopeném prostoru je přinejmenším nepříjemné. A protože často může jít o práci, která nás zaujme a při níž nepohodu ani nevnímáme, je to dokonce i zdraví nebezpečné. Stejně nevhodné je pak improvizované řešení pomocí různých elektrických přímotopů nebo přenosných zářičů. Nejenže se obvykle vyznačují drahým a neefektivním provozem, ale v kombinaci s pilinami, různými laky a dalšími hořlavými látkami představují i riziko požáru.

Dílna by proto měla být místnost vyhřívaná stejně jako zbytek bytu. U nově stavěného objektu to není problém, ale i u starších domů se instalace topení vyplatí: získáme prostor pro plnohodnotné celoroční využití. Veškeré investice do vybavení dílny se pak zhodnotí mnohem lépe.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Osvětlení dílny

Bez kvalitního světla v dílně se téměř nedá pracovat. Osvětlení by rozhodně nemělo spočívat jen na bedrech malé stolní lampičky. Nejen kvůli pohodlí při práci, ale také ze zdravotních důvodů. Ideální samozřejmě je, když má pracovní prostor velká okna a přímý přístup denního světla. Z již zmíněných důvodů to však není vždy možné, navíc tu kutil obvykle stejně pobývá až ve volném čase, tedy nezřídka v noci. O to větší pozornost je nutné věnovat umělému osvětlení.

V domácích dílnách se nejčastěji opracovává dřevo, plasty a některé kovy, obvykle menších rozměrů. V takovém prostoru je proto zapotřebí rovnoměrné horní osvětlení nebo odstupňované osvětlení, intenzivnější nad pracovní plochou. Kromě toho je většinou potřeba zajistit i lokální osvětlení pracoviště – zejména u náročnějších úkonů nebo přesnějších prací, například při pájení, jemné mechanice, přesném sestavování modelů a podobně. Takové světlo má mít přibližně dvojnásobnou intenzitu v porovnání s hor­ním osvětlením místnosti.
Při používání točivých strojů (soustruhu, vrtačky, frézy atd.) jsou z bezpečnostního hlediska naprosto nežádoucí zářivky. Jejich světlo totiž nepozorovaně kmitá v rytmu síťového kmitočtu (50 Hz), což může za určitých podmínek způsobit optické efekty vedoucí k nesprávnému vyhodnocení pohybu rotujícího pracovního nástroje.

Dostatek čerstvého vzduchu

Je jen málo výrobků či opracovaných předmětů, které nechceme dále natírat nebo lakovat. Při takové činnosti pak po­užíváme i ředidlo nebo sprej. Škodlivé výpary vznikají také při pájení, letování, zahřívání různých látek, zpracování plastů nebo při práci s lepidly. V neposlední řadě pak je většina úkonů zdrojem prachu.

Vysoká koncentrace těchto látek představuje především zdravotní riziko. Případy nevolností v malých nevětraných dílnách nejsou nijak výjimečné a v případě dlouhodobých expozic mohou vést k chro­nickým chorobám. Smutnou kapitolou jsou kutilové, kteří se při své práci stali drogově závislými na výparech některých látek. Jde ale i o požární rizika. Při vysoké koncentraci těkavých látek aerosolů nebo některých druhů jemného prachu může dojít ve styku s otevřeným ohněm nebo žhavým tělesem k explozi.

Místnost tedy musí být dostatečně větratelná – když už ne oknem, tak alespoň nuceným odsáváním vzduchu. Jinou mož­ností je pro tyto práce využít digestoř s účinným odsáváním.

Bez elektřiny to nepůjde

Moderní domácí dílna se prakticky neobejde bez elektrické energie, přičemž příkony kutilských nástrojů jsou poměrně vysoké. Tomu by měl odpovídat nejen jistič, ale také dokonale provedené a raději naddimenzované elektrické vedení ve zdech. Dílna by zcela samozřejmě měla mít svůj vlastní obvod s vlastním jističem na snadno přístupném místě tak, aby bylo možné celý okruh snadno a rychle vypnout. Pokud se nevyhneme používání elektrického topidla, mělo by mít také svůj okruh a své jištění.

Základní požadavky

> teplo > světlo > snadné a účinné větrání > dostatečně dimenzovaný přívod elektrické energie > zvuková izolace

Bezpečnost především

Kromě pracovního stolu, svěráku, bedny s nářadím atd. patří ke stejně standardnímu vybavení dílny i hasicí přístroj. Bohužel mnozí stále mají tendenci podceňovat bezpečnostní hledisko do­mácích prací a skutečnost, že veš­kerý materiál a odpady v dílně jsou dost hoř­lavé, nemluvě o odletujících jiskrách při vlastní práci. Hasicí přístroj by měl být na snadno přístupném místě, stejně tak i příruční lékárnička.

Z praktických důvodů je důležité věnovat pozornost vhodnému rozmístění dostatečného množství zásuvek, protože kabely s rozdvojkami povalující se po zemi jsou jen pro zlost – a někdy také i pro úraz. Ideální tedy je, když přímo nad pracovním stolem máme umístěnu řadu zásuvek pro rychlé a snadné připojení spotřebičů. Přístroje, které používáme často, nebo jsou do sítě zapojené stále, by měly mít své zásuvky naopak někde „uklizené“ (pod stolem, na boku stolu a podobně), aby jejich přívodní šňůry zbytečně nepřekážely.

Dílna co nejdál od obytných prostor

Jen málo činností v dílně není hlučných – šťastní ti kutilové, kteří se věnují lepení plastikových modelů a pájení elektroniky. Většina ostatních asi tu a tam narazí na nevoli okolí, které ruší řezání, bouchání, klepání či vrčení. Ideální proto je, když dílna leží co nejdál od obytných prostor bytu a jde uzavřít protihlukovými dveřmi.

Nic se ale nemá přehánět. Dílny v zahradních kůlnách sice obvykle nikoho neruší, zato však v našich klimatických podmínkách po větší část roku nelákají k využití. Pokud si cestou ke svěráku musíme nejdřív vzít kožich a pak se brodit blátem, nejspíš si kutění dvakrát roz­myslíme. Nejvhodnější jsou bývalé stodoly a kůlny přiléhající k chalupám: pracoviště je dokonale oddělené, ale ne­ní problém zavést do něj topení a inženýrské sítě.

Z důvodů rušení je domácí dílna také často odsunuta do garáže. Ani to ale není nejlepší, pokud kout není od zbytku prostoru pro auta oddělen. Pravda sice je, že v garážích vznikly mnohé slavné technologické firmy – šlo ovšem o garáže amerických rodinných domků, které se k těm našim mají asi tak jako newyorské mrakodrapy k pražským panelákům.

Dílna snů

Přibývá těch, kteří si mohou ve vlastním domě vybudovat vlastní dílnu snů. Jak tedy má ideální dílna vypadat? Samozřejmě záleží na zaměření kutila, v každém případě by však měla mít několik pracovních zón. Neměl by chybět pracovní stůl pro čistší práce (rozložení plánů, přípravu, pájení, testování, měření atd.) a místo pro hrubší a špinavější aktivity (vrtání, řezání, broušení atd.) Důsledné rozlišování těchto prostor šetří nervy, čas na úklid a hlavně přispívá k pracovní pohodě a přehledu, co kde máme.

Stůl pro špinavou práci by měl být těžký a bytelný – vůbec není na škodu investovat do kovového ponku. A jeho samozřejmou součástí je neméně bytelný svěrák. Důležité je rozmístění strojů a nástrojů. Vrtačka by měla mít svůj stojan, pokud už nepoužíváme přímo sloupový nebo stojanový typ. Také každý další nástroj by měl být na dostupném a především stálém místě. Totéž platí o přihrádkách na spojovací prvky, vrtáky, elektrosoučástky atd.
Není přitom na škodu se podívat, jak mají pracoviště uspořádané v profesio­nálních dílnách, opravnách nebo autoservisech. Důležitým prvkem dílny je podlaha: bytelná, snadno omyvatelná, ale současně neklouzavá a pokud možno ne úplně studená. Možnost zavedení vody a kanalizace ještě zvýší komfort užívání dílny.

Hobby, nebo profi?

Pokud už jsme investovali úsilí i pro­středky do velké, dobře uspořádané dílny, bylo by chyba šetřit na nářadí. Jde většinou o volbu mezi stroji označovanými jako hobby a profi.

Profesionální výrobky sice na první pohled při stejném vzhledu stojí několikrát víc, nejsou to ale vyhozené peníze. Většinou totiž několikrát víc vydrží – alespoň u zavedených značek. Hobby strojky se hodí právě jen pro občasné použití, ale nikoliv pro stabilní trvale využívanou dílnu. A zdaleka nejde jen o sofistikované elektrické spotřebiče, platí to i o obyčejných kleštích a šroubovácích.

Podobná je volba mezi jednoúčelovými a takzvaně univerzálními stroji. Když koupíte víc kvalitních jednoúčelových stro­jů a najdete pro ně v dílně dobré stálé umístění, ušetříte si spoustu hodin přestavování a uzpůsobování univerzálního stroje, který se zdánlivě hodí ke všemu, ve skutečnosti ale často k ničemu.

text: Jan A. Novák, foto: archiv

Aby se dal beton čerpat, musí mít vhodnou skladbu. O návrh správné skladby čerpatelných betonů se stará technolog betonárny. Vhodný stroj – čerpadlo – pak na základě požadavku betonárny zajistí dispečer čerpadel. Ten zohlední potřebnou vzdálenost čerpání, požadovaný hodinový výkon a pošle na stavbu ten správný prostředek pro čerpání.

PRO ZVÍDAVÉ

Podrobnosti k čerpatelnosti betonu lze najít na portálu www.transportbeton.cz konkrétně zde: Čerpatelný čerstvý beton.

Typy čerpadel

Čerpání betonu se provádí za pomoci mobilních i stabilních čerpadel, automixů s čerpadlem na nástavbě (tzv. pumpomixů) a betonovacích věží (velké stavby). Největší mobilní čerpadlo v České republice má délku ramene 58 metrů, běžně se používají čerpadla s délkou ramene od 17 m. Tento údaj představuje možnou vzdálenost čerpadla od konstrukce, neboli délku výložníku, zkrátka délku ramene čerpadla s trubkou.

K tomuto rameni lze připojovat další hadice. Ty však leží na konstrukci a manipulace s nimi dobu ukládání betonu do konstrukce značně prodlužuje. Malá přívěsná čerpadla lze použít pro beton s kamenivem do 16 mm, avšak tato čerpadla nejsou vhodná např. pro drátkobetony z důvodu rizika ucpání.

TIP PRO VÁS

Nabídku čerpadel „Rozměrovou tabulku čerpadel skupiny Českomoravský beton“ si lze stáhnout zde: www.transportbeton.cz.

Interaktivní přehled čerpadel mohou zájemci najít zde: www.tbg-metrostav.cz.

Tloušťka použitých hadic závisí nejen na receptuře betonu, ale také na způsobu manipulace s nimi. Standardně se používá průměr 125 mm, v případě ruční manipulace s hadicemi se používá průměr 100 nebo 65 mm. Při použití užších průměrů hadic betonárna navrhuje úpravu receptury na drobnější kamenivo.

Zbytky betonu při čerpání

Při čerpání betonu se nevyhneme zbytkům, které zůstávají v trubkách a hadicích po ukončení betonáže. Čím delší je trasa čerpání a čím větší je jejich průřez, tím větší bude zbytek (při 100 m potrubí o průměru 125 mm jde o 1,3 m³ betonu!). Eliminaci zbytků lze řešit několika způsoby, buď navýšením objednávky o toto množství betonu, nebo vytlačením zbytkového betonu vzduchem (u velkých staveb), případně se beton z potrubí stáhne do násypky. Odtud je možné jej vysypat na podložku a do konstrukce umístit ručně. Obdobně existuje i tzv. najížděcí beton. Ten je řidší s ohledem na zbytky betonu v trubkách po předchozím čerpání. Tyto usazeniny silně absorbují vodu z nového betonu a mohou způsobit ucpání trubek. Jako alternativa „najížděcího betonu“ se používá proplachování ve vodě rozpustným přípravkem Adiment. Najížděcí beton nebo rozpustný přípravek nesmí být v žádném případě uložen do konstrukce, protože by znehodnotil vlastnosti betonu, který do konstrukce patří. Takovýto beton, nebo prostředek je třeba na začátku separovat (odlitím do bádie apod.) a odeslat jej k ekologické likvidaci (například recyklace na betonárně).

Více o čerpání betonu na www.transportbeton.cz.

(komerční prezentace)